Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jasperova dcera 29. kapitola

12.03.2016 (21:15) • CatherineCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2486×

EDIT: Článek neprošel korekcí. 

29. kapitola

Začali mě pekelně bolet nohy, tak jsem se ze sálu nenápadně vytratila a povedlo se mi to. Nikdo si nevšiml, že jsem zmizela. A to jsem byla dnes to hlavní. Šla jsem do zahrady, kde byl pořád altánek a židle.

Šla jsem pomalu uličkou, až jsem došla do altánku a vzpomínala na všechno, co jsem zažila. Na mé dětství, na první lov, prvního upíra, kterého jsem zničila, první den ve škole, první setkání s Cullenovými.

U toho jsem se zastavila a vybavila si, jak mi Edward pevně držel ruce za zády, jak mě tiskl na své tělo, abych mu neutekla, jak jsem mu chtěla utrhnout hlavu. Nad tím jsem se zasmála.

„Čemu se směješ?“ ozvalo se najednou za mnou. Tak jsem se lekla, až jsem nadskočila metr vysoko. Otočila jsem se na svého manžela, který se opíral o futro u vchodu do altánku, a myslela, že ho praštím, protože se pobaveně usmíval. Nejdříve mi málem přivodí infarkt a pak se ještě směje.

„Tohle mi nedělej. Jsem vdaná ani ne šest hodin a už by mi můj manžel přivodil infarkt. Nos na krku rolničku, buď tak hodný,“ řekla jsem mu vážně, ale se sarkasmem, který byl dost slyšet.

To nevydržel a rozesmál se, ale snažil se krotit. Odlepil se pomalu od futra a ještě pomaleji šel ke mně. Objal mě zezadu kolem pasu a přitiskl mě na své tělo. Cítila jsem jeho vzrušení. Jen počkej, chlapečku, až mě uvidíš v tom korzetu. To se zblázníš. Cítila jsem, že mi v očích hoří ďábelský plamen.

„Tak čemu jsi se smála?“ zašeptal mi do ouška, které políbil a hlavu si položil na mé rameno. Společně jsme koukali na západ slunce. Znovu jsem se usmála nad tou vzpomínkou.

„Vzpomínala jsem na naše první setkání. Jak jsem ti chtěla utrhnout hlavu,“ upřesnila jsem. Taky se zasmál a políbil mě na líčko. Otočila jsem se mu v náručí a podívala se na něj. Zajímalo by mě, jestli viděl ty plamínky.

„To je moje nejlepší vzpomínka. Tedy pardon, má nejlepší je na naše první milování, pak na to, jak jsi mě sexuálně trýznila, na tvoje vyznání lásky a na tvoje ano před oltářem. Naše první setkání je hned po tom,“ opravil se. Jeho a moje vyznání bylo překrásné, jak mě zachránil před upíry a před pádem z útesu. Můj hrdina.

Naše první milování bylo nebeské a jak jsem ho trápila, to bylo ještě lepší. Něco podobného jsem měla vymyšlení i na líbánky, kdybych aspoň věděla, kam jedeme. Edward mi to nechce říct. Za to bude jeho trápení daleko horší, než jsem měla původně v plánu. No, a jeho ano se rozhodně zařadí mezi mé nejlepší vzpomínky.

„Už, aby jsme byli z Volterry pryč. Chci svou manželku jen pro sebe,“ zašeptal mi vzrušeně do ucha. Já se ani nehla. Když mi to nechce říct, dám mu to pořádně sežrat, až bude litovat, že mi to neřekl.

„Nepovídej. Já si budu muset někoho najít, protože můj manžel mi nechce říct, kam jedeme na líbánky a tak budu potřebovat společnost, protože můj manžel zůstane tady, aby trochu vychladl,“ škádlila jsem ho, ale přesto jsem mluvila s vážnou tváří a koukala do slunce západu.

Edward ztuhl a zavrčel. Co ho ještě aspoň trochu pozlobit? Nebo ho mám přímo vyprovokovat k sexuálnímu běsnění? No, uvidím, co se stane. Náhoda je většinou blbec, ale co.

„To mi připomíná, že si musím jít najít společnost,“ řekla jsem a chtěla se mu vykroutit, ale jeho stisk ještě zesílil. To se ještě nepoučil, že mě nic a nikdo nezadrží, když si něco, cokoli, umanu?

Během chvíle jsem už nebyla v jeho objetí, ale u dveří do sálu a koukala jsem na Edwarda, který se zmateně rozhlížel. Když mě spatřil u dveří, nafoukl se jako balonek a vystartoval mým směrem.

Ale to jsem už byla v sálu a tančila s Emmettem, který mě hledal, protože si chtěl znovu zatančit se svou novou sestrou a švagrovou. Když si všiml naštvaného Edwarda u dveří, jak mě propaluje pohledem, málem mu vypadli oči z důlků.

„Co se stalo Edwardovi? Že by se už z manželství zbláznil?“ zeptal se mě šeptem, ale Edward to moc dobře slyšel a vrčením to dával najevo. Pokrčila jsem rameny a ani se na něj nepodívala.

„Nemám tušení, jen by mě zajímalo, jestli nechytil nějakou nemoc, protože jinak bude spát na zemi,“ zašeptala jsem mu zase já a Emmett se rozesmál, ale ne tak moc, takže jsme pořád tančili. Já dělala, jako že nic. Dohrála písnička a z reproduktorů se ozval Arův hlas.

„Tento tanec bude patřit našim novomanželům, protože nás již brzy opustí a odjedou na svatební cestu, kterou si, doufám, užijí,“ řekl Aro s laškovným podtónem. Jen se neboj, Aro, to si piš, že si to užijeme, aspoň já ano.

Edward ke mně přišel, uklonil se a natáhl ke mně ruku. Netvářil se moc přátelsky, ale mě to spíše pobavilo a vzrušovalo, než vyděsilo, protože jsem věděla, proč se tak tváří. Nemusel ani nic říct a svou ruku jsem vložila do jeho.

Odvedl mě doprostřed parketu a spustila se písnička na ... tango? Tango já miluju! Táta mě ho učil už od útlého dětství. Byl to vůbec první tanec, o který jsem se vůbec kdy zajímala.

Edward mě k sobě surově přitiskl, ale cítila jsem vášeň, obrovskou vášeň. Pluli jsme po parketu v rytmu vášnivého tanga. Edward se na mě mračil, zato já jsem na něj házela nevinné pohledy.

„Co je ti, lásko?“ zeptala jsem se ho malinko ublíženě a nechápavě a nenápadně jsem rukou přejela po jeho mužství, které se už tyčilo v jeho kalhotách a čekalo na mě. Edward slastně zavrčel a malinko se přestal mračit.

„Musela jsi mluvit zrovna s Emmettem? Už od něj nebudu mít nikdy pokoj,“ zavrčel mi do ucha, ale spíše vzrušeně, než naštvaně. Usmála jsem se. Jemu se to zdálo jako pomlouvání, nebo co?

„Před Emmettem jsem tě rozhodně nepomlouvala. A neboj, máš tu mě a Rose stojí na mé straně, takže ti pokoj dá a velmi rád. I kdybych tě pomlouvala, tak bych rozhodně nešetřila pikantnostmi,“ zašeptala jsem mu s erotickým nádechem a znovu se otřela o jeho penis.

Malinko se vyděsil. Doufal, že naše erotické chvilky jsou jen mezi námi, ale kdyby tak věděl, že to ví všechny dámy zde na hradě. Jak jsem si všimla, některé viděly tu vášeň mezi námi a začaly se chichotat.

„Už několikrát jsi říkal, že se ze mě stala mrcha, ale neboj, jsem přece tvoje mrcha a jsem upřímně zvědavá, zda přežiješ naše líbánky ve zdraví,“ zašeptala jsem mu vzrušeně do ucha a znovu zavadila o jeho mužství. Zavrčel a v očích se mu mihl děs smíchaný s touhou.

Když písnička skončila, zůstala jsem v záklonu a oba jsme zrychleně dýchali. Já hlavu narovnala a koukala do Edwardových černých očí. Pustila jsem jeho ruku a přitáhla si jeho hlavu k polibku.

Okamžitě se přidal a pevně mě objal kolem pasu. Vášnivě jsme se líbali, až jsem měla strach, že se na sebe vrhneme už tady a nikdo by nám nezabránil. Všichni začali tleskat, ale mně to bylo jedno.

Odtáhli jsme se od sebe neochotně a Edward mě postavil na vlastní nohy, které mi málem vypověděli službu. Ještě jsme se asi hodinu bavili a pak k nám přistoupil Aro s Carlislem.

„Bello, už by jste měli jet, jinak přijedete pozdě,“ řekl Aro. On mě vyhazuje? To se mě dotklo, ale představa, že se už za chvíli budu věnovat jen a jen Edwardovi, se mi líbila, a to hodně.

Ještě se všichni seskupili do velkého hloučku, abych mohla hodit kytici. Otočila jsem se k nim zády a hodila ji. Když jsem se otočila, viděla jsem, že kytice dopadla přímo do rukou Alecovi. Usmála jsem se. To znamená, že ho už taky potká štěstí.

Vešli jsme do garáže, kde stála obrovská bílá limuzína. To si nechám líbit. Zrovna Alice s tátou dávali do kufru limuzíny naše zavazadla. Pět kufrů. Jestli to půjde podle mých plánů, tak skoro nic nebudeme potřebovat.

Hodila jsem tázavý pohled na Alici, jestli mi zabalila to, o co jsem ji poprosila. Když na mě mrkla a s úsměvem přikývla, tak asi zabalila. Jestli ne, tak se splnění té vize nevyhne, ani za mák.

Se všemi jsme se rozloučili a všimla jsem si, že Aro s Carlislem pořád mrkají na Edwarda a ten na ně zpátky. Něco chystají, ale dneska nehodlám používat své dary, protože energii budu potřebovat na něco jiného.

„Edwarde, varuji tě, buď na ni hodný a vrať ji celou. Jestli ji něco uděláš, tak jsi mrtvej,“ káral ještě táta Edwarda. Ach jo. To ho to nikdy nepřejde? Jasně, je to můj otec, tak je logické, že se o mě bojí. Jsem sice poloupírka, ale mám x darů, tak proč se o mě pořád bojí?

„Neboj se, Jazzi, budu se k ní chovat jako k princezně, budu s ní jednat jako v rukavičkách a v pořádku si ji nechám. Je to přece jen MOJE manželka,“ odpověděl tátovi Edward s širokým úsměvem a to slovo zdůraznil. To všechny rozesmálo, zvláště Emmetta, který se řehtal jako kůň.

Když jsme se se všemi dostatečně rozloučili, nasedli jsme do limuzíny a v těsném milostném objetí jsme vyjeli z hradu. Šoféroval Viktor, který před sto lety vezl tátu z Volterry.

Viktor jel opravdu rychle, ale přesto opatrně. Celou dobu jsem Edwardovi hladila jeho kamaráda, který mě tak miluje a vychutnávala si Edwardovo zoufalé ovládání, nebo spíše jeho zbytky, jak se snažil, aby si mě hned tady v autě nevzal. Dobře jsem se na něm bavila.

Pak mi došlo, že mám pořád svatební šaty. Edward mi zakázal se převlékat, i když nevím, proč, vyhověla jsem mu a nepřevlékla se. Musím říct, že mi v nich bylo nanejvýš pohodlně.

„Edwarde, proč jsem se nemohla převléknout?“ zeptala jsem se nevinně Edwarda a rukou si jemně hladila svůj odhalený hrudník, na kterém už nevysel Heidyn náhrdelník. Než jsme odjeli, vrátila jsem jí náhrdelník i náušnice a korunku jsem vrátila do šperkovnice a do pokladnice, aby se jí něco nestalo.

Edward si všiml, co dělám a oči, které už měl černé jako onyx, mu zčernaly ještě víc. On může být ještě víc vzrušený? Hmm, tak to bude ještě zábava, nemyslíte? A až mě uvidí v tom korzetu, budou ještě černější, aspoň v to doufám.

„Protože si neumím představit, že bych tě z těchto božských šatů, nevysvlékl. Jsi jako bohyně a já chci být ten, kdo ti z těchto šatů pomůže,“ zašeptal mi až moc vzrušeně do ucha, aby nás Viktor neslyšel a rukou, kterou mě objímal kolem pasu, mi jemně stiskl levé ňadro.

Políbila jsem ho a zavzdychala mu do úst. Bože, je až trestné, jak jsme nadržení, ale jsme mladí, máme na to právo. No, mladí není to správné slovo. Mně je skoro sto šedesát tři let a Edwardovi je dvě stě jedenáct. Už jsme starý senioři, možná invalidi, ale kdo ví, co se může v někom takovém skrývat.

„Jste tady, vystupovat,“ zavolal na nás Viktor a my jsme vystoupili z auta. Byli jsme v přístavu. To mě překvapilo a značně vyvedlo z míry. Co tady? To budeme mít líbánky na lodi? No, jestli tam bude pevná postel, tak klidně.

Autor: CatherineCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jasperova dcera 29. kapitola: