Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já se o tebe postarám 28

02.01.2010 (10:00) • Adis • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4069×

Ráno mě probralo příjemné hlazení po zádech. Mírně jsem s sebou cukla, tak to hlazení hned zmizelo. Tak jsem zamručela nesouhlasem, uslyšela jsem tichý smích, který tak bezmezně miluju a hlazení po zádech se zas vrátilo.

„Už si se vyspala?“ zeptal se a já se tiše zasmála.

„Vždyť jsem snad nespala, tak dlouho ne?“ zeptala jsem se, chytla jsem přikrývku, zakryla jsem se jí a posadila se.

„To ne, jen jsem přemýšlel, jestli tě už mám vzbudit do školy anebo ne,“ řekl a usmál se na mě.

„No, tak jak vidíš, budit mě nemusíš,“ řekla jsem a podívala jsem se na hodiny. Bylo čtvrt na osm.

„No dobrá, tak možná si mě měl vzbudit asi tak před půl hodinou,“ řekla jsem a rychle zamířila do sprchy a slyšela jsem za sebou jeho tichý smích. Rychle jsem zalezla do sprchy a osprchovala jsem se. Když jsem vylezla ze sprchy a byla jsem v koupelně, tak jsem si uvědomila, že jsem si s sebou nevzala žádné oblečení. Tak jsem se zabalila do ručníku a vešla do pokoje.

Edward nikde, to bylo zvláštní, ale na posteli ležel papírek. Došla jsem tedy k posteli a přečetla jsem si ho.

Vím, že s sebou do sprchy nic nemáš a moc mě mrzí, že nebudu u toho, až z ní vylezeš, ale musel jsem si domů doběhnout pro čisté oblečení, za deset minut jsem zpátky, tak doufám, že se do tý doby oblečeš. E.

Usmála jsem se nad tím a šla ke skříni pro oblečení. Shodila jsem ze sebe ručník a oblékla jsem si spodní prádlo, na to jsem si vzala tričko a kalhoty. Chvilku jsem přemýšlela nad tím, jaké je asi počasí a tak jsem si vzala ještě mikinu. A pak jsem v pokoji posbírala věci do školy. Mezi nimi byla i práce pro pana Greena. Vše jsem naházela do tašky a pak jsem sešla do kuchyně, kde už seděl Edward u barového pultu.

„Jaká byla procházka?“ zeptala jsem se, když jsem k němu došla a políbila jsem ho.

„Skvělá, jen vracet se bylo těžší, když jsem se musel, táhnou s taškou,“ řekl a usmál se, mezitím jsem došla k lednici a vytáhla z ní jen džus, protože nám už moc času nezbývalo. Nalila jsem si skleničku a krabici jsem zas uklidila zpátky.

„A máš tu práci pro Greena?“ zeptala jsem se a on na mě vyvalil oči a začal se rychle přehrabovat v tašce.

„Neříkej, že ji nemáš,“ řekla jsem a trochu na něj vyvalila oči.

„Ale mám,“ řekl a s úsměvem se opřel o opěrku židle a zazubil se na mě. Vzala jsem sklenici a vypila džus.

„Tak můžeme vyrazit?“ zeptal se, když jsem odložila sklenici. Vzala jsem si svoje věci a s úsměvem přikývla. Vzal mě tedy za ruku a šli jsme do garáže k jeho autu, když jsme k němu došli, tak jsem si něco uvědomila.

„Klíče jsem nechala v druhých kalhotech,“ řekla jsem a on se na mě usmál a v tu chvíli byl pryč. Stihla jsem se jen opřít o auto a už byl zase zpátky.

„No, to ti to trvalo,“ řekla jsem a on mě pohladil po tváři.

„Byli to jen dvě vteřiny, neříkej, že si se snad po dobu těch dvou vteřin nudila,“ řekl a nasednul do auta. Tiše jsem se zasmála, obešla auto a taky nastoupila.

„No, tak jedem,“ řekl, nastartoval a odjeli jsme do školy.

Vystoupili jsme a zbývali nám poslední dvě minuty na to se dostat do třídy.

„To nestíhám,“ řekla jsem a pomalu vyndala svojí tašku z auta.

„No, já bych to klidně stihl, ale že jseš to teda ty, tak nikam nespěchám,“ řekl, stoupnul si vedle mě a opřel se o auto. První hodinu jsme měli každý jinde. Já jsem měla angličtinu a on měl španělštinu. Chytla jsem ho za ruku a zamířili jsme spolu na mou první hodinu.  Když jsme došli ke třídě, tak mě lehce políbil a usmál se na mě.

„Užij si to, probíráte Shakespeara,“ řekl a ještě mě pohladil po tváři a pak zmizel. Bylo mi jasné, že ve chvíli, kdy já vcházím do třídy, tak on nejspíš taky, takže jsem vešla.

„Slečno Swanová, jsem rád, že jste nás poctila vaší přítomností, takže zaujměte místo a já budu pokračovat ve výkladu,“ řekla profesorka Jonesová a já rychle zasedla do lavice vedle Angely.

„Ahoj,“ pozdravila mě tiše a já jí na pozdrav kývla s úsměvem.

„Tak co, jaký byl včera večer?“ zeptala se a poukázala na mírný kruhy pod mýma očima.

„Super,“ řekla jsem a usmála jsem se na ní.

„Chtěly byste nám něco sdělit slečny?“ zeptala se nás profesorka a my jsme svorně zakroutily hlavou.

„Tak buďte zticha a poslouchejte výklad,“ vyjela na nás, tak jsme obě zmlkly a začaly jsme se věnovat výkladu. Byla jsem ráda, když už konečně zazvonilo na přestávku. Vyšla jsem ze třídy a čekal tam na mě Edward. Rozloučila jsem se s Angelou a šla k němu. Chytnul mě za ruku a přitáhl si mě k sobě.

„Musím si tě pořádně užít, než budu muset zmizet,“ šeptl a políbil mě.

„Proč budeš muset zmizet?“ zeptala jsem se a zamířili jsme ven z budovy.

„Za necelých pět minut vyjde sluníčko,“ řekl a kývnul hlavou směrem k obloze. Smutně jsem se na něj podívala, když jsme došli k autu.

„Ach jo,“ šeptla jsem a políbila jsem ho.

„Neboj, až to bude možný, tak se zase vrátím zpátky a když to nepůjde, tak tu na tebe budu po škole čekat,“ šeptl a přitáhl si mě k sobě a políbil mě. Pořádně jsem se k němu přitiskla.

„Dej tu práci Mikeovi a řekni mu, že jsem si musel něco zařídit,“ šeptl a podal mi do ruky tu jejich práci. Přikývla jsem a smutně jsem ho pozorovala, když nasedl do auta a odjel pryč. Když už byl pryč z parkoviště, tak jsem se otočila a zamířila na matiku. Před třídou jsem viděla Mikea.

„Mikeu!“ Zakřičela jsem na něj a on se otočil od skupiny nějakých holek a šel mi naproti.

„Potřebuješ náhradu, Swanová?“ zeptal se a já se na něj zamračila a vrazila jsem mu tu práci.

„Ne, to rozhodně nepotřebuju. Edward si musel něco zařídit, takže ti jen mám dát tu práci,“ řekla jsem a chtěla jsem ho obejít a jít do třídy, ale on mě surově chytil za ruku a přitáhl si mě k sobě.

„Moc dobře vím, že to včera na mě bylo nastražený,“ řekl a pořád mě pevně držel za zápěstí a já cítila, jak se mi tam vytváří modřina.

„Mikeu, to bolí, pusť mě,“ řekla jsem, ale on mě stiskl o to víc.

„Přiznej to! Moc dobře vím, že on není takový kanec, aby ti roztrhl tričko,“ řekl a pořád mě držel, když v tu chvíli zazvonilo.

„Ani nevíš, co všechno mi dokázal roztrhnout a tobě do toho vůbec nic není,“ řekla jsem a on mě v tu chvíli pustil a vešel do třídy. Zhluboka jsem se nadechla a podívala se na svoje zápěstí na, kterým jsem viděla přesný otisk jeho ruku. Stáhla jsem si rukávy mikiny, abych to zakryla.

Vešla jsem do třídy a sedla si do prázdné lavice, kterou jsem měla mít s Edwardem. Angela, která seděla přede mnou, se na mě otočila.

„Bello, stalo se něco?“ zeptala se a já zakroutila hlavou, jako že ne.

„Tak proč ti tečou slzy?“ zeptala se a já je rychle otřela, ani jsem si to neuvědomovala.

„To nic není, jen mi trochu vadí to sluníčko,“ řekla jsem, protože sluníčko zrovna svítilo přímo do okna, u kterého jsem seděla. V tu chvíli vešel do třídy profesor Green a vyžádal si naší pozornost, takže Angela se musela otočit a vnímat ho. Odevzdali jsme naše práce a pak jsme se museli zase věnovat matice. Když zazvonilo, tak jsem byla ráda. Podívala jsem se z okna učebny a sluníčko už bylo pryč. Vyletěla jsem ze třídy jako první a doufala, že už tam Edward bude a taky tam jen tak stál a opíral se za dveřmi o zeď, hned si mě k sobě přitáhl za ruku a já zkřivila obličej bolestí.

„Co se stalo?“ zeptal se a povytáhl mi rukáv. Podíval se na otisk ruky na mé ruce.

„Kdo to udělal?“ zeptal se, když zrovna kolem nás procházel Mike a mě na něj padl zrak.

„Newtone!“ Zakřičel Edward na celou chodbu a všichni se otočili i Mike.

„Edwarde, prosím,“ šeptla jsem, ale on mě nevnímal a šel lidskou rychlostí k Mikeovi.

Chytnul ho za límec trička a přirazil ho ke zdi.

„Drž se od ní dál! Nebudu tě pořád upozorňovat! Ještě jednou se jí dotkneš a nějak jí ublížíš, tak tě zabiju. Vlastnoručně tě zabiju a slibuju ti, že to bude bolestivá smrt,“ řekl mu Edward a já šla pomalým krokem k nim. Bála jsem se, ale bála jsem se o Mikea, protože Edward v tuhle chvíli vypadal jako opravdový upír. Tušila jsem, že má chuť ho tady zakousnout.

„Rozumíš tomu, co jsem řekl?“ zeptal se Edward a přitlačil ho o to víc ke stěně, ale Mike se nějak neměl k odpovědi. Tak s ním Edward znovu praštil o stěnu a já viděla, jak za Mikem praskla omítka.

„Edwarde!“ Vykřikla jsem na něj, ale on mě vůbec nevnímal.

„Jo rozuměl,“ řekl Mike skoro neslyšitelně, tak ho Edward pustil a došel ke mně, chytl mě kolem pasu a začal mě táhnout pryč. Rychle jsem se ještě otočila na Mikea, a viděla jsem ho, jak jsi mne hlavu a jak ostatní jen udiveně koukají za námi, pak už jsme, ale byli venku z budovy. Nevěděla jsem, kam mně táhne. Podívala jsem se na něj, ale podle jeho výrazu jsem usoudila, že se radši ani ptát nebudu. Došli jsme k autu a on mi otevřel dveře, nic jsem nenamítala a nasedla jsem. Rychle obešel auto, nasednul a s plynem sešlápnutým na podlahu jsme vyjeli ze školního parkoviště.

Teprve, když jsme byli na okraji Forks, tak jsem se rozhodla promluvit.

„Edwarde, kam to jedeme?“ zeptala jsem se a on zajel na nějakou lesní cestu. Z očí mu úplně žhnuly blesky. Zastavil a podíval se na mě.

„Zůstaň tady,“ řekl, vystoupil z auta a rozběhl se do lesa. Nechápala jsem co se děje a tak jsem radši zapnula cédéčko, které měl v rádiu. Byl to Debussy, tak jsem byla ráda, že je to aspoň něco uklidňujícího. Začala jsem zhluboka dýchat a snažila jsem se trochu uklidnit. Ani nevím jak dlouho už jsem tam seděla, ale přišlo mi jako, když tam jsem aspoň půl hodiny.

Náhle se Edward vrátil do auta a rychle se ke mně nahnul.

„Promiň, moc se omlouvám za to, co se stalo. Jsi v pořádku?“ zeptal se mě a já se zhluboka nadechla a přikývla.

„Vyděsil jsem tě, že jo?“ zeptal se a já nevěděla, jestli mu mám říct pravdu, ale rozhodla jsem se mu to nedělat těžší.

„Ne, jsem v pohodě, jen jsem prostě byla překvapená. Ale to bude dobrý, kde jsi byl?“ zeptala jsem se ho radši a on se na mě omluvně podíval a pak uhnul očima.

„Byl jsi lovit?“ zeptala jsem se a on přikývnul. Brala jsem to jako jeho přirozenost a tak jsem se na něj usmála.

„Proč jsem tu měla zůstat?“ zeptala jsem se a on na mě trochu vyvalil oči.

„Bello, když jdeme lovit, tak se poddáme jen svým smyslům a kdyby si byla moc blízko mě, tak je možný, že bych…“ Nedořekl a já moc dobře věděla, kam tím mířil, tak jsem jen přikývla, aby věděl, že jsem pochopila.

„Co budeme teď dělat?“ zeptala jsem se a on se na chvilku zamyslel a pak se usmál.

„No, Rosalie s Emmettem a Jasperem, teď rozdávají ve škole pozvánky na tvou oslavu, tak myslím, že jsem zvýšil návštěvnost a tak nevím, co by si tak chtěla dělat. Máš nějaký nápad?“ zeptal se a já pokrčila rameny.

„No mě něco napadlo,“ řekl a úplně se mu blýsklo v očích. Lehce mě políbil, otočil se čelem k volantu, nastartoval a vyjeli jsme pryč.

Autor: Adis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já se o tebe postarám 28: