Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já se o tebe postarám 15

20.12.2009 (10:00) • Adis • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4541×

Přijely jsme k baru. Edward rychle vystoupil, obešel auto a otevřel mi dveře.

„Tak jsme tady madam,“ usmál se na mě a já vystoupila. Podívala jsem se okolo a všimla jsem si, že Emmett se zbytkem už stojí u vchodu a jdou dovnitř. Edward zavřel dveře od auta, položil mi ruku kolem pasu a vedl mě dovnitř.

Bylo tam plno. Byli tu snad všichni lidi od nás ze školy i lidi, o kterých jsem si myslela, že to jsou šprti. Udiveně jsem se podívala na Edwarda a on kývnul směrem ke stropu. Zvedla jsem hlavu a všimla si velkého papíru s ještě větším nápisem.

Všechno nejlepší Mikeu!

V tu chvíli jsem ztuhla na místě a pátrala v paměti, jestli se někdo nezmínil o tom, že Newton má narozeniny, ale nikde jsem nic nenašla. Rozhodla jsem se, že to přejdu bez povšimnutí, jako kdyby se nic nedělo. Přeci jen já s Newtonem nemám nic společného.

„Děje se něco?“ zeptal se mě Edward a já se na něj usmála a jen zavrtěla hlavou. Pořád si mě prohlížel a pak se ke mně nahnul a políbil mě. Pohladila jsem ho lehce po tváři a pak se rozhlédla okolo, když jsem si všimla Emmetta, jak na nás mává od nějakého stolu, tak jsem Edwarda pevně chytla za ruku a táhla ho davem za Emmettem. Dobře, musím uznat, že jsem ho netáhla, spíš jsem šla a on se za mnou prostě jen jednoduše držel. Došli jsme k jejich stolu a všichni už seděli. Zůstala tu jen jedna židle volná, tak si Edward sedl a mě si stáhl k sobě na klín. Alice se na nás usmála.

„Tak co to tady máme?“ zeptal se někdo a já už tušila, kdo to je. Pomalu jsem se otočila za hlasem, a když jsem zjistila, že je to Mike, tak jsem ani nebyla překvapená.

„Cullenovi a k tomu Swanovi,“ řekl a zastavil se u mě pohledem. Edward se celý napjal a já vůbec nevěděla co se děje. Vždyť řekl jen naše jména.

„No, jak tak koukám, nemáte se k tomu, abyste něco řekli. Tak se zeptám. Popřejete mi?“ zeptal se a hodil významný pohled na mě. Alice vstala a ze slušnosti mu popřála. Po ní se přidali i ostatní kromě mě a Edwarda, ten byl pořád napjatý jako kdyby byl připravený mu snad utrhnout hlavu.

„A co ty, Bello? Popřeješ mi?“ zeptal se Mike a podíval se na mě. Zhluboka jsem se nadechla, stoupla si a natáhla k němu ruku. Pevně mi ji stiskl a usmál se.

„Všechno nejlepší, Mikeu. Kolik že ti to vlastně je?“ zeptala jsem se ho.

„Rozhodně, víc než tobě. Osmnáct je skvělý věk. A co pusu,“ řekl a nastavil tvář. Tak jsem se k němu tedy nahnula a lehce se dotkla rty jeho tváře. Zase jsem se narovnala a chtěla stáhnout ruku zpátky, ale on ji nechtěl pustit. Podíval se na Edwarda, a když viděl, že vstává, tak rychle ruku stáhnul zpátky. Ještě se na mě významně podíval a pak odešel.

Sedla jsem si zase zpátky na Edwarda a uvelebila se na jeho hrudi. Pevně mě objal rukama kolem pasu.

„Dojdu pro něco k pití, co chcete?“ zeptal se Emmett a hned vstal. Rose, Jasper a Edward jen zakroutili hlavami a já s Alicí jsme chtěli colu. Kdy se Emmett vrátil, tak nesl rovnou celý tác s pitím.

„To budeš pít všechno ty sám?“ zeptala jsem se ho a on se jen zasmál

„Kdepak sestřičko, tohle je pro nás, pro všechny.“ řekl a kývnul hlavou ke mně a k Alici. Alice se jen usmála, a vzala si z tácu colu. Emmett ke mně natáhl ruku s panákem a já jen zakroutila hlavou.

„No tak ségra. Sama chlastáš, ale s bráchou si nepřipiješ?“ zeptal se mě. Tak jsem si to od něj vzala, řekla jsem si, že jeden panák mi snad nic neudělá. Ťukli jsme si spolu a já to do sebe rychle obrátila. Podívala jsem se na Emmetta a ten už mi podával dalšího panáka a já jen zakroutila hlavou.

„Emmette, nech jí. Prostě jen nemá takovou výdrž jako ty.“ řekla Rosalie a on se na ni jen usmál a pořád mi podával toho panáka. Podívala jsem se s prosbou v očích na Edwarda, ale ten dělal jako, že tam vůbec není. Vzala jsem si teda od Emmetta toho dalšího panáka a zase se napila.

„Hele, vsadíme se. Kdo dýl vydrží, co tomu říkáš?“ navrhl mi a já věděla, že stoprocentně prohraju, ale proto, abych mu udělala radost, to snad jednou zkousnu. Ale je tu Edward, tak jsem se otočila a podívala se na něj.

„Klidně se do toho pusť. Já se o tebe, když tak postarám. Emmett potřebuje aspoň v něčem vyhrát, a když mu na to nepřikývneš, tak tě bude otravovat celý večer i horšími věcmi, než je jen pití.“ šeptl mi do ucha a políbil mě na tvář. Tak jsem tedy přikývla, otočila se zpátky k Emmettovi, vzala si toho panáka a rychle ho do sebe obrátila. Když jsem to spolkla, tak jsem se celá lehce zatřásla ze síly toho alkoholu.

„No vidíš to ségra. Nic hroznýho to není,“ řekl a rychle do sebe hodil panáka a pak se podíval na Rose.

„Nepočítej s tím, že já tě potáhnu domů,“ řekla a když Emmett jen vyvalil oči, tak jsme se všichni začali smát. Já s Emmettem jsme do sebe tedy lili panáky, i když jsem cítila, že už začínám mít dost a Alice vytáhla Jaspera na parket. Rose se s nepřítomným pohledem dívala po okolí a Edward mě posadil na volnou židli vedle sebe a pořád mě držel za ruku.

„Musím si odskočit,“ řekla jsem a vstala.

„Na to zapomeň ségra, žádný odcházení, dokud nedohrajem,“ řekl a výhružně pozvedl prst, tak jsem si zase sedla. Je fakt, že se mi na záchod nechtělo, ale chtěla jsem se aspoň projít. Lila jsem teda do sebe dalšího panáka v pořádí osmého a cítila jsem, že mám dost. Emmett se na mě pořád jen podivně usmíval a Edward mě pevně držel za ruku. Bylo jasné, že jsem se nejspíš tvářila jak naprostý idiot. Už i Rose mi začala věnovat pozornost. Plácla jsem volnou rukou do stolu.

„Mám dost,“ prohlásila jsem a Emmett se vítězoslavně usmál. Rozhodla jsem se tedy vstát, protože už jsem opravdu potřebovala na ten záchod.

„Mám jít s tebou?“ zeptal se mě Edward, ale já jen zakroutila hlavou.

„A nechceš jí pomoct i se svlíkáním?“ zeptal se Emmett a začal se šíleně smát, až se pár lidí po něm otočilo. Edward na něj tiše a hrozivě zavrčel. Takže mu úsměv trochu pohasl, ale Rose zas tiše zavrčela na Edwarda a hrozivě se na něj podívala.

„Nechte toho. Dívaj se na nás lidi,“ upozornila jsem je a položila Edwardovi ruku na tvář. Ten se na mě podíval a usmál se. Rose se tedy otočila a začala se věnovat Emmettovi.

„Teď, už ale fakt musím jít,“ řekla jsem, a šla směr záchody.

Vešla jsem dovnitř, zalezla do kabiny a vykonala svou potřebu, pak jsem došla k umyvadlu, opláchla si ruce a pořádně si opláchla obličej. Podívala jsem se na sebe do zrcadla, které tam bylo. Všimla jsem si, že se mi v tom zrcadle všechno točí a přišlo mi to šíleně vtipné, tak jsem se začala smát. Ach jo, povzdechla jsem si v duchu, bylo mi jasné, že alkohol se začíná hlásit o svou práci. Super, pomyslela jsem si ironicky a snažila jsem se si to srovnat v hlavě. No tak Bells klid. Zvládneš být v pohodě. Zhluboka jsem se nadechla a znovu si opláchla obličej.

Bylo mi to příjemné a celkem mě to i probouzelo, tak jsem to udělala znova a pak ještě jednou. Cítila jsem se už líp, tak jsem si otřela obličej do papírového ručníku a pak jsem vyšla ven. Zastavila jsem se a začala se rozhlížet kolem, nepamatovala jsem si, kudy se dostat k našemu stolu. Bylo tu všude plno lidí. Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla, ale v tu chvíli mě někdo přitiskl ke zdi.

Rychle jsem otevřela oči a zjistila, že je to Mike. Rychle jsem do něj strčila.

„Vypadni ode mě, Mikeu,“ řekla jsem a znova do něj strčila, ale on se na mě víc přitiskl a pevně my chytil ruce a nad hlavou mi je přirazil silně ke zdi.

„Au,“ dostala jsem ze sebe.

„Mlč!“ řekl jen a pak mě začal drtivě líbat a jednou rukou se mi dostával pod tričko. Nevěděla jsem, co mám dělat a tak jsem sebou vrtěla, pak jsem se rozhodla ho kopnout mezi nohy, ale stál mimo dosah mých nohou, takže jsem kopla do prázdna. Pořád se na mě lepil a jazyk mi rval snad, až do krku, když náhle jsem byla úplně volná a nic kolem mě nebylo. Úplně se mi podlomili nohy a já se podél zdi jen sesunula k zemi. Jediné co jsem slyšela, byl křik lidí v baru. Nejvíc jsem, ale vnímala jak mě něčí ruce berou do náruče a nesou mě pryč.

Autor: Adis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já se o tebe postarám 15: