Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jasper a Bella Cullenovi? - 4. kapitola

06.08.2011 (21:15) • RosalieLove • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 2302×

4. kapitola
Bella:

Přicupitala jsem poslušně za Alice, která mi otevřela dveře spolujezdce. Nevěděla jsem, že i holky si otevírají dveře. Dosedla jsem na sedadlo a vedle mě seděl ten nejkrásnější člověk na světě, Edward. Zatajila jsem dech a vyvalila oči. Edward se rozesmál a pozdravil mně:

„Ahoj Izi, tak co, těšíš se na nákupy??“ Do teď ano! Ty jsi mi to zkazil! křičela jsem v duchu, ještěže mi nečetl myšlenky.

„Čau, těším,“ broukla jsem, hodila jsem pohled à la Jane na Alice a zavrtala jsem se víc do sedadla.
Ve zpětném zrcátku jsem viděla, jak se Alice poťouchle směje a po chvíli řekla: „Edwarde, vysaď nás, prosím, u bot.“

Pořádně se mi ulevilo. Teď už jsem byla klidná. Přemýšlela jsem, s čím vybafnu na Alice jako první. Zajížděli jsme do města a v dáli jsem viděla nápis Baťa, no konečně. V duchu jsem se radovala a proklínala Jaspera, že to Alice neřekl sám. Ušetřil by mě nákupů se shopaholikem.
Koutky úst se mi samovolně roztáhly do lehkého úsměvu. Zastavili jsme před obchodem, podívala jsem se na Edwarda a ten se na mě taky díval. Usmála jsem se na něho a poděkovala mu za odvoz. Edward se usmál svým pokřiveným úsměvem a já jsem byla ráda, že ještě sedím.

Ze zadu se ozvala Alice: „Nechci rušit vaši intimní chvilku, ale za sedm hodin zavírají, měly bychom jít.“ Nedopatřením jsem na Alice zavrčela. Bohužel si toho oba všimli.

„Bello, ty jsi vrčela? Ou, to si to nemůže nechat pro sebe a poklidně mě s Alice probírat doma?! “
„Pche, nebuď směšný, Edwarde, přece nejsem zvíře. Pojď, Alice, jdeme nakupovat, potřebuju boty, šaty, plášť…“ zasekla jsem se při posledním slově. Oba se na mě podezíravě podívali a Edward povytáhl obočí a asi čekal na vysvětlení. Bože, ještěže dneska Alice povím pravdu a pak Edwardovi. Moje přeřeky jsou strašné. Ale já se nemám za co obviňovat, nikdy jsem nemusela zapírat a ani si hlídat pusu. Ve Volteře nás rozmazlovali jako miminka. Nový plášť jsem chtěla proto, že jsme měli zastaralé a já jsem chtěla pro naši hlavní partu koupit nové a hezké, přesně jsem věděla, kdo má jaké barvy,jelikož mi všichni dali jeden svůj plášť. Je docela sranda tahat tolik oblečení v batohu, když by tam mělo být učení.

Jen jsem je odbyla větou: „No co, já ráda nosím kabáty a pláště, jsou pohodlné a krásně hřejí.“

Podívala jsem se na Alice a ta se na mě mračila, nechápala jsem proč. Vylezli jsem z auta a já jsem se odhodlala začít s tím, že jsem Bella.
„Alice víš, něco bych ti chtěla říct.“ Alice se na mě podívala pohledem „já to vím“. To jsem už vůbec nechápala.
„Jistě, Bello, povídej.“ Nádech a výdech…. Opakovala jsem si chvíli.
„Alice, já jsem doopravdy Bella.“ A je to venku, Jazz mě zabije, ale třeba mě zachrání rodiče a Edward.
Alice se na mě usmála a normálně a v klidu odpověděla: „ Bello, to já přece vím.“
Podívala jsem se na ní jako idiot a řekla: „Alice, ale já myslím jako ta Edwardova Bella,“ řekla jsem Alice.
„Bello, ale já to vím. Vždyť víš, že vidím budoucnost. Všechno jsem viděla, i tenhle náš rozhovor.“
Vyvalila jsem oči a pomalu jsem to začala chápat. To její usmívání, a že se skoro ničemu nedivila.
„Alice, to jsi mi nemohla říct, že o tom víš? Já se jako hňup odhodlávám k tomu, abych ti to řekla, a ty už to víš?!“ Byla jsem naštvaná, že mi to neřekla.
„Bello, ale ty jsi mi to do teď taky neřekla, myslela jsem si, že jsme kamarádky, a ty mi to řekneš.“
„Alice, ale já mám důvody, ty ne. Omlouvám se, že jsem ti to neřekla dřív, ale těch důvodů je dost a ty už je stejnak víš. Mimochodem nesmíš to Esmé a Carlisleovi říct, ještě nejsme připravení, abychom se setkali s rodiči. A Alice? Miluješ, Jazze jako on tebe?“ Po mém rychlém proslovu na mě Alice vykulila oči.
„C-c-co jsi to řekla Bello? Esmé a Carlisle jsou vaši rodiče, praví? A Jazz mě miluje?“ Ježíši, ona to nevěděla. Bože, co jsem komu udělala! O Jazzovi jsem jí chtěla říct, ale ne o rodičích.
„Alice, nesmíš to nikomu říct, rozumíš? Zatím se to nikdo z Cullenů nemůže dozvědět.
Najednou se Alice zasekla. Máchala jsem jí rukou před očima a najednou mi to došlo, Alice má vidění.

Za chvíli se probudila a vybafla ne mě: „Bells, upíři! Jsou za rohem té malé knihovničky. A jsou tam dvě lidské dívky, budou je chtít zabít.“
„Jdeme, Alice, ale nevrhej se na ně, první si trochu pohrajeme.“
Rozběhly jsme se z obchodu naší rychlostí a už jsme tam dobíhaly.

Byli tam čtyři upíři a jenom jedna dívka. Podívala jsem se na Alice, ale ta jenom zvedla ramena, že neví, kde je. Jak nás zpozorovali, přikrčili se do útočné pozice a začali vrčet. Já jsem věděla, proč si vzít pláště, ne, nevěděla, vzala jsem si ho kvůli tomu, abych si koupila stejnou barvu. Nasadila jsem si ho a upíři přestali vrčet. Jak jsem šla, tak jsme si všimla, že mám Jazzův, byl mi trochu větší. Popošla jsem k nim a začala jsem si hrát na Volterskou princeznu. „Můžete mi říct, co to znamená? Nevíte, že tohle město je zabrané klanem vegetariánů, a proto se tu nesmí lovit!“ řvala jsem na ně, viděla jsem, jak se začali přikrčovat, báli se mě.

„Omlouváme se, Isabello, nevěděli jsme, že to tu hlídáte.“ To mě naštvalo pořádně, cítila jsem, po celém těle teplo, ale uklidnila jsem se, díky bohu.
„A tím chcete říct, že kdybych tu nebyla já nebo někdo z Volterry, tak tu stejnak budete lovit? No to nemyslíte vážně! Tohle je území Carlislea Cullena, přítele Ara a mého otce. Ještě jednou vás tu někdy uvidím lovit, nebo na to jenom pomyslet, roztrhám vás na kusy! Ihned vypadněte!“

Upíři se poklonili a zmizeli tak rychle, že jsem měla problém je vůbec zahlédnout. Najednou jsem ucítila krev a slyšela jsem volání o pomoc. S Alice jsme se rozběhly za vůní krve. Přiběhly jsme tam a byli tam dva upíři a druhá dívka. Měla na noze tržnou ránu a ruku měla divně pokroucenou. Alice se k ní rozběhla a upíři začali vrčet. Stoupla jsem si před ně, stále ve svém plášti, upíři mě přejeli pohledem a šlo vidět, jak se jim přes obličej mihlo zděšení. Zatvářila jsem se jako bůh pomsty. Jak jí to mohli udělat, my sice taky někdy pijeme lidi, ale takhle ji týrat? Vlezla jsem si do jejich hlavy a viděla jsem, že ten jeden se ji chystal znásilnit. Viděla jsem rudě. Začala jsem se třást, začaly mi hořet nohy, oheň stoupal víš, až jsem celá hořela. Otočila jsem se na Alice, vyjeveně se na mě dívala. Natáhla jsem ruku před sebe směrem na ty upíry. Chvíli jsem se soustředila a najednou mi z ruky vyletěl oheň, ozval se smrtelný křik a všude kolem byl puch spáleného upíra. To samé jsem udělala i s tím druhým, ale tenhle mě prosil, ať ho nechám, že se mi omlouvá, že nevěděl, že tu holku chráním a další takové kecy. Popošla jsem k dívce a řekla jí: „Prosím, to, co jsi viděla, nikomu neříkej, ber to, jako odplatu za tvůj život, který jsme ti zachránily.“ Zavolala jsem sanitku a řekla Alice, ať zavolá Jaspera, koupí mi oblečení a přijdou za mnou do lesa.

Autor: RosalieLove (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jasper a Bella Cullenovi? - 4. kapitola: