Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jaspere, díky... 8. kapitola

16.09.2010 (11:00) • eElis • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 3336×

8. KAPITOLA

Bella

Jako každé ráno, tak i dnes jsem se probudila v chladivé náruči Jaspera. Tentokrát to nebylo to nejhezčí probuzení, jelikož už v sedm vtrhla Tiff do pokoje a budila mě. A Jasper? Ten zrádce se mě ani nezastal, ještě se mi smál, když jsem se přetahovala s Tiff o mou peřinu a já  přitom slítla na zem a bouchla se do hlavy. Oba dva se dobře bavili na můj účet. Nafoukla jsem uraženě tváře a se vztyčenou hlavou odkráčela do kuchyně, abych si připravila snídani.

Má volba padla na palačinky. Všechny potřebné suroviny jsem si přichystala na linku a dala se do práce. Ve chvíli, kdy jsem dělala těsto, přišel Jasper s Tiff.

„Jé, Bello, to jsi nemusela, ale seš hodná, že mi děláš palačinky k snídani. Ty mám nejraději,“ řekla mi Tiff vesele. A tím mě vytočila ještě více. Místo toho, abych těsto z naběračky vylila do pánve, jsem se otočila a mrskla ho směrem k Tiff, která to nečekala, a tak to schytala přímo do obličeje. Jasper se pod náporem smíchu zhroutil na kolena. V tu chvíli mi probleskla hlavou super myšlenka. Vzala jsem mísu s těstem a vylila ji nic netušícímu Jasperovi na hlavu. V ten moment se přestal smát a podíval se na mě pohledem lovce. Z jeho pohledu jsem vyčetla jedno jediné, a to, že mě pomsta nemine.

Popadl mě a svým tělem přišpendlil k zemi. Mrskala jsem sebou, snažila se z jeho sevření dostat, ale nebylo mi to nic platné. Kapky těsta z jeho vlasů dopadaly do mého obličeje, ale to Jaseperovi nestačilo, a tak si otřel vlasy o můj obličej a tričko. V pozadí kuchyně se rozléhal hurónský smích, který patřil Emmettovi s Edwardem. Ani jsem si nevšimla, že by někdo zvonil či přišel.

„Promiňte, že jsme sem tak vpadli, ale nikdo neotvíral. Kdybychom věděli, že se tu oddáváte milostným hrátkám s jídlem, nerušili bychom,“ zajíkal se Emmett při svém hurónském smíchu. Jasperův pohled se zaměřil na nově příchozí a povolil sevření.

Rychle jsem využila situace a vyklouzla. Očima jsem projela místností a všimla si Tiff, která se pořád lámala v pase. Po pár minutách, když se smích utišil, se chtěla Tiff narovnat, ale udělala prudký pohyb a tím jí na těstě podjely nohy a ona se rozplácla jak dlouhá, tak široká na zem. V tu chvíli se místnost tak otřásala pod náporem další salvy smíchu. A já si pomyslela, že to přece není zas tak špatné ráno.

Po vykoupání a převléknutí jsem zamířila do obýváku, kde byl Emmett, Edward a Jasper.

„Bello, za jak dlouho se asi tak s Tiff vrátíte?“ ptal se mě Jasper.

„Nevím, proč?“ odpověděla jsem mu.

„Emmett mě poprosil, abych mu pomohl vybrat nějaký dárek pro Rosalie k jejich výročí. Takže netuším, kdy se vrátím. Nejradši bych šel s vámi, co kdyby se tu objevil zase ten novorozený.“

„Jaspere, to je v pořádku. Jak znám Tiff , bude to jistě na celý den. A i kdyby se vrátil, tak mi budeme v nákupním centru a tam určitě nezaútočí.“

„Jaspere, podle jeho myšlenek ze včerejška nic nenasvědčovalo tomu, že by se chtěl vrátit,“ řekl Edward. Jeho nádherný hlas byl jako balzám pro mé srdce.

„Tak dobře. Vezměte si moje auto. A až se budete vracet, zavolej mi, " řekl mi Jasper.

Tiff scházela ze schodů, rychle jsme se rozloučili a popřáli si hezký den. S těmito slovy jsme s Tiff vykročily z domu.

„Tiff, co Mathew? Škoda jen, že nemohl přijet s tebou,“ ptala jsem se. Včera jsme si sice povídaly, ale nějak k tomuto tématu jsme se nedostaly.

„Mathew má teď toho v práci hodně, proto nemohl přijet se mnou. Mathew je dokonalý, mám pocit, že už mě brzo požádá o ruku. Znáš to, nebo ne? To je ten náš ženský, šestý smysl. Dokonce začal hledat dům pro nás někde na pobřeží, abychom se mohli každý večer kochat západem slunce nad oceánem. Je to velký romantik. Úplně ho zbožňuji. Vím, že je to muž stvořený přesně pro mě. Patříme k sobě jako jing a jang. Bez něj by můj život neměl smysl. Nikdy nepřestanu děkovat za den, kdy se mi stala ta nehoda. Kdyby jí nebylo, nemuseli bychom se totiž nikdy setkat. A já bych nikdy Mathewa nepoznala, a tak nenašla svou druhou polovičku, která naplňuje podstatu mého bytí. Bells, vše zlé je pro něco dobré. A na to nikdy nezapomínej,“ říkala mi Tiff. Její tvář zdobil úsměv a oči jí zářily jako hvězdy na noční obloze.

A díky posledním dvou větám, které mi Tiff řekla, se mi v hlavě vybavil rozhovor s Esmé, ale jedna jediná věta se mi rozblikala jako velký neonový nápis… „Existuje muž, který Tě bude milovat tak, jak si zasloužíš a ty budeš opět šťastná.“ V tento moment mi můj šestý smysl našeptával, že mé štěstí je mi na dosah. Z mých myšlenek mě vytrhl klakson auta, který stál za mnou, aby mě upozornil, že už naskočila zelená.

Rozjela jsem se směrem k nákupnímu centru. Zbytek cesty mi ještě Tiff vyprávěla, jak byla s Mathewem na dovolené a dle jejího vyprávění si to dokonale užili.

„Tiff, chtěla bych nejdřív zajít do kadeřnictví,“ řekla jsem jí, zatímco jsem parkovala v garážích nákupního centra.

„Dobře, alespoň si nechám zastřihnout konečky,“ odpověděla mi Tiff.

Vešly jsme do prvního kadeřnictví, na které jsme narazily. Sedly jsme si do křesel a já si vzala nějaký katalog,kde byly různé účesy. Po několika stránkách mi padnul do oka jeden sestřih.

„Tiff, to si nechám udělat,“ řekla jsem jí a prstem ukázala na účes.

„Ne, Bello, to nemůžeš,“ odpověděla mi a její zorničky se rozšířily překvapením.

„A proč ne?“

„Bello, nemůžeš se takhle ostříhat. Neříkám, že by se mi ten sestřih nelíbil, ale podívej se na tvoje nádherný vlasy,“ odpovídala mi a přitom kroutila hlavou na znamení nesouhlasu.

„Tiff, změna je život. A já chci konečně žít. Do teď jsem jen přežívala. Nikdy jsem vlastně pořádně nežila. Moje nejhezčí chvíle v životě byly ty, které jsem prožila s mojí Lili, ale ta už tu není a nikdy nebude. Chci začít psát novou knihu mého života, a proto se nechám takhle ostříhat,“ řekla jsem jí.

„Bello, jsem ráda, že chceš začít pořádně žít, ale nešlo by to nějak trošku míň drasticky. Vždyť máš nádherné dlouhé vlasy a bylo by škoda je ostříhat,“ snažila se mě přemluvit. Vtom k nám přišla jedna z kadeřnic.

„Dobrý den, jaké máte přání?“ ptala se nás.

„Chtěla bych tento sestřih a možná nějaký melír,“ řekla jsem jí a ukázala, co vlastně po ní chci.

„Dobře, ale jste si jistá? Máte nádherný vlasy,“ říkala mi. To už je druhá osoba, co se mi to snaží vymluvit, ale vždyť jsou to jen vlasy, který si mohu nechat klidně znovu narůst.

„Ano, jsem si jistá na 100%,“ odpověděla jsem jí.

„Dobře, tak se, prosím, posaďte támhle do mého křesla. A ten melír by měl být jaký?“

„Nevím, něco co by trošku oživilo mou přírodní barvu.“

„Hm, tak bych navrhovala nějaký odstín červené, která by tomu všemu dodala šmrnc.“

„Souhlasím,“ sedla jsem si do kadeřnického křesla. Naposledy se podívala na Tiff, která ještě vypadala překvapeně z mého rozhodnutí. Raději jsem zavřela oči. Poté, co mi kadeřnice umyla vlasy, jsem slyšela, jak mi ustřihla první pramen. V ten moment, kdy mi kadeřnice ustřihla první pramen, se začal psát prolog mého nového života. Už nebylo cesty zpět. Ano, je pravda, že mám nádherné vlasy, které mi závidělo nespočet dívek, ale věděla jsem, že to musím udělat. Chci začít žít. Nikdy jsem pořádně nežila, spíše jen přežívala. Díky Jasperovi jsem dostala druhou šanci, ale já to ignorovala. Celé ty dva roky, co jsem Jaspera znala, se snažil o to, abych konečně procitla a užívala si života, který není věčný. A dneska je ten správný okamžik, abych se konečně probudila z toho snu a začala si život vychutnávat plnými doušky.

Esmé je tím správným příkladem. Taky přišla o své dítě, ale přesto vše se dokázala přenést. V Carlisleovi našla milujícího manžela a je šťastná. Tak proč bych nemohla i já? Jasper mi pomohl a naučil mě s tou bolestí ze ztráty mé milované Lili žít. I když bych to žitím nenazvala doslova, protože já zatím život ochutnávám jen po malých doušcích, ale touto chvílí se to změní. Já se změním. Musím. Dlužím to nejen sobě, ale i Lili s Jasperem.

„Hotovo, jste spokojená?“ zeptala se kadeřnice, která mě vrátila zase zpátky na zem. Pomalu jsem otevírala oči. Když jsem se spatřila v zrcadle, brada mi klesla ke kolenům, protože ze zrcadla se na mě dívala úplně cizí dívka. Sice měla stejné rysy v obličeji, ale přesto pro mě cizí. Nevěřícně jsem zkoumala odraz zrcadla, ten účes byl dokonalý a ty jemné prožky červeného melíru to opravdu krásně oživily.

„Ano, je to dokonalé. Přesně takhle jsem si to nějak představovala,“ odpověděla jsem jí po chvíli. Pohledem jsem vyhledala Tiff.

„Bello, moc ti to sluší,“ řekla mi a usmívala se na mě.

Rychle jsem zaplatila a táhla Tiff do prvního papírnictví. Tam jsem koupila blok a tužku a dál ji táhla za sebou do auta.

„Bello, kam to jdeme a k čemu potřebuješ ten blok s tužkou,“ ptala se mě zmateně.

„Musím ještě něco udělat,“ řekla jsem jí.

Dojeli jsme k parku, kde jsem si sedla na lavičku a začala psát. Tiff mě jen tiše pozorovala. Všechny ty vzpomínky, které mi způsobovaly bolest, jsem přenesla na papír. Po tvářích mi kanuly slzy, nechala jsem je volně stékat. Když jsem dopsala poslední tečku, sesbírala jsem kameny a utvořila z nich kruh. Doprostřed toho kruhu jsem pokládala popsané listy, které jsem vytrhla z bloku.

„Tiff, nemáš oheň?“ zeptala jsem se.

„Nemám, ale počkej chvilku,“ řekla a odešla.

A já si naposled připomínala všechno to zlé, co mě v životě potkalo, protože to bude naposled, kdy dovolím těm vzpomínkám mi působit bolest. Po chvíli přišla Tiff a podala mi sirky. Škrtla jsem. Sirka vzplála a já ji položila na popsané listy, které hned začaly hořet. Dívala jsem se do plamenů, které očišťovaly nejen mé srdce, ale i mou duši. Když uhasly poslední plameny a vítr roznesl popel, který z těch vzpomínek zbyl, mé tělo zaplavila úleva. A tím jsem uzavřela knihu mého dosavadního života, začala psát novou a doufám, že lepší a šťastnější. Setřela jsem poslední slzy a podívala se na Tiff, která mě objímala kolem ramen.

„Jak se cítíš?“ ptala se mě.

„Dobře. Tohle jsem měla udělat už dávno. Konečně mám pocit, že můžu volně dýchat.“

„Tak jdeme?“

„Jo, a kolik je hodin?“

„No, strávily jsme tu pomalu čtyři hodiny. Už jsou dvě odpoledne, co kdybychom si došly někam najíst. Nevím jak ty, ale já mám pořádný hlad, protože snídaně se nakonec nekonala a od včerejší večeře jsem nic nejedla,“ řekla mi se smíchem. A mně se v hlavě vybavilo dnešní ráno. Smála jsem se.

„Tak pojď,“ řekla mi a táhla mě do auta.

Po vynikajícím obědě jsme šly na nákupy. Hned jak jsme vešly do prvního krámu, tak se Tiff změnila v tornádo. Pořád mi strkala různé kousky oblečení do ruky, tentokrát jsem ani neprotestovala a Tiff si to náležitě užívala. Po čtyřech hodinách nakupovacího maratónu jsme zamířily domů. Tiff mezitím zavolala Jasperovi, který už čekal na nás doma. Byla jsem zvědavá, co řekne na mou proměnu.

Vešly jsem do domu. Tašky zatím nechaly v autě.

„Jaspere,“ zvolala jsem do útrob domu, abych zjistila, kde je.

„Bello, jsem v kuchyni,“ odpověděl mi. Hned jsem své kroky směřovala do kuchyně, která už byla uklizená od našeho ranního boje. Jasper stál u otevřené ledničky a koukal se do ní.

„Holky, co byste si daly k večeři?“ zeptal se nás a přitom se pořád díval do ledničky.

„Bello, co kdybychom si objednaly pizzu?“ ptala se mě Tiff.

„Klidně,“ odpověděla jsem jí.

„B-b-bello?“ vykoktal ze sebe Jasper, který se až teď na mě podíval.

„Ano,“ odpověděla jsem mu a usmála se. Ucítila jsem vlnu šoku, která zaplavila moje tělo. Chudák Jasper si asi neuvědomoval, že svojí emocí zaplavil i nás.

„Ježiši, Bello, jsi to opravdu ty?“ ptal se mě.

„Jsem, kdo by to asi měl být?“

„Proboha, proč ses nechala ostříhat. Tiff, jak jsi jí to mohla dovolit.“

„Jaspere, jsou to jen vlasy. Chtěla jsem změnu. Změna je život. A já se rozhodla konečně naplno žít.“

„Jsem rád, že jsi se rozhodla konečně žít. Sluší ti to. Jen si budu muset na to zvyknout. Je z tebe úplně jiná osoba,“ řekl mi a objal mě.

„Bello, tak já objednám tu pizzu a co kdybychom si pak pustili nějaký film. Jsem totiž už docela unavená,“ řekla Tiff.

„Objednej jakou chceš, jen ne sýrovou. Já zatím dojdu pro tašky a pak spolu vybereme nějaký film,“ odpověděla jsem jí. Než jsem stihla dojít ke dveřím od domu, abych došla pro tašky, Jasper už  je držel v ruce a nesl nahoru. A tak jsem zamířila do obýváku.

„Co kdybychom si pustili Nežádej svůj poslední tanec?“ ptala se Tiff.

„Super,“ vykřikla jsem.

„Ne, prosím, vždyť se na to díváte pořád. Co kdybychom si raději pustili nějakou komedii?“ ptal se nás Jasper.

„Ne, ne, my nechceme žádnou komedii, protože u tebe komedie znamená horor o upírech. Takže budeme hlasovat,“ navrhla jsem a škodolibě se usmála na Jaspera, protože bylo jasný, že ho přehlasujeme. Jasper si jen povzdechl, jelikož mu bylo jasný, že nemá proti nám žádnou šanci a poraženecky si sednul na gauč.

„Víš co, Jaspere. Tak první se podíváme na ten film, co jsme vybraly my s Bellou a pak můžeš vybrat ty,“ navrhla Tiff. A já s klidným srdcem přikývla, byla jsem totiž unavená, takže mi bylo jasné, že po chvíli stejně usnu. Mezitím, co Tiff vkládala film do dvd, jsem se pohodlně uvelebila vedle Jaspera, hlavu si položila do jeho klína a Tiff udělala to samé. Po pár minutách se mi začaly klížit oči a já se ani nedočkala pizzy. Upadla jsem do říše snů.

7. kapitola x Shrnutí x 9. kapitola

Tak co? Doufám, že se vám to líbilo??? Moc vám všem děkuji za vaše komentíky, protože ty mi dávají tu potřebnou dávku nejen inspirace, ale i chuť pokračovat dál. :D

Tuto kapitolku bych chtěla věnovat Maz(lí)kovi, jelikož i ona má na této kapitolce podíl. A také ji věnuji všem těm, co si najdou chvilku času a přečtou si ji a zanechají mi tu nějaký komentík. :D

A jestli jste očekávaly, že se tu zase objeví Alice, tak vás musím zklamat. Alice zatím ještě chvilku necháme tam, kde je, ale nebojte není to už na dlouho. A Alice se vrátí v záři reflektorů :DD Tak mějte jen trošku trpělivosti.

Vaše Elis

Autor: eElis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jaspere, díky... 8. kapitola: