Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já jsem vážně přírodní úkaz! 10. kapitola 1. verze

Stephenie Meyer

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

10. kapitola. Že by se Belle vracelo štěstí? No posuďte sami. Opět děkuju Lysse za podporu :) A všem ostatním taky za komenty.....Vaše Cullenka.

17.01.2010 (19:45) • Cullenka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2198×

Já jsem vážně přírodní úkaz!

10. kapitola (1.verze) -

Stojím tam jak solný sloup a pořád mi nedochází, že mě právě opustila další bytost, kterou jsem svým způsobem milovala.

Pomalu se položím na postel a zavřu oči. Chtěla bych, aby se mi zase zdáli sny. Poté co mě opustil byli často o něm. Ale né ve zlém. Říkal mi v nich, jak moc mě miluje a že lituje toho, že mě opustil. Nejhorší ale je, že nejžívější vzpomínka, kterou na něj mam, je právě ta, kdy mě opouštěl.

Detailně si ho představuji, i když vím, že tím trpím. Ucítila jsem krásně nasládlou vůni. Ovanula mi obličej. Poslední dobou ji cítím často. Usměji se. Je zázrak, že si ji pořád takhle pamatuji. Vždycky když mě obejmul a já mu zabořila nos do trička. Na tváři zaznamenám dotek jeho ruky. Zapřu se mu do ní. Děsí mě, jak bůjnou fantazii mám. Jako by tu se mnou byl. Vnímám ho každou buňkou těla. Prsty, které už nebyly tak ledové jako dříve, se mi sunuli k čelu a nakonec k nim přiložil i své rty. Jako rozžhavená kudla mě do srdce bodla vzpomínka. Přesně takhle mě políbil, když se se mnou loučil.

Mimické svaly se mi zkroutí do bolestné grimasy a z úst mi unikne slabý vzlyk. Pocit jeho přítomnosti okamžitě opadne. Otevřu oči. Záclona na balkón se vlnila ve větru a byla tma jako v pytli. Ale mé zrakové smysly s ní neměli žádný problém. Nemohu svou představivost nechat zacházet tak daleko. Ničí mě to.

Zahledím se na drobná smítka prachu v měsíčním světle. Bezstarostně si poletují, dokud si nenajdou místo, kam se posadí. Tam čekají, až kolem někdo projde, rozvíří je a pošle je na další putovní cestu. Ale ať se soustředím na tikání hodin nebo na cvrkání, tak to prostě nepomáhá. Musim ho nějak dostat z hlavy.

Popadnu hromádku papírů a svůj oblíbený tuhový nástroj a vydám se po schodech dolů. Na stolku ležela kniha. Tu si strčím pod paži. Bosá, jen ve tříčtvrťácích a tílku, vyjdu na zahradu. Brouzdám se ve vlhké trávě a posadím se do ní. Vezmu první papír a podložím ho mým oblíbeným příběhem /Na Větrné hůrce/. Ruka se mi po papíře rozjela, jako by na něm byli přesné drážky a já jimi jen klouzala. Možná, že se to zdá hloupé, ale já musím zapomenout. Chci vše co nakreslím nechat černobílé a v šuplíku.  Nikdy víc na to nemyslet. Jsem zoufalá. A zoufalci dělají zoufalé věci.

Jako první mám vybranou tu nejhorší a nejtěžší část svého života. Když mi říkal „Sbohem.“. Kreslím ho z profilu. Před ním se krčí malé, tlusté zoufalé jehně a on tam stojí v celé své nadlidské kráse. Hned na začátku mi mělo být jasné, že se k němu nehodím. Já jako drobný plevel, možná trojlístek a on nade mnou jako nádherná rudá růže. Ale co teď. Krása mi nechybí... Ani na to nebudu myslet. Žádné zbytečně plané iluze a naděje. Hotový výkres založím mezi stránky a pustím se do dalšího. Když začalo vycházet slunce, tak jsem dodělávala dvanáctý. Natočím se ke světlu a pokračuji. Tráva pomalu usychala a já vyndala všechny papíry a jako blázen je rozhazovala kolem sebe. Žádnej šuplík. Necham je tu zmoknout a ať si je vezme přiroda.

8 hodin ráno. Mezi dokonalými tvářemi se téměř nemohu pohnout.

9 hodin...10, 11, 12, 1 ... a já se ani na chvíli nezastavila. Momentálně stínuji zuby v jeho roztomilém pokřiveném úsměvu. Téměř v odlesku slunce zářili. Teda alespoň chvíli to tak vypadalo. Ve druhou chvíli celý papír potemněl. Ale takovým zvláštním temnem. Zvednu hlavu a chci zanadávat za mraky, ale ....

Taky jste měli někdy pocit, že jste se podruhé narodili? Nestalo se mi to, když jsem se probudila jako upír, ale až teď. Zkusím vám to nějak popsat. Když mě opuštěl, bylo to jako by ze mě unikala malinká zlatá zrnka. Zrnka života. Ztratili se mi jiskry z očí a úsměv. Pořád tam ale byla naděje v podobě jednoho zrnka, které mi poletovalo kolem hlavy. Vniklo do mě po Emmettově příchodu. Né, že by se mi vrátily barvy, ale přibyl další odstín šedé. Teď... Teď to bylo jiné. Zlatých světélek se přede mnou shromáždilo snad 50. Udělala ze sebe kouli a vnikla mi skrz hrudník do mrtvého srdce, až jsem sebou trhla.

Stál tam anděl a nemyslím tím Matta. Co tu dělá? Jak je to možný? Trvá snad věčnost, než se vydrápu na nohy. Zašeptám andělovo jméno. A znovu.

„Rose!“ Zakřičím tak nahlas, až se v okruhu 50ti kilometrů zatřesou okenní tabulky. Už nevím, jestli se ona přemístila ke mě nebo já k ní, ale o necelou vteřinu později už mě drtila v náruči. Nikdy jsme mezi sebou neměli dobrý vztah, ale to, co teď cítím, se nedá vůbec popsat. Jestli ještě přitlačím, tak ji umačkám.

„Bello, tak moc si mi chyběla.“ Trochu se odtáhnu.

„Vážně?“

„Pro naší rodinu strašně moc znamenáš.“

„Vy pro mě taky.“

„Jo. To jsem si bohužel uvědomila až moc pozdě.“ Rozhlédla se kolem na Edwardovskou spoušť. Jak ponižující, že jsem se nedokázala smířit s pravdou. Čekala jsem, že mě sjede jedním ze svých povýšených pohledů, ale opět mě překvapila.

„Umíš hezky kreslit,“ usmála se smutně. Zabodla oči do jeho lhostejného výrazu. Vezmu ji za ruku a táhnu dovnitř. Něco na Rose bylo jinak. Měla obyčejné černostříbrné tenisky, volné bokové kalhoty, přilehlou mikinu s kapucí a  vlasy stažené do neupraveného drdolu. Sice byla jako obvykle krásná, ale tohle nebyl její styl. Posadily jsme se na mou ustlanou postel.

„Co to, že jsi za mnou přišla?“

Autor: Cullenka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Já jsem vážně přírodní úkaz! 10. kapitola 1. verze:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře