Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jade - 4. kapitola

08.03.2010 (09:15) • Terisekk • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1947×

Kapitola 4. Vím, musím přestat. Tak proč to nejde?!

,,Tak co, jaký byl lov?“ zeptala se nás vesele Rose a dál si lakovala nehty. Zachytila jsem Emmettův pohled a usmála se na něj. Přesně jsem poznala kdy začal myslet na to jak jsme si užili, protože Edward zalapal po dechu i když ho vůbec nepotřeboval.

,,Jo, akorát Bella nemá ráda medvědy.“ Odpověděl jí naoko uraženě Emmett.

,,Za to si smlsla na něčem jiným.“ Zabrumlal si Edward pod vousy potichu. Asi to nikdo jiný neslyšel nebo tomu nevěnovali pozornost, ale mě to neušlo.

,,A co vy a nákupy?“ zeptala jsem se jich zdvořile. Chci odvést pozornost od lovu. Nechci aby na to zbytečně Emmett myslel a tím dráždil Edwarda. Mrzí mě že jsem nejela s nimi, musím si to někdy vynahradit.

,,Kdyby to bylo možný, tak nám sháníte nový plíce a noví nohy. Teď se potvrdili Vaše slova jako shopholik, utžená ze řetězu…“ Vydechl unaveně Carlisle.

,,Já to slyšela.“ ozvala se vážně Alice z patra.

,,To si taky měla slyšet.“ odpověděl jí Carlisle.

,,Náhodou, já bych vyrazila na nákupy docela ráda.“

,,Opravdu?“ vypískla nadšeně Alice, teď už vedle mě. Dokázala jsem si představit jak jí to v hlavičce šrotuje a přemýšlí kam by jsme vyrazily.

,,Můžeme hned teď.“

,,Dnes ne, jsem unavená.“ To byla pravda a navíc dneska se mi na žádný nákupy nechtělo.

,,To si dokážu představit.“ narážel zase do mě Edward. Podívala jsem se po něm, ale on mi pohled neopětoval, jen se díval zadumaně z okna ven.

,,Co zítra?“ nabídla jsem se. Jen nadšeně přikyvovala, měla jsem obavu jestli neměla zásek, ale pak nakonec přestala.

Šla jsem se rychle vysprchovat a pak jsem zalehla do postele.

Probudily mě hluk ozývající se ze zpoda. Po větším přemlouvání jsem se posadila poraženecky na postel, v tomhle hluku stejně neusnu.

,,Ale Emmette, nemůžeš jet s námi. Je to dámská jízda ve dvou.“ Domlouval Emmovi pisklavý hlásek – Alice. Oblékla jsem se do čistého oblečení a šla za nimi. Pomalu jsem sešla schody abych nespadla. Ve Volteře se mi často smáli za mojí ,,obratnost“.

,,Bello, že nemůže jet s námi?“

,,Mě je to jedno, jestli chce, tak…“ odpověděla jsem jí. Sice jsem si nedokázala představit Emmetta jak lítá z butiku do butiku, ale ráda se na to podívám.

,,To jsem se tedy zeptala tý pravý.“ Vyčetla mi Alice. Zvedla jsem ruce do vzduchu, aby bylo jasně vidět, že se vzdávám.

,,Tak si  klidně jeď ty přerostlý dítě, ale jestli budeš dělat ostudu a nebo budeš fňukat, že tě bolí nožičky, což není možný, protože si upír. Tak si mě nepřej!“ vyhrožovala mu Alice. Emmett se s ní dál nehádal, jen nadšeně vypochodoval z místnosti.

..Měla by jsi se teple obléknout je tam zima.“ Upozornila mě Alice. No je ten problém. Jen jsem se na ní mile usmála, aby bylo jasné co potřebuji.

,,Že ty tady nic teplejšího nemáš?“ zeptala se mě podezíravě Alice a trefila se. Jen jsem záporně zakývala hlavou. Ani ne za minutku byla zpátky a cpala mi do ruky šedivou bundu.

,,Děkuju,“ špitla jsem a nasoukala jsem se do ní.

Tak jsem se já, Alice a Emmetta naskládali do Edwardova Volva. Alice se co nejrychleji rozběhla k autu na místo řidiče. Emmett se rozběhl, ale stihl se jen posadit na místo spolujezdce. Nebudu se zúčastňovat jejich připitomělých her a spokojím se se zadním sedadlem.

Nejely jsme moc dlouho. Alice jezdí stejně rychle jako Rose. Přijeli jsem před velké nákupní centrum a zaparkovali jsme v podzemních garáží, co nejblíže ke vchodu.

,,Tak co těšíš se?“ zeptal se mě Emm. Chytl mě kolem pasu a přitáhl si mě k němu. Alice nic neříkala, asi si toho nevšimla, ale nechci nic riskovat. Omluvně jsem se na něj usmála a odstoupila od něj.

,,Jo, těším se. Já miluju nákupy.“

,,Tak to uvidíme na konci dne.“ Uchechtl se a zabočili jsme za Alicí do spodního prádla. Ani jsem se pořádně neporozhlídla po obchodě a už mi cpali do rukou věci, které si mám vyzkoušet.

,,Ještě tohle.“ Podala mi do kabinky růžový kompletek. Oblékla jsem se do něj. Podívala jsem se do zrcadla. Musela jsem uznat, že mi to sluší.

,,Tadáá.“ Vyjekla jsem a odhrnula závěs od kabinky. ,,Co na to říkáte?“ zeptala jsem se jich vesele a zatočila se dokola.

,,Sluší ti to. Jdu to všechno zaplatit a pak přines i tohle.“ Oznámila nám a Alice a zmizela nám z dohledu.

,,Jsi moc sexy.“ Promluvil Emmett a upíral na mě pohled. Usmíval se na mě tím jeho uličnickým úsměvem. Vzal mě za boky a natlačil mě do kabinky, kde mě opřel zády o zrcadlo. Vzal si můj obličej do dlaní a začal mě opatrně líbat. To není správné, ne že by se mi to nelíbilo, ale tohle nemůžu už zase udělat Rose, je to moje nejlepší kamarádka a tohle si nezaslouží. Musím to stopnout dokud to jde.

,,Em… Emmette, dost!“ řekla jsem až příliš nahlas. ,,Tohle prostě nemůžeme dělat. Rosalie je moje nejlepší kamarádka a tvoje manželka. To není správné, nebylo by to k ní fér a tohle si ona nezaslouží.“ Vím, že mám pravdu a nenechám se od něj přemluvit. Musím udělat to, co je správné. Asi si z mých slov nedělal velkou hlavu. Znovu se naklonil k mému obličeji a začal si vášnivě brát moje rty.

,,Emmette…“ snažila jsem se vykroutit z jeho sevření. Stále mě líbal a pro mě bylo stále těžší a těžší se přemlouvat abych přestala. Nakonec jsem to vzdala a polibky mu začala oplácet. Ty mrcho, ty děvko! To si říkáš kamarádka? Křičelo na mě mé lepší já, ale nic nezmohlo. Stále mě ovládala sobecká Bella.

Bloudil svými prsty po mých zádech a rozepnul mi podprsenku. Alice čeká určitě se půjde podívat kde jsme, může nás tu vidět. Konečně ve mně hrklo a já jsem se začala zase ovládat. Našla jsem v sobě vůli k tomu, abych ho odstrčila.

,,Děkuju za pomoc při svlékání, ale teď už to zvládnu sama.“ Vysoukala jsem ze sebe rychle a vystrčila jsem ho z kabinky, než se vzpamatuje a začne vzdorovat.

Rychle jsem ze sebe sundala to růžový prádýlko a oblékla se do svého oblečení. Musíme s tím přestat a to hned! Budu se mu muset obloukem vyhýbat, ale když to je tak těžký. On je tak kouzelný, něco mě k němu táhlo a já tomu moc nedokážu vzdorovat.

Vyšla jsem z kabinky a dívala se do země. Nemůžu se mu oddat. To nesmím, i když chci. Pokud v tom budeme pokračovat, Rose by se to mohla dozvědět. I ostatní členové rodiny. Stačí, že to ví Edward i s detaily.

Asi na mě čekal u převlékacích kabinek, protože se ke mně připojil a kráčel semnou za Alicí k pokladně. Prodavačky měli co dělat aby stihli namarkovat všechno oblečení, co mi ten maniak vybral. Už se nedivím, proč s ní nikdo nechce jezdit na nákupy. Byla pravda, že mi nevadilo, nakupoval s Alicí, ale s Emmettem. Měla jsem strach, že využije každou volnou chvilku a já mu podlehnu. Proto jsem přemluvila Alici, abychom jeli už domů. Zalhala jsem jí, že jsem strašně unavená a hladová. Sice jsem jí musela slíbit další nákupy, ale to klidně dodržím, pokud ale nepojede Emmett. Zalhala jsem ji ve všem, ale nic nenamítala asi na to nepřišla. Stejně bych to zase obhájila další lží.

Nejeli jsme domu moc dlouho. Tedy mě to tak nepřišlo, protože jsem v autě usnula a vzbudili mě až ve Forks.

,,Šípková Růženko, vstávej.“ zašeptal mi Emmett u ucha a já se s leknutím odtáhla co nejdále to šlo. Nesmí mi takhle říkat, nesmí se ke mně tak přibližovat. Mohlo by to někomu docvaknout a říct to Rosalii, a to nemůžu dovolit. Rozhlídla jsem se kolem sebe a byli jsme sami.

,,Emmette, neměl by jsi… mohlo by to někomu dojít a to ani jeden z nás nechce…“ vysoukala jsem ze sebe ztěžka. Díval se mi zhluboka do očí, jako by v nich něco hledal.

,,Co když chci.“ zašeptal tak, aby to zůstalo jen mezi námi a i upírovi to uniklo. Pomalu se ke mně začal naklánět a mě bylo hned jasné, co se stane.

,,Ne! Nechceš!“ křičela jsem potichu, ale dala jsem do hlasu tolik vzteku, že ho to přesvědčilo. Nahmatala jsem za sebou kliku ode dveří a otevřela je. Vyběhla jsem co nejrychleji ven a pak do domu. Nikoho jsem nevnímala, neměla jsem na to sílu. Byla jsem znechucená sama sebou. Pověsila jsem bundu na věšák a vykročila do pokoje, ve kterým jsem teď přebývala.

Plácla jsem sebou na postel a hleděla před sebe do stropu. Hlavou se mi honilo tolik nadávek. Zoufale jsem vydechla a zajela si rukama do vlasů. Vím, že musím přestat. Musím to s Emmette skončit, ale proč to nejde? Něco mě k němu táhne a on musí cítit ke mně to samé, jinak by to dávno ukončil a bral to jako úlet.

…

Isabella ležela na posteli. Věděla, že dělá špatnou věc, ale netušila,že jí k němu táhne hluboký cit – láska. Byla do Emmetta bláznivě zamilovaná. Zatím si to neuvědomovala, protože tohle neznala. Nikdy lásku k nikomu necítila.

…

Zvedla jsem se z postele. Nemůžu tady jen tak ležet, nesmím na sobě dát nic znát, jinak by se Rose mohla začít vyptávat a to já za žádnou cenu nechci. Sešla jsem schody a připojila jsem se k nim.

,,To tě ty nákupy tak zmohly?“ zeptala se mě výsměšně Rose. Podívala jsem se po ní. Seděla v křesle a lakovala si nehty. Emmett seděl vedle ní a přejížděl jí dlaní po zádech. Něco se ve mně vzbouřilo, něco ve mně chtělo chytit jeho ruku a nedovolit aby se jí dotýkal. Odtrhla jsem od nich pohled a věnovala pozornost Rosalii.

,,Alice je blázen, ale aspoň chápe moje lidské potřeby. To Jane ne.“ přiznala jsem. Nákupy s Jane byli ještě více unavující. Nikdy na mě nabrala ohledy, ne v tomhle.

,,Pojedeme na pár dní ke svým známým na Aljašku, pojedeš s námi?“ zeptala se mě se zájmem Rosalie, asi chtěla abych jela s nimi, ale to by nebyl nejlepší nápad hned ze dvou důvodů.

,,Do Denali?“ zeptala jsem se. Ráda bych s nimi jela, ale do Denali jet nemůžu.

,,Jo, k Tanye, Kate, Irině…“ potvrdila mi Rose.

,,Nemůžu jet. Jsem Volturiová, zabili jsme jim matku. Už vidí jejich nadšenou tvář, až se jim představím“ ušklíbla jsem se nad tou představou. Zabili by mě hned, ani bych se  nestihla obhájit. Tenhle výlet není pro mě, na to se mám moc ráda.

,,Pokud Vám přijde nevhodné abych tu zůstala, tak se klidně přesunu do hotelu, to není problém“   ujistila jsem je. Nechci abych nějak zacláněla. Nikdy jsem v Americe nebyla, nevím co považují za slušné chování.

,,To je absurdní. To je samozřejmost, že tu můžeš zůstat.“ ubezpečila mě Esme mateřsky. Dívala se na mě jako na svou dceru. Její pohled mě hřál u srdce. Nikdy jsem svou matku nepoznala, nikdy jsem nepocítila mateřskou lásku, kterou právě cítím teď ze strany Esme. Líbilo se mi tady, všichni se mají velmi rádi a vzájemně se respektují. Chtěla bych mít takovouhle rodinu.

,,Klidně tu zůstanu s Bellou. Ty Vaše nákupy mě stejně moc neberou“ ozvalo se z Emmettových úst. Kdybych věděla, co se chystá říct, tak bych po něm skočila a něčím mu zacpala chřtán. Šlehla jsem po něm pohledem a on se na mě šibalsky usmál. On se ze mě bude ještě dělat srandu! Copak jsem jediná, kdo se bojí, že by naše malé tajemství nezůstalo tajemstvím?

,,Já tady zůstanu s nimi, aby je nenapadlo dělat něco, co by se Rose nelíbilo!“ oznámil všem Edward. Vyděšeně jsem se na něj podívala, nevěnoval mi ani kratičký pohled. Podívala jsem se po ostatních, jak reagovali na Edwardova slova, ale všichni se smáli.

,,Bello, není o co stát!“ řekla mi Rose s úsměvem a Emmetta to popudilo. Jo Rose, jen kdybys věděla. Emmett si začal hrát na uraženého. Odsunul se od Rosalie dál a založil si ruce na prsou.

,,ale čumáčku. Ty víš, že jsem to tak nemyslela.“ začala si ho udobřovat Rose. ,,přeci nemůžu říct Belle, jak si dobrej. Jak jí znám, hned by se chtěla přesvědčit.“ Rosalie dál podlézala Emmettovi. Jo Rose, to už taky vím.

,,Já to tu zvládnu sama, nemusíte si dělat semnou starosti.“

,,Tak to ne, nekaž mi můj dokonalý plán. Konečně mám šanci vyhnout se těm obrovským každoročním nákupům, tohle si nenechám zkazit, Bello!“ krotil mě Emmett. Má to, ale dobře vymyšlený. Rose ani Alice nepoznají pravý důvod proč tu chce zůstat, to ví jen Edward. Moje oči se zase zatoulali k němu.

Nakonec si Emmett prosadil svou a zůstal tu semnou a Edwardem. Avšak Rosalii musel slíbit, že jí bude každý den volat. To samozřejmě odsouhlasil.

Stáli jsme na verandě a mávali jsme ostatním, celou dobu, než nám zmizeli z očí.¨

Předchozí // Další

Shrnutí

Autor: Terisekk (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jade - 4. kapitola: