Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já se o tebe postarám 55

29.01.2010 (14:00) • Adis • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3706×

Přijeli jsme k Jakovi před servis a on už čekal venku. Vystoupila jsem z auta a Edward zůstal vevnitř.

„Ahoj Bello,“ pozdravil mě Jake a usmál se na mě. Než jsem zavřela dveře od auta, tak jsem uslyšela tiché vrčení. Musela jsem se usmát.

„Ahoj Jakeu,“ řekla jsem a zamířila za ním. Hned jsme zamířili do garáže. Když jsem vešla dovnitř, tak jsem rychle došla ke svému miláčkovi a pohladila ho po kapotě.

„Chyběl si mi,“ řekla jsem a slyšela jsem za sebou tichý smích. Rychle jsem se otočila a Jake se na mě usmíval.

„Na tom není nic k smíchu. Věřím, že takový auto by ti taky chybělo,“ řekla jsem a on jen pokrčil rameny.

„Tak pojď, vyřídíme nějaký papír. Slyším ho, jak je netrpělivej,“ řekl Jake a otevřel dveře, do kterých jsem vešla a zjistila, že je to jen nějaká kancelář.

„Sedni si,“ řekl a ukázal na židli u stolu, tak jsem poslechla. Položil přede mě nějaký dva papíry o provedení opravy a o tom, co kolik stálo a podobně.

„Takže potřebuju, aby si to podepsala tady a tady. A pak stačí už jen peníze a můžeš za ním vyrazit,“ řekl a ukázal mi, kde to mám podepsat. Vzala jsem ze stolu tužku a ještě jednou jsem to přelétla očima a pak to podepsala tam, kde ukázal. Šáhla jsem do kabelky, kterou jsem si vzala s sebou a ve které jsem měla peníze, které jsme s Edwardem vyzvedli v bance. Podala jsem Jacobovi paklík tisíci dolarovek.

„Mělo by tam být přesně patnáct tisíc,“ řekla jsem mu a on si ho ode mě vzal.

„Díky. Věřím ti. Stejně bych si tě někde našel, kdyby tam nebylo všechno a nějak se s tebou vyrovnal,“ řekl a zlovolně se na mě usmál. V tu chvíli mi začal zvonit telefon. Rychle jsem ho vytáhla z kapsy a zvedla ho.

„Vyřiď tomu psovi, že tak blízko by se k tobě v životě nedostal,“ řekl do telefonu Edward a tiše zavrčel. Musela jsem se usmát, tak jsem zvedla hlavu k Jacobovi.

„Edward vzkazuje, že tak blízko by ses ke mně nedostal,“ řekla jsem a Jake se začal smát.

„Tak mu vyřiď, nebo počkej, já mu to řeknu sám…“ Otočil se ode mě a Edward v telefonu znovu zavrčel.

„Edwarde,“ řekla jsem mírně uklidňujícím tónem, i když jsem nevěděla, co se děje.

„Promiň,“ řekl mi. Jacob pořád ke mně stál zády a mlčel. Přišlo mi to zvláštní, jenže v tomhle světě je všechno tak moc zvláštní. Postavila jsem se ze židle na nohy s telefonem pořád u ucha. Jacob se v ten moment náhle otočil a neuvěřitelnou rychlostí ke mně přiskočil a začal tvrdě drtit mé rty. Pod tím náporem mi telefon vypadl z ruky na zem a Jacob mě pevně držel. Měla jsem volnou jen jednou ruku, kterou jsem se do něj okamžitě opřela.

Hned na to se ozvaly dvě rány a já stála v rohu místnosti a přede mnou stál nehrbený Edward, který na Jacoba neuvěřitelně vrčel. Snažila jsem se zorientovat kolem. Viděla jsem Jacoba, který se sbíral z podlahy, kde byly všude rozházené papíry, které byly předtím na stole. Rychle se postavil na nohy a podíval se na Edwarda.

„Byla to moc velká výzva a já do ní prostě musel jít,“ řekl mu a Edward na to zareagoval zavrčením. Jacob jen zakroutil s úsměvem hlavou a sebral ze země nějaký papír a natáhl s ním ruku směrem k nám.

„Tohle je pro tebe Bello a klíče jsou v zapalování,“ řekl, ale já jsem neměla žádnou možnost se k němu nějak dostat. Edward měl rozpřážený ruce do stran, aby měl možnost Jakea zastavit. Chvíli jsme tam takhle stáli, než se Edward trochu uvolnil a ustoupil mi. Vzala jsem si od Jacoba ten papír a ještě jsem začala na zemi hledat telefon a kabelku, ale Edward mě chytl za ruku a táhl mě směrem do garáže.

„Za deset minut odjede,“ řekl cestou a já nevěděla, co se děje. Dotáhl mě do garáže a hned za mnou zavřel dveře. Opatrně mi položil ruce na tváře a podíval se mi opatrně do očí.

„Promiň. Jsi v pořádku?“ zeptal se a já v jeho očích viděla, jak zkoumá každý milimetr mé kůže, jako kdyby ji snad i přímo rentgenoval. Na chvilku jsem se zamyslela. Nic tak extra hroznýho se nestalo. Stávají se mi i horší věci.

„V naprostým. Řekla bych, že tu byli i horší věci,“ řekla jsem a on si mě hned přitáhl pevně do náruče. Zavřela jsem oči a vdechovala jeho vůni, které mě skvěle uklidňovala. Cítila jsem jeho rty ve svých vlasech, a jak mě hladil po zádech. Uvědomila jsem si, že mám v ruce pořád ten papír, který se teď zmuchlal tím, že jsem objímala Edwarda kolem pasu. Odtáhl se ode mě a podíval se mi do očí.

„Opravdu je všechno v pořádku?“ zeptal se a já přikývla. Podal mi do ruky kabelku s telefonem.

„Měli bychom jet k tobě domů. Řekl bych, že už tam čekají, až přijedeš. Mám jet před tebou?“ zeptal se a já se nad tím zamyslela.

„No jestli mě nebudeš brzdit, tak klidně,“ řekla jsem a usmála se na něj. Přitáhl si mě k sobě a políbil mě.

„To se ještě uvidí,“ řekl a chytl mě za ruku. Došli jsme k mému autu, kde mi otevřel dveře, abych nastoupila, takže jsem nasedla a ještě mě políbil, než zavřel dveře. Jakmile zabouchl, tak někam zmizel a vrata od garáže byli otevřený. Usmála jsem se a nastartovala auto. Usmála jsem se ještě mnohem víc, když jsem slyšela, jak motor krásně zapředl. Uvelebila jsem se v sedačce a vyjela ven. Edward seděl v autě venku a usmíval se stejně jako já. Pomalu vyjel a pak se zastavil. Dojela jsem vedle něj a stáhla okýnko s úsměvem.

„Jsi připravený prohrát?“ zeptala jsem se ho a on se začal hlasitě smát.

„To si povíme až u vás před domem,“ řekl a já v ten moment sešlápla plyn a jela domů. Jak jsem nebyla zvyklá řídit, tak jsem nějak špatně řadila, takže během chvíle byl Edward vedle mě a usmíval se. Sešlápla jsem plyn ještě víc a už jsem si začala zvykat, že jsem ve svém autě a můžu řídit, takže jsem byla před Edwardem, který se mi lepil na zadek auta. Během pěti minut jsem parkovala v garáži u domu. Vystoupila jsem z auta, vyšla z garáže a usmála se na Edwarda, který právě vystupoval a mírně se mračil.

„Příště si radši vezmi Astona,“ řekla jsem a začala se smát. V ten moment byl Edward u mě a něžně mě přirazil na zeď od garáže. Hned se hladově přisál na mé rty a začal mě líbat. Okamžitě jsem se zapojila a přitáhla si ho co nejblíže. Zajela jsem mu rukou pod tričko a pohladila ho po svalech. V ten moment mě chytl za ruku a stáhl mi ji k tělu a odtáhl se ode mě.

„Nerad prohrávám, ale to je teď jedno. Měli bychom jít do domu. Slyšeli nás přijet,“ řekl a já smutně přikývla. Ještě mě lehce políbil a pak jsme ruku v ruce šli k domu. Jakmile jsme vešli, tak všechna idylka opadla.

„Isabello Marie Swanová!“ Ozval se křik.

Autor: Adis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já se o tebe postarám 55: