Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já jsem vážně přírodní úkaz! 4.kapitola

Kellan Lutz

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Prostě jsem musela přidat 4. kapitolu. Ty vaše komentáře jsou jak palivo, které potřebuje každej, kdo píše povídky. Snad je tahle kapitola delší než ta předchozí. Spojila jsem dvě v jednu, takže ta s Emmettovým pohledem bude už v 5. kapitole. Pěkné čtení :)

01.01.2010 (08:00) • Cullenka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1741×

Já jsem vážně přírodní úkaz!

4.kapitola-Na onen svět neodejdu sama!

 

         „Co budeme dělat?" Zamyslel se a pak se zatvářil vítězně...

„Půjdem nakupovat!“ Zvednu obočí.

„Emmette, neřekl si mi o Alicině nové schopnosti převtělovat se do jiných lidí.“

„Náhodou, ani si nedokážeš představit, co by mi udělala, kdyby zjistila, že tu nemáš nic na převlečení. Pokud teda nepočítam tvůj obleček.“ Culil se.

„Nechci, abys za mě utrácel peníze.“ Spražil mě přísným pohledem, že už jsem ani necekla. No jo, Cullenovi alias multimilionáři.

         Ještě si zcivilizuji obličej a vyjedem. Trvala jsem na tom, že pojedu na motorce. Nakonec polevil a udělal z toho závod. No to se mu to říká, když zná cestu. Dorazili jsme tam asi za 20 minut, přestože to bylo minimálně 30 kilometrů. Originálně zaparkujem. Emmík smykem a já hodinama. Zatáhl mě do druhého patra. Tam byli jen značkové obchody. Elegantní, ulítlý, rošťácký, sportovní atd. Lítala jsem z kabinky do kabinky a on mi podával miliony střihů triček, mikin, blůz, svetrů, kalhot, šatů a mezi tím vším mi propašoval asi 30 kompletů spodního prádla. Byla to samá síťka a krajka. Nejspíš vybíral podle svého vkusu. Ale vlastně je jedno, co mám pod oblečením. Kdo by to asi tak zkoumal. Strávili jsme tam zbytek dne. Cestou zpátky jsem jela s ním.

         Pořád se mi věnoval. Každý den se mnou někam chodil. Také jsme přišli na super věc, která mu usnadnila „život“. Když se vykoupe ve vodě s tim dětskym olejíčkem, tak se netřpytí. Můžem si klidně vyjít v pravé poledne na oběd do venkovní restaurace.

         Já koukám mlsně do talíře a on na hosty. Dívčí část si to ale nejspíš vyložila špatně a natáčela se před ním jako CDčka ve vypalovačce. Abych pravdu řekla, tak i část mužské části. Bylo to hodně vtipný.

„Bells, musím na lov.“ Vážně měl úplně černé oči.

„Pamatuješ si cestu k hotelu? Je to jen čtvrt hodiny pěšky.“

„Jasně, utíkej.“ Odpovím s plnou pusou salátu. Zaplatí za nás za oba a odejde. V klidu dojím a dopiju džus. Alespoň se projdu. Zastavím u trafiky.

„Dobrý den. Jedny Davidofky.“ Prošedivělá paní se otráveně zvedne a natáhne se pro ně. Slušně poděkuji a hned si zapálim. Emmettovi to asi bude trvat dlouho. Nebyl už deset dní. Sednu si na lavičku v parku a pozoruji malé skotačící děti a šťastné zamilované páry. Bolestivě mě bodne u srdce. Moc mi chybí.

 K nohám mi spadne míček. Vezmu ho a odnesu malému chlapečkovi.

„Ahoj. Na, tu máš. Kde je tvoje maminka?“ Rozhlédnutí mi vyrazí dech. Každý člověk do jednoho usnul.

„No vida, vida. Isabella. Konečně se setkáváme.“ Dva muži, tedy spíše kluci mířili přímo ke mě. Vezmu to dítě do náruče a pevně ho tisknu k hrudi.

„Je velice pozoruhodné, že dokážeš svou schopnost používat už v lidské podobě a dokonce ji přenést i na to mládě.“ ušklíbli se. Byli hodně vysocí a snědí. No až moc se podobali Jacobovi. Toho jsem naposledy viděla, když mi řekl, co je doopravdy zač.

„Kdo jste?“ Zeptám se tvrdě.

„Nedělej. Vždyť to víš. S odvětvím našeho druhu už si se setkala.“

„Vlkodlak.“ zašeptám. Mělo mi to hned dojít. Ale jestli je to tak, tak mi přece nic nehrozí, ne?

„Ne tak docela. Dělíme se do dvou skupin, víš? První naši poddaní a nanicovatí vlkodlaci. Zabíjí upíry pro vaši ochranu. Ochranu lidských slabochů. A druhá my.“ řekl povzneseně a jestli to šlo, tak ještě více vypnul hruď.

„Já jsem vlkomág. Naší povinností je vládnout a rozkazovat. Zabíjíme upíry pro to, abychom se dostali na špici. Čím mocnějšího upíra odstraníme, tím více si zajišťujeme takovou budoucnost, jakou si každý přeje. A ty budeš mocný upír. Teda mohla si být.“ Škodolíbě se usmál.

„Jistě si v našem jméně nepřeslechla slovo mág. Každý máme nějakou schopnost.“ Rozhlédl se po spících lidech a nosem div neproboural svrchní vrstvu atmosféry.

„Tady Raul má jasnozřivost. Viděl tvou budoucnost. Nikoho už potom nenapadne, že když jsme tě zabíjeli, tak si ještě byla člověk.“ Zachechtal se a já se při tom zvuku musela přikrčit.

„Nejspíš si ho ale svým darem zabila. Slyšel a viděl až moc.“ Ukázal na tu choulící se hromádku u mě v náruči.  „Cože? Jak to myslíš?“ Všechen strach byl hned pryč a na jeho místo se postavil vztek.

„Je to malý dítě ty psychopate!! Ani jedný věci, kterou si řekl, on nerozuměl!“ Ochranitelsky se k nim otočim zády a chlapečka schovám v náruči.

„Jé, ona si chce hrát, Bárney. Toho kluka můžem nechat na později. Co kdybychom odložili o pár minut i její smrt?“ Trhnutím si mě k sobě otočil, dítě podal svému kumpánovi a přejel mi palcem přes rty. Znechuceně jsem mu flusla do ksichtu. Přes obličej mu prolítl vztek a vrazil mi facku. Na to si mě přitiskl na sebe a začal líbat. To sem teda dopadla. Odstrčná láskou, zničený plíce, zneužitá a zabitá. Bárney nás zaujatě pozoroval. Kopnu Raula kolenem do citlivého místečka. Vyjekl a přišpendlil mě prudkou ránou na zem. Byl tam kámen. Zaregistrovala jsem to, až když se mi zatmívalo před očima a a po krku mi stékal teplý pramínek krve. Ani tu zpřelámanou nohu zaklíněnou pod jeho tělem jsem moc nevnímala. Rukama mi zajel pod tričko. Dělalo se mi zle z toho nárazu.

„Bello!“ Zaslechnu výkřik. Bezvědomí mě stále nevysvobozovalo, ale alespoň jsem se na to nemusela koukat. Vážně to byl Emmett? Ano! Nezemřu sama. On je jistě pošle se mnou na onen svět. Horko pod mým tričkem zmizelo a byl slyšet jen hlasitý boj a dětský pláč. Trvalo snad věčnost, než jsem ucítila silné paže pod tělem a vítr ve vlasech. Zaznamenám pod sebou měkkou postel.

„Bell. Co ti je? Promluv.“ Lehce mě popleskával po tváři.

 „E-Emmette. Nec-cítím nohy. Strašně mě bolí záda a ruka a asi mi vybuchne hlava.“ Oba dva slyšíme, jak mi nebezpečně vynechává srdce každý čtvrtý úder.

 „Musim to udělat, Bello. Musim tě zachránit.“ Položil dlaně na mé tváře a políbil mě na čelo. Ústa přesunul na můj krk. Jako ostré jehly projeli jeho zuby mou slabou kůží. Zase tak velká bolest to nebyla. Oproti tomu mě třikrát víc bolela hlava. Upadávala jsem do sladkého bezvědomí. Alespoň před smrtí Emmettovi posloužim jako chutná večeře. Nejspíš jsem to zakřikla. Po nějaké době, kterou jsem kvůli svému stavu nemohla určit, dostanu neuvěřitelné křeče. Plameny olizovaly každou část mého těla. Svíjela jsem se a z úst mi unikalo tlumené sténání. Snažil se mě utěšit a ochlazoval mi obličej, abych se nezbláznila. Kdybych se mohla pohnout, tak mám vyškubané už všechny vlasy. Stékaly mi slzy a mísily se s ledovým potem. Chvíli jsem žhnula a druhou se zas neovladatelně klepala. Byla to muka. Ale stejně jako dobré věci, tak končí i ty špatné.

Autor: Cullenka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Já jsem vážně přírodní úkaz! 4.kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře