Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já se o tebe postarám 33

07.01.2010 (10:00) • Adis • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3611×

Ráno jsem se probrala s úsměvem na rtech. Ani nevím, jak je to možné. Dá se probírat s úsměvem? Vždyť je to hrozný. Ráno, kdo to může mít rád? Jak se zdá, tak já nejspíš jo. No, ono když se proberete vedle anděla a zároveň toho nejúžasnějšího člověka na světě? To prostě nejde probouzet se bez úsměvu. Podívala jsem se na něj a on vypadal šíleně roztomile, když spal. Podívala jsem se na telefon a zjistila jsem, že je přesně sedm hodin. Nejspíš je na čase ho vzbudit. Naklonila jsem se k němu a políbila ho na tvář. On se usmál a otočil hlavu, tak aby se dotkl rty těch mých. Tak jsem se odtáhla.

„Je to fakt nezákonný, když musím budit anděla, ale bohužel nemám na výběr. Sluníčko nesvítí a je sedm hodin,“ řekla jsem a on otevřel své karamelové oči a usmál se na mě.

„Tak to si ještě nejspíš neviděla, jak vypadáš, když spíš ty,“ řekl a pořád se usmíval.

„Myslíš to, jak chrápu, a od pusy mi teče slina? To už jsem možná někdy viděla,“ řekla jsem a on se krátce zasmál.

„Ne, takhle rozhodně nevypadáš a musím uznat, že nechrápeš, jen si prostě někdy povídáš ze spaní,“ řekl a já na něj vyvalila oči.

„A o čem většinou mluvím?“ zeptala jsem se a on se na mě usmál, natáhl se ke mně a políbil mě.

„Většinou, říkáš moje jméno a pak když mluvíš o Mikeovi, tak říkáš něco o sekeře,“ řekl a já se začala smát.

„Jo někdy mám chuť ho rozčtvrtit,“ řekla jsem a vylezla z postele a on se na mě zamračil.

„Kam mi zase utíkáš?“ zeptal se a já se na něj usmála.

„Musím si dát sprchu,“ řekla jsem a on se zase natáhl do postele.

„Tak až se vysprchuješ, tak mě vzbuď,“ řekl a zavřel oči, tak jsem zalezla do koupelny a vysprchovala jsem se. Když jsem vylezla ze sprchy, tak jsem si něco uvědomila, zase jsem si s sebou nevzala žádný oblečení na sebe. Tak jsem se teda zabalila do ručníku, tak aby zakrýval to nejdůležitější, když jsem vyšla, tak jsem jen viděla Edwardův pohled a v tu chvíli jsem už ležela na posteli a on mě líbal.

„Tohle je hrozný… Chci… Se… Od tebe… Odtrhnout… Ale to prostě… Nejde,“ šeptal mezi polibky, ale já sama jsem se od něj nechtěla odtrhnout a tak jsem ho tyk líbala. Nakonec zavrčel a odskočil ode mě a opíral se zády o zeď.

„Já teď jdu do sprchy. A ty se mezitím obleč,“ řekl a zmizel v koupelně. Nechtěla jsem mu to dělat těžší, tak jsem došla ke skříni a chvíli hledala nějaký oblečení. Nakonec jsem si vzala stejné džíny jako včera, takže černý, k tomu jsem si vzala černý tílko a přes to hnědou mikinu. Prohlédla jsem se ještě v zrcadle a usoudila jsem, že to není zas tak špatné. Otevřely se dveře od koupelny a vyšel z ní Edward v ručníku a omluvně se na mě podíval.

„Když ty si po mě skočil, tak to neznamená, že já po tobě skočím,“ řekla jsem, vzala jsem si svou tašku a odešla jsem z pokoje, aby se mohl v klidu oblíknout. Nebyla jsem ani v polovině schodiště a on se ke mně připojil.

„Promiň,“ šeptl a políbil mě do vlasů. Lidskou rychlostí jsme sešli schody a došli do kuchyně.

„Chceš něco k jídlu?“ zeptala jsem se, když jsem odložila tašku u barového pultu a zamířila jsem k lednici.

„Hm, radši ani ne,“ řekl, vzala jsem si jablko a zakousla jsem se do něj.

„Jak to hodláš řešit s tím autem?“ zeptal se a já se na něj zamračila.

„Vidím to tak, že budu muset zajet k obchoďáku a vybrat peníze, ale budu to řešit, až to budu muset zaplatit. Jacob by mi měl zavolat, až to auto bude v pořádku,“ řekla jsem a pro změnu se zamračil on na mě.

„Nemám ho rád,“ řekl a já si náhle na něco vzpomněla.

„Jacob mi včera říkal takovou zvláštní věc,“ řekla jsem a on se mračil ještě víc.

„A co ti říkal?“ zeptal se.

„Hele, nemrač se takhle na mě,“ řekla jsem a on teda tu svou grimasu aspoň trochu uvolnil.

„No, říkal něco o tom, že máte mezi s sebou problém v tom, co jste,“ řekla jsem a on sklopil hlavu a zavrtěl jí.

„No, víš Jacob Black je tak trochu vlkodlak a my si sobě navzájem smrdíme. Máme mezi s sebou takovou smlouvu. Oni nikomu neřeknou, co jsme a my zas nebudeme lovit na jejich území,“ řekl a já na něj jen valila oči.

„Dobrá, takže já se přistěhuju do maloměsta, říkám si, jaká tu bude nuda. A ono, heleďme se, máme tu upíry, poloupíry, a aby to nebylo málo tak i vlkodlaky,“ řekla jsem a kroutila u toho hlavou. On se na mě jen usmál. Podívala jsem se na telefon a zjistila jsem, že už je půl osmé.

„Asi bychom už měli vyrazit,“ řekla jsem a on byl náhle celý natěšený z toho, že jdeme do školy.

„Doufám, že nebudeš dělat nic nepatřičnýho,“ řekla jsem a on se na mě andělsky usmál a mě bylo jasný, že určitě něco provede.

„Edwarde Cullene, jestli tě napadne něco udělat Newtonovi, tak si to s tebou vyřídím já a řeknu ti, že potom budeš prosit o milost,“ řekla jsem a úsměv mu náhle zmizel.

„Ale přece ho nemůžu nechat, aby se takhle choval,“ řekl a já se na něj zamračila.

„Tohle je můj boj. Počkej, až tě požádám o pomoc,“ řekla jsem a on jen sklopil zrak k zemi a přikývl. Sama pro sebe jsem si pogratulovala, nejspíš jsem si ho asi dobře vychovala.

„Můžeme teda jet?“ zeptal se a já přikývla, vzala jsem si tašku a šla jsem do garáže. On šel hned za mnou. Nasedli jsme do jeho auta a vyjeli ke škole.

Když jsme dojeli ke škole, tak jsem konečně dojedla to jablko, které jsem si vzala ráno z lednice, tak jsem ho chtěla vyhodit do nejbližšího koše. Vystoupili jsme z auta a já si ze zadu vzala tašku. Edward ke mně rychle došel a položil mi ruku kolem pasu. Rozhlédla jsem se a hledala jsem koš, ale přitom rozhlédnutí jsem si všimla, jak k nám míří Mike se skupinou nějakých kluků.

„Co se děje?“ zeptala jsem se Edwarda a ten tiše zavrčel, než mi odpověděl.

„Chce nám vysvětlit, že tohle byl jen začátek a že jseš jeho,“ šeptl a poslední slova procedil skrz zuby. V tu chvíli k nám došel Mike i s tou svou skupinkou.

„Co to měla znamenat s tím mým autem?“ zeptal se a já se začala smát.

„To byla jen ukázka toho, že nejsem, tak bezmocná jak si myslíš,“ řekla jsem a věděla jsem, že Edward mu teď projíždí mysl.

„Já si myslím, že jseš bezmocnější víc, než si myslíš,“ řekl a já cítila, jak mě Edward pevně chytil.

„Mikeu neznáš mě. Nemáš ani ponětí, čeho všeho jsem schopná. A siláckýma řečičkama si na sebevědomí určitě nepřidáš,“ řekla jsem a zpříma se mu podívala do očí.

„Já si na sebevědomí přidávat nemusím,“ řekl a já viděla, jak mu oči kmitly k Edwardovi.

„Jasně, že nemusíš. Když se totiž dostaneš do průseru, tak tě z toho tatínek vyhrabe. Ale víš co? Já se tebe ani tvýho tatínka nebojím,“ řekla jsem a se vzpřímenou hlavou jsem odešla. Ani jsem už nehledala koš a jablko jsem prostě hodila za sebe a spokojeně jsem se usmála, když jsem slyšela, jak jsem se trefila do jednoho z těch typanů, co přišli s Mikem. Edward šel vedle mě a potěšeně se usmíval.

Teprve, když jsme vešli do třídy, tak jsem se uvolnila a s úsměvem jsem si sedla do lavice. Když vešla profesorka Jonesová a dala nám test, tak můj úsměv opadl. Vůbec jsem se na tu literaturu z angličtiny nepodívala. Viděla jsem Edwarda, jak rychle vypisuje odpovědi a tak jsem se prostě jen podepsala a to bylo všechno, co jsem zvládla. Edward se na mě smutně podíval a rychle vyměnil naše papíry a mé odpovědi vypsal. Všimla jsem si, že dokáže dokonalé napodobit moje písmo.

„Díky,“ šeptla jsem mu, když naše písemky zase vyměnil a položil přede mě tu mou. On se na mě jen usmál. Jonesová zahlásila konec písemky a vybrala nám je, když tak udělala, tak zazvonilo na konec hodiny a tak jsme si sebrali věci a vyšli jsme ze třídy.

„Děkuju,“ řekla jsem mu a políbila ho, on si mě k sobě hladově přitiskl. Ničemu jsem se nebránila a jednou rukou jsem mu zajela pod tričko a lehce ho pohladila po svalech na břiše. Pevně mě za tu ruku chytil a lehce mě odstrčil.

„Tohle mi teď nemůžeš dělat. Nejradši bych tě teď odvezl domů, ale vím, že prostě nemůžeme,“ šeptl mi do ucha a políbil mě na tvář.

„Tak se taky nemůžeš po mě, takhle hladově vrhnout,“ šeptla jsem pro změnu já jemu a on se na mě zamračil, tak jsem se na něj usmála. Chvíli jsme tam ještě stáli a on se nakonec usmál a políbil mě.

„Na tebe nejde být dlouho naštvaný, to prostě nejde,“ šeptl a pak mě zavedl na mou další hodinu, před třídou mě ještě políbil a pak zmizel. Vešla jsem do třídy a sedla si do lavice k Angele.

Celou tu hodinu jsem protrpěla, protože tam byl i Mike, který se na mě celou dobu díval. Když zazvonilo, tak jsem rychle vyskočila, sebrala si věci a vyletěla jsem ze třídy. Edward, tam už na mě čekal a v klidu se opíral o zeď. Došla jsem k němu a lehce jsem ho políbila.

A takhle to bylo celé dopoledne, vždycky mě dovedl na hodinu a pak zmizel na svou a na konci hodiny na mě zase čekal. Než jsme došli na oběd. Sedli jsme si stranou od naší rodiny, abychom měli klid.

„Tak co si ráno viděl v jeho hlavě?“ zeptala jsem se ho a on se mi dlouze podíval do očí, než začal mluvit.

„Jen to samé jako vždycky. Představoval si sex s tebou a uvažoval o tom, jestli chodím do posilovny, když mu jedním stiskem dokážu zlomit ruku,“ řekl a zhluboka se nadechl, ale já zůstávala naprosto klidná.

„A co nás čeká dneska?“ zeptala jsem se a on se na mě zamračil.

„Na dnešek nic neplánuje, plánuje to všechno, až na dobu, kdy já zase nebudu ve škole,“ řekl a já se na něj usmála.

„Aspoň to bude větší sranda,“ řekla jsem a on se na mě pořád mračil.

„Bello… Já nechápu ten tvůj klid, jak to, že to s tebou vůbec nic nedělá?“ zeptal se a já se na něj usmála.

„Víš, řekla jsem si, že kdybych mu ukázala nějaký strach, tak by věděl, že nade mnou má navrch. Ale to prostě není pravda, protože já mám mnohem lepší zbraň než on,“ řekla jsem a on se na mě tázavě podíval.

„Tebe,“ odpověděla jsem jednoduše a on se usmál a lehce mě políbil.

„Víš, sice se mi líbí, že jseš statečná, ale doufám, že někdy u tebe uvidím aspoň menší záchvěv strachu,“ řekl a já se na něj zamračila.

„Ale já se nemám čeho bát,“ řekla jsem a on se na mě zamračil.

„Bello, dokud neuvidím aspoň menší záchvěv strachu, tak si budu myslet, že nemáš ani špetku zdravého rozumu,“ řekl a já se na něj i tak usmála. Místo toho abych se tady s ním pořád přela, jsem se radši pustila do jídla. Nebyla jsem ani v půlce jídla, když zazvonilo na poslední hodinu a mě čekala biologie s Edwardem. Oba jsme vstali a on vzal tác s jídlem, který uklidil. Došel zpátky ke mně položil mi ruku kolem pasu a vyšli jsme z jídelny a zamířili jsme na biologii. Shodou náhod, jsme museli jít přes parkoviště, tak jsem si v autě odložila tašku a vzala si jen věci potřebné na biologii.

„Ty snad zdrháš domů Swanová?“ zakřičel na mě Newton přes celé parkoviště a já cítila, jak se Edward vedle mě napjal.

„Ne, nejedu, Newtone, a i kdybych jela domů, tak tobě do toho nic není,“ zakřičela jsem na něj zpátky a postavila jsem se vedle Edwarda, který tiše vrčel.

„Klid,“ šeptla jsem mu a on se na mě podíval a uklidnil se. Newton k nám mezitím došel.

„Chtěl jsem se zeptat, kdy mi pošleš prachy na opravu auta,“ řekl a já na něj trochu vyvalila oči.

„Já bych ti měla něco platit? No, jestli to chceš řešit takhle, tak mám u tebe patnáct tisíc dolarů,“ řekla jsem a pro změnu vyvalil oči on.

„Tolik?“ zeptal se a já k němu natáhla ruku a dělala, jako že čekám na peníze. On na ní jen vyvalil oči.

„To není možný? Patnáct tisíc dolarů? Tak to jsem nevěděl,“ řekl a já se začala smát. Došla jsem k němu a poplácala ho po rameni.

„Ty chlapče, budeš měsíc bez auta, než si vyděláš dva tisíce na to, aby sis mohl opravit auto. A já to auto budu mít za necelých čtrnáct dní už úplně opravený. Hold takový je život,“ řekla jsem a pár lidí, který šli okolo, se začali smát a Edward, který stál za mnou taky.

„Tentokrát si možná vyhrála, ale příště už se budeš pode mnou svíjet a prosit mě o milost,“ řekl a pevně mi sevřel ruku, kterou jsem mu poklepala po rameni. V tu chvíli, ale u nás byl Edward a dal o sobě znát. Hned ho chytil za ruku.

„Jestli nechceš mít zlomenou i tu druhou ruku, tak ji okamžitě pusť,“ řekl a já se na Mike podívala s pozvednutým obočím. Asi dvě vteřiny se mi ještě díval do očí a pak mě pustil. Otočil se a odkráčel pryč. Naštvaně jsem se podívala na Edwarda.

„Řekla jsem snad, že se o to postarám sama,“ řekla jsem a on se na mě zamračil.

„Přece tady nebudu jen tak stát a dívat se na to, jak ti dělá modřiny na jedné z dvou rukou, které miluju?“ zeptal se a já prostě nemohla udělat nic jiného, než ho políbit.

„Měli bychom radši jít na tu biologii, už tak jsme přišli skoro o čtvrtku hodiny,“ řekl a odtáhl se ode mě, chytli jsme se za ruce a šli jsme tedy na biologii. Samozřejmě, že jsme dostali vynadáno, že jdeme pozdě, ale prostě jsme to tam do konce hodiny nějak protrpěli, a když zazvonilo, tak už jsem byla ráda za to, že už je konečně konec školy.

„Těším se domů?“ zeptal se mě Edward, když jsme šli k autu.

„Strašně,“ řekla jsem a políbil mě na tvář a pak tiše zavrčel.

„Co se děje?“ zeptala jsem se ho, ale on jen zavrtěl hlavou a vedl mě dál. U našeho auta stáli Jasper s Emmettem.

„Co se děje kluci?“ zeptala jsem se, když jsme došli k autu a oni kývli hlavou někam za nás. Rychle jsem se otočila.

Stál tam Mike s dalšíma pěti rukama, kteří byli celkem namakaný. Jasper s Emmettem si stoupli Edwardovi po boku a on se instinktivně postavil přede mě.

„Takže vy schováváte Swanovou jo?“ zeptal se Mikem a stoupl si před Edwarda.

„Newtone, drž se od ní dál,“ řekl Emmett.

„Ale no tak Swane, radši sklapni, tohle je mezi tvou sestrou a mnou,“ řekl Mike a díval se Edwardovi přes rameno.

„Drž se od ní dál! Nebudu ti to pořád říkat. Upozorňuju tě naposled! A jestli ještě jednou usoudím, že jseš moc blízko, tak už tě čeká jenom pouho pouhá smrt,“ řekl a já sama se ho v tu chvíli bála, protože zněl opravdu naštvaně.

„Beru tvoje upozornění na vědomí, ale myslím, že se mi z něho kolena nerozklepou,“ řekl a já jsem zavřela oči a pevně stiskla Edwardovu ruku. Mike se svými kumpány otočil a odešli pryč. Edward se v tu chvíli ke mně otočil.

„Pojď, pojedeme domů,“ řekl a táhl mě k autu.

„Edwarde, počkej,“ řekla jsem a on se ke mně otočil. Rychle jsem překročila tu krátkou vzdálenost mezi námi a položila mu ruku na tvář.

„Bello, jestli mi chceš nadávat, za to co se stalo, tak si to radši nech,“ řekl a já se na něj zamračila.

„Ne, chci ti poděkovat,“ řekla jsem a tentokrát se mračil na mě on.

„Bello…“ Šeptl a já se na něj usmála, přitáhla jsem si ho za zátylek k sobě a políbila jsem ho. On si mě k sobě okamžitě přitiskl.

„Miluju tě. A děkuju ti za to, že se o mě staráš,“ šeptla jsem a on se na mě usmál.

„Pojď, pojedeme domů,“ šeptl a otevřel mi dveře na straně spolujezdce, tak jsem ho ještě lehce pohladila po tváři a nastoupila dovnitř. Věci, která jsem si vzala na biologii, jsem prostě odhodila do zadu. On rychle obešel auto a taky nastoupil, rychle nastartoval a vyjeli jsme domů.

Když jsme byli doma, tak jsme zalezli do mého pokoje. Já jsem si lehla na postel a on si sedl ke stolu. Chvíli se na mě jen tak díval.

„Pojď sem,“ řekla jsem a poklepala jsem rukou na volné místo vedle sebe. Vstal tedy od stolu a lehl si ke mně na postel. Pevně jsem ho objala a přitiskla jsem se k němu.

„Drž mě a pevně,“ šeptla jsem a schovala mu hlavu do ramene.

„Bells, co se děje?“ zeptal se, ale já jen zavrtěla hlavou a slzami jsem mu smáčela obličej, pravděpodobně je ucítil a tiše se zasmál.

„Konečně vím, že máš zdravou dávku rozumu,“ řekl a já ho šťouchla.

„Já se ale nebojím, jen ti chci prostě být co nejblíže,“ šeptla jsem a snažila jsem se ty slzy zastavit.

„Bello,“ šeptl ještě a pak začal broukat tu samou melodii, co večer předtím a mě dokázala dokonale uklidnit, až jsem usnula.

Autor: Adis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já se o tebe postarám 33: