Dozví se Bella něco málo o svém snu? Co se jí bude zdát, až půjde spát?
Prosím o komentáře a kritiku.
Vaše TorencCullen
26.02.2010 (16:30) • KairaTay • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2621×
„Bello,“ volal vzdálený hlas. Chytla jsem se za hlavu, a ničemu už tady vůbec nerozuměla. Pokoj se začal zase točit. Připadala jsem si jak na kolotoči. A najednou jsem se probudila Edwardovi v náručí.
„No, proč mě budíš?“ řekla jsem ospale.
„Co se ti zdálo?“ zeptal se zmateně.
„Nevím, byl tam někdo… neviděla jsem ho. Ale stala se ze mě upírka, která byla jediná svého druhu. Nevím, co to mělo znamenat.“
„Jestli to nebyl…“
„Edwarde… kdo?“ naléhala jsem.
„V tomhle světě si říká Dark Rider.“
„A kdo je to?“ byla jsem celá zvědavá, hlavně co z něj vypadne.
„Ve snech hledá talenty. Je též jediný svého druhu. A co si pamatuju, dva jediný se spojí v jedno.“
„Co to má znamenat?“ vůbec jsem ho nechápala. Mluvil na mě, jako kdyby byl ve Španělské vesnici.
„Tehdy mi to vyprávěl Carlisle. Měl slabou chvilku a já byl zvědavej. Měl na zdi jeden obraz, kde byli dva lidé. Dva vzácné dary.“
„Něco jako ohroženej druh nebo co?“ vyprskla jsem.
„Něco takového. Ale z těch dvou má vzejít jeden silnější. Chápeš mě?“ co to mele? Já nechci nikoho jiného než Edwarda.
„Já nechci! Chci tebe, chápeš to. Nezajímá mě žádná budoucnost natožpak někdo jiný.“
„Miláčku teď to neřeš, ještě si na chvilku lehni je brzo.“ Pohladil mě po vlasech a pak mě políbil.
„Nechci spát. Ty vybalíš tohle a já si mám jít s klidnou hlavou lehnout? No to ne,“ když jsem skončila, začal mi do ucha broukat nějakou melodii. Bylo to krásné, ale bez mého souhlasu jsem se znovu ponořila do světa nevědomí.
Tentokrát jsem stála v místnosti, kde bylo jen jedno okno. Bylo tam chladno, ale příjemný vánek olizoval mou kůži. V místnosti nebylo nic. Nic kam by se někdo mohl schovat. Uslyšela jsem otevírat dveře. Otočila jsem se tím směrem a dovnitř nakukovala malá holka, která měla dlouhé zrzavé vlásky. Jeden menší ohnivý pramínek na pravé straně. Nebylo vidět, jestli je to upír, vlkodlak nebo člověk. Ale prohlížela si mě tak zvláštně. S obdivem, ale zároveň s velkou opatrností.
„Ahoj,“ pozdravila jsem jí a sledovala, jak zareaguje.
„Ahoj Bello,“ odkud zná moje jméno?
„Odkud mne znáš?“
„Ty patříš do tohoto světa. Ne tam kde jsi teď. Vrať se k nám, domů.“ Vůbec jsem nechápala její jednání, ale vypadala mile.
„Kam domů?“
„Ke mně,“ odpověděla a vylezla z úkrytu dveří.
„Kdo jsi?“ zeptala jsem se jí, už s lehkou hysterii.
„Natalia,“ odpověděla s úsměvem na tváři.
„Odkud se známe? Já si tě maličká nepamatuju.“ Řekla jsem se skleslým hlasem.
„Já… já jsem tvoje dcera.“
„Dcera? Čí?“
„No tvoje a…“ zase se mi začala vzdalovat, už jsem tak nějak byla zvyklá. Ale tohle mě štvalo. Do háje, já se snad nikdy nic nedozvím. Tohle mi normálně dělají naschvál. Slyšela jsem, jak na mě někdo mluví, ale nerozeznala jsem kdo a hlavně co.
„Lásko, vstávej. Obídek, máš ho na stole.“ Volal na mě Edward.
„To mě musíš budit? Kvůli jídlu… Bože, chci usnout. Potřebuju… Musím!“ Edward na mě koukal jak na blázna. Vůbec mi nerozuměl.
„Bello, vstávej, hned!“ a jéje.
„Dobře,“ odhodila jsem ze sebe deku a stoupla si na podlahu. Hlava se mi mírně zamotala a já si sedla znova na postel. Co to má znamenat?
„Bello, jsi v pořádku?“ zeptal se vystrašeně Edward.
„Jsem, neboj.“ Pokusila jsem se znovu postavit, ale ani tentokrát se to nepovedlo. Byla jsem nějaká oslabená. Připadala jsem si jako, kdybych nejedla celou věčnost.
„Mohl bys mi přinést trochu vody, prosím.“ Nemusela jsem to ani doříct, a Edward stál naproti se skleničkou plné vody. Studené vody.
„Děkuju.“ Uchopila jí a vypila celou do dna.
„Chceš ještě?“
„To stačí, moc děkuju.“ Sedl si ke mně a já se mu schoulila na klíně. Připadala jsem si jako kočka, která musí ještě příst.
„Myslíš, že bys mohl.“ A hodila po něm nevinné očko.
„Já myslel, že je ti špatně.“ I on se na mě podíval uličnicky.
„Je, ale co bys pro mne neudělal.“
Zvedla jsem se a posunula se na polštář. Edwarda jsem vzala za ruku a stáhla ho k sobě. Když jsem ležela, špatně mi nebylo. Nesměla jsem vstát. Pořád mi v hlavě vrtal červíček. Natalia je dcera moje a… čí? Musím to na chvilku vypustit a soustředit se na Edwarda. Když jsem ležela on si lehl vedle mne. Nevím, proč to udělal, ale nic platné mu to nebylo. Zadívala jsem se mu do očí a pomalu se v nich topila.
„Edwarde, víš, že tě miluju.“ Jemně jsem si olízla rty a tím mu dala najevo, že po něm toužím. Celým tělem i duší.
„I já tebe. Víš to moc dobře.“ Chytil mou hlavu do dlaní a začal mě něžně líbat.
Do příběhu, byla vložena nová postava. Postava, která na Stm.eu je známa pod nickem NatynQa. Jsem ochotna přibrat ještě pár lidiček do příběhu.
Jestli máte zájem, prosím o následující.
Jméno(které bude v povídce), povaha, a popsat jak vypadáte.
A to zaslat na TorencCullen(a)stmivani.eu
Děkuji
...Ve shrnutí Info hned nahoře...
Autor: KairaTay (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Jacobova Volba 10. - Nevolnost:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!