Jak už někteří uhádli, v tomto díle se Anabell se smečkou potkají s Cullenovými. A možná by tam i zemřeli, kdyby se neobjevili vlci.
15.06.2011 (09:45) • KatBriam • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1399×
Pohled Anabell
Asade! Dávej pozor! zavrčela jsem, když mi šlápl na nohu.
Všichni jsme byli úplně vynervovaní z příchodu toho hromotluka, blonďáka a blondýny, kteří na nás cenili zuby, jako by ani nebyli lidi.
Všichni voněli tou zvláštní nasládlou vůní a na 100 procent nás všechny chtěli zabít. Vůbec se mi to nelíbilo. Ani nikomu dalšímu z nás.
Dvojčata se k sobě otočila zády a navzájem se kryla. Thabi a Felix si stáli bok po boku a já, Asad, Janine a Nataša jsme je všechny kryli v první linii.
Blonďák se konečně odhodlal k výpadu.
Pohnul se tak rychle, že jsem ho skoro neviděla. Nedokázala jsem zasáhnout dostatečně rychle.
Popadl Janine za kůži na krku a zakousl se jí do tepny.
Upír… problesklo mi hlavou, než jsem udělala výpad vpřed, stejně jako Asad a Taša.
Drápy jsem tomu monstru nedokázala vůbec ublížit, ale donutili jsme ho pustit Janine, která se v bezvědomí svalila k zemi. Dobrá zpráva ale byla, že ještě žila a rána se jí rychle zatahovala novou kůží.
Celá smečka se okamžitě schoulila kolem zraněného, odhodlaná ho chránit svým životem.
Blonďák popuzeně zavrčel a vyrazil vpřed. Něco, nebo spíše někdo, ho ale zastavil.
Mýtinou, na které jsme stáli, se prohnalo 8 obrovských vlků, odhodlaných okamžitě nám pomoci a postavili se nám po boku.
Němě jsem se otřela hlavou a toho zrzavého, který na mě upíral lidské hnědé oči.
Zakňučel a prohlédl si zraněnou lvici za mými zadními tlapami. Hluboce hrdelně zavrčel a sklopil uši k hlavě. Podle jeho výrazu jsem poznala, že je hodně naštvaný.
Hromotluk, blonďák a bloncka se na sebe podívali, zasyčeli a pak se vrhli vpřed.
Čekala jsem rychlý konec, upírům se přece nic nemohlo rovnat, ale překvapivě se vlci vrhli na oplátku na ně a jedním rozmáchlým pohybem je mohutnými tlapami připlácli k zemi.
Přeměnila jsem se a nahá vyběhla vpřed, když se ten hromotluk vrhl na mého indiána.
Mého! Proboha, už mám zase majetnický instinkt.
„Dost! Nech ho být!“ křičela jsem a bouchla jsem toho medvěda po zádech.
Upíři ustali ve svém boji a překvapeně na mě zírali. Jako by nechápali, kde jsem se tam vzala.
„Nech ho být, ty hajzle!“ zavrčela jsem znovu a vrazila mu facku.
A pak jsem začala třepat bolavou rukou. Jako bych uhodila kámen! Bolelo to hrozně moc.
Cítila jsem teplo a pak mě zezadu objaly mužské paže a přitáhly mě ke svému nahému tělu.
Geniální, když jsem sama byla nahá!
„Není ti nic?“ zeptal se starostlivě.
Zavrtěla jsem hlavou a soustředila se na to, abych nemyslela na to svalnaté mužské tělo za sebou.
„Kousl jsi Janine, ty grázle!“ zasyčela jsem na blonďáka.
„Jak jsem měl vědět, co jsi zač?“ zeptal se a neustále si mě zvědavě prohlížel.
Vycenila jsem na něj zuby.
„Já mám za ni zodpovědnost! Je z mojí smečky!“ syčela jsem nasupeně a pomalu se přesouvala ke své kamarádce.
Přitom jsem poslouchala rozhovor blondýny a indiána, kterému ostatní říkali Sam.
„Porušili jste úmluvu!“ syčela upírka.
„To vy jste málem zabili družku jednoho z nás!“ vrčel na ni.
„Jak jsme měli vědět, co jsou zač?“
„A co se zeptat?“
„Vážně si myslíš, že se bavím s jídlem, štěně?“
„Budeme dělat, že se nic nestalo, když nás necháte odejít a těch lvů se už nikdy nedotknete…“
„Jo, chtěl jsem se zeptat, kdy má Bell svatbu?“ zeptal se Jacob, který sledoval, jak ošetřuji poraněnou lvici.
Potírala jsem Janine poraněné místo svou krví, aby se jí to lépe hojilo.
„Za týden. Proč?“ odpověděl hromotluk.
„Vyřiďte jí, že přijdu…“ oznámil Jake a sladce se usmál.
Vypadal tak rozkošně! Nejraději bych ho políbila.
Janine se se sténáním přeměnila do lidského těla a Asad ji vzal do náruče.
„Musíme ji dostat domů…“ zamumlala jsem a přejela jí prsty po vlasech.
„Doprovodíme vás…“ zamumlal mi do ucha a já přikývla.
Potřebovali jsme ochranu před těmi tvory. Jak se zdálo, dokázali si s nimi poradit.
„Děkujeme…“ zašeptala jsem a všichni jsme se vydali nazí pryč z mýtiny.
„A já si chtěl ulovit lva…“ slyšela jsem od hromotluka.
Tak to se ti nikdy nepodaří… pomyslela jsem si a zmizela mezi stromy.
Autor: KatBriam (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Jako z jiné planety 9. kapitola:
Strašně moc se ti to povedlo a prosím o brzké pokráčko.
Absolutně bombastické. Jen je škoda, že to bylo tak krátké. I když možná mi to přišlo tak krátké, protože to bylo tolik akční. Doufám, že brzo bude pokračování.
Možná bys mohla napsat krátký pohled (jako vsuvku) některého z Cullenů, kteří potkali lvy v lese.
jako vždy senzační
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!