Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jahodové nebe - 34. kapitola

30.06.2010 (07:30) • MisaBells • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4002×

Ve čtvrtek ráno přijela Bella s Manu a tátou.

Seděla jsem zrovna u snídaně, když se na příjezdové cestě ozval zvuk kol.

„Návštěva!“ křičel táta od auta. Vyběhla jsem z domu a vrhla se mi kolem krku.

„Ahoj, srdíčko,“ smál se mi do vlasů. Měla jsem takovou radost, že je vidím, až se mi chtělo brečet. Když jsem ho dost pomačkala a pokochala se jeho vůní, skočila jsem po Belle.

„Už jsem se lekla, že se ke mně nemáš,“ usmívala se a políbila mě na spánek.

„Tolik jste mi chyběli,“ vzdychala jsem.

„Já jsem vzduch?“ vyjekl Manu a rozhazoval rukama.

„Počkej si, teď ji mám já,“ posmívala se Bella a znovu mi vtiskla pusu.

Manu jsem si vychutnala nejdéle. Možná proto, že byl poslední a k dalším jsem už nemusela. Nebo to bylo naším vztahem. Tichým a neuvěřitelně přátelským.

„Holka, ty jsi krásnější a krásnější,“ smál se.

„Pr, donchuáne, je moje,“ vrčel Seth.

„Tvoje?“ vyhrkla překvapeně Bella a těkala pohledem ze mě na něj.

„No, obrazně řečeno,“ bránil se Seth. Táta mu vrazil pohlavek a dal mu pěstí do břicha, až Seth bolestně zaskučel.

„Jak je Taavettimu?“ vyzvídal Manu, když jsme nechali tátu se Sethem za zády.

„Moc spolu nemluvíme. Volám mu tak třikrát denně, ale je pořád unavený. Většinou si večer píšeme. Prý to bylo špatnými léky, říká on,“ dodala jsem nejistě.

„Moc tomu nevěříš, co?“ usmál se Manu.

„Ne. Je to divné. Jenže si říkám, proč by mi lhal?“

Tu otázku jsem si pokládala pořád. Proč mám z jeho nemoci takový pocit? Dojem, že mi neříká celou pravdu, nebo vůbec žádnou?

„Myslíš, že má důvod?“ Rozhodně jsem zavrtěla hlavou.

„Edward se Skye se na něj podívají a zjistí to, neboj se,“ tišila mě babička.

„Proč jeli do Seattlu oni?“ zajímala jsem se.

„Will je zná. Můžou tam být inkognito. Netuší, že je Edward král. Myslí si, že je to Masen. Hrají si na náhodnou návštěvu. Raquel ho tu neměla šanci potkat. Ten týden byl doma a vyšetřoval Nessie společně s Carlisleem,“ objasnila Bella.

„Je něco s mámou?“ vyhrkla jsem.

„No, vypadá to, že to druhé miminko bude jako Nessie. Nejspíš to bude rychlejší. Carlisle nás ujistil, že můžeme odjet. Nessie je v dobrých rukách Rose a Esme. Už vědí, jak na to. Nemusíš se bát.“ V žaludku se mi usadil nepříjemný kámen. Jako kdyby toho všeho nebylo málo.

Sledovala jsem tátu za oknem. Proč jsem si nevšimla jeho vrásky na čele? Určitě ho to trápilo, jenže neměl jinou volbu. Nejspíš by byl nejraději u mámy ve Finsku, než tady se mnou.

„Chtěl jet,“ vyhrkla Bella.

„Kdo?“ vyzvídala jsem nechápavě, ale moc dobře jsem věděla, že mluví na mě. Bella nepotřebovala Edwardův dar, aby věděla, nad čím přemýšlím.

„Táta. Řekl, že ho potřebuješ a on tě v tom opět nenechá. Snaží se být dobrým tátou. Nessie chtěla přijet taky, ale to jsme už nedovolili. Nezvládla by to.“

„No, možná je dobře, že je tu jen jeden z nich. Nejspíš bych nezvládla oba urovnat najednou.“ Bella jen chápavě kývla a sledovala se mnou peroucí se vlkodlaky.

Belle zazvonil mobil jen jedinkrát, než ho přiložila k uchu. Seth s tátou se přestali pošťuchovat a vběhli do domu. Manu se objevil ve dveřích a všichni jsme čekali, co přijde.

„Ano, Edwarde?“ vyhrkla.

„Něco nového?“ ozval se Paul z obýváku a sklidil hromadné mručení.

„Dobře… Jo… To budeš hodný, určitě dej potom vědět… Já tě taky miluju,“ špitla a zavěsila.

„Tak co?“ vyhrkli jsme všichni unisono.

„Will je uvítal, jako vždycky. Mlel o tobě, že ses někam vypařila a bojí se královských, až to zjistí. Claudie je rozzuřená, protože jí krachl plán na trůn a Raquel taky, jenže ta si právě pomýšlí na mého manžela,“ vrčela Bella.

„Co Taavetti?“ vyzvídala jsem netrpělivě.

„Teď se jdou na něj podívat. Jenže Edward říkal, že Rumuni jsou už v Seattlu a tudíž musí být Edward opatrný. Znají ho. Už se nemůžou zdržet. Takže to bude rychlá návštěva.“

Svraštila jsem obočí. Žaludek se mi opět zhoupl. Rumuni byli na místě. Taavetti bude bez ochrany.

„Nikdo ho nehlídá,“ vzdychla jsem vyplašeně.

„Pošlu tam někoho, třeba Setha,“ vyhrkl táta. Ten místo odpovědi rozhodně zavrtěl nesouhlasně hlavou.

„Jeho ne!“ vyjekla jsem v čiré hysterii. „Seth by mu přidržel polštář na obličeji!“ dodala jsem.

„No dovol! To bolelo!“ vzlykl herecky Seth.

„To je až taková rivalita?“ vyzvídal Manu.

„Není to konkurence, je to věchýtka. Nic nevydrží,“ odfrkl si Seth.

„Tichá voda…“ naznačil Manu.

„Břehy mele…“ dodala Bella.

„Fuj, voda,“ ošil se Paul.

„Seth má pravdu. Taavetti není konkurence. Protože nejde o žádný spor, nebo boj,“ vyhrkla jsem vztekle.

„Jsi si jistá?“ vzdychl smutně Seth. Nejspíš ho to bolelo. Jenže já teď měla v hlavě jen Edwardovu návštěvu v nemocnici. Konečně se dozvím, jestli Taavetti mluvil pravdu, nebo ne. Tolik mi chyběla jeho náruč. S pocitem prázdna jsem se přimotala k babičce a objala ji.

„Nech to teď být, prosím tě. Jsou jiné starosti, než tvé ego,“ vyčítal táta.

„Co například?“ vyhrkl Paul zvědavě.

„Závod!“ zařval táta, až jsme s Bellou obě nadskočili. Seth s Paulem a Manu vyběhli z domu.

„Pravidla jsou jednoduchá. Žádná nejsou, jen cíl. Bývalý dům Cullenů, pětkrát tam a zpět,“ řehtal se Paul, když se řítil směrem k lesu.

„My jim ukážeme,“ zašeptala Bella a popohnala mě. Do lesa jsem skočila, jako Sněhurka a vedle mě se objevila Leah. Odmítala jsem se s nimi spojit, jelikož bych tím prozradila, kde jsem.

Hnala jsem se lesem a neustále kolem sebe někoho cítila. Nechala jsem za sebou nejdřív Paula a potom Leah. Bella se mi kamsi ztratila. Když jsem přeskočila silnici, zbýval mi poslední kousek k prvnímu zářezu. Musela jsem udělat nějakou rychlou značku, aby byl důkaz a tu samou potom i u Leah doma. Protáhla jsem se křovím a málem se skutálela do řeky, když jsem si nešikovně přišlápla dlouhé chlupy. Litovala jsem, že jsem se nenechala ostříhat. Měla bych výhodu.

Těsně před domem jsem předběhla Setha a u domu tátu, který drápem ryl křížek. Nevím, co mě to popadlo za divokou nemoc, ale místo podpisu jsem plivla na dveře. Spíš Sněhurka hodila hlavou, až z tlamy vyletěla dlouhá, hnusná slina.

„Rory! Ty jsi…“ šklebila se Bella, která k oknu pokládala malý oblázek. Kde vzala čas, sbírat kamení?

Omluvně jsem se zakřenila a řítila se zpět. Na řeku jsem si tentokrát dala pozor. Cítila jsem v zádech funění a tlapy. Jenže otáčet se, abych zjistila, kdo mi dýchá za krk? Nejsem blázen!

U Leah doma jsem opět plivla na dveře a když jsem se otáčela, že se rozeběhnu znovu k domu Cullenů, srazila jsem se s pískovým vlkem, až jsme se oba svalili. Mezitím mě předběhl táta s Bellou a Paulem.

Vztekle jsem se po Sethovi ohnala zuby a on se jen převrátil na záda. Nechala jsem ho být a tiše se mu smála. Musela jsem přidat, když jsem opět poplivala dveře Cullenů. Slin jsem měla dost. Víc než to. Byla jsem splavená a ulítaná. Při posledním kole jsem se vyráchala v řece – nedobrovolně. Přišlápla jsem si srst a skutálela se do proudu. Hlavu mi mezitím přeskočili snad úplně všichni. Seth provokativně ve vzduchu štěkl a u táty bych přísahala, že se smál. Bella se jen ohlédla, jestli nejsem raněná.

Au! Mám v háji nohu! Pomyslela jsem si a schválně nechala všechny nahlédnout. Nemohli vidět víc, než jsem já chtěla. Přehrála jsem jim šílené obrazy polámaných vlků, které jsem viděla v televizi.

Rory! Už jdu! Panikařil táta.

Jsem ti v patách, brácho! Souhlasil Seth.

Trdlo! Smál se Paul, ale v jeho myšlenkách jsem viděla, že jde taky. Jen si vychytat správnou chvíli. Kde je Bella?

„Jsi zraněná?“ vyhrkla ve stejnou chvíli u mé hlavy a já musela jednat. Vyletěla jsem z vody, jako raketa a řítila se do finále.

„Podvod!“ vyjekla se smíchem Bells a hnala se za mnou. Po cestě jsme potkaly zmatenou trojici.

„Zblbla vás, co?“ vyjekla Bella a stejně, jako já využívala momentu překvapení. Do cíle jsem doběhla první v těsném závěsu za mnou Bella a třetí byl táta. Seth se ani nepokoušel brzdit a ihned se mi vrhl po krku. Táta nás chvíli nechal a pak rezolutně zavrčel, až se Seth stáhl a bolestně fňukl.

„Kde je Leah?“ vyhrkla Bella.

„Jsem tady,“ smála se ve dveřích.

„Běžela si taky, ne?“

„Jo, to jo. Jenže když mě předběhlo i tohle pískle, vzdala jsem to.“

Vběhla jsem do lesa a Bella mi přinesla oblečení. Doma jsme si potom dali oběd. Kuchyni převzala s Leah svolením Bella a já se mohla těšit na vynikající hody. Když jsme do sebe naházeli každý dva steaky, tři řádky brambor a plech čokoládových sušenek, odvalili jsme se na veškerá lůžka v domě. Bella mě doprovodila do pokoje a uvelebila se lehce vedle mě. Ležela mlčky a jen se usmívala. Hladila mě ve vlasech, a kdybych mohla, předla bych.

Plné břicho a závod byli dokonale vyčerpávající. Cítila jsem, jak na mě jde spánek. Těšila jsem se, až si nechám zdát o Taavettim. O závodu mu budu muset říct, jakmile přijede. Z polospánku mě vytrhl Belly telefon.

„Poslouchám tě… Rory spí, víš? Povídej… Co? Dobře… Tak zítra… Miluju tě,“ zašeptala na závěr a zavěsila.

„Děje se něco?“ zamumlala jsem ze spánku.

„Edward se Skye zítra přiletí. Vše se dozvíš, neboj se,“ slibovala smutným hlasem.

Mé shrnutí

Jahodové nebe - 33. kapitola

Jahodové nebe - 35. kapitola

Autor: MisaBells (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jahodové nebe - 34. kapitola: