Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já jsem vážně přírodní úkaz! 7. kapitola

nbjgmb

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

7. kapitola. Tady se dozvíte, kdo to tam vlastně byl a nechtěně Bellu okouzlil. Znovu prsím o komentáře a kritiku.

07.01.2010 (16:30) • Cullenka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1668×

 

Já jsem vážně přírodní úkaz!

7. kapitola- seznámení

 

Protočím oči nad svou debilitou a přiměřenou chůzí prchám do kuchyně.

 

Měl tak zvláštně nelidsky nasládlou vůni... Dost!

„Kluci, vystřídáte mě prosím někdo?“ Hned tři ke mě přiběhli.

„Fajn.“ Toho nejblíž u sebe jsem za triko šoupla do dveří, kterými jsem vešla. Málem se počůral z toho, že jsem se ho dotkla. Sednu si a snažím se sebrat. No trvalo mi to asi tři hodniny. Obléknu si mikinu, nandám kapuci abych byla nenápadná a vycházím do nočních uliček. Listí se honí po chodníku a zasekává se o obrubník a mezi drážky kanálu. Přejdu silnici a připadám si jako neviditelná ve stínu parkových stromů.

„Haló, počkej,“ ozvalo se z jedné z nejtemnějších cestiček. Tak příjemný hlas mi zatrhl jít dál a zároveň se i otočit. Jen tam tak stojím jako blázen a zírám na lampu před sebou. Což mi v žádném případě neubralo na schopnosti vidět jako lidem, když déle koukají do světla. Tichými kroky se ke mě blížil a podle pachu, tedy spíše vůně, kterou jsem ihned poznala, stojí maximálně dva metry ode mě.

„Ahoj,“ pozdravil nesměle.

„Ehm... Ahoj,“ odpovím ostražitě. Rychle přistoupí.

„Já jsem Matt.“ Nedůvěřivě kouknu na jeho nastavenou ruku. Mezitím co se rozhoduji, vystřellila moje a něžně vklouzla do té jeho.

„Já Bella.“ Byl snad ještě o něco chladnější než já.

„Jdeš stejným směrem jako já. Mohu se připojit?“

„No... Já nejspíš budu přes les trochu spěchat.“ Snažím se to nějak obejít.

„No to je mi jasný, ale tady před lidmi stejně běžet nemůžeš.“ Trochu se zarazím. Co o mě všechno ví? Snažím se být trochu uvolněnější.

„Jo, to máš pravdu. Jasně, že mě můžeš jít vyprovodit.“ Nadzvedl obočí.

„No tak fajn. Půjdu tě vyprovodit. Kde bydlíš?“

„Já... Eh... Samozřejmě jsem myslela ten kousek než se odpojíš.“ Schválně se koukl stranou a já vyšla s ním po boku.

„Dneska si byla nějaká mimo,“ uculil se.

„Stává se ti to často?“

„Ne... nestává. Vlastně jsem měla nějakou divnou náladu.“ Snažím se ho odvést na jinou stopu. Né, že by se mi to zrovna nějak podařilo. Naštěstí raději změnil téma.

„Jak se dokážeš mezi tolika lidmi ovládat?“ Teď už na něj vážně nestydatě civím.

„Jak... Co o  mě vlastně všechno víš? A co jsi vlastně ty zač?“ Trochu se ošil.

„Neodpověděla jsi mi.“

„Tak dobře.“ Udělám uraženou.

„Vlastně jsem je tam všechny chtěla zakousnout. A nejvíc tebe!“

„Myslim, že tě moje ´´krev´´ zrovna labužnicky neláká,“ prohodil jen tak mezi řečí. Vzdala jsem své divadlo a normálně odpověděla.

„No už jsem si prostě za tu dobu zvykla. Na všechno si jednou zvykneš.“ Pronesu kysele při vzpomínce na Edwarda.

„Vážně? To já "žiju" se samotou už 110 let, ale nikdy si na ni nezvyknu.“

„Páni. Tak to už máš něco za sebou. Kolik ti je lidských let?“

„Devatenáct.“ Zamítnul tak mou domněnku.

„A už mi povíš, co jsi zač?“

„Nemyslím, že je vhodné, říkat ti to hned poprvé, co tě vidím. Už by ses taky nemusela chtít se mnou setkat.“

„Je to tak hrozný?“

„To nevím. Záleží na tom, jak mě vezmeš.“

„Takže se ještě uvidíme?“ ptám se ho před temným lesem.

„Asi ano. Ty tady nejspíš někde bydlíš a já se nedávno přistěhoval. Takže nejspíš jo. Chceš se nějak domluvit?“ Vytáhnu z kabelky papír a tužku.

„Tady máš moje číslo, tak jestli někdy budeš chtít, ozvi se.“ Kývnul a pomalou chůzí odcházel vpravo a ťukal si něco do mobilu. S povzdechem se rozebíhám domů. Narazím na stádo srnek, takže i trochu zaženu žízeň. Před dveřmi mě zastaví zvuk oznamující smsku. Vejdu dovnitř, usadím se na pohovku a čtu:

„Tak tady je moje číslo. Teď budu mimo město, ale pak se určitě ozvu. Hezké bdění a dobrou noc.“ Zakloním hlavu a zavřu oči. Achjo. Chtěla bych padnout do toho příjemného bezvědomí. Spát, snít. Nevím, jestli se mi to zdálo, ale měl tak moc podobně řezané rysy obličeje i nosu jako Edward. Asi jsem se zbláznila. Vidím ho všude. Musím zapomenout. Jinak to nepůjde. Ale třeba už by o mě teď zájem měl. Už nejsem ta zamlklá, slabá a lidská Bella. Celé mé minulé já mě jeho odchod odnaučil. Už nikdy nic takového nechci zažít. Už se nemohu zamilovat. Dlouho do noci jsem přemýšlela. Okolo páté ráno se vykoupu, upravím a pak vycházím znovu do práce. Jediná moje zábava tam je, že se usmívám na zákazníky mužského pohlaví. Jejich výrazy mi přijdou komické. V pátek na konci dalšího týdne kolem půl osmé večer mi zazvonil mobil. Nedočkavě dám číst a překvapeně koukám na text.

„Nazdárek Beruško. Jakpak se vede? Co práce? Já se mam moc fajn. Neuvěřitelně se mi po tobě stýská, ale Rose mi nedovolí odjet. Ale neboj. Nějak to vyřešíme. Už se na tebe těšim a hlavně odepiš. Tvůj Emmettek.

PS: Doufám, že mi Rose nečajzne mobil a nebude mi koukat do odeslaných zpráv. Ještě by přišla na náš tajnej vztah :D.“

Obejmu tu drobnou věc s tlačítkama a šťastně si poskočim. Ihned mu odesílam odpověď, která se sotva vešla do 6ti sms. Jen co jsem to odeslala, zadrnčel podruhé. Číslo bylo Mattovo. Jedna z mnoha výhod byla, že nemusím mít telefonní seznam. Každé číslo znám nazpaměť.

„Ahoj Princezno. Máš čas? Jestli ano, tak mi otevři :)“ Chvíli na to nechápavě zírám. Napsal mi princezno? Trhnu sebou, když mi dojde, že stojí dole. Vylítnu jak rachejtle a o vteřinu později už držím kliku. Vylezu ven ze dveří a projíždím tmu rentgenovým pohledem. Nevím jak je to možné, ale vážně se mé nohy i se mnou ocitli ve vzduchu? Zmateně se rozhlédnu a setkám se s jeho očima. Svíral mě v náručí a okouzleně vydechl:

„Baf.“

„Lek,“ zašeptám.

„Ehm. Jsem trošku těžká. Měl bys mě položit.“ Uchechtl se a postavil mě na zem.

„No jo. Málem jsem tě neunesl.“ S vážným výrazem si otřel suché čelo. Musím se usmát.

„Beru to, jako že máš čas, ano?“ Zatřepu hlavou, abych si uspořádala myšlenky.

„Jistě, že mám čas. Dokonce celou věčnost. Jen se musím převléct.“

„Počkam tady,“ odpověděl. Vyberu si uplé, černé džíny a fialové triko s mega obrázkem vlčích očí přes prsa. Přes to jen lehkou šedo bílou mikinu. Matt mi zdvořile pochválil vzhled a otevřel branku na ulici.

„Kam půjdem?“ tázavě na mě koukne.

 

Autor: Cullenka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Já jsem vážně přírodní úkaz! 7. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře