Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jasperova dcera 24. kapitola

03.03.2016 (19:00) • CatherineCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 2250×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

24. kapitola

Už jsem nevydržela vážnost celé té situace a rozesmála se na plné kolo, až jsem se na břicho popadala. Celá rudá od smíchu jsem se podívala Edwardovi do očí. Koukal na mě, jako bych se zbláznila.

„Říkal jsi, že se ze mě stala mrcha, ale že až taková, asi nikdo nečekal, viď? Zbaštili jste to i s navijákem.“ Vrátila jsem se do "normálu" a čekala, co se stane. Táta na mě mrkl. Asi to pochopil.

„A tohle že je moje dcera?“ zeptal se nevěřícně, ale s úsměvem od ucha k uchu a se smíchem. Taky jsem se musela usmát. Jo, taky bych neřekla, že jsem jeho dcera. Volterra mě hold pěkně zkazila.

„Ne, toho za tebou,“ odsekla jsem se smíchem. Oba jsme se rozesmáli a plácli si, protože to je hold náš humor, který chápeme jenom my dva a nikdo jiný. Nikomu jsme ani neřekli jeho význam.

„Může mi někdo vysvětlit, co se tu děje? Protože to nějak nechápu,“ řekl Edward zmateně. Od něj bych to nečekala, spíše od Emmetta, ale co. Účel byl ho pořádně zmást, nasrat a aby si uvědomil, co může a co nesmí.

„Milý Edwarde, musíš se ještě hodně naučit. Tak zaprvé, nespala jsem s žádným sexy Francouzem a nebyla jsem ani v Paříži. Byl to jen další povedený podfuk. Chtěla jsem jen, aby jsi věděl, jak to může dopadnout, když mě rozzlobíš,“ řekla jsem a šibalsky na něj mrkla.

Asi mu to docvaklo, protože se usmál a objal mě. Taky jsem ho objala a malinko ho kousla do krku. Vzrušeně zavrčel. Ale najednou celý ztuhl a odtáhl se ode mě na délku paží. Co se zase stalo?

„Když jsi nebyla v Paříží, tak kde jsi byla?“ zeptal se mě zaraženě. A, málem bych zapomněla. Co to jsem za poloupíra, že zapomínám? Taky už nejsem nejmladší, je mi skoro sto šedesát tři let.

„Nejdříve ve Volteře a pak na lovu kousek odtud.“ Všichni se zděsili, když jsem řekla to slovo "Volteře". To má jako znamenat co? Co jim tak vadí na Volteře? Vždyť je to můj druhý domov.

„Co?“ zeptala jsem se nechápavě, protože jsem fakt nechápala, co se tady děje? To jim tak vadí, že jsem se stala srdcem Volterry, všichni mě tam mají rádi a já mám tam všechny ráda? Co se tady děje?

„Co jsi dělala ve Volteře?“ zeptal se Edward vyděšeně. Podívala jsem se mu do očí. Měl tam strach. Z čeho? To si myslel, že jsem tam byla za nějaký upírem, který býval dříve mým milencem?

„Byla jsem tam oznámit své zasnoubení, jelikož chci Ara za svědka. A Aro by byl rád, kdyby se svatba odehrála ve Volteře,“ odpověděla jsem a všichni se zděsili nanovo. Co jim je? Jsou vadní oni, nebo já?

„Řeknete mi, co vám tak vadí? Vadí vám snad, že mě všichni ve Volteře mají rádi a já mám ráda je? Nebo co? Protože já jsem fakt děsně zmatená,“ zeptala jsem se zmateně a čekala, kdo se odhodlá a vysvětlí mi to. Carlisle si povzdechl, tak jsem pochopila, že to asi řekne on. A taky jo.

„Prostě jen máme vůči Volteře respekt a jako každý upír se jí snažíme vyhýbat.“ Aha, tak odtud vítr fouká. Oni se bojí a nechtějí mít problémy. Jemně jsem se pousmála a přejela všechny pohledem.

„To půjde teď asi těžko, když máte v rodině volterrskou gardistku, nemyslíte?“ poznamenala jsem jen tak mimochodem. Všichni po mně střelili pohledem a v očích měli strach. Co se jim stalo zase teď?

„Co? Když teď nejsem ve Volteře, neznamená, že už do gardy nepatřím. Kdo je jednou jejím členem, je jím už navždy,“ toto je tak trochu volterrský pokřik, který jsem vymyslela já. Všem se to líbilo.

„Bello, my se jen snažíme ...“ začal táta opatrně, ale skočila jsem mu do řeči dřív, než o stačil dopovědět.

„ ... neporušit zákony. Já to chápu. Ale jsem si jistá, že kdyby jste nějaký přece jen porušili, tak by Aro přimhouřil očičko, neboť mu na mně záleží. A pokud vím, tak na Carlisleovi taky. Není tu žádný důvod se Volterry bát. Já tam žila celé století, vím, jak to tam chodí. Když jsem je viděla poprvé, málem jsem s křikem utekla, ale když jsem všechny poznala blíž, tak nejsou tak špatní. Naopak. Jeden lepší než druhej. Ta jejich drsnost a tvrdost, to je jen maska, ale ten, kdo je nezná, nezjistí, co se skrývá za ní,“ povídala jsem a ani o tom nepřemýšlela. Všichni byli překvapeni tím, s jakou láskou o Volteře mluvím.

„Nikdy by mě nenapadlo, kolik místa máš ve svém srdci a kolik si Volterra získala tvé lásky,“ řekl dojemně Edward, ale mně spíš přišlo, že žárlí a to hodně. Musela jsem se usmát. Není důvod.

Objala jsem ho jednou rukou kolem pasu a donutila ho se mi podívat do očí. Dlaň jsem zastrčila do jeho zadní kapsy a zmáčkla jeho pevný zadek. Podíval se na mě vyděšeně, ale já se jen nevinně zaculila.

„Láska je nekonečná, Edwarde. Můžeš ji kdykoli dát víc, když potřebuješ. Když se rozhodneš dát někomu více, neznamená, že ji druhému vezmeš,“ řekla jsem s chytrým podtónem moudrosti. Všichni na mě vykulili oči. To jsem řekla takovou pitomost, nebo co?

„Mě by zase nikdy nenapadlo, že je Bella tak moudrá,“ řekl Emmett a zamyšleně si podrbal za hlavou. To je tak lidské gesto, že to může udělat fakt jenom Emmett, nebo možná ještě Felix. Musela jsem se usmát.

„Kdyby jsi strávil století ve volterrské knihovně jako já, možná by jsi i objevil, že jsi měl v lidství vážné problémy s mozkem a tak ti ho museli odoperovat a nahradit slámou,“ řekla jsem smrtelně vážně, ale všem, krom Emmetta, to způsobilo výbuch smíchu.

Emmett vypadal, jako by se měl každou chvíli rozbrečet, nebo vybuchnout. Ale nejvíce mě překvapilo, když ho Rose konejšivě objala a všimla jsem si, že zavadila o jeho rozkrok. V duchu jsem se smála.

„Na brečení jsi už dost velký,“ zašeptala jako k malému dítěti a všichni opět vybuchli v záchvat smíchu. Emmett se naštvaně postavil a probodl mě pohledem. Pak se otočil na Edwarda, který stál stále po mém boku a já měla ruku v jeho zadní kapse.

„Tvoje snoubenka mě urazila,“ zažaloval Emmett plačtivě jako dítě, a nafoukl uraženě tváře jako žába. To mě rozesmálo ještě víc. Edward se taky usmál, ale ovládal se mnohem lépe a více, než já.

„Divím se, že jsi neřekl "Jaspere, tvoje dcera mě urazila.",“ řekl Edward a napodobil Emmettův žalovací hlas. Pravda, to Emmett vždycky říkal. Tehdy jsem samozřejmě nebyla s Edwardem zasnoubená.

„Jo. To už není moje dcera, ale Edwardova snoubenka?“ zeptal se táta dotčeně a vyskočil na nohy, jako by měl na zadku pérko. Musela jsem se rozesmát. Jinak to prostě nešlo. Tohle jsou blázni.

„Tak, to by stačilo. Jestli by jste mě omluvili, šla bych si lehnout. Ale ještě jednu věc. Pořád jsem neobdržela odpověď, zda přijmeme Arovu nabídku o naší svatbě ve Volteře?“ zeptala jsem se Edwarda a čekala. Chvíli se zamyslel, ale nakonec rezignoval do ústraní.

„Souhlasím s tebou, miláčku,“ řekl s povzdechem. Já se neovládla a nadšeně mu skočila kolem krku, až se zakymácel, ale bylo mi to jedno. Edward byl velmi překvapený mou reakcí, ale po chvíli se uvolnil a taky mě se smíchem objal.

„Navrhuju, že by jsme zítra po obědě vyrazili,“ navrhla jsem hned, jak jsem se uklidnila své nadšení, nebo aspoň částečně. Všichni si vyměnili pohledy a pak se, jako na povel, podívali na mě.

„Souhlasíme. Běž se vyspat. My zatím sbalíme pár věcí,“ vyhnala mě Alice do ložnice. Na nic jsem nečekala a šťastná a usměvavá vyběhla schody do ložnice. Skopla jsem lodičky, ze kterých už mě pořádně bolely nohy a chystala jsem se si rozepnout šatu, ale dvě chladné ruce mě zastavily.

„Byl by hřích, kdybych tě z těchto svůdných šatů, nesvlékl a neužil si dnes tvého dokonalého těla,“ zašeptal můj nastávající do mého ramene vzrušeně. Z jeho studeného dechu jsem se musela zatřást.

Jemně začal líbat má odhalená ramena a při tom mi smrtelně pomalu rozepínal zip u šatů. Slastí jsem přivírala oči a vzdychala. Když jsem je už měla rozepnuté, rozepnul malý knoflík na šatech na mém krku a šaty sklouzly po mém těle na zem.

Otočila jsem se k Edwardovi a podívala se do černých očí. Nepřišlo mi fér, že je ještě oblečený, tak jsem jeho oblečení mrknutím okna přemístila vedle mých šatů. Edward mě chytil za pas a hodil mě na postel, která stála za mnou.

Se smíchem jsem dopadla do měkkých peřin, ale nic víc jsem nestačila, protože už na mně ležel Edward a líbal mě. S radostí jsem mu vyšla vstříc a samozřejmě jsme si nemohli odpustit vášnivé milování.

***

Po rušné noci jsem se sama překvapila, neboť jsem vstala brzy. Po milovní spím vždycky do oběda. Udělala jsem ze sebe člověka a oblékla se do domácího, protože zbývalo ještě haldy času, než se vypravíme do Volterry.

Dobalovali jsme poslední věci a pomalu se mohlo vyrazit. Esmé mi ještě uvěřila oběd, lasagne. Když jsem je snědla a pochválila jí to božské jídlo, běžela jsem se převléknout. Nechci ani pomyslet na to, co by mi udělala Jane s Heidy, kdybych se tam objevila v džínech.

Vzala jsem si sexy červené šaty a k nim stříbrné boty na podpatku se stužkou. Ještě jsem se namalovala červenými stíny, rtěnkou a řasenkou a mohlo se vyrazit. Seběhla jsem schody, kde už všichni čekali. Všichni na mě vyvalili oči.

„Bello, to jedeš takhle?“ zeptal se mě Carlisle a ukázal na mé šaty. Taky jsem se na ně podívala, pokrčila rameny a zatočila se dokola. Všimla jsem si, že Edwardovi opět zčernaly oči. Musela jsem se potěšeně usmát.

„Jasně, a proč ne? Víš, co by mi udělala Jane s Heidy, kdybych se tam objevila v džínech?“ zeptala jsem se ho a dala si ruce v bok. Podíval se na mě nechápavě, pokrčil rameny a zakroutil hlavou.

„Roztrhly by mě jako hada. Ony jsou schopné mě přede všemi svléknout a navléci mě do něčeho tomuto podobnému.“ Ukázala jsem opět na šaty. Edward vytřeštil oči. Jasně, nesnesl by, kdyby mě někdo jiný viděl nahou.

„Vy jste zatím z toho venku. Vás ty dvě ďáblice ještě neznají. Ale až se skamarádíte, věřte, že s Alicí budete ještě s úsměvem chodit na nákupy, protože ony jsou daleko horší.“ Všichni se uchechli, jen Alice se na mě zamračila jako deset čertů. Emmett to nevydržel a vyprskl smíchy. Jen jsem pokrčila rameny.

„Tak můžeme?“ zeptala jsem se všech. Postupně všichni přikývli na souhlas.

Autor: CatherineCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jasperova dcera 24. kapitola: