Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já jsem vážně přírodní úkaz! 9. kapitola (2. verze)

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

2. verze se rozjíždí. Mam trochu přehled o tom kam jede a cesta moc dlouhá nebude... Typuju to jen o něco málo delší než první verze. Tahle kapitola navazuje na 8. kapitolu. Takže to, co se stalo potom už tady neplatí. Ani rodinej vztah mezi Edwardem a Mattem. Přeju hezký čtení... Vaše Cullenka.

24.01.2010 (08:15) • Cullenka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1558×

Já jsem vážně přírodní úkaz!

9. kapitola (2. verze) - Já si prosadím svou!

 

To mu přišlo komické.

Zadívám se dolů a žmoulam prsty.

„Jde o to, jestli chceš, aby se stalo to, po čem toužíš.“

„Jde o to, jestli to po čem toužím je správné.“ Uchcechtnul se a zatřásl hlavou nad tématem naší debaty.

„Chceš vyprovodit?“

„Samozřejmě. Když budeš tak hodnej.“ Došel se mnou až ke dveřím.

„Zítra mě tu zas máš. Není snadné se mě zbavit.“

„Ještě jsem se o to nepokoušela,“ lišácky na něj mrknu a vcházím do domu. Zamával mi a zmizel v temné noci. Chvíli stojím na prahu.

Očima mrknu ke kůlničce. Až skoro magicky mě k sobě táhla. Ještě dřív než si to uvědomím, stojím uvnitř. Prsty se mi rozeběhly po hladkém černém lesklém povrchu. Uchopím svoje Ducati za řídítka a odtáhnu k silnici. Klíčky byly schované v tajné přihrádce jako vždy. Nedočkavě se na ní posadím. Motor pode mnou příjemně zavrněl a já se pomalu rozjela. Dojedu k nejbližší benzíně a natankuji. Teď už ani mě, ani mému drakovi nic nebrání se pořádně provětrat.

Strávím tak celou noc. Vracím se až okolo půl jedenácté dopoledne s úsměvem na tváři. Ten mi ale okamžitě zmizí při pohledu na zkroušeného Matta před domem na schodech. Ihned se k němu rozeběhnu. Zaregistruje mě až když to před ním jen tak tak ubrzdím. Snažil se nasadit veselejší masku, ale moc se mu to nedařilo.

„Co se děje?“

„Ahoj. No... Já teď budu muset na nějakou dobu odejít.“ Postavil se a trochu se ošil.

„Na jakou dobu?“ Zhrozím se při myšlence, že by mohl použít slovo týdny nebo měsíc! Zabodl oči na špičky svých bot a zkoumal na černé barvě imaginární zajímavosti.

„Sakra Matte! Neštvi mě a hned to vyklop.“

„Bell, já nevím, jestli se ještě vrátím.“ Vypadal, že se snaží splynout s fasádou, ale marná snaha. Fasáda je žlutá a pokud vím, tak on šikmookej asiatec není.

„Jak- jak to myslíš? Skončila ti práce? Pojedu s tebou.“ Nemůžu být sama...

„Nejedu pryč kvůli práci. Nemůžeš se mnou odjet.“ Zatmělo se mi před očima.

„Ne! To neuděláš! Nemůžeš mě přece opustit. Ty ne... nepustím tě.“ Vyznělo to doztracena společně s mým zadrhnutím. Měla jsem na krajíčku, ale já neunesu odchod třetí tak důležité osoby. Do třetice všeho špatného. (Ne)život mi to musí oplácet za můj zkažený lidský život? Za moje chyby, kterých jsem se dopustila za posledních pár let před přeměnou? Zasloužím si být sama bez přátel, rodiny a lásky. Mam pěkný vyhlídky, ale statečně je před sebou zakrývám a snažím se zachránit to, co mi ještě zbylo.

„Řekni mi kam jedeš... Prosím.“

„To nejde.“ Stoupnu si těsně před něj a nasadím výraz svého doposud prožitého života. Nevím jestli moje bolest nebo láska, kterou tam našel, ho donutila mluvit.

„NĚKDO z Itálie nás viděl spolu. Všimli si, že zatím žádné nebezpečí vůči nim a jejich vládě nehrozí, ale chtějí mít jistotu. Mají strach. Nic víc. Musím jim dokázat, že o nic nejde. A to mohu jen jediným způsobem.“ Vyvalím na něj oči.

„Tak to teda ne. Pěkně pojedu s tebou a zůstanu tam raději já. Byla bych rozhodně víc mezi svými než ty.“

„Víš co, Bello? Přistoupím na tvůj návrh a ty na mé podmínky, platí?“ Kývnu.

„Půjdeš se mnou kvůli svědectví, ale pak se okamžitě vrátíš. Slibuješ?“ Chvíli nad tím přemýšlím a potom souhlasím.

Vyjedeme těstně před dvanáctou na mé motorce. Na letišti jí věnuji poslední smutný pohled a jdem do letadla. Počítám s tím, že už ji neuvidím. Ještě, že si Matt nevšiml při slibu mých zkřížených prstů.

Do Itálie dorazíme v noci, takže nám žádné prozrazení nehrozí. Taxík nás odvezl na určené místo. Voltera je krásné staré město. Uličky byly klidné a vylidněné. Řidíč poprosil o peníze a vysadil nás na náměstí. Matt se opřel o zeď jednoho domu. Po pár vteřinách ho zmateně napodobím. Za necelých 10 minut se ve stínu malé uličky vynořila drobná postava v plášti.

„Dobrý večer, Matte.“ Zazvonil mě tak známý dívčí hlásek, až to se mnou trhlo.

„Ahoj. Rád tě zase vidím.“ Naklonil se až ke mě. Já jen pořád nevěřícně zírala na tu dívku před sebou.

„To je Alice. Sice je tu celkem nová, ale je jediná, s kým se tu dá normálně povídat. Pokud nepočítám Chelsea.“ Alice na mě zvláštně zamyšleně pohlédla. Co to zkouší? Hodlá dělat, jako že mě nezná? Blbost! Upíři nezapomínají.

„Jo, promiň. To je Christeen. Je tu se mnou.“ Drcl do mě a já okamžitě omámeně přikyvovala. Bolelo to. Bolelo mě jak se chová. Že dělá, jako bychom se nikdy neviděly.

„Dobrá. Aro už tě očekává.“

„Ano. Ona půjde se mnou. Je tu kvůli tomu.“ Elfka se otočila na patě a odvedla nás k hradu. Chodby s červenými koberci byly jak z nějaké pohádky, která se pro mě pomalu, ale jistě začala stávat hororem. Alice se na mě pořád zvědavě ohlížela a párkrát něco zmateně zamumlala. Matt si mě starostlivě prohlížel, ale já to stále nemohla rozdýchat. Tohle se mi snad zdá. Proč to dělá? Nic nechápu. Projdeme ještě několika místnostmi, než se dostaneme do té největší. Postávalo tam sposta upírů a o něčem debatovali. Zabývali se svými činnostmi a nebo prostě jen seděli.

„Matte, jsem potěšen tvou přítomností.“ Promluvil přeslazeně dlouhovlasý muž.

„Nápodobně, Aro.“ Jmenovaný sjel pohledem ke mě a v očích se mu objevilo zděšení. Mrknul někam za sebe.

„Můžeš na slovíčko?“ zeptal se mého společníka a ten s ním odešel do ústraní. Rozhlédnu se po místnosti. Alice už něco šeptala vysokému blonďatému chlapci vedle sebe. Otočil se na mě. Potom zas na ní a jen zakroutil hlavou. Byl to Jasper. Těkal pohledem mezi Arem a někým, kdo Ara právě hodně zajímal. Po chvíli už to nevydržím a následuji jeho pohled...

Autor: Cullenka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Já jsem vážně přírodní úkaz! 9. kapitola (2. verze):

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře