Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jaspere, díky... - 27. kapitola

24.05.2011 (09:15) • eElis • FanFiction na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 1938×

27. KAPITOLA

Bella

„Co se děje tati?“ zeptala jsem se ho, když se na mě stále díval a nic neříkal.

„Bello, právě mi volal Mark a…“

„Ano, to jsem pochopila. Ale co se děje?“ zeptala jsem se ho znovu, když stále mlčel. Moc dobře jsem na něm poznala, že mi chce něco důležitého říct, ale nevěděl jak.

„Charlie, proč nic neříkáš, tak co se děje?“ zeptala se Sam, když stále neodpovídal.

„Bello, Dan utekl,“ řekl a se mnou se zhoupnul celý svět.

„Jak utekl? Vždyť je vězení a odtamtud nemůže utéct. To nejde. To…“

„Bello, je mi to líto, ale je to pravda. Kvůli nějaké závadě na elektroinstalaci vypuknul požár zrovna v jeho úseku, kde měl celu. Při evakuaci se mu podařilo nějak využít toho zmatku, který tam zrovna panoval, a utekl ještě se čtyřmi vězni.“

„Ne, to nemůže být pravda. Nemohl utéct. To prostě nemohl,“ opakovala jsem stále dokola a celá se třásla. Celý svět se mnou točil, lapala jsem po dechu a chtělo se mi zvracet. Měla jsem strach. Strach z toho, že si pro mě přijde. A já moc dobře vím, že to udělá.

„Bells, neboj se, nedovolím mu, aby se k tobě přiblížil. Oni ho najdou. Nemusíš mít strach, jsem tu s tebou,“ slyšela jsem Charlieho hlas z dálky a cítila, jak mě objímá. Vnímala jsem, jak jsem pěvně svírala v pěstech jeho košili. A to bylo to poslední, co si pamatuji, že má mysl vnímala, než mé tělo vypovědělo poslušnost a omdlelo.

Jasper

„Co se jí stane? Co jsi viděla?“ ptal jsem se naléhavě.

„Nějaký muž chce ublížit Belle,“ řekla Alice a já jsem zkameněl, protože uvnitř mě vytryskl gejzír strachu, který svíral mé nitro.

„Jak vypadá? Kdy se to stane?“

„Nevím, kdy se to stane, protože o tom se stále rozhoduje. Je vyšší vypracované postavy, blond vlasy s modrýma očima,“ řekla Alice. A já se snažil rozpomenout, jestli neznám nějakého takového muže, který by chtěl Belle ublížit.

„Jak to chce udělat, ale hlavně proč? Vůbec to nedává smysl,…“

„Nevím, proč. Ale jedno je jasné musí znát Bellu, protože se stále rozhoduje, jak by se k ní mohl nejlépe dostat, protože ví, že Charlie je překážka, která by mu mohla v tom zabránit, či zcela překazit jeho plány. Takhle by nikdy neuvažoval někdo, kdo by ji třebas potkal na ulici a tam ji chtěl přepadnout. Jeho rozhodnutí se stále mění. Dokonce si není jistý, jestli ji u Charlieho najde, ale tam ji chce hledat nejdříve,“ říkala Alice a mě to pomalu docházelo.

„Dan. Musím to být Dan.“

„To je ten její bývalý? Ale ten by měl sedět, ne?“ zeptala se mě Alice.

„Ano, to je on. Nevím, jestli je to možné, ale nikdo jiný mě nenapadá, pak jedině, že by to byl někdo, kdo se chce pomstít Charliemu. Kam jdeš, Edwarde?“ zeptal jsem se ho, když vstal ze sedadla.

„Jdu za letuškou zjistit, kde a kdy je mezi přistání.“

„Alice, nevšimnula sis, jestli má třeba v obličeji nějakou jizvu, nebo něco podle čeho by se dalo spíš určit, o koho jde?“

„Ne, je mi líto, Jaspere, ale ničeho takového jsem si nevšimnula. Vypadá jako každý jiný, ale uvnitř je to naprostý šílenec. Víš, kolikrát už za těch několik málo minut, kdy se mi dostavila vize o Belle, zvažoval, jak by jí mohl nejlépe ublížit. Víš, kolik způsobů už se mu dostalo na mysl? Je to naprostý bezcitný šílenec, který si chce s ní pohrávat, co nejdéle,“ řekla Alice a celá se zachvěla. A to mě jen utvrdilo v myšlence, že je to Dan, protože nikdo jiný to opravdu nemohl být. Muselo se mu nějak podařit dostat se z vězení a teď se bude chtít Belle pomstít.

„Takže mezi přistání je v Minneapolisu, budeme tam za hodinu a půl. Všechno už jsem zařídil, takže budeme moc bez problému vystoupit a přesednout na jiné letadlo, jestli se nám poštěstí, že by zrovna nějaký letělo zpátky,“ řekl Edward, když si opět sednul na své sedadlo.

„Pokud si pospíšíme, mohli bychom stihnout letadlo do Seattlu, ale bude to jen tak tak. A ze Seattlu bude nejlepší běžet, protože mezi Seattlem a Forks bude velká bouračka, která zablokuje silnici na několik hodin,“ řekla Alice.

„Dobře. Alice, stihneme to?“ položil jsem jí otázku, které jsem se nejvíc obával.

„Nevím, to ti nemůžu říct, protože se stále rozhoduje. Ráda bych řekla, že ano, ale nemůžu. Omlouvám se,“ řekla sklesle.

„Neomlouvej se, ty přece za nic nemůžeš. Půjdu na záchody, abych zavolal Belle a varoval ji. Nechci se totiž během hovoru s ní dohadovat s letuškou o předpisech, které zakazují telefonování během letu,“ řekl jsem, lehce políbil Alice na tvář a šel na záchod.

„Ano,“ ozval se Charlieho hlas v telefonu.

„Charlie, kde je Bella?“ zeptal jsem se, všechno uvnitř mě křičelo a doufalo, že teď není někde venku a ještě k tomu bez mobilu.

„Před hodinou omdlela a teď spí, poté injekci, co jí dal doktor na uklidnění,“ řekl a mně se na jednu stranu ulevilo, že je doma s Charliem, ale zase na tu druhou…

„Co se jí stalo? Proč omdlela?“

„Chvíli předtím mi volal můj zástupce Mark, řekl mi, že se Danovi podařilo utéct z vězení, když tam vypuknul požár kvůli nějaké vadě na elektroinstalaci. I když bych ji to raději neříkal, ale musel jsem. Bella se z toho sesypala a omdlela.“

„Kvůli tomu ti právě volám. Bella je ve velkém nebezpečí. V Minneapolisu je mezi přistání, takže přestoupím na nejbližší možný let zpátky k vám. Nevím, jak dlouho mi bude trvat, než se k vám dostanu. Musíš být neustále Belle na blízku, dokud pro ni nepřijedu a neodvezu ji někam do bezpečí. Určitě se jí bude chtít pomstít za to, že sedí, takže se opravdu od ní nehni, ani na krok.“

„Samozřejmě, že se od ní nehnu, ani na krok. Taky očekávám, že se tu ukáže a já už se nemůžu dočkat, až ho tu přivítám,“ odpověděl mi Charlie.

„Kdyby se Bella vzbudila, řekni jí, že už se nemusí bát, že jsem na cestě a vše bude v pořádku,“ řekl jsem mu a doufal, že opravdu vše bude v pořádku a Belle se nic nestane.

„Dobře, když se vzbudí, vyřídím jí to. Až přijedeš, domluvíme se, kde by to bylo pro Bellu nejbezpečnější.“

„Budu se snažit být u vás, co nejdříve. Ještě, než poletíme zpátky k vám, ti zavolám, abych ti řekl, kdy bych tam tak mohl asi být. Zatím ahoj, Charlie.“

„Dobře. Ahoj, Jaspere,“ odpověděl mi Charlie a zavěsil. Zastrčil jsem si mobil do kapsy a vyšel ze záchodů. Vracel jsem se na své místo vedle Alice. Na Alice bylo poznat, jak moc se snaží soustředit, aby dokázala zachytit všechny vize, které se týkají Belly. Edward ztuhle seděl se silně sevřenými pěstmi, až mu zbělaly klouby na prstech.

Posadil jsem se a snažil se nemyslet na to špatné, co by se mohlo Belle stát. Zakázal jsem si připustit jiný konec, než ten, že tam dorazíme dřív než Dan a všechno bude v pořádku.

Uvnitř mě se všechno svíralo strachem a zároveň vřelo vztekem na sebe samotného. Proč jsem jen ksakru respektoval to její rozhodnutí, když jsem moc dobře věděl, že je špatné. Měl jsem ji prostě popadnout a odnést ji k nám. Ano, byla by na mě naštvaná, vztekala by se, nemluvila by se mnou, ale byla by v bezpečí. Ne, já ji chtěl dát čas, aby si to mohla všechno promyslet, a také jsem hlavně věřil, že dřív nebo později by stejně za mnou přišla sama. Ano, nechtěl jsem ji do ničeho nutit, protože jsem věděl, že by akorát všechny ty pocity, co jí požírají nitro, uzamkla v sobě, tak jak to už vlastně udělala a tím by se zaživa pohřbila.

Ano, sice to už v sobě všechno uzamkla, ale věděl jsem, že dlouho jí to nevydrží. A proto jsem si respektoval její rozhodnutí, jelikož jsem věděl, že je to jen otázka času, kdy si uvědomí i ona, že takhle to prostě nejde.

O dvě hodiny později…

Charlie

Stál jsem zády k oknu, venku už byla tma. Většina lidí už spala, ale my se Sam ne. Pozoroval jsem svojí holčičku, jak klidně oddechuje. Sam seděla na posteli vedle ní, držela ji za ruku a druhou ji výskala ve vlasech, tak jako když byla malá a zdála se jí nějaká noční můra.  V momentě, kdy se za Danem zavřela vězeňská brána, myslel jsem si, že už bude vše jen v pořádku, protože to špatné ve svém životě si odbyla, ale mýlil jsem se.

Kolik toho ještě může taková křehká dívka jako je ona vydržet? Proč to špatné se děje jen mojí holčičce? To nestačilo, že přišla o svoji malou dcerušku, kterou tolik milovala. Myslel jsem si, že se z toho nikdy nedostane, ale Jasper jí pomohl. Vlastně od té doby, co má Jaspera, jí bylo o moc lépe. Konečně se zase začala podobat té culíkaté usměvavé holčičce, kterou bývala jako malá.

Vždycky jsem si vyčítal, že jako otec jsem selhal. Vůbec jsem netušil, co se děje u Renée doma, když si vzala Phila. Bella, ani Mark se nikdy ani slůvkem nezmínily, co se vyklubalo z Phila za alkoholika a cholerika. Ač je to k nevíře, tak vůbec nevím, co vlastně dělá můj syn Mark, protože ten se mnou přerušil veškerý kontakt, jeho povaha je naprosto stejná jako u Renée. Pro něj nejsme se Sam moc dobří, protože nemáme žádné statisíce na účtech.

Jedno dítě nechce se mnou mít nic společného a to druhé, které je jen slabou dívkou jsem nedokázal ochránit, před takovým maniakem, jako je Dan. A to jsem policajt, tak bych snad měl poznat, co v něm je. Ano, je fakt, že mi na něm neustále něco nesedělo. A i když jsem se snažil na něj vyšťourat jakoukoliv špínu, nikdy jsem nic nenašel.

Když od něho Bella odešla, přemlouval jsem ji, aby se na nějaký čas přestěhovala k nám se Sam, že to není bezpečný, aby bydlela sama. Ale Bella věřila, že to špatné je už za ní, vždyť měla i soudní zákaz, že se k ní ani Lili nemůže přiblížit na 100 metrů. Věřila, že ji to ochrání, ale také věřila, že teď ji ani nenajde, když se přestěhovala hodně daleko od místa, kde bydleli, ale já jsem věděl, že to pro něj není žádná překážka.

To, že přišla o Lili, je moje chyba, ale teď už mu nedovolím, aby se k ní vůbec přiblížil. Jen ať si přijde, ale já jsem na něj připravený. Teď mu nedám žádnou šanci ublížit mojí holčičce. Teď ne!

„Myslíš, že přijde?“ zeptala se mě Sam, čímž mě vyrušila z mých myšlenek.

„Rád bych řekl, že ne, ale vím, že bych lhal. Ale nemusíš mít strach, Belle ani tobě se nic nestane. O to se postarám,“ řekl jsem a přešel k ní, abych si sedl vedle ní a objal ji.

„Mám strach,“ zašeptala a silněji se ke mně přitiskla.

„To nemusíš. Slibuji, že se nikomu z nás nic nestane,“ řekl jsem jí a políbil do vlasů, když mi zase začal vibrovat mobil. Rychle jsem se postavil a začal ho lovit v kapse.

„Víš, už něco nového Marku?“ zeptal jsem se svého zástupce, který mi volal.

„Bohužel ne, ale vyskytl se tu nový problém. Právě jsem vyhlásil červený kód. Dětský domov se během chvíle ocitl v plamenech. Vypadá to, že někdo úmyslně založil požár. Několik dětí i s vychovatelkami je uvězněno uvnitř. Na místo se sjíždějí všechny dostupné záchranné prostředky.“

„Sakra. To mi ještě chybělo. Kolik našich lidí je na místě?“

„Jen tři. Zbytek jsem musel poslat do Seattlu, aby se zapojili do pátrání po těch vězních, co se jim podařilo utéct. To víš, Seattle je blízko a vyžádali si na pomoc naše lidi, takže jsem je tam musel poslat, ale právě teď by jich tu bylo potřeba.“

„Hm, dobře. Nevíš, jestli není poblíž nějaká hlídka, která by mohla přijít sem k nám a pohlídat mi Bellu než bych se vrátil zpátky od toho požáru?“

„Už jsem se na to koukal, ale je mi líto. Všichni jsou u toho požáru, anebo pátrají poblíž Seattlu. Já ti nevolám, proto abys tam šel, ale jen abych tě informoval,“ řekl mi, i když si musel moc dobře uvědomovat, že já prostě musím jít k tomu požáru, když je vyhlášený červený kód.

„Marku, moc dobře víš, tak jako já, že tam musím. Jen, co si něco zařídím, dorazím tam. Zatím ahoj,“ řekl jsem a ukončil hovor. Z druhé kapsy jsem vylovil Belly mobil a hledal v něm číslo na Joshe. Po chvilce hledání jsem ho našel.

„Ahoj Bello,“ ozval se Josh, když to zvedl.

„Joshi, tady Charlie. Mám na tebe takovou prosbu.“

„Děje se něco, Charlie? Stalo se něco Belle?“

„Právě kvůli tomu ti volám. Nevím, jestli ses ze zpráv už doslechl, že utekli vězni ze Seattleské věznice? No, jde o to, že mezi nimi je i Belly bývalý, který se jí určitě bude chtít pomstít. Potřeboval bych, jestli bys nemohl na chvíli přijet k nám a zůstat tu se Sam a Bellou, dokud se nám nepodaří zvládnout ten požár v dětském domově, který před chvíli vypukl.“

„Samozřejmě. Do dvaceti minut jsem tam.“

„Dobře, díky. A ještě otázka. Máš zbraň a umíš s ní zacházet?“

„Nemám, ale táta jo a zacházet s ní umím.“

„Dobře, tak si ji pro všechny případy vem sebou, kdyby se náhodou hodila. Snaž se přijet, co nejdřív, protože já musím hned do toho dětského domova. Až budeš u dveří, tak zazvoň dvakrát krátce, aby Sam věděla, že jsi to ty.“

„Ano, takže dvakrát krátce. Hned jedu, budu tam, co nejdřív.“

„Díky, Joshi.“

„Nemáš zač, pro Bellu bych udělal cokoliv,“ odpověděl mi a zavěsil. Cítil jsem na sobě pohled Sam, která mě celou tu dobu během mých rozhovorů pozorovala.

„Sam, musím tam jít, i když nechci. Nechce se mi tu nechávat vás dvě samotné, ale víš, že je to moje povinnost. Ale nemusíš mít strach, přijede sem Josh, dvakrát krátce zazvoní. Pořádně za mnou zamkneš a nikomu jinému neotevřeš,“ řekl jsem jí.

„Já vím, Charlie, ale co když…“

„Počkej tu chvilku, hned jsem zpět,“ řekl jsem jí a šel do ložnice, kde jsem měl trezor a v něm náhradní zbraň. Vyndal jsem ji, nabil a zajistil.

„Sam, vem si ji. Je nabitá, tady se odjistí a pak jen zmáčkneš spoušť. Nebudeš ji muset použít, protože za chvíli tu bude Josh, ale přeci jen si ji nech u sebe, aby ses cítila ve větším bezpečí. Vrátím se, jak jen to bude možné. Nemusíš mít strach. Dan nemá žádný auto či jiný dopravní prostředek, jak by se sem mohl dostat,“ říkal jsem jí, i když jsem si nemohl být jistý, jestli se mu nepovedlo někde ukrást auto, aby se sem dostal rychleji. Tuto myšlenku jsem hodně rychle zahnal, protože bych jinak odsud neodešel, ale já musel.

„Dobře. Prosím, dávej na sebe pozor a vrať se, co nejrychleji,“ řekla mi Sam.

„Nemusíš mít strach, nic se mi nestane a vám taky ne. Kdyby se cokoliv dělo, zavolej mi na mobil a já hned přijedu. Miluji Tě,“ řekl jsem jí a pevně sevřel v náruči, abych mohl vyhledat její rty.

„Taky tě miluji,“ řekla mi, když jsem se odtáhl a společně jsme zamířili ke dveřím, aby za mnou mohla zamknout. Z věšáku v předsíni jsem si vzal služebný čepici s bundou a naposledy ji políbil.

Jasper

Konečně se mé nitro, alespoň trochu uklidnilo, právě jsme totiž zakoupili letenky na let do Seattlu. Vědomí, že už se teď budu přibližovat Belle, dokázalo ukonejšit. Dan se stále rozhodoval, takže při troše štěstí se tam dostanu dřív, jak on. Pomalu jsme kráčeli k přepážce, abychom odevzdali naše letenky a tak mohli nastoupit na palubu letadla, když se Alice zastavila a celá ztuhla.

„Jaspere, okamžitě zavolej Charliemu, aby se ihned vrátil!“ štěkl po mě Edward. Cítil jsem Alice, jak se celé chvěje a stále ztuhle stála.

„Slyšíš, okamžitě mu volej! Na co čekáš!“ štěkal po mě dál Edward. A já rychle vytáhl mobil, abych zavolal Charliemu.

Pohled vypravěče

Policejní vůz se zapnutým majákem a šerifem místní policie, který ho řídil, se začal vzdalovat od příjezdové cesty, kde na v závěji ležel vibrující mobil, který šerifu vypadl z kapsy, když nastupoval do auta. Šerifův vůz se čím dál víc vzdaloval, až minul místo, kde se dál od silnice mezi stromy schovával muž, který právě čekal na tento okamžik. Muž, kterému štěstí hrálo do karet, protože už si nemusel dělat hlavu, jak by se mohl dostat do domu šerifa a zmocnit se své bývalé přítelkyně. Rychle se proplétal mezi stromy a s každým krokem, kdy byl blíže k domu, se úsměv na jeho tváři ještě více roztahoval. Cítil, že už je na dosah svému vítězství…

V chodbě v domu šerifa na stolku vedle věšáku na bundy vibroval odložený mobil dívky, co právě spala ve svém pokoji. Druhá žena, která u ní setrvávala, to neslyšela, právě totiž přesouvala komodu, která správně stála u zdi ke dveřím tak, aby případnému nezvanému návštěvníku zhoršila přístup do pokoje. Poté, co ji přesunula ke dveřím, opět se posadila na postel vedle dívky, jednou rukou ji sevřela dlaň a tou druhou svírala zajištěnou zbraň, kterou si položila vedle sebe.

Mezitím se nezvaný cizinec přesunul na zadní část zahrady, kde rostl strom, po jehož větvích by se mohl bez problému dostat k oknu jejího pokoje. Položil kámen, který sebral cestou. Rozepnul si bundu a začal si zakasávat mikinu do džínů, které pevně stáhnul páskem, tak aby mi nevypadnul kámen, který si chtěl zastrčit pod mikinu, aby mu nebránil vlezení po stromu.

Stačila pouhá minuta na to, aby se dostal na větev, ze které už měl jednoduchý přístup do pokoje. Vyndal kámen zpod mikiny a jedním dobře mířeným hodem ho vysklil. Ozvala se tříštivá rána, za kterou následoval tupý dopad kamene na koberec v pokoji. Spící dívka se s úlekem probudila a žena, která seděla vedle ní, rychle vyskočila na nohy a postavila se čelem k oknu.

„Ani se nehni!“ vykřikla žena pevným hlasem na nezvaného návštěvníka a mířila na něj zbraní, která se jí třásla v rukách. Nezvaný návštěvník na chvíli zaváhal, ale po chvilce udělal krok vpřed po větvi k pokoji. Pojistka cvakla.  Zazněl výstřel. Kulka minula nezvaného návštěvníka jen o několik centimetrů, což ho donutilo na chvíli zastavit. Odstředivá síla donutila ženu zbraň upustit, načež se ozval druhý výstřel, jehož kulka se zavrtala hluboko do zdi, aniž by někoho zranila.

Nezvaný návštěvník využil rychle situace. Odrazil se. Skočil. Dopadl na parapet pokoje, tak že horní polovina trupu se nacházela uvnitř. Žena rychle klesla na kolena, aby zvedla pistoli, ale nedařilo se. Její ruce se natolik chvěly, že ji nemohla uchopit. Toho samozřejmě využil nezvaný návštěvník a rychle se vyškrábal do okna. A právě v ten moment, kdy se ženě podařilo uchopit zbraň do rozostřených rukou se po zbrani natáhl i on. Chytil ji za hlaveň a druhá ruka sevřena v pěst dopadla na její tvář. Zasténala bolestí a padala dozadu. Při pádu se uhodila o noční stolek do hlavy, a když dopadla, zůstala nehybně ležet. Nezvaného návštěvníka nezajímala tato žena, proto jen překročil její bezvládné tělo a vrhl se na dívku, která stále seděla na posteli. Dívka se ani nehnula, ani žádný výkřik se nevydral z jejího hrdla. Její mysl byla stále lehce omámená z uklidňující injekce, kterou dostala a její tělo byl paralyzováno strachem, který zaplnil každičkou buňku v jejím mladém těle.

Chytil ji pod krkem a pomalu se přibližoval svým obličejem k tomu jejímu.

„Doufám, že z našeho setkání máš stejně velikou radost, tak jako já, lásko“ zašeptal muž do jejího ucha, o které se následně otřel rty a obličej zabořil do jejích vlasů…

26. kapitola x 28. kapitola

Líbila???

Já vím, asi jsem vás moc touto kapitolkou nepotěšila, co??? Ale přesto doufám, že mi tu zanecháte nějaký ten komentík. A jako vždy moc děkuji za ty předchozí. :D

Autor: eElis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jaspere, díky... - 27. kapitola: