Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jasperova dcera 5. kapitola

30.09.2015 (08:30) • CatherineCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 3083×

5. kapitola

„Odjíždím,“ vyhrkla jsem rychle, spíše jsem to vyštěkla, vyběhla schody do svého pokoje a začala rychle balit. Šaty jsem rychle svlékla a hodila do kufru na samotné dno. Teď se mi ta rychlost hodila.

„Bello, jak jakože odjíždíš?“ zeptal se mě zmateně táta. Stál ve dveřích a zmateně mě pozoroval, jak pobíhám sem a tam. Nikdy jsem se takhle nechovala. Není divu. Taky mi ještě nikdo, koho znám den, nenabídl, abych opustila svou rodinu a zůstala s ním.

„Prostě odtud odjíždím. Nemůžu tady zůstat.“ A pokračovala jsem dál v balení. Táta mě pořád pozoroval, jak lítám po pokoji a všechno házím do kufru. Pobíhala jsem sem a tam jako bezhlavé kuře a balila všechny své věci, které byly skoro všude.

„Co se stalo?“ vyzvídal táta dál. On je pro mě spíše jako bratr než táta. No, jak kdy. Ale i tak jsme si hodně blízcí. On je vůbec jediný na světě, který mě doopravdy zná líp než já sama sebe. On by klidně dokázal mít o mně hodinový referát.

„Teď o tom nechci mluvit,“ odbyla jsem ho. Už jsem měla všechno potřebné zabalené, takže stačilo jen dát kufry do auta a odjet na letiště. Vrátím se do Forks. Tam mě Ruddy hledat určitě nikdy nebude.

Popadla jsem jeden kufr do jedné ruky, druhý do druhé a běžela svou přirozenou rychlostí do garáže, kde jsem je dala do auta. Musela jsem takhle ještě jednou. Když jsem měla kufry v autě, sedla jsem si ještě na postel a koukala po pokoji.

Bude mi to tu chybět. Docela jsem si to tu oblíbila. Táta si ke mně přisednul a objal mě kolem ramen. To dělal v takových situacích často.

„Bello, co se stalo?“ ptal se mě znovu pevným hlasem, který nepřipouštěl odmlouvání. Opřela jsem se o něj a přemýšlela, zda mu to mám říct. Jemu bych mohla říct všechno na světě, to vím jistě.

„Ruddy mi nabídl, abych tady zůstala a bydlela u nich. Napořád. A když to říkal, něco tlačilo na můj štít. Má dar. Musí, protože já nejsem blázen. Proto musím zmizet. A nejlépe hned,“ vysvětlila jsem. Přikývl, takže mě asi pochopil.

„Pojedeme hned teď, nebo až zítra ráno?“ zeptal se mě a dal mi pusu do vlasů. Podívala jsem se na něj nechápavě. To snad nemyslí vážně! Já nepotřebuju, aby byl se mnou vždy a všude. Rozrazily se dveře a v nich stála celá rodina.

„My jedeme taky,“ řekl Carlisle pohotově a ostatní přikývli jako na rozkaz. To ne, já už nejsem malá. Nepotřebuju chůvu, ani chůvy. Umím se o sebe postarat. Ale i proti své vůli jsem otevřela pusu a vytřeštila oči.

„Nemusíte jet všichni. Já si vystačím sama. Přece jen už mi není pět, ale dvaašedesát. A vám se tady líbí, tak tu ještě zůstaňte,“ řekla jsem a snažila se je přesvědčit. Carlisle si přede mě klekl a chytil mě za ruce, které jsem měla položené ve svém klíně.

„Bello, díky tobě jsme mohli poprvé v životě na slunce v přítomnosti lidí. Dlužíme ti to. Smiř se s tím, že se nás jen tak nezbavíš,“ řekl Carlisle s laškovným úsměvem. On nebyl ten, co by si z něčeho dělal srandu a navíc udělal takovýhle obličeje.

Zírala jsem na něj dojatě. Doslova mě dojal. To se moc často nestává. Najednou mi začaly téct slzy. Nechala jsem je téct. Všichni se lekli, že mi něco je a hned se mě ptali jeden přes druhého.

„Nic mi není, jen jste mě dojali,“ řekla jsem a všichni se usmáli. Slzy jsem si utřela a šla do obýváku. Všichni byli sbalení během pěti minut. Tak jsme si sbalili věci a mohlo se vyrazit. Forks, vracíme se.

***

Už je to pár měsíců, co jsme se vrátili z Floridy. Edward byl pořád doma. Neviděla jsem ani jednu jeho milenku. Divné. Velmi divné. Pořád na mě toužebně koukal. Ano, touží po mém těle. Jen po mém těle.

Já nechci muže, který rozpálí mé tělo, chci muže, který rozpálí mé srdce. I tělo je důležité, to se přiznávám, ale srdce je důležitější. Edward mi sice není lhostejný, ale nemůžu ho milovat. Ne, pokud bude sukničkář. A to je asi už na věčnost.

Byla už noc, tak jsem usoudila, že bych se mohla jít vysprchovat. Po sprše jsem si oblékla košilku, a podle mě i svůdnou. Sice se v ní nemám komu ukazovat, ale mě baví, když má Edward ze mě těsné kalhoty. A navíc je pohodlná.

Dostala jsem hlad. Popadla jsem župan, který jsem měla pověšený u postele, a sešla si do kuchyně pro něco k jídlu. V obýváku byl Carlisle, Esmé a Edward. Tomu, jakmile mě spatřil, zčernaly oči a jeho úd se postavil do pozoru.

Pobaveně jsem se pro sebe zasmála a zalezla do kuchyně. Udělala jsem si skořicový toast, který jsem zapíjela pomerančovým džusem. Když jsem umyla nádobí, šla jsem opět do svého pokoje. Už jsem celkem unavená.

Zavřela jsem za sebou dveře, sundala si župan, který jsem pověsila zpátky na háček u postele. Chtěla jsem si jít vyčistit zuby, ale jistá osoba mě zastavila. Byl to Edward šílený touhou. Namáčkl mě na dveře od koupelny a začal mě zuřivě líbat.

„Edwarde, co to děláš? Nech mě,“ zeptala jsem se ho naštvaně, když se odtrhl od mých rtů a odstrkávala ho od sebe. Byl ale silnější. Rukama mi bloudil po těle a surově mě mačkal. Bolelo mě to.

„Už to nevydržím. Musím tě mít,“ řekl jako vysvětlení. Ale já nechtěla a dál jsem se vzpírala. Popadl mě do náruče a skočil i se mnou do postele. Byl úplně šílený. Začal trhat moji košilku. Ne!

„Nech mě! Pomoc! Tati! Pomoz mi! Prosím!“ řvala jsem na celý dům jako pomatená a doufala, že mě slyší. Hádám, že by mě v této chvíli slyšel i hluchý, nekřičela jsem zrovna nejtišeji. Musel mě slyšet. A taky že jo.

Hned se rozrazily dveře, které udeřily do stěny, kde okamžitě kousek odpadl. Ve dveřích stál táta jako bůh pomsty v závěsu s Emmettem. Táta hned přiskočil k posteli a odhodil ode mě Edwarda. Rychle jsem se zabalila do deky a začala plakat.

Hned u mě byla Esmé s Alicí i s Rose a utěšovaly mě. Složila jsem se Esmé do náruče a plakala. Z její náruče jsem se podívala na to divadlo. Táta držel Edwarda pod krkem nad zemí a vrčel.

„Ještě jednou se jí dotkneš proti její vůli, tak tě zabiju!“ vrčel na Edwarda táta jako posedlý zlým duchem. Emmett Edwarda odvedl z mého pokoje a táta se otočil na mě. Vyděšeně se na mě podíval. Hned přede mnou klečel.

„Jsi v pořádku? Není ti nic? Ublížil ti?“ ptal se mě vyděšeně. Zakroutila jsem záporně hlavou. Všichni odešli a nechali mě samotnou. Ještě jednou jsem se vysprchovala, vyčistila si zuby a zalezla do postele.

Od té noci všichni Edwarda hlídali jako pod mikroskopem. Hádám, že kdyby byl člověk, nepustili by ho bez dovolení ani na záchod. Ten měl ze mě pořád těsné kalhoty a házel na mě toužebné pohledy, ve kterých jsem hledala omluvu, marně. Má smůlu.

Měla jsem velikou žízeň, tak jsem se vydala na lov. Sama. Chtěla jsem být chvíli sama. I mě všichni hlídali. Skolila jsem medvěda s pumou a měla jsem dost, tak jsem se jen tak procházela po lese. Bylo mi krásně.

„Ale, ale. Koho pak to tu máme?“ zeptal se najednou někdo za mnou. Rychle jsem se otočila a uviděla tři upíry. Dva muže a ženu. To není vůbec, ale vůbec dobrý. Začala jsem se bát, i když nevím čeho.

„Co chcete?“ zeptala jsem se jich a snažila se znít tak, abych nevyjadřovala žádné emoce. Usmáli se ďábelsky, až se jim blýskly zuby. To nevěstí nic dobrého. Působili dost strašidelně a já se jich začínala bát. A měla jsem plné právo.

„Chceme tě zabít. Jsi ve špatný čas na špatném místě a tvá krev tak neodolatelně voní,“ řekl blonďatý muž. Zhrozila jsem se a tak jsem se radši rychle otočila a dala se na útěk. Běželi za mnou.

Nevím, jak dlouho jsem běžela, ale narazila jsem na útes. Zastavila jsem se a podívala se dolů. Pod ním bylo asi pět kilometrů vzduchu. Mám dvě možnosti. Buď skočit, nebo bojovat. Otočila jsem se k nim čelem. Zrovna dobíhali.

„Svačinka nám zaběhla do kouta. Já chci první,“ řekl zase ten blonďák, odrazil se a letěl směrem na mě. Uprostřed letu se rozprskl na několik miliard kousíčků. Pak po mně skočil druhý muž, černoch. To samé, skončil na kousíčky. Jak se mi teď ničení hodí.

O tu ženu jsem se chtěla taky postarat, ale ta už byla mrtvá. Co to…? Odpověď jsem dostala hned, jak jsem od ní zvedla pohled, protože se nad ní skláněl přikrčený Edward. Proč zrovna on? Nechtěla jsem, aby mě tady znásilnil.

Začala jsem před ním couvat. Ale nepočítala jsem s tím útesem, nebo spíše s jeho koncem, protože jsem stoupla na kraj, kameny se pod mou váhou uvolnily a já padala dolů prostorem s velmi hlasitým křikem.

„Bello!“ zaslechla jsem ještě. Poznala jsem Edwardův hlas. Kdo jiný by tady byl, že? Zavřela jsem oči a v duchu jsem se loučila se životem. S tátou, Alicí, s celou rodinou. Ale než zemřu, musím ještě něco říct.

„Edwarde, miluji tě!“ zařvala jsem z plných plic.

Pohled Edwarda:

Bella mě mučí. Kdykoli ji vidím, začnu šílet touhou. Když jsem si ji chtěl vzít, zastavil mě Jasper a vyhrožoval mi smrtí. Jeho jsem raději nepokoušel, protože jsem věděl, že by mu pomohla celá rodina. Bellu si velice oblíbili a já o ně nechtěl přijít.

O pár dní později šla Bella na lov sama. Tak jsem se zvedl a sledoval ji. Bylo krásné ji vidět lovit. S takovou radostí a elegancí. Ale držel jsem se v bezpečné vzdálenosti, aby o mně nevěděla a držel se po větru, aby mě neucítila. Když už měla dost, procházela se po lese.

Najednou ji napadli tři upíři a chtěli ji zabít. Všechno jsem viděl a slyšel, i v myšlenkách těch upírů. Byli strašně žízniví. Bella utekla a oni běželi za ní. Taky jsem je následoval a pomalu zkracoval vzdálenost mezi námi.

Bella pořád utíkala, až doběhla na útes, který jsem znal. Občas jsem sem chodil. Tam se Bella zastavila a ti tři taky. Blonďák na Bellu skočil, ale použila na něj svoji moc, takže skončil na atomy. Pak na ni skočil černoch a skončil stejně.

Mezitím jsem zaútočil na tu zrzavou upírku, která se už připravovala ke skoku na Bellu, utrhl jsem jí hlavu a zapálil zapalovačem, který pro všechny případy nosím stále s sebou. V tu chvíli mě Bella spatřila. V očích se jí objevil strach. To ne, nechci, aby se mě bála.

Začala přede mnou couvat s panickým strachem v očích. Jak couvala, stoupla na samotný kraj útesu. Kameny se pod její váhou uvolnily a Bella padala dolů z útesu. 

Autor: CatherineCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jasperova dcera 5. kapitola: