Tak a je tu 5. kapitola :) ___Konečně ten Emmettův slíbenej pohled a myslim, že by to mělo být 15+, ale se svým věkem do toho nemůžu nikomu kecat a hlavně to zas tak strašný nebude xD Samozřejmě stále prosím o kritiku a komentáře, abych měla přehled o tom, kolik lidí to přibližně čte... Vaše Cullenka
02.01.2010 (10:30) • Cullenka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2186×
Já jsem vážně přírodní úkaz!
5.kapitola - Zlobivá Bella!
Na upíří život jsem si zvykla rychle a snadno. Co bych vám tu k tomu mohla povídat? O Emmettově užaslém a šťastném výrazu po mém probuzení? O prvním lovu, při kterém jsem zjistila, že nejlepší pochoutkou na celém světě je veverka? A nebo o tom, že jsme si spolu koupili malý domek? No byl to tedy spíš malý dům a hlavně na skvělém místě. Dva kilometri od města a asi deset metrů od lesa. No zkrátka řečeno jsme nemuseli chodit svačit daleko.
Mé sebeovládání se ukázalo na jedničku. Už po půl roce jsme mohli nastoupit na střední. Samozřejmě jsme hned rozhlásili po celé škole, že jsme pár. Kvůli otravným spolužákům. Snažili jsme se, aby to vypadalo věrohodně. Po chodbách mě vodil za ruku a párkrát mě políbil na tvář. Čím dál víc jsem chtěla vidět Edwarda, ale dařilo se mi ten chtíč potlačit při myšlence, jak má Rose v náruči a šeptá jí slova lásky.
Dny ubíhali. Emmett byl úžasný přítel. Dokonce mi i nosil květiny, když mi bylo smutno. Pořád si ze mě utahoval a pak si mě dvě hodiny zase získával zpět.
Emmettův pohled:
Po našem odchodu se Bella hodně změnila, ale pořád jí zbožňuju. Nechává mi projít mé vtípky a je s ní legrace jako s nikým jiným. Dokonce schvaluje i mé sázky a týden chodila do školy s růžovým pankáčem. Dnes máme něco v plánu. Jelikož jsme před třemi dny udělali maturitu, rozhodla se, že to půjdeme někam oslavit. No a nebyla by to ona, kdyby nevybrala tady ten nejlepší klub. Inferno nebo jak tomu říká.
„Bello... “ Podupával jsem netrpělivě před vchodovýma dveřma.
„Jó. Už letim.“ Práskla za sebou a zamkla. Oči mi div nevypadly. Měla na sobě poměrně krátkou černou elastickou přiléhavou sukni, fialové tričko bez ramínek a vlasy rozspuštěné až po lopatky.
„Páni, sekne ti to,“ hvízdnu obdivně. Budu pyšný. Vedu ji tam přece jako svou partnerku. Po dlohé době na ní byly vidět rozpaky a já se musel pousmát. Tolik jí to charakterizovalo. Jen jí chyběl ten ruměnec.
„Taky bys stál za hřích, “ pronesla jakoby nic. Měl jsem volné modré džíny, světle modrou kostičkovanou košili a žluto, oranžovo, zeleno hnědou rozepnutou mikinu s vyhrnutými rukávy.
Bella uznala, že bude lepší, když pojedeme mým autem, jelikož na motorku je krajně nevhodně oblečená. Sedla si na místo spolujezdce a ze zvyku pročísla řasy řasenkou. Ne, že by to potřebovala.
Kolem 21:00h jsme tam dorazili. Ona šla najít nějaká volná místa. Nakonec zvítězily barové židličky. Já zatím objednal zbytečné pití.
„Dva fernety.“ Mávnu na barmana.
„Obyč, pomeranč nebo limetka?“ Bez přemýšlení odpovím pomeranč. Je to jedno, ne? Donesl jsem to o pět metrů dál. Bella poděkovala a kopla to do sebe. Koukám na ní jak na blázna.
„Ty to nebudeš?“ Ukázala na můj panák.
„Jednou jsem zkusil svou oblíbenou vanilkovou zmrzlinu a ještě týden mě bolelo břicho. Nechutný. Takže ne.“ Obrátila do sebe i ten druhý.
„Chutná ti to?“ Zašklebila se.
„Není to tak strašný.“ Mávla a ten ulízlej chlápek jí podal další.
Když mávala po čtvrté, musel jsem ji zarazit.
„Neměla už si toho nějak moc?“
„No jo.“ Zamyslela se.
„Přineste mi limetku. Pomeranče už jsem vážně měla dost. Emme, pojď si zatancovat.“ Udělala psí oči a táhla mě do davu. Hodila vlasama a ty se jí svezly po rameni. Zvedla ruce nad hlavu a začala se kolem mě vlnit. Nevydržel jsem a přidal se k ní.
Po dvaceti minutách si jdeme sednout, aby ostatním nepřišlo divné, že to vydržíme tak dlouho. Ona se pořád smála. Vypila minimálně ještě osm panáků. Pořád se musela hýbat. Slezla ze židličky a podupávala. Nakonec to nevydržela a normálně vylezla na bar! Skopla skleničky. Kluci se kolem nás seskupili. Dokonce i barman.
„Bello, pojď dolů,“ zašeptám. Strašně rychle se hýbala a do toho zpívala. Ze všech stran se ozývalo hvízdání a pokřikování. Její prsty se sunuli k okraji trička.
„Bello, ihned pojď dolů!!“ Pomalu šoupala látku výš a výš. A dost. Shodil jsem si jí do náruče a rychlou chůzí vyšel ven. Slyším pár nesouhlasných povzdechů.
Dlouho jí neudržím. Třese se výtlemem jak zbíječka. Když jsem ji položil na zem, málem spadla.
„Co je?“ Nechápavě zíram.
„To bylo fakt do-dobrý. Prej: Bell, ihned pojď dolů!! Ještě jsi to řekl tak vážně.“ Další výbuch smíchu. Musel jsem se přidat. Bylo to nakažlivý. Zvlášť, když to vůbec neni vtipný.
Pomohu jí do auta a jedeme domů.
„Mám pro tebe překvapení.“ V očích jí zasvítily jiskřičky. Naprázdno polknu. To jsem zvědavej jakej ohromě vtipnej vtípek vybalí tentokrát.
Zavřela domovní dveře a pomalu se na mě otočila. Zas ten pohled, kterým se na mě podívala v autě. Došla ke mě a strčila mě do křesla.
„Sakra,“ zakleju potichu. Tohle ne. Svlékla si tričko a sedla si mi na kolena. Byl to sice velice opojný pohled, ale to nejde.
„Bello, tohle nemůžeme.“ Přes obličej jí přelétlo zklamání, ale v žádném případě se nevzdávala. I mě vyvlékla z vršku.
„Jsem tvůj bratr!“
„Ne Emmette. Přestal si jím být, když jste mě opustili.“
„Ale teď jseš v trochu jiném přemýšlejícím stavu. Zítra se ti to líbit nebude.“ Dvěma prsty položenými na puse mě umlčela. Rty se otřela o mou hruď. Pevně stisknu víčka k sobě a čekám, co bude dál. Přesunula se na má ústa a já nemohl jinak, než se přidat. Cítil jsem se úžasně, ale svědomí mě mlátilo zevnitř do spánků jako divé. Po zádech jí sjedu až dolů a pevně si ji přišoupnu k sobě. Její nahá hruď na mojí mě vyburcovala ještě víc. Neměl jsem to nechat zajít tak daleko. Teď už nejsem schopnej přestat. Ruka se jí ztratila v mých kalhotech. Bože, ta holka bude moje smrt! Je horší než Fredy Kruger. Sesunula se na kolena před křeslo a rozepínala mi poklopec. Její hlava spočinula v mém klíně a nic se nedělo. Opatrně se na ní podívam. Vypadala jako by spala, ale spát nemůže, takže je to nějaký stav bdění a nevnímání. Celý jsem se uvolnil.
„Děkuju!“ Moje tělo sice toužilo pokračovat, ale mozek si oddychl. Přenesu jí do postele a tupě ji sleduji. Vím, že Rose miluji, ale nemůžu si pomoct. Posadil jsem se k ní na postel a každou minutu se čím dál víc přibližoval. Nakonec skončím úplně namáčknutý na ní. Převalila se a uvelebila na mě.
Asi okolo sedmé ráno sebou třikrát cukla a pak se vykolejeně posadila na mém klíně jen v sukni.
Autor: Cullenka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Já jsem vážně přírodní úkaz! 5. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!