Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jantarová propast - 21.část

01.11.2009 (12:30) • Ranya • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1367×

Rozevřela ruku a uviděla přívěšek. Byl to takový ten univerzální, přidělatelný ke každému řetízku.

Zamrkala, aby se ujistila, že vidí dobře.

Bylo to malé, fialovomodré srdíčko z nějakého drahého kamene.

---

‚Nesmím v tom vidět… něco víc… vůbec není důležité, že je to srdce,‘ přesvědčovala se. Dáreček skryla do kapsy, ovšem z hlavy jí nezmizel.

Další hodiny byly v pořádku, až na to, že se přihnala bouřka a Ell zneklidňovalo každé zahřmění, s představou mrtvé holky. Na obědě se vyděšeně rozhlížela, srdíčko od Nigela žmoulajíc v ruce.

Ralf se konečně objevil, a kupodivu si k ní přisedl.

„Ahoj,“ pousmála se. Byla ráda, že ho má. Celkově ji nějak zaplavovala vděčnost.

„Ahoj,“ úsměv jí opětoval, „už je Ti líp?“

„Uhm, jo,“ zčervenala. Nechtěla mu moc lhát, ale vážně jí nic nebylo.

„Tak v tom případě… všechno nejlepší,“ spiklenecky na ni mrkl, „snad se Ti to bude hodit. Je to jen taková maličkost…“ nechtěně zacitoval Nigela.

Až teď si všimla, že má mikinu s velkými kapsami. Z jedné vytáhl krabičku a podal jí ji.

Prohlédla si obal a došlo jí, že to nejsou jen pastelky. Vypadaly hodně profesionálně a bylo tam hodně různých výhod, od klasické nelámavosti přes výrazné barvy až po možnost snadného kombinování s akvarelem apod. věcmi používanými pro podmalbu.

„Děkuju,“ řekla, uvědomujíc si, že musely stát poněkud víc než obyčejné pastelky za pár korun, které mohla čekat od příbuzných.

„Nemáš zač. Doufám, že si pamatuju správně, že ráda kreslíš,“ zazubil se.

„Ano, ráda,“ pousmála se a pak ji něco napadlo – Ralf měl narozeniny za dlouho, ale rozhodla se mu nakreslit obrázek k Vánocům, právě těmy pastelkami. Obsah se vymyslí.

„Neruším?“ ozval se nádherný hlas. Oba trhli hlavami; Colin. Výjimečně si nesedl s Nigelem a Monikou.

„Jasně že ne,“ rozzářil se Ralf. „Chceš si přisednout?“

„Ano. Rád bych Ell taky popřál,“ nevinně pokrčil rameny. Posadil se vedle ní a opatrně jí podal protáhlou krabičku zabalenou do nějakého papíru s jemným motivem tvořeným proplétanými lístky. Nejistě dárek rozbalila tak, aby se papír neponičil. Obal, jež vykoukl, v ní probudil nadšení, které musela skrývat, aby Ralfovi nebylo líto, že na jeho dárek reagovala mnohem míň.

‚Copic Markers, ‚fixky‘, kterými kreslí tolik mých oblíbených autorů, a které jsem si vždycky přála, ale jsou příliš drahé…‘ fascinovaně si pomyslela.

„Uhm, děkuju,“ usmála se, poněkud rozpačitě. ‚Nemusel sis dělat škodu,‘ pomyslela si hned na to. ‚Ale-‘ něco jí došlo, ‚odkud ví, že ráda kreslím a že zrovna Copicky jsem si přála?‘

„Není zač,“ řekl a pak jeho pohled změnil směr – k jeho sourozencům. Ell si uvědomila, že Monika ocelovýma očima chladně probodává stůl a zrovna ve chvíli, kdy vzhlédla směrem k Colinovi, hodně hlasitě zahřmělo.

„Ty nemáš bundu?“ napadlo najednou Ralfa.

„Ne, proč?“ podivila se Ell.

„Zmokneš!“ zamračil se.

„To vadí?“ nechápala. „Mám déšť ráda.“

„Tohle je slejvák,“ ukázal z okna.

„Stále jen déšť, co mám ráda,“ pousmála se.

„No když myslíš,“ nespokojeně zamumlal.

„Ty dárky nezmoknou,“ ujistila ho a zároveň i Colina.

„No jo, no,“ rezignoval.

Jedla pomalu, zaprvé jako obvykle zrovna v čas oběda neměla moc hlad, a zadruhé přemýšlela, jak dlouho se na ni ještě hodlá usmívat štěstí. Bylo to šíleně divné. Zvykla si na šikanu, co ji provázela od základy, ale poslední dva týdny měla klid. Náhoné pošťuchování a sem tam nějaké nadávky byly slabým odvarem obvyklého. Nikdy o ni nikdo nejevil zájem, spíš naopak, a najednou Nath. A k tomu ty dárky – ve škole ještě nikdy žádný dárek nedostala.

„Co vy vlastně obvykle děláváte o víkendech nebo prázdninách?“ otočil se Ralf k Colinovi.

„Když je čas, jezdíváme za příbuznými do České republiky,“ usmál se.

„Kde to je?“ zamyslel se. „Není to někde… v Evropě?“

„Ano,“ zazubil se Colin.

„No téda,“ zasmál se, „stojí ta dálka za to?“

„Ano,“ přikývl, „a oni občas navštěvují nás. Vlastně přijedou příští víkend, protože v pondělí bude volno…“

„Ale když se máte tak rádi, proč se nepřestěhují blíž?“

„Mají to tam rádi. Líbí se jim Krkonoše, kde se usadili,“ zasnil se. Na jeho andělské tváři ten úsměv vypadal překrásně.

„A co děláš o víkendech ty?“ otočil se Ralf k Ell. Krátce zčervenala, když si vzpomněla na Nathana.

Autor: Ranya (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jantarová propast - 21.část: