Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já jsem vážně přírodní úkaz 2. kapitola

Kristen a Rob spolu

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Udivilo mě, kolik kladných komentářů se objevilo k minulé kapitole. Jako začátečník s psaním na téhle stránce mi to udělalo obrovskou radost! Moc vám děkuju a doufám, že komentáře vydrží a kritika je také vítaná... Tak už nebudu zdržovat a tady je druhá kapitola.

30.12.2009 (14:00) • Cullenka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1862×

Já jsem vážně přírodní úkaz!

2. kapitola - Už nechci být sama

„Proboha Bello, jsi to ty?" Mluvil na mě? To je moje jméno? Bella? Hmm divný. Skoro jako by mě pálilo na jazyku. „Isabella" zašeptám a nesnažím se zvednout hlavu. Slyším jak nakládá moje Ducati do auta. Je mi to jedno. Klidně mu dám i těch svých 10 korun na rohlík. Stejně tu hodlám ztvrdnout. Čekám, až mě kapky zadupou do země. Ale musel mít velkou sílu, když unesl mou dvě stě kilovou motorku. Objaly mě tvrdé paže a položily na zadní sedadla. To mě prostě nemůže nechat v klidu zemřít? Nejspíš si to musím vytrpět do poslední vteřiny. Auto se dalo do pohybu. „Jsi zraněná?" Že by zase mluvil na mě? Otevřu uplakané oči a upřu je do zrcátka, abych viděla řidiče. Také mě sleduje. Něco mi říká, že ho nemusím upozorňovat, aby sledoval cestu.

„Kde bydlíš?" Jeho otázky vždy zůstanou viset ve vzduchu. Má hluboké zlaté oči. Tak podobné těm, které ze srdce nesnáším a miluji. Velké lícní kosti a krátké černé vlasy. Široká čelist.

„Emmett," zašeptám. Znovu ke mě střelí pohledem, ale tentokrát přes rameno. Pořád si to jméno opakuji dokola a vše se mi vrací.

 „A doprčic !" zakleju a chytím se za hlavu. Z očí se mi vyvalí další slzy. Bolestně si mě prohlíží a potom odbočí. Zastaví před luxusním hotelem a nese mě dovnitř. Něco objednává u recepčního a pak mě přenese do nějakého pokoje na pohovku. Navzájem se hypnotizujem.

„Tak znovu Bello, jsi zraněná?"

 „Tak znovu Emmette, jsem Isabella! A nic mi není..." Trochu se zamyslím, jestli jsou moje slova tak úplně pravdivá. Cítila jsem, jako by uvnitř mě rotovalo několik ozubených kol. Ale zdaleko se to nerovnalo fyzické bolesti. Tohle bylo horší.

„Vím jak se jmenuješ, Bello. Musíš se svléknout z toho mokrého. Celá se klepeš. Neodpovídám na to cizí oslovení. „Fajn. Když to neuděláš ty, udělám to já."

 „Ani náhodou!" uraženě se otočím na bok zády k němu. Trochu se uchechtne.

 „Jsem rád, že ses moc nezměnila." Prohodil a dotkl se mých rudých rozpálených tváří. Pomohl mi z bundy. Pod ní bylo obllečení suché a přenesl mě do postele.

„Stejně je divný, jak jsou ti lidé rozbitní," ušklíbl se, když mě pokládal. Protočím oči, ale pevně stisknu jeho paži, než se otočil.

„Neodcházej, prosím." „Já nikam nejdu," usmál se. Ne Emmettovsky, ale laskavě. Sedl si k nohám postele a založil prsty do sebe. Konečně jsem usnula.

Vzbudí mě šimrání na noze. Jasně, zas ty jeho vtípky. Otevřu oči, ale Emmett nikde. Pohled se mi zastaví na jednom chlupatém černém bodě na prostěradle.

„Áááá," zavýsknu, vylítnu z postele jak spiderman a přistanu až o tři metry dál na křesle. Co s lidma neudělá arachnofobie. Emmett zděšeně přiběhne z koupelny. Spatřil bod toho povyku a začal vřískat jak holka. Sundal si pantofli a div s ní neudělal díru do postele. Když už bylo nad slunce jasné, že ten mastný flek neuteče, tak se konečně uklidnil.

„Ehm..." Rozhodla jsem se to raději nekomentovat. Za chvíli promluvil on:

„Musím na lov. Snídani máš objednanou. Za deset minut tu bude." Potutelně si mě prohlížel. Aha. Stojím tu jen ve svém tanečním úboru. Trochu uhnul pohledem a začal dusit smích.

„Máš nějaké... noo... jiné oblečení? Jako né, že by ti to neslušelo..." Znovu mě sjel pohledem.

 „...ale jako aby ti nebyla zima." Myslel to naprosto vážně.

 „ Eh... Jo, jasně. Mam v autě." Kývl a zmizel. Za třicet sekund byl zpět a podával mi mojí igelitku.

„Děkuju."

„Tak zatím." Před tím než vyskočil z hotelového okna zamumlal něco ve smyslu, jako že nesnáší pavouky. Musím mu položit hodně otázek. Potom už nejspíš odejdu. Nechci jemu ani jeho rodině obtěžovat život!

Autor: Cullenka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Já jsem vážně přírodní úkaz 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře