Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jasperova dcera 41. kapitola

15.05.2016 (20:45) • CatherineCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 2386×

EDIT: Článek neprošel korekcí! 

41. kapitola

„Ano, jejich nový vládce je Ruddy Trovita,“ řekla a mně přejel mráz po zádech.

Ruddy Trovita? Chvíli jsem přemýšlela, než mi došlo, kde jsem to jméno už slyšela. Když mi to došlo, překvapilo mě to. On? Ten, co se do Belly zamiloval na Floridě? Jak by on mohl být jejich nový král? Vždyť je to už více jak sto let, co jsme ho potkali.

„Ruddy? Ale jak by mohl? A co po tobě chtěl?“ vykoktala jsem po chvíli srozumitelně, aspoň jsem si to myslela. Najednou, ze vteřiny na vteřinu, zvážněla, až mě to vyděsilo. Takhle vážná nikdy nebyla, nebo jsem ji takhle nikdy nezažila.

„Chtěl, abych se postavila proti Volteře a stala po jeho boku jako královna nového světa,“ řekla a já se vyděsila ještě víc. Cože chtěl? Zůstala jsem na ni koukat jako opařená a nebyla schopná jakékoli reakce.

„Netušila jsem, že by mohl ještě žít, proto mě překvapilo, když jsem ho viděla, jako upíra. Všechno mi řekl a vysvětlil, choval se ke mně velice hezky. Od té chvíle, kdy jsem od něj utekla, na mě nepřestal myslet, opravdu mě miloval, aspoň mi to každý den říkal. Vyprávěl mi o tom, jak byl zničenej, když zjistil, že jsem odjela z Floridy. Zkoušel mě hledat, ale neuspěl. Pak se o rok později střetl s upírem a ten ho přeměnil. Ten upír ho potom chtěl využít, protože věděl o jeho daru,“ začala Bella vyprávět, což mě překvapilo.

„Daru?“ ozval se Jasper a tím jí skočil do řeči. Bella se mu podívala do očí a přikývla. V její tváři bylo něco, co jsme nedokázala identifikovat. Byl to… strach… ne… nevím, jak to nazvat. Možná fascinace.

„Ano. Tati, pamatuješ, jak jsem ti říkala, že když mě Ruddy žádal, abych s ním zůstala, něco tlačilo na můj štít? Už tehdy měl dar, jen o něm nevěděl. Když se stal upírem, jeho dar se plně probudil. On má dar kohokoli přinutit, aby udělal to, co on chce, a může i nemusí si toho být vědom. Tak se mu povedlo zabít Vladimíra, celou jeho gardu poštval proti němu a pak se sám usadil na jeho trůn. Viděla jsem to, všichni ho ochotně poslouchají jako psi, už to berou jako samozřejmost. Jeho dar za ta léta nabral příliš mnoho rozměrů, je jen zázrak, že se mu nepovedlo mě taky oblbnout, když zablokoval mé schopnosti náhrd…“ řekla Bella a pak se vyděsila. Co je jí? Sáhla si na hruď, jako by tam něco hledala.

„Kde je náhrdelník? Co se stalo s Erisiným náhrdelníkem?“ vyjekla vyděšeně. To mi nešlo do hlavy. Proč by se starala o věc, která jí bránila v útěku z toho pekla? Ale, na druhou stranu, je to velmi cenný artefakt, že by o tom věděla?

„Uklidni se, Bello, ten je v bezpečí v našem trezoru, schovaný tak, že ho nikdo cizí nikdy nenajde,“ řekl konejšivě Aro a přistoupil k Belle o krok blíž. Bella si viditelně oddechla a mohla jsem slyšet, jak z jejího srdce spadl balvan. Ale pořád jsme měla broučka v hlavě, který mě tak hlodal, až to bylo nesnesitelné.

„Bello, ale jak se o tobě dozvěděl? Od té doby s ním nikdo nebyl v kontaktu, a určitě mu nedošlo, že jsi poloupírka, když se stal upírem. Tak jak?“ ptala jsem se znova na tu samou otázku.

Když zazněla, všichni najednou sebou cukli, jako by dostali elektrickou ránu. Mohla jsem vidět, jak to každému v hlavě šrotuje a slyšet ty ozubená kolečka, která se v nich pohybují. Taky jim to asi nedalo. Bella se najednou usmála. He?

„Zapomněli jste na jednu blonďatou mrchu, která mě nemá příliš v lásce a která se mě pokusila zabít před svatbou?“ zeptala se nás s úsměvem, který jsem nechápala. Když to však řekla, ztuhla jsem. Jak že?

„Tanya?“ ozval se Eleazar, který tady byl taky, i s celou rodinou, vlastně tu byl celý hrad, jen někdo byli venku před dveřmi, protože se sem už nevešli. Bella zvedla pohled s neutrálním výrazem, i když jsem měla pocit, že se spíše šklebí.

„Správně, trefa do černého,“ řekla ironickým hlasem, který mě překvapil. V jejích očích jsem viděla tolik pocitů, ale přišlo mi to spíše jako šílenost. Co se děje? Proč mám takový pocit, že se něco stane?

„Když jsme jí vyhodili z hradu, přísahala mi pomstu. Běžela na sever, a náhodou narazila na Ruddyho v lese. Brblala si pod vousy slova pomsty určené mně, a když Ruddy zaslechl mé jméno, došlo mu to. Vzal ji do Karpat a vytáhl z ní všechno, co věděla, takže úplně všechno. Tak se dozvěděl, kde budu, a tak tam poslal pár upírů, aby mě přivedli. Byli tam pár dní a čekali na chvíli, kdy budu sama, ale ta chvíle nenastávala. Když je to přestávalo bavit, chtěli tam vtrhnout, zabít Edwarda a mě odvést násilím, ale v tu chvíli Edward odešel na lov a jim se naskytla příležitost. Nic si z té doby nepamatuju, ani jak dlouho jsem byla mimo, ale když jsem se probudila, byla jsem v hedvábné posteli a nade mnou se tyčil Ruddy. Ihned jsem ho poznala, což ho velice potěšilo. Všechno mi vyprávěl od doby, co jsem ho opustila, až do toho dne, kdy jsme se setkali. Když dovyprávěl, zjevila se ve dveřích Tanya. Chovala se jako šílená. Přihnala se ke mně, chytila mě pod krkem a zašeptala: „Vzdej se Edwarda a ušetřím tě.“. Pak mi oba řekli svůj plán. Uzavřeli spolu smlouvu. Chtěli, abych opustila Edwarda a byla s Ruddym, a Tanya by si vzala Edwarda. K tomu ještě chtěli vzít Volterru útokem, a Ruddy by si sedl na trůn a já po jeho boku jako nová královna. A poznala jsem na nich, že jsou milenci, aspoň by byli do doby, než bych se vzdala. Po tom jsem je oba poslala do pekel a chtěla je oba zničit na prášek, ale nic se nestalo. Tanya se mi vysmála do tváře a řekla mi o Erisiným náhrdelníku, který se houpal na mém krku, že blokuje všechny mé schopnosti. Když jsem ho chtěla strhnout, dal mi ránu. Může ho sundat jakýkoli muž, ale ne ten, kdo ho nosí. A tak jsem byla v pasti. Odešli a nechali mě o samotě. Po chvíli se znovu otevřely dveře, a v nich stála nádherná upírka, která mohla mít maximálně dvacet, když jí přeměnili. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že to je Lily, Ruddyho sestra, kterou jsem tehdy zachránila před utopením. Úplně se změnila, ale její povaha zůstala stejná. Chovala se ke mně jako ke starší sestře a starala se o mě, byla pověřena být můj osobní strážce a hlídat mě na každém kroku. Byla ale jiná, než všichni na hradě, ona stála při mně, a ne při svém bratrovi. Ona nic z toho nechtěla, nechtěla se stát upírem, ale Ruddy ji přeměnil, aby je nikdy nikdo nemohl rozdělit. Celou tu dobu hrála, že ho poslouchá, ale opak byl pravdou, nestála při něm, nenáviděla ho a celý hrad. Když jsem jí vyprávěla o Volteře, chtěla po mně, abych jí slíbila, že jí vezmu do Volterry. I ona má dar, umí jakýkoli dar anulovat, a taky úplně zamaskovat něčí přítomnost, takže udělat kohokoli neviditelným. O jejím rušení darů vím jen já, proto se může bránit vůči Ruddymu a proto na to ještě nepřišel. A taky to byla ona, kdo mi pomohl k útěku, ale chytili mě. Hned potom mě zavřeli do té kopky a jejich chování k mé osobě se výrazně změnilo, hlavně Tanyi. Ruddy stále doufal, že povolím a budu s ním, a Tanya mi pořád hrozila a opakovala tu větu "Vzdej se Edwarda a ušetřím tě." Ale když jsem se ani po měsíci nevzdala, přešla na mučení. Byla to ona, kdo přišel s nápadem, že když budou pít moji krev, budou silnější, a taky to byla ona a jedině ona, kdo pil přímo ze mě. Mučila mě tolika způsoby, že bych je nebyla schopna spočítat do konce života, ale já se nehodlala vzdát. Lily byla celou tu dobu se mnou a když jsme byli sami, utěšovala mě a slíbila, že až bude po všem, že se jim za to společně pomstíme a půjdeme spolu do Volterry. Lily byla jako šperk v hromadě hnoje, ona mezi ně nepatří. Ruddy za mnou chodil každý den a mohla jsem poznat, že ho bolí mě vidět trpět, ale nic s tím nedělal, vždycky se jen omlouval a opakoval, abych se vzdala a zachránila se. Po nějaké době, když jsem už nereagovala na fyzické bolesti, přešli na psychiku. Zavolali dva upíry, dvojčata, s tak mučivou silou, ale nebylo to nic moc, kdybych nebyla na pokraji sil, nic by mi to neudělalo. Jeden uměl vytvářet iluze, jeho specialita byly nejhorší noční můry té osoby, a taky to dělal. Stokrát denně jsem prožívala svoji nejhorší můru a nemohla s tím nic dělat, byla jsem moc slabá, než bych se tomu bránila. Pak jsem si myslela, že přišla záchrana, když jsem se probudila a viděla vás, ale ve vteřině jste se rozplynuli a já byla zase zpátky v té cele a oni se smáli mé naivitě, to byla schopnost toho druhého,“ vyprávěla Bella jako v transu a já nestačila žasnout.

Takže to celé bylo jenom proto, že jsme nechali Tanyu uprchnout a nezabili ji. Kdybychom ji zabili, Ruddy by se nikdy nedozvěděl, že je Bella naživu, a tím pádem by nikdy nemusela tolik trpět.

Když jsem zvedla pohled, viděla jsem ve všech tvářích takový děs, a chápala jsem to. Něco takového… kdokoli by to prožil, byl by po probuzení šílený. Je skoro zázrak, že je Bella takhle klidná - do jistých mír - a že s námi mluví.

„Tak to mělo znamenat to tvoje kousnutí do ruky a to, že jsi se chtěla probudit. Už jsi to zažila a nechtěla jsi se znova spálit,“ zašeptal Carlisle tak soucitně, ale hádám, že ani on si nedokázal představit to, co Bella prožila.

„Ano, a ne jednou. Stalo se to několikrát, už jsem to potom ani nepočítala, a přestala jsem ztrácet naději, že pro mě přijdete. Kdyby jste věděli, kde jsem, už by jste přišli. Modlila jsem se, aby vám došlo, že jsem v Rumunsku, ale byla jsem hloupá. Dělali jste přesně to, co Tanya a Ruddy chtěli. Ke konci, když jsem už věděla, že už déle nevydržím, jsem se smířila s tím, že zemřu a odejdu. I Ruddy věděl, že už déle nevydržím, ale v posledních chvílích, kdy jsem byla ještě při vědomí mi řekl: "Když tě nemůžu mít já, tak tě nebude mít nikdo. Příliš tě miluju, než abych tě viděl v náručí jiného. Proto radši zemři."  Tanya byla taky potěšená, že brzy zemřu, protože věděla, že zmizí poslední překážka v její cestě k Edwardovi. Jediná Lily se nechtěla smířit s mým odchodem, pořád mi opakovala, že jsem jí slíbila, že ji vezmu do Volterry a já litovala toho, že tak čisté stvoření je v takovém bordelu, že ji tam musím nechat. I když si ji všichni vážili a nikdo jí neodmítl poslušnost, jakožto sestře jejich krále, nebylo to to, co chtěla. Ale já nechtěla odejít, aniž bych vás ještě jednou viděla. Nevím, co se stalo, myslela jsem, že je to sen, když jsem potkala Alici,“ řekla a její tvář, mokrá od slz, které jí už pěknou chvíli tekly proudem, se rozzářila úsměvem. I já se musela pousmát.

„Vážně jsem myslela, že je to sen, neboť nebylo možné, abych se s ní doopravdy setkala. V té době jsem už ani nic nevnímala, zbývaly jen minuty do mé smrti, a já to věděla, toužila jsem po tom, aby mě pohltila temnota a já mohla odejít a konečně se setkat s matkou. Ale jestliže jsem se probudila ve Volteře, a vy jste stále nezmizeli, tak jsem asi vážně už doma, a je po všem. Ale nevím, zda vám mohu odpustit, že jste nerespektovali mé přání odejít,“ začala Bella a já se lekla. Tak přece jen mě bude nenávidět za to, že jsem všem řekla, kde je.

„I když jste nerespektovali nechat mě odejít, jsem šťastná, že jsem vás všechny mohla zase vidět. Ale pomysleli jste vůbec na to, co se stane, až budu v pořádku?“ nadhodila a já věděla, že se stane to, čeho se všichni báli, i když se mi ulevilo, když řekla, že je šťastná, že nás vidí.

„Budu se bát každého stínu, začnu být paranoidní, budou mě provázet noční můry toho, co jsem prožila. Už nikdy nebudu stejná. Každého by taková věc změnila, a já nejsem výjimka. Měla jsem dost času o tom přemýšlet, proto jsem chtěla zemřít, protože jsem věděla, že i kdyby jste mě zachránili, způsobila bych všem hodně starostí a přinesla více škody než užitku, a já nechci být na obtíž. Navíc, bojím se, že to, že jsem tady, způsobí pád Volterry. Ruddy, bez ohledu na to jestli jsem tady, zaútočí. Viděla jsem v jeho očích touhu po moci, je jen otázka času, kdy se ukáže. A já nechci to vidět ve skutečnosti, když mě málem zabila jen iluze, nechci vidět Volterru a všechny v plamenech!“ začala fňukat, přitáhla si nohy k hrudi a stulila se do klubíčka.

Její řeč mi chvíli šrotovala v hlavě. Je pravda, že se hodně věcí změní, ale jak si kdy mohla myslet, že bude na obtíž? Kdyby byla na obtíž, zachraňovali by jsme ji? Ne! Bella je v našich srdcích nenahraditelná, nikdy nebyl nikdo jako ona, a už nikdy nikdo takový nebude.

„Bello,“ začal potichu a pomalu Edward, který si k ní přisedl na postel a jemně se jí dotkl.

„Ty nejsi a nikdy nebudeš na obtíž. Nikdo z nás si nedovede představit, co všechno jsi musela vytrpět, ale ani my jsme nebyli bezstarostní. Celé měsíce jsme běhali po celém světě a hledali tě, nikdo nevzdával naději, že žiješ a že tě znovu uvidíme. Všichni se zoufale snažili, aby tě našli. Nikomu zde nikdy nebudeš přidělávat starosti, protože jsi to ty a jsi živá a zdravá. Pro nás jsi nenahraditelná, každému by zůstala v srdci veliká díra, kdybys odešla. Všichni tě milujeme a budeme tě chránit i před samotným ďáblem, bude-li třeba, aspoň já určitě. Ničeho se neboj, dokud jsme spolu, všichni ti budeme pomáhat a stát při tobě, nedáme Ruddymu ani Tanye další příležitost ti ublížit. To slibuju,“ řekl konejšivým hlasem a v jeho očích jsem mohla vidět tu lásku, kterou k Belle cítí.

Bella opustila svůj krunýř, zda to tak můžu říct, a zvedla k Edwardovi hlavu. Její tvář byla zase mokrá, ale mohla jsem s jistotou říct, že to byly slzy štěstí. Bella natáhla obě ruce a pokusila se posadit, ale šlo to těžko, stále je ještě zraněná.

Edward se k ní naklonil, aby se nemusela tolik namáhat. Bella spojila své ruce za jeho krkem a tvář natiskla na tu Edwardovu. Edward zase své ruce spojil za jejím pasem a tiskl ji k sobě, přičemž si dával pozor, aby jí nic nebolelo.

„Jsem šťastná, že jsem zase s vámi. Prosím, otevřete okno, chci zase cítit čerstvý svěží vzduch, který můžu cítit jen tady ve Volteře,“ zašeptala Bella a Esmé, která stála u okna, se ihned otočila a otevřela dokořán balkónové dveře, aby sem mohl svěží vzduch.

Bella se zhluboka nadechla a bylo na ní vidět, že se cítí lépe. Začala sebou jemně cukat. Až pak mi došlo, že se snaží postavit, aby zřejmě mohla na balkón. Ale na chození ještě nemá dost síly!

Edward to vyřešil, když ji vzal do náruče a i s ní si stoupl na balkón. Stála jsem hned za nimi, takže jsem mohla pozorovat Bellinu tvář, kde hrál nádherný a šťastný úsměv.

„Konečně jsem zase doma.“ Slyšela jsem říct šeptem Bellu. Ano, konečně je doma, a může být zase aspoň chvíli klid.

Autor: CatherineCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jasperova dcera 41. kapitola: