Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jako z jiné planety 17. kapitola

09.07.2011 (16:45) • KatBriam • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1215×

Pohled Jaspera

„No tak! Emmette! Hni sebou! Nemůže to být daleko!“

„A jak si můžeš být jistý, že nás nikdo nenačape? A navíc je to nezákonný, zabíjet lidi.“

„Nestěžuj si a pohni. Slíbil jsem přece, že se podělíme…“

„No to sice jo, ale jestli na to přijde Alice…“

„Nepřijde!“ skočil jsem mu do řeči. „Pořád sleduje Edwarda a Isabellu. Občas ji to tak rozparádí, že…“ zmlknul jsem.

Emmett propukl v hlasitý smích. „To si snad děláš srandu! Malá Alice?! Nedovedu si ji představit v roli svůdkyně…“

„Tiše, nebo je upozorníš na naši přítomnost!“ okřikl jsem ho a vrazil mu pěst do břicha.

„A co Carlisle?“ durdil dál.

„Nikdy jsem tě neviděl tak starostlivého Emmette!“ zasyčel jsem a táhl ho lesem k domu, který si podle záznamů nedávno koupila rodina Harrapari.

„A co Jake? To štěně?“

„Smečka se sem nikdy nedostane včas a za tu dobu už budeme za hranicí!“

„Ale když jednoho z nich zabiješ, hranici překročí.“

„A pak je napadne celá rodina…“

Emmett vykulil oči. „A co když nás všechny zabijí?“

„Pak jich hodně vezmeme s sebou!“

„Úplně jsi zešílel, Jazzi! Do toho s tebou nejdu!“

„Vážně, Emme?“ Povytáhl jsem obočí a olízl si rty.

Prudce se nadechl a nervózně se zařehtal.

„Vážně jejich krev chutná skoro jako lidská?“ zeptal se po chvíli přemýšlení.

Zavrtěl jsem hlavou a Emmett se nespokojeně zamračil.

„Chutná ještě líp, Emme. Je to jako bys pil… Jako bys pil život. Samou jeho esenci. Když se mi ta tekutina rozlila po těle, měl jsem chvíli zase pocit, že mi tluče srdce!“ povzdechl jsem si a zostražitěl, když se nedaleko ozvalo kočičí zamroukání.

Emmett taky zpozorněl, dál ale mlel svou. „Vážně, co Carlisle? Nikdy nám to neodpustí, stejně jako Esmé! A co teprve Rose a Alice!“

„Carlisle je v práci, Rose šla na manikúru, Alice je zabraná do vizí! Vážně, kdo si všimne, když zmizí jedna kočička?“

Emmett naklonil hlavu na stranu. „Možná máš pravdu Jazzi…“

„No konečně jsi to pochopil. Tak jdeme už konečně?“

Emm ještě chvíli váhal, ale pak vykročil. A já s ním. Pomalu jsme se plížili k dvorku metamorfů a já ihned poznal tu lvici, kterou jsem kousnul. Měla krk ovázaný obvaz a její původně lesklá kůže zmatněla. Vypadala, jako by byla nemocná.

Na chvíli mi jí bylo dokonce líto. Pak jsem se ale vzpamatoval.

Je to přece jen zvíře! Žádný člověk! Netvor! Jako my! Vycenil jsem tesáky a vystoupil zpoza křoví.

Lvice se vymrštila na nohy a krátce, silně zařvala. Pak už jsem jí držel tlamu a Emmett honil lvíčata.

I když jsem se snažil jí strhnout obvaz a znovu se jí zakousnout do krku, prostě jsem nemohl. Když jsem se díval, jak se mi to zvíře zmítá v náručí, nedokázal jsem to. Něco se ve mně pohnulo. A pak už bylo pozdě přemýšlet o své chybě.

Před domem se objevila celá tlupa lvů – dva dospělí samci a pět lvic, vedle kterých kráčel rozzuřený vlk a zamračený Carlisle.

Pustil jsem lvici na zem a zíral na svého otce.

„Jaspere, Emmette, co se to tu děje?“ zeptal se a založil si ruce na prsou.

„Totiž… My…“ Rozhlédl jsem se kolem.

Emmett přestal honit lvíčata, která se teď schovávala za lvicí s obvazem a hlasitě vrčela, stejně jako ostatní.

Jo, teď se chovala statečně!

„Vidím, co tu děláte…“ Carlisle mávl rukou. „Já mám na mysli – jak jste mohli proboha? Vždyť to jsou lidé!“

„Vážně?!“ zeptal se Emmett natvrdle a prohlížel si lvy před sebou.

„Nejsou!“ ohradil jsem se. „Jsou stejní jako já!“ ukázal jsem na Blacka. „Jako on! Jsme pouhá hříčka přírody!“

Carlisle zavrtěl hlavou.

„Alice bude tak zklamaná.“

Kdybych mohl, zbledl bych. „Neřekneš jí to, že ne?!“ Téměř jsem prosil.

„Divil bych se, kdyby to už nevěděla…“ odvětil a pokynul rukou ke svému mercedesu.

Jak to, že jsem si ho předtím nevšiml?

„Jedeme domů. Emme, Jazzi!“ Přísným pohledem nás vyprovodil ke svému autu. Pak se začal omlouvat.

Cítil jsem se jako malý chlapec nachytaný při lumpárně.

„Zvorali jsme to…“ posteskl si Emmett.

Já nemohl udělat nic jiného, než mu dát za pravdu.

Autor: KatBriam (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jako z jiné planety 17. kapitola: