Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já nejsem gay - 3. kapitola

29.03.2010 (14:00) • Andrea • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5361×

3. kapitola

První školní den

Edward

Chvíli se na nás koukali. Žádná strana netušila jak se má zachovat. Útok ani nic podobného nepřipadalo v úvahu. Diplomacie? Na tu je nejlepší Carlisle.

Zkusil jsem se jim kouknout do hlavy. Nic. Ticho, tma, prázdno. Jak je to možné? Tohle se mi přece ještě nikdy nestalo. Nebylo možné, že by nad něčím nemysleli. Ne oba zaráz. Ta dívka. Vypadala jako anděl. Dlouhé vlasy barvy mahagonu jí spadaly do půli zad. Dlouhé, husté řasy lemovaly zlaté studny, ve kterých jste se topili při jednom jejím pohledu.

Zbytek postavy nebylo možné hodnit. Jakákoli superlativa vyjadřující dokonalost neexistují pro tuto krásu. Spíš by se daly ještě brát jako urážka.

Ani rose neměla na její přirozenost. Vypadala jako andílek. Nevinnost sama. Ale... něco v jejích očích mi prozrazovalo, že kdyby chtěla, ani ďábel by v tu chvíli nedokázal být nebezpečnější.

Jejich vůně. Zřetelně jsem je rozlišil. Voněla tak nádherně. Vůně mi omamovala smysly.

Jahody, med, čokoláda, vůně frézií, levandule, ale také jara. Znáte tu vůni charakterizující jaro?

Měřili si nás oba dva. Nejspíš také netušili jak se zachovat.

Když se ten upír po jejím boku podíval na Jaspera, objal ji ochranářsky okolo pasu. Při tomto pohledu mě bodlo u srdce. Proč? Jakto? Takové pocity já neznám.

Přicházeli pomalu, směrem k nám.

„Ahoj jmenuji se Isabella Swanová, ale pro přátele Bella. Tohle je Chris. Vy budete Cullenovi?“

Jak o nás ví?

„Ahoj. Ano jsme Cullenovi. Já jsem Edward. Emmett a jeho přítelkyně Rosalie. Jasper a atomová bomba v podobě naší Alice. Jak o nás víte?“

Alice se při přirovnání k atomové bombě zamračila. Zavrčela na mě a v myšlenkách mi posílala jak s ní pojedu o víkendu na nákupy.

Bella se usmála.

„No... Esme nám zařizovala dům a včera jsme dolaďovaly nějaké detaily. Trochu jsme si popovídali. Upřímně jsme tu nečekali další upíry. Navíc jsme nikdy nepotkali tak velkou skupinu pohromadě.“

„Aha. Asi se zapomněla zmínit. Byla včera tak nadšená, že se vám její návrhy líbily. Ještě sice nepotkala nikoho komu by se nelíbily, ale pokaždé má velkou radost. Myslím, že bychom měli vše probrat. Jenže tady na to není čas ani vhodné místo.“ Měl jsem pravdu. Škola se dala zase do pohybu, ale byli dost překvapení, že zrovna my se bavíme s těmi novými. Jessica se nemohla dočkat až je vyzpovídá. Mike měl nechutné myšlenky ohledně Belly. Radši jsem nezkoumal ostatní. Opět mě překvapilo, že těm dvěma nemůžu čít myšlenky. Myslím, že se jich na to zeptáme doma. Ale měl bych je asi pozvat.

„Nechtěli byste po škole jet k nám? Můžeme si promluvit a vše si vyjasnit.“

„Jasně. Budeme moc rádi. viď Chrisi?“

„Jasně ještěrko.“ Ještěrko? Kde přišel k této přezdívce? Pocítil jsem dost velké bodnutí. Sakra já žárlím? Na ni? Ani ji neznám! Edwarde Cullene vzpamatuj se!

Belle se tohle nejspíš nelíbilo, protože na něj začala vrčet.

Tohle bude ještě zajímavé. Musím zjistit co znamená ta její přezdívka.

„Řekla jsem ti jasně, že mě tak nemáš oslovovat?!“ Měla co dělat aby po něm neskočila. Teda aspoň tak to vnímal Jasper. To je zvláštní. Alice a Jasper s nimi žádné problémy nemají. Proč já? To se dozvím odpoledne.

Neočekávané bylo, že Alice dostala vizi. Byla to Bella v nákupním centru v Olympii. Alice jí nosila oblečení a Bella podstupovala její mučící proceduru. Bylo to tuto sobotu. Za šest dní. Alice byla tak šťastná, že ani nepřemýšlela nad tím co dělá. Vytrhla se Jasperovi z objetí a objala Bellu.

„Belli já jsem tak šťastná! Bude to velká zábava uvidíš. Už jsem nás viděla jako velké kamarádky. V sobotu jo? Nezapomeň. Vyzvednu tě v deset dopoledne! Edward pojede s námi. Bude to veliká legrace.“ Mumlala. Byla jako tornádo. Chris s Jasperem se na ni jen nevěřícně dívali. Bella nebyla schopná pohybu a ve tváři měla čirou hrůzu.

„Ehm... Alice cože? Co, že bude v sobotu? Co myslíš tím, že jsi viděla? Víš, nechci se tě nějak dotknout, ale jsi tak nějak cizí a hned mě tu objímáš a zpíváš tu o něčem o čem já nemám ani šajna...“

Alice se na ni koukala jako na zjev.

„No o nákupech mluvím přece! Navíc já vidím do budoucnosti. Nic jiného v plánu nemáš a už jsem tě tam viděla. Půjdeš? Prosíííím.“

Bella měla v očích čirou hrůzu už při slově nákupy.

Zase se koukala jak štěně a ani Bella jí neodolala.

„Dobře Alice. Stejně budu potřebovat dokoupit nějaké věci do domu.“ Vypadala však, že není zrovna unešená.

„Ehm. Omlouvám se, ale pokud máme s Chrisem stihnout první hodinu budeme muset jít do kanceláře. Takže zatím. Po škole se sejdeme na parkovišti?“

„Jasně.“ Poté se od nás odedělili. My jsme šli na své hodiny a oni zamířili do kanceláře. Musím si zjistit jak to mezi nima je. Moc se mi nelíbí ta jeho ruka okolo jejího pasu. Ale vzhledem k tomu, že ti dva spolu nejspíš chodí, (teda co očekávat od dvou nesmrtelných upírů žijících v jednom domě? Celou věčnost?) si na to budu muset zvyknout.

Bella

Po rozmluvě na parkovišti jsem byla dost zmatená. Edward byl nejen kus. Ale ta Alice. Ona vidí budoucnost? Jak může? Musím zjistit víc. Ten dar by mohl být dost nebezpečný. Navíc jak se na mě rychle vrhla. Vůbec jsem to nečekala. Byla jako tornádo. Edward měl pravdu když ji přirovnal k atomové bombě.

Ó můj bože! Jak? JAK? Jak mě ten ďáblův pomocník donutil svolit k nákupům? Já to vím! To ten její pohled prosícího štěněte.

Tohle jí jen tak neodpustím. Na druhou stranu... Budu mít toho fešáka u sebe.

Isabello! Jak to na něj sakra myslíš?! Vzpamatuj se. Určitě má někde přítelkyni! Takovej kousek nemůže být dlouho sám. Leda by byl na kluky. Ale teplej upír? Musela jsem se sama sobě zasmát. Tohle bylo směšné. A dost.

Zaklepala jsem na dveře kanceláře a vešli jsme dovnitř.

Za stolkem přeplněného různými formuláři seděla taková korpulentní babička. Měřila si nás přes své brýle. Kdyby měly černá sklíčka, řekla bych, že to jsou solidní, supermoderní masařky. Takhle, ale teda spíš odpuzovaly všechny nadržené dědečky v okolí. Jmenovka připevněná na jejím objemném „poprsí“ pokud se to ještě něčím takovým dá nazvat, hlásala jméno Joddie Twister.

Za to poprsí by se vážně nemusela stydět ani Pamela Anderson v největším rozpětí jejího života.

„Dobrý den. Jmenuji se Christian Swann a tohle je moje sestra Isabella.“ Ještě, že se Chris ujmul slova jinak bych asi vyžbleptla něco, co by nemuselo dopadnout dobře.

„Jistě. Jistě.“ Začala se prohrabávat tou hromadou papírů.

„Tady vás mám. Sourozenci Swanovi.“ Tady tenhle papír vám podepíší rodiče. Tenhle předáte každému učiteli aby vám ho podepsal a na konci dne mi jej přinesete. Tady máte rozvrhy a plánky školy.“

Se slovy díků jsme se konečně dostali z té přetopené malé místnůstky a venku srovnávali svoje rozvrhy. Měli jsme spolu jen matematiku. Díky Bohu jsme na oběd chodili ve stejnou dobu a končili stejně.

Pomalu jsem se vydala na jednu stranu areálu. Do budovy, kde jsem měla začínat fyzikou, kdežto Chris měl výtvarku.

Zazvonilo zrovna když jsem vcházela do budovy. Pomalým krokem jsem se dostala do třídy.

„Promiňte pane profesore zdržela jsem se v kanceláři. Tohle mi prý máte podepsat. Omluvně jsem se usmála, svůdně zamrkala řasama a učitel se usmíval jako puberťák po poluci. Spokojený se svým mokrým snem... Teda než mu dojde, že byl fakt mokrý.

„To nic slečno... Slečno..“

„Swanová pane profesore.“

„Jistě posaďte se tam do poslední lavice ke slečně Stanleyové.“ Edward seděl 2 lavice před ní. Pomalu jsem došla do lavice se špatným pocitem, že tyhle hodiny fyziky nebudu mít ráda. Asi za to může ta holka. Koukala se na mě jako sup na mršinu. Je tohle u lidí normální?

„Ahoj já jsem Jessica. Ty musíš být Isabella viď? Každý o tobě mluvil. Jsi tu nová atrakce víš to? Jsem tak ráda, že tě učitel posadil ke mně.“ kde je ten jejich zatracený pud sebezáchovy, díky němuž by se od nás měli držet dál?

Mysleli jste si, že Alice je tornádo? Tohle byla lavina. Nezastavitelná. Dokud jí nedojde energie.

„Co máš za hodiny?“ Ani nepočkala až něco odpovím a vyrvala mi rozvrh z ruky.

„Máme spolu matematiku, trigonometrii, fyziku a výtvarku. No není to skvělé?“

Podívala jsem se na ni pohledem typu „Kdy a z jakého ústavu jsi utekla?“, ale ona si vesele pokračovala dál.

„Sedni si k nám na obědě. Nejste náhodou dva? Viděla jsem tě na parkovišti s tím klukem. Teda je to kus.“ Už jsem to nemohla dál snášet a radši jsem se přinutila ke slovu.

„Ahoj. Ano jsem Bella. Pro přátele Bella. S tím obědem ještě uvidím.“

„Jasně. Ale u nás je vždy volno. Odkud jste se přistěhovali? Kolik ti je? Nejste s Cullenama příbuzný? Jste si tak trochu podobný. Je to zajímavý víš to?“ Já neměla slov. Musela jsem to zastavit dřív než v hysterickém záchvatu vyběhnu ze třídy.

„Ne s Culleny nejsme žádná rodina. Co mi o nich můžeš povědět?“

Edward zpozorněl. Ae co jsem měla dělat? Potřebuji názor někoho nestranného. Nebo jimi posedlého? Podle fanatického výrazu jessicy spíš to druhé. Ale mě to bylo jedno.

„Cullenovi? Co bych ti mohla říct? Nejdřív Emmet. Je to ten svalovec. Neustále se něčemu směje a vypadá jako když ujíždí na steroidech. Takový svaly nejsou normální. Dále je tu sudený psí čumák Rosalie. Zlomila srdce velké spoustě kluků u nás na škole. Neustále se někde cicmá s tím svým kulturistou.“

Jasně. Čirá závist. Studený čumák? Nevím kde na to přišla. Ještě to budu muset zjistit. Nejspíš jí závidí postavu a přítele. A že všem zlomila srdce? Tomu, že ostatním při pohledu na ni stoupl penis a pak si museli ulevit nad playboyem, protože je zamilovaná do Emmetta a o nadržené puberťáky nemá zájem? Tomu já láska neříkám.Úplně na ní byla vidět škodolibá radost z toho, že ji může pěkně pomluvit.

Edward potichu vrčel. Žádný člověk to nezaznamenal, ale jeho soused se radši přesunul na druhou stranu lavice.

„Pak je tu Alice. Neustále někde skáče. Divím se, že jejich otec jí nedal něco na hyperaktivitu. Měl by ji začít nčím dopovat než zcvokne úplně. Její přítel Jasper. Ten blonďák co vypadá jako by měl zácpu a navíc pak ještě trpěl hemeroidy. Nevím co na něm vidí.

Všechny děti jsou adoptované. Jejich matka Esme je architektka a bytová návrhářka. Nemůže mít děti.“ Tohle říkala tak škodolibě, že jsem měla chuť jí jednu vrazit. Jako by ji někdy potkala. Ale Esme je tak mateřská a milá. Nedokážu si představit proč jo tohle nenávidí.

Edwardův výraz začínal být nebezpečný. Jessica stále pokračovala.

„Jejich otec je vážený chirurg v naší nemocnici. Vypadá jak nějaká star z Hollywoodu. Obletuje ho tu tolik sestřiček. Nedivila bych se, kdyby mu jeho manželka jednou vlítla do kanceláře a s nějakou by ho tam našla.“ Uslyšela jsem křupání dřeva. Edward drtil lavici.

Jessica se připitoměle pochichtávala a tak jsem ji nechala. Aspoň držela hudu. Edwad se pomalu zklidňoval.

Když Jessica byla schopná mluvit musela jsem se zeptat.

„A co Edward?“

„Edward?“ Koukala se na mě jako bych spadla z Marsu.

„Na toho se radši ani nekoukej. Nemá to cenu.“ jasně. Jednoznačně kyselé hrozny. Zajímalo by mě kdy ji odmítl?

„Pročpak?“

„Je to gay.“ Coooo!!? Jediný upír, který má pěknou postavu a možná by s ním mohlo něco být a on je gay? No to snad není normální?! Ani možné? Upír homosexuál? Sakra! Kdybych měla Ara ráda a kdyby si vzpomněl, že existuji, tak bych mu snad i dala tip! Tak to asi budu muset na pěknou sobotu zapomenout.

„G-gay říkáš? Jak je to možné? Teda... To... Wow...“ Edward asi dostal infarkt. Je to u upíra možné? Podle mě ne. Nebije nám srdce, ale on celý zkameněl.

„Jessico pověz mi o tom víc.“ Byla celá natěšená, že mě její klepy zajímají.

No celou tu dobu co tu byli. Je to asi rok co se to stalo. Bydleli tu teprve 2 měsíce. Odmítl každou dívku. Žádná mu nebyla dobrá. Odmítl i mě. Mysleli jsme si. Že tam kde bydlel přítelkyni a taky, že mu ten vztah na dálku nevydrží. Jenže pak Mike, mimochodem MŮJ Mike pozval ten peroxidový studený čumák na rande a ona ho odmítla. Chudáček můj malinkej.

No a pak mu jeden z té jejich famílie málem zničil pověst. Udělali fotomontáž s tím tetováním.

Byl tam nahý a na zádech měl vytetováno „Edward“ pak tam bylo taky srdce, ale co se stane pak to už nikdo nepředpokládal. Ten buzík to vzal jako signál, že po něm Mike jede a udělal celodenní kampaň. Najednou přijel a měl vše růžové. Vilně se koukal po Mikovi. Všude měl jeho fotky. Fotky pokoje a na nich měl fotky a plakáty s Mikem. A fotky šatníku. No fuj. Dokonce mu napsal dopis. Prý ho miluje a takový ty sladký kecy.

Mike mu to hezky vrátil. Řekl mu, že o něj nestojí a že s buzerantem jako on nemíní ztrácet čas. Pak všem dokázal, že my dva patříme k sobě. No není to úžasné? Jsem ráda, že se Mikemu (čti Majkímu) nic nestalo.“

„Páni.“

„Jo páni. To nevíš jak ho to sebralo. Sebral se a celej týden nevylez z domu. Měl hrozný deprese. Lauren říkala, že prý ho viděla jak mu jeho fotřík dával nějaké prášky na uklidnění když byl v nemocnici. Pak se ukázal ve škole a nemluvil se svou rodinou. Zrovna nedávno se to u nich dalo dopořádku. Všichni jsme se báli aby si něco neudělal. Znáš tady tyhystrický pošuky co se na někoho upnou a jsou na něm závislý.“

„Jasně.“ jasně? Dneska už to slovo opakuji poněkolikáté. Koukla jsem se na Edwarda, který měl co dělat aby všechno neroztřískal. S těmi prášky to byl kec. Prášky pro upíry?

Ale muselo ho to sebrat. Zvlášť od člověka. Alespoň, že se z toho sebral. Třeba bychom mohli být kamarádi? A on by někdy mohl povolit z homosexuality. Kdo ví?

Belo! Proč pořád myslíš na sebe, Edwarda a postel? Tohle musí skončit!

Musíš si najít někoho, kdo tě nebude chtít jen do postele. Proč každý hezký mužský nebo upír musí být zadaný, svině nebo homosexuál? To mě Bůh až tak nesnáší? Vsadím se, že si všechno mé utrpení někam nahrává a po nocích se dobře baví.

Naštěstí zazvonilo a já okamžitě zmizela jak nejrychleji jsem mohla. Dopoledne jsem už naštěstí neměla žádnou hodinu s Jassicou. Ve španělštině jsem seděla s Emmettem. Před námi seděl Edward s Jasperem. V matematice jsem seděla s Chrisem a před námi Edward s Alice. V chemii jsem zase seděla v poslední lavici s Alice. Před námi opět Edward a Jasper. Pak už jsem měla jen angličtinu s Rosalií. Seděla přede mnou s Emmetem a mě dělal společnost Edward. Byl, ale celou dobu mimo. Když zazvonilo s úlevou jsem vstala. Už jsem zahlédla jak se ke mně řítí Alice.

Edward

Zatracená Jassica! Seděl jsem před nimi a nemohl jsem nic udělat! Pomlouvala moji rodinu! Jak mohla! Mateřskou Esme. Kdyby jen věděla jak trpí, že nemůže mít děti.

Carlisla, který má tak velké srdce a vůli. Denodenně podstupuje to pálení v krku aby mohl pomáhat lidem.

Alice, která by neublížila ani mouše. Teda obrazně řečeno. A taky kdyby jí něco stálo v cestě za nákupy. To nevím jak by něco takového přežilo.

Jasper! Kolik bolesti podstupuje aby nikomu neublížil.

Rosalie. Navenek chladná, ale tak rodinně založená! Jasně je lehce povrchní, ale city se v ní nezapřou.

A Emmet, který je skoro jako dítě. Ale když přijde na vážnou věc, neznám nikoho rozvážnějšího, opatrnějšího, ochranářského a důvěryhodnějšího.

Tu mrchu jsem si chtěl vychutnat...

A pak! Pak pomlouvala i mě! Isabella. Tak krásné jméno pro mého zlatookého anděla. Jak mě pomlouvala! Doufám, že jí nebude věřit. Když jsem, ale skrz jessičiny prostoduché myšlenky viděl jak hltá každé její slovo a jak tomu důvěřuje. Ale mě to mohlo být jedno. Viděl jsem jak ji Chris objímá. Ti dva jsou spolu. Moc jim to sluší. Jí určitě.

Zbytek dopoledne sem dumal nad tím, co si o mě Bella myslí. Ani jsem nebyl schopný s ní v poslední hodině před obědem mluvit. Házela po mě tak soucitné pohledy.

Po zvonění nás odchytila Alice. Spolu jsme došli do jídelny. Všechno ztichlo, protože se čekalo kam se ti noví posadí. Pomalu se ale začínali bavit a Bellu s Chrisem sledovali po očku. Bella chtěla jít na druhou stranu jídelny k prázdnému stolu, ale Alice jí v rom zabránila.

„Kam si myslíš, že jdeš? Sedíte s námi.“

<<< 2. kapitola

4.kapitola >>>

Andrea <<< Shrnutí povídek >>> Akimamat

Autor: Andrea (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já nejsem gay - 3. kapitola: