Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jasperova dcera 34. kapitola

17.03.2016 (12:00) • CatherineCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2515×

EDIT: Článek neprošel korekcí. 

34. kapitola

„Bella je pryč!“

Tahle jediná věta způsobila to, co by nezpůsobila ani ta největší atomová bomba na světě. Aro se prudce zvedl ze svého trůnu a vytřeštil na mě oči, a nebyl jediný. Když jsem se střetl s pohledem Jaspera, vyděsil jsem se.

„Jak jako, že je Bella pryč?! Kde je moje dcera?! Tak kde je?! Proč jsi nebyl s ní?!“ začal na mě křičet, zjevil se přede mnou, chytil mě za ramena a začal se mnou třást, jako by chtěl ze mě vytřást duši. Málem se mu to povedlo, nezmohl jsem se na slovo, nešlo to.

„Jazzi, takhle se to nedozvíme,“ zařvala Alice jako na lesy, chytila Jaspera za ruku a snažila se ho uklidnit, ale nepovedlo se jí to. To je poprvé, co vidím, že ani Alice na Jaspera nestačí. Jediný, kdo ho vždycky dokázal uklidnit, byla Bella, Alice ve většině případech, ale teď zdá se ne.

Nakonec ode mě Jaspera dostal Felix s Emmettem, kteří ho drželi jen tak tak. Kde se to v Jasperovi bere? Podíval jsem se s pomocí na Aleca, který mou prosbu zdá se pochopil, protože najednou Jasper ztuhl a nemohl se hnout, ale pořád byl při smyslech, takže mě mohl slyšet.

„Nevím přesně, co se stalo, byl jsem na Sicílii na lovu, a když jsem se vrátil, ostrov byl prázdný, jen v písku bylo několik stop vedoucí k moři, kde byla i stopa po člunu, a v písku ležela tahle stříkačka,“ řekl jsem pohotově a z kapsy vytáhl stříkačku.

Demetri mi ji vytrhl z ruky a přičichl k ní. Chvíli jsem ho nechápavě pozoroval, protože mi nedošlo, co dělá, ale pak mi to došlo. Vždyť on je stopař, stačí mu malinký zápach, aby toho zjistil co nejvíc. Všichni se zaměřili na Demetriho a čekali, co řekne.

„Morfium, velmi silná dávka, ale ne smrtelná, určená pro uspání na velmi dlouhou dobu, vyrobeno tak před měsícem, rukou velmi zkušeného chemika, normální člověk by to nemohl vyrobit, takže to byl upír. Z konce jehly cítím Bellinu vůní, píchl jí to do levého ramene. Stříkačka je vyrobená z plastu, který se vyrábí pouze v Rusku, takže hádám, že to byl Rus nebo někdo z toho okolí, více nejsem schopen teď říct, musel bych vidět místo činu,“ řekl a já na něj vytřeštil oči. Tohle všechno dokázal říct jen z jednoho načichnutí a ohmatání?

„Dobře. Demetri, Edward, Jasper, Alec a Felix půjdou zpátky na ostrov Bella Rosa a zjistí co nejvíc dokážou. My zatím zůstaneme tady a připravíme plán na hledání Belly. Až zjistíte vše potřebné, vrátíte se a půjdete hledat taky,“ nařídil Aro a všichni souhlasně přikývli.

Alec zrušil Jasperovu strnulost, což nejspíš neměl dělat, protože jakmile byl volný, vystartoval znovu naproti mně a chytil mě pevně pod krkem, že jsem se vůbec nemohl nadechnout, i když jsem to nepotřeboval.

„Jestli se jí něco stane, tak jsi u mě skončil, Edwarde. Dal jsem ti svou dceru, protože jsem věřil, že ji dokážeš ochránit, asi jsem se spletl,“ zavrčel tak nenávistně a hrozivě, až mi stávaly chlupy na krku. Je tohle vážně Jasper?

Když jsem začínal myslet, že mě pustí, chytil mě ještě silněji, převrátil mě a mrštil se mnou o zem, až popraskala a společně s ní i můj krk. Vyprskl jsem několik slin, kdybych byl člověk, byla by to krev, a vyjukaně koukal na Jaspera, který se nade mnou tyčil jako smrt a kterého jsem nepoznával.

Pomalu ode mě vstal a ještě jednou se mi podíval do očí. Lekl jsem se. Měl v nich krvežíznivost, zlost a chuť ničit, ale vzadu jsem viděl i panicky strach o milovanou osobu. Věděl jsem moc dobře, co pro něj Bella znamená, moje pouto s Bellou se nemůže rovnat tomu, jaký mají oni dva, rodič a dítě.

Nikdy jsem nechápal, jak silné může to pouto být, protože nejsem otcem a asi nikdy ani nebudu, takže nemůžu říct, jaké to je, ale vím, jaké to je mít pouto ke svému otci. Carlisle je jako můj otec, takže můžu chápat aspoň Bellu, ale jeho asi nikdy nepochopím.

Jasper se otočil a jako bůh smrti odkráčel z trůnního sálu a jakmile byl venku, rozeběhl se upíří rychlostí někam pryč. Věděl jsem, že běží do sklepení, kde je tajná chodba do přístavu. Koukal jsem za ním jako opařený a nebyl schopen jakéhokoli pohybu.

Nikdo se ani nepohnul, všichni byli překvapení z Jasperova výstupu, ale já asi nejvíce. Ne, nejvíce byla překvapená Alice, která nebyla daleko od breku. Věděla, že největší místo v Jasperově srdci zabírá Bella, ale teďko se cítila z Jasperova srdce vyškrtnutá.

Najednou se přede mnou objevila něčí ruka. Podíval jsem se na jejího majitele a viděl Ara. Byl jsem překvapen, že zrovna on mi nabízí pomocnou ruku, čekal jsem od něj, že bude zuřit jako Jasper. I když jsem byl překvapena, jeho ruku jsem přijal a vyhoupl se na nohy a oprášil se, protože jsem měl všude kousky podlahy.

„Nic si z toho nedělej, Edwarde. Je jen rozrušenej, že se Belle něco stalo. Umím si představit, jak se asi cítí, protože i pro mě je Bella jako dcera. A teď běžte, protože jestli se jí něco stane,… Radši už běžte,“ řekl a mávl rukou, abychom už zmizeli.

Všichni měli Bellu velice rádi a pro každého tady je nenahraditelná. Měl jsem tušení, že teď mě asi nikdo neuvidí moc rád, protože jsem dovolil, aby moji manželku vzali z mého, no dobře našeho, domu na jejím ostrově. Zklamal jsem nejen jako manžel, ale i jako muž.

Raději jsem se sebral a vyběhl ze sálu, než by na mě někdo další použil svůj dar nebo svou sílu. Všichni mají děsivé schopnosti, a já bych je nechtěl okusit na vlastní kůži za nic na světě, leda kdybych tím zachránil Bellu.

Hned za mnou se rozeběhl Felix, Alec a Demetri. Běželi jsem hlava na hlavu do sklepení, kde jsme vlezli do chodby do přístavu. Všichni jsme běželi svou největší rychlostí a navzájem se předbíhali, abychom byli co nejdříve na ostrově.

Když jsme konečně spatřili světlo a objevili se v přístavu, jako první upoutal mou pozornost Jasper, který stál na kraji mola se založenýma rukama na hrudi a netrpělivě si podupával nohou. Když nás zmerčil, naskočil do lodi, která byla hned před ním a nastartoval. He? To na nás ani nepočká?

Na nic jsem nečekal, rozeběhl se a skočil do člunu, abych nemusel plakat. všichni mě napodobili a už jsme si to šinuli po moři k Bella Rose. Já raději zůstal vzadu a nechal Aleca, aby si sedl vedle Jaspera, který řídil. Nechtěl jsem mu moc lézt na oči.

Na Bella Rose jsme byli cobydup. Jasper ten malý člun vážně nešetřil, dal mu pěkně zabrat. Jakmile jsme byli u břehu, všichni jsme vyskočili z člunu a já je vedl do naší ložnice, kde jsem Bellu viděl naposledy.

Všichni, krom Jaspera, se zvědavě rozhlíželi, i když nechápu, co hledali. Co si jako představovali? Napůl zbořený barák z vášně? No, vášně tu bylo dost, ale dávali jsme si pozor, abychom nic nezničili.

„Tady jsem Bellu viděl naposledy,“ řekl jsem, když jsem stál nad postelí, která byla rozestlaná, přesně tak, jak jsem ji zanechal, když jsem spěchal do Volterry. Ostatně, proč by se to mělo změnit, když tu nikdo nebyl?

Všichni se na mě divně podívali, a jako jediný Demetri se objevil před postelí, sklonil se a přičichl k ní. Nevím proč, ale bylo mi trapné, že takhle čichal k posteli, která tolikrát okusila naši vášeň.

„Na povlečení je její pachová stopa a ještě je velmi čerstvá, takže tady byla ještě před pár hodinami. Je tu slabě cítit i dezinfekce a to morfium, ale to není všechno. Cítím ještě čtyři různé vůně, všechny jsou bezpochyby upírů, jejich pach tu ještě zůstal, i když velmi slabě.“ řekl Demetri a já znovu žasnul. Takový nos… Páni.

Najednou ztuhl a narovnal se. Otočil se a pomalu, jako omráčený, šel zase ven na pláž a pořád popotahoval nosem. Následoval jsem ho a nechápavě ho pozoroval. Uprostřed pláže se zastavil a znovu se nadechl.

„Tady pachová stopa končí, není cítit vůbec nic. Hmm, to je vskutku zvláštní. Někdo z nich má možná dar, že umí maskovat svůj pach, což Bella uměla jen pomocí svého štítu. Tohle museli plánovat. Kdybych neměl takový nos, nikdy bych neřekl, že tu kdy někdo, krom Belly a Edwarda, byl. Měli to velmi dobře promyšlené. Museli se na to pečlivě připravovat, a jejich cílem byla Bella. Ale jak věděli, že je tady? To je otázka, která mi nejde do hlavy. Jak se o Belle vůbec dozvěděli?“ zeptal se já žasnul ještě víc.

Má pravdu. Jak o ní mohli její únosci vědět? O Belle ví jenom ti, co byli na naší svatbě, a když měla nějaký úkol, nikdy nezůstal žádný svědek, který by šířil informace o její existenci a schopnostech. Vždycky zabila všechny, nebo je vzala do Volterry, kde se o nich rozhodlo, ale vždycky to byla buď smrt nebo místo v gardě, tak jak?

„Na tuto otázku budeme muset najít odpověď, ale teď je čas vrátit se do Volterry. Zjistili jsme vše potřebné pro to, abychom mohli začít pátrání. Musíme všechny informovat,“ řekl, otočil se a rozeběhl se ke člunu. všichni jsem ho následovali a znovu frčeli zpátky do Volterry.

Felix si ze mě chtěl utahovat nahlas, ale protože věděl, že kdyby řekl nějakou vtipnou poznámku týkající se Belly, Jasper by byl nemilosrdný, tak raději mlčel, ale utahoval si ze mě ve svých myšlenkách. Jako námět mu posloužili naše líbánky. Hodil jsem na něj nepříjemný pohled a hned zmlkl, taky se o Bellu bál.

Ve své hlavě vzpomínal na dobu, kdy se s Bellou poprvé setkal a na dobu strávenou s ní. Tím mi doslova vyrazil dech. Vždyť on se chová, jako by jsme Bellu už nikdy více neměli spatřil, jako by byla…

Ne, ona je živá a zdravá a v pořádku. Musím být. Bello, má jediná lásko, přísahám, že se znovu uvidíme. Nepřestanu, dokud tě znovu nesevřu v náručí. Tak slavnostně slibuji.

Autor: CatherineCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jasperova dcera 34. kapitola: