Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já nejsem bezbrannej! 15. kapitola

01.08.2010 (07:45) • Darkness • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2423×

„Takže, to vážně líbám tak špatně, že tě to dohnalo k slzičkám?“ nadzvedl jsem se trošku a dostalo se mi kýžené odměny. Jejího smíchu.

„Já pláču štěstím. A važ si toho. Si první, kdo mě dokázal rozbrečet za posledních minimálně sedm let…“

Během chvilky nás vyrušil Briliant a my si se zděšením uvědomili, že bude koncert během pár minut končit. Vyskočili jsme na nohy a rozeběhli se do zákulisí, kde jsme se měli sejít s celou kapelou i se Špuntem a Ang.

Bodyguardi nás s vřelým pozdravem pustili dovnitř, aniž by chtěli vidět naše vstupenky. Bella je zřejmě dobře známá. Když jsme se usadili do křesla, zrovna přiběhli členové kapely. Seznámili jsme se a za dobře plynoucího rozhovoru čekali na holky.

Pohled Špunta

Koncert skončil a my s Ang se zhrozily, když jsme si všimly, kolik fanynek a fanoušků se nahrnulo k zábranám, aby počkali na členy kapely. Ang mě chytla za ruku.

„Pokud nás rozdělej, sejdeme se v zákulisí!“ řekla mi vyplašeně a jakoby to věděla, přiřítil se k nám dav nažhavenejch fanoušků a Ang mi zmizela. Fajn, nezbývá než se řídit jejími rozkazy. Což nebude s nic lehkého, vzhledem k absenci mého orientačního smyslu.

„Taky mi tu mohl bráška nechat Brilla. Nebo Bella mapičku,“ nadávala jsem si pro sebe, když jsem si razila cestu skrz dav podél zábran. Naštěstí nám Bella řekla, že do zákulisí je z venku jen jeden vchod.

Vymotala jsem se z masy fanoušků a zamířila ke vchodu.

Překvapilo mě, že jsem tam nepotkala žádnýho bodyguarda. No já nikomu svojí VIP vstupenku cpát nepotřebuju, ještě mě budou brát za nějakou nadrženou fanynku.

Procházela jsem celými prostory a musela uznat, že ti slavní opravdu umí žít. Najednou se přede mnou otevřely dveře a z nich se sklopenou hlavou vylezl kluk, zapínající si poklopec. Než jsem stihla zareagovat, zvedl hlavu, sjel mě pohledem a začal hysterčit.

„K***a, kde ste!? Vy někde chlastáte a za mnou sem zatím lezou nadržený fanynky, který si myslej, jak sou neodolatelný, div ne na záchod. Tak kde vězíte?!“ ječel a já na něj vyvalila oči.

Někde s nějaké místnosti se vynořily s omluvným výrazem dvě gorily. Jinak se je vzhledem k jejich výšce přes 2 metry pojmenovat nedalo.

Jeden z nich mě popadl a ten druhý se chtěl začít omlouvat tomu týpkovi, ve kterém jsem poznala kytaristu a zpěváka kapely.

„Tak ty seš teda taky dobrej magor,“ vydechla jsem vyvaleně a všichni tři se na mě podívali. Ty dvě gorily šokovaně, člen kapely The Threat vytočeně.

„Co si to dovoluješ?!“ zavřískl a ta gorila, která mě držela, mě stiskla víc a čekala na povel, aby mě mohla vyrazit. Držel mě hrozně pevně, kdyby se pohnul, zlomil by mi žebra, ve kterých mi už teď podezřele lupalo.

„Pust mě, ty imbecile ignorantskej!“ zaječela jsem a mrskala nohama tak dlouho, dokud jsem mu svůj jehlový podpatek nezarazila hluboko do nohy.

Hodil mě tomu druhýmu a s výkřikem „Ty dě**o!“ se chytl za nohu. Ten druhý mě pevně chytil a chtěl mi asi “omylem“ ublížit. Z některých dveří však v tom okamžiku vylétl Brill a zarafnul se mu s vrčením do rozkroku. Bodyguard mě odhodil a chytl se za něj. Snažil se Brillovi vyškubnout, ale Brill ho místo toho stiskl ještě silněji. Přihopkala jsem k němu.

„Čim víc sebou budeš cukat, tim víc tě to bude bolet. Brill sám od sebe nepouští ani neodpouští,“ zacvrlikala jsem mu sladce do ucha a on zakňučel bolestí.

„Brille, dost! To stačí!“ zařval s úculem Edward, který byl na cestě i s Bellou, Ang a zbytkem kapely.

„Kazisvěti. Vůbec nic mi nedopřejou!“ zamumlala jsem si.

„Bráško!“ vypískla jsem a skočila mu kolem krku. On mě se smíchem objal a přitiskl mě k sobě svou neuvěřitelnou silou, kterou jsem na něm zbožňovala a obdivovala. Nikdy nechodil do fitka a jediný „sport“, který kdy provozoval, byl občasný tanec se mnou, přesto měl úžasně vypracovanou postavu, pro kterou by vraždil kdekterý kluk a sílu větší než spousta z těch, kteří navštěvují posilovnu. Zvláštní, ale úžasné.

Koutkem oka jsem zahlédla vyjevený výraz těch tří. No jen ať si to užijou. Nemaj na mě bejt zlí.

„Copak jsi provedla, že se lísáš?“ brouknul mi Ed s úsměvem a jednou rukou mi jemně přejížděl po boku. Dělal to vždycky a já to milovala, protože jsem se díky tomu cítila v bezpečí a stoprocentně jsem si byla jistá, že jsem s ním. To mi dodávalo odvahu a energii jít dál. Díky němu jsem stále optimista, přestože mi život chystá ránu za ránou.

Raději jsem ho pustila a s uraženým syčením od něj chtěla poodejít. On si mě však přitáhl zpátky a lípl mi pusu do vlasů. Pak mě teprve pustil.

„Seš hroznej!“ vztekala jsem se a on vyprskl smíchy. „Vždycky dostaneš, co chceš!“

„Vždycky?“ optal se, a pak padl na kolena k Brillovi, který se snažil upoutat jeho pozornost.

„Nojo, seš šikulka. Přesně, jak sem tě učil,“ chválil ho a začal ho drbat. Brill spokojeně mručel.

„Učil? Tos mu to i předváděl?!“ vyjekla Bella a bráška vybuchl smíchy.

„Ne, to vážně ne, Bell. Ale učil jsem ho, že má chránit Špunta za každou cenu. A zřejmě zjistil, že se nemusí namáhat skákáním po krku,“ dostal ze sebe a opřel se lehce o její nohy a bříško. Ona mu s něžným úsměvem prohrábla vlasy, ale on rychle vyletěl na nohy a drkl do ní.

„Co děláš? Vždyť mi rozcucháš rozcuch!“ začal hysterčit a my se rozesmály. To mu bylo podobný. Miloval, když kolem sebe slyšel smích těch, které měl rád.

V tu chvíli mu Bella vtiskla polibek a po bráškově tváři se rozlil blažený úsměv. Takže se dali dohromady. No konečně. To to trvalo. Když ten brácha je taky občas natvrdlej… No jo no, chlap. Tomu nestačí napovědět, toho musí člověk praštit po palici.

Uvědomila jsem si, že mi na Belle něco nesedělo. Ne na ní, jako na ní, ale něčim mi v tomhle okamžiku přišla divná. Pak mi to došlo. Její pohled! Nebyl to ten, který vídám u zamilovaných holek. Ona se na Eda dívala jako… slepec, který poprvé spatří slunce a duhu...

Další kapitolka. Líbilo? Vzhledem k tomu, že jsem měla včera (26.7.) narozeniny, chtěla bych vás jako dáreček poprosit alespoň o 25 komentů... není to podmínka, jenom prosba. Sím sím:D

Byla bych ráda za kritiku a hlavně nápady, co by se tak mohlo stát.

Jen, kdyby někdo chtěl pohled někoho jinýho, než Edwarda, stačí napsat a já se o to pakusim. Klidně i starší kapitoly...

14. kapitola Shrnutí 16. kapitola

Autor: Darkness (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já nejsem bezbrannej! 15. kapitola: