Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jako z jiné planety 2. kapitola

danikkuba


Jako z jiné planety 2. kapitolaJacob se smečkou vymyslí chytrý plán, jak Anabell chytit... Bohužel nepočítali s tím, že si přivede posily.

Pohled Jakoba

 

Stál jsem nad zpola snězenou srnkou a vzpomínal.

Stála přesně na tomto místě, elegantní tlamu skloněnou k masu a hltala sousta jedno po druhém.

Sklonil jsem hlavu a na srnčině kožichu jsem ucítil pach, její pach.

Zhluboka jsem se nadechl a vdechoval vůni santálového dřeva smíšenou s vůní vanilky a písku.

Jaku, Billy už se shání, měl bys… Leah oněměla v polovině věty, ohromená proudem mých myšlenek.

A pak se začala smát…. A nemohla přestat.

Nech toho! zavrčel jsem a dotčeně se otočil od mršiny.

Ja – Jaku! To nemyslíš vážně, že ne! Chechtala se na celé kolo a válela se v jehličí, nedbajíc na to, že bude špinavá.

Leo, buď zticha! zavrčel jsem a rozběhl se za ní.

Okamžitě vyskočila na nohy a uháněla k vesnici.

Tohle by měli vědět ostatní… Zamumlala pro sebe.

Leo, opovaž se jim… V tu chvíli se přeměnila. Zavrčel jsem a řítil se k vesnici v plné rychlosti.

Samozřejmě jsem věděl, že nedorazím včas, ale zkusit jsem to mohl.

Po mé levici se mihlo cosi pískově hnědého a já prudce zastavil. Zahlédl jsem ale jen vyděšeného kolouška krčícího se u země a čekajícího na matku. S povzdechem jsem se vydal znovu vpřed, teď už ale o něco pomaleji.

A pak najednou byli v mé hlavě. Všichni a všichni byli překvapení.

Jak to, že ses otiskl do zvířete? To vůbec jde? ptal se Jared.

A co tady pohledává lvice? vyzvídal Paul.

Jaký to je být otisknutý? přemýšlel Embry.

Colin s Bradym přidali svou troškou do mlýna. A víš vůbec, kde teď je?

Seth s Leou se za mnou rozběhli a k nim se přidali i ostatní, včetně Sama.

Děsila mě jeho lítost. Přímo mě uváděla do rozpaků. Já nechtěl být litovaný, jen kvůli tomu, do koho jsem se otiskl.

A pak mě došlo, proč Sam lituje.

Jaku, je mi to vážně líto… zašeptal a já zaklonil hlavu a vyl.

Jestli to, na co myslel, byla pravda, tak Cullenovi přijdou o kejhák. Už jsem ztratil Bellu, nechtěl jsem přijít ještě o svou pravou lásku.

Určitě utekla na území Cullenových? zjišťoval raději Quil.

Jasně že jo, nemohl jsem na jejich území a tak jsem prostě zůstal stát…

Hele, nedramatizujte to kluci… Lea rázně přerušila mé vytí.

Co chceš Leo? Obořil jsem se na ni a zadíval se směrem, odkud se ke mně blížili.

No tak, třeba Cullenovi nebudou lovit zrovna ji. A třeba dneska neloví vůbec. Určitě se sem vrátí, my ji chytneme, zavřeme do klece a ty si s ní budeš moct hrát… Těšila mě.

Děkuju mockrát! zavrčel jsem cynicky.

Nemáš zač… Zpomalila, když vběhla na palouk, na kterém jsem se nacházel, a zastavila těsně vedle mě, až mě ohodila hlínou a trávou.

Vycenil jsem zuby a chňapl po ní. Hravě uhnula a posadila se vedle Setha.

Dobře, Jaku. Vymyslíme strategii. Každý z nás bude hlídat každé stádo zvěře, které se nachází na našem území. Sem půjde víc, neboť je tu zvěře víc, než u Cullenů, neboť tam loví… Prostě si počkáme, a kdo ji uvidí první, zavolá na ostatní…

A co když na nás zaútočí? zajímal se Jared.

Je to zvíře, spíš se pokusí utéct…

Nepřipadala mi hloupá, když zjistila, že nechci ukrást její kořist, prostě se pustila do jídla a nevšímala si mě…

Dobře, máme tu inteligentní zvíře, které je potřeba chytit, aby neskončilo na pekáči u upírů…  Colin a Quil si berou noční hlídku, ostatní jdou spát, i ty Jaku… přikázala Sam hlasem alfy a já se poslušně vydal na cestu do vesnice s ostatními…

 

Chvíli po poledni jsem už stepoval ve vlčím kožichu na hranici s Cullenovými a sledoval jsem trasu, kterou moje vyvolená včera odcházela.

Nech toho Jaku, znervózňuješ celou smečku… kňučel Embry.

Snažil jsem se potlačit svou nedočkavost, lehl jsem si na břicho a prostě čekal…

Nastražil jsem sluch a naklonil hlavu na stranu. A pak jsem prudce vyskočil a začal vrtět ocasem.

Lesem se cosi tiše plížilo. A upíři to nebyli.

Z protějšího lesa se vynořilo pět lvic a dva lvi, přebrodili řeku a vydali se pomalým tempem směrem na sever, ke stádu losů, kde hlídal Paul.

Okamžitě jsem tu svou poznal. Šla v čele, po boku toho většího lva, ale hlavu měla níž, takže jsem pochopil, že je to jejich alfa.

Jak se zdálo, hierarchie smečky vládla i v Africe…

Udělal jsem krok k nim, vyšel zpoza keře a pod nohou mi křupla větvička.

Všichni se jako jeden otočili, vycenili zuby a drápy jim vyjely z mohutných tlap.

 

Pohled Anabell

 

Když jsem si všimla, že to není hrozící nebezpečí, ale ta divná hyena, znovu jsem se otočila a vydala se dál.

Ostatní si ho ještě chvíli prohlíželi a pak se vydali za mnou.

Nevypadá jako hyena… ozvala se Janine.

Já myslím, že je to přerostlý vlk… přidala se Nataša.

Nemyslete a soustřeďte se! napomenula jsem je a přikrčila se, když jsem ucítila zvěř. Nedaleko odtud se pásli losi.

Jen do toho, já si počkám… pobídl nás Asad a já na něj vycenila zuby.

Lenochu! zavrčela na něj jednohlasně dvojčata a pak pelášila kupředu, aby jim bratr nemohl vyprášit kožich.

Felix se vydal za námi, stejně jako ta divná zrzavá hyena.

Asad se držel dál od nás a zvědavě si prohlížel to obrovské rudé zvíře pronásledující mě na každém kroku.

Taky si myslím, že je to vlk… poznamenal.

Je to hyena a basta! zavrčela jsem a přikrčila se v trávě na okraji palouku, kde se losi pásli.

Všechny lvice obklíčily palouk a zaujali postoj čekání. Čekali na můj pokyn.

Felix se posadil a začal si olizovat tlapu.

Samozřejmě… Ti chlapi. Nikdy nepřiloží tlapu k dílu.

Rozhlédla jsem se po zvířatech a hledal nemocné, nebo raněné.

Jedna losice lehce kulhala na zadní levou nohu. Vybrala jsem si ji a vyrazila vpřed. Společně se mnou vyrazili i ostatní

Losi se dali na útěk, klopýtali přes spadané větve a kopali po nás. Přesto jsme tu moji dostali, zatímco její stádo utíkalo do bezpečí.

Chytila jsem ji zuby na nohu, Nataša se jí pověsila za ucho, Janine šla po břichu a dvojčata po hrdle.

Brzy losice vydechla naposled a ke kořisti se přišourali lvi. Všechny jsme poslušně ustoupili a nechali je žrát. Čekali jsme, jestli nám taky zanechají pár soust, jak to v hierarchii vždycky bylo.

Bohužel jsme se nedočkali.

Nebezpečí jsme vycítili všichni ve stejnou chvíli. Na palouku se objevilo 8 obrovských různobarevných psů a já už věděla, že jsou to doopravdy vlci.

Všechny lvice se schovaly za samce, lehly si a vyčkávaly. Ochrana byla jejich práce, my jen lovili.

To si snad děláte srandu, holky… postěžoval si Felix, ale hrozivě vycenil zuby a postoupil vpřed. Hříva se mu vlnila ve večerním větříku.

Asad zařval a pozornost vlků se přetočila k němu.

Dívali se na něj jako na něco, co je překážkou k cíli.

Holky, myslím, že až se do nich pustí, zdrháme! přikázala jsem.

Všuichni souhlasně zamručeli a vyčkávali, ve vzduchu bylo cítit napětí.

 




Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jako z jiné planety 2. kapitola:

 1
7. Judy
23.05.2011 [11:36]

Nádherná originální povídka. Doufám, že brzo bude pokračování. Emoticon Emoticon Emoticon

6. Lola
23.05.2011 [10:26]

je t nádherné Emoticon Emoticon prosím dej už další kapitolku Emoticon

5.
Smazat | Upravit | 22.05.2011 [17:46]

Pekná kapitola, len by som sa chcela spýtať, tie levy sú normálnej zvieracej veľkosti, alebo sú tiež väčšie, ako napr. Quileuti vo vlčej podobe? Emoticon Emoticon

4. Maky1122
22.05.2011 [13:15]

Skvělý,jen tak dál Emoticon Emoticon Emoticon

3. mona
21.05.2011 [22:48]

týjo skvělej nápad Emoticon Emoticon Emoticon

21.05.2011 [20:53]

Elsieupřímně řečeno jsem nadšená z tvého nápadu...kočkovité šelmy přímo miluji a tys je zapracovala do skvělého a zajímavého námětu...celou kapitolu jsem hltala tak rychle, že jsem si ji musela přečíst ještě jednou...bylo výborné a doufám, že budeš pokračovat Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

21.05.2011 [17:16]

RoxanaAhoj,
článek jsem Ti opravila, ale dávej si pozor na "přímou řeč", kterou mluví vlci. Jejich myšlenkové pochody - řeč mezi vlky - se bere též za přímou řeč.
/Nedělej to... zavrčel Jake na Leu./
Dávej si pozor na shodu podmětu s přísudkem; TY lvice, proto tvrdé Y, ale my všichni, proto měkké I;

Příště si dávej, prosím, pozor.
Děkuji... Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!