Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já a zlobivá holka? Nikdy! 42

13.11.2010 (14:30) • Kacikacka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4456×

Já a zlobivá holka? Nikdy!

42. dílek

„Šššššš. Princezničko, šššš, maminka ti koupí panenku nebo snad autíčko? To je jedno, hlavně přestaň plakat, nakrmím tě hned, jakmile pokojová služba odejde, ano? Já vím, že máš hlad,“ šeptala jsem a Neytiri se opravdu trošku uklidnila. Ale pořád jsem neslyšela zavřít se dveře, že by tu ještě pořád byly? Otočila jsem se a chtěla začít hudrovat, ovšem když jsem uviděla, kdo stojí u postele a dívá se na mě, myšlenky na hudrování mě okamžitě přešly. Popadl mě totiž nehorázný vztek.

„Co tu, ksakru, děláš, Edwarde,“ vyjela jsem na něj pološeptem. Najednou jsem ale vztek hned ztratila, protože jsem ucítila, jak Ney zakručelo v bříšku. Ale ne! Jsem hrozná matka. „To počká, buď tak laskavý a počkej na chodbě, pak si to vyříkáme,“ řekla jsem nekompromisně a on zmizel ve dveřích. Víte, vůbec bych se nedivila, kdyby tam nebyl, až pro něj přijdu.

Svlékla jsem si tričko i podprsenku, vzala Ney do náruče, nasměrovala ji k bradavce a zbytek nechala na ní. Začala spokojeně mlaskat, soustředila jsem se na její vyrovnaný dech. Hrudníček se jí vzdouval, jak se snažila zvládat dýchání i sání najednou. Položila jsem svůj ukazováček do její dlaničky a ona ho automaticky sevřela. Projelo mnou štěstí, naplnění, radost, mateřství. Ano, to je ono. Mateřství! Jak krásně to zní. Miluju mateřství, je to snad to nejlepší, co může být.

Takhle jsme strávily dalších dvacet minut. Pak se Ney začaly zavírat očka, položila jsem ji na prostřed postele, pořádně ji zachumlala do její dečky, do pusinky dala dudlíček, políbila ji na tvář.

„Spi, miláčku. Maminka se teď půjde rozčilovat, ale bude se snažit být co nejtišeji,“ řekla jsem a usmála se na ni. Něco zažvatlala a natáhla ke mně ručičku. Políbila jsem ji na dlaň. „Chceš, vařila myšička kašičku? Ale ne, jen hezky spinkej. Zítra si budeme spolu celý den hrát,“ řekla jsem, pohladila ji zlehka po tváři a věnovala polibek na dobrou noc. Oblékla jsem si podprsenku, tričko a rozpustila si vlasy, protože jen s rozpuštěnými vlasy dokážu pořádně vymýšlet nadávky.

V tom někdo zaťukal. Bože, ten je nedočkavej! zavrčela jsem v duchu.

Došla jsem ke dveřím a chtěla začít nadávat, ale za nimi stála pokojová služba.

„Vaše večeře, madam,“ řekl muž a vjel do pokoje. Dveře jsem nezavřela a šla hned za ním. Přijel s vozíkem ke stolu a položil na něj celý svůj, vlastně můj náklad, a že toho bylo požehnaně.

„Jak tak koukám na vaše miminko, tak víno jako pozornost podniku nebyl zrovna dobrý nápad. Co třeba jahody v čokoládě?“ zeptal se. Nejdřív jsem to chtěla zavrhnout, ale nakonec jsem přikývla.

„To by bylo milé. Děkuji,“ řekla jsem a usmála se na něj. Kývl a odešel i s vozíkem, zavřel za sebou dveře a já se podívala na tu hromadu jídla. Opravdu jsem si toho tolik objednala?

„Dobrou chuť,“ řekl sametový hlas a já sebou úlekem trhla. Prudce jsem se otočila a nebezpečně zavrávorala dozadu. Ještě, že za mnou je ten stůl.

Edward stál naproti mně a zamilovaně mi hleděl do očí. Na sucho jsem polkla.

Klid, Bello, mysli na to, že mu chceš vynadat, nedívej se na to, jak vypadá. A že vypadá zatraceně sexy. Černá košile, rozepnutá nahoře na dva knoflíčky, odhalovala část jeho hrudi. A ty jeany... ach můj bože! Kdo se na něj může zlobit, když vypadá jak sám bůh.

Zaklepala jsem mírně hlavou.

„Přišel sis pro snubák?“ zeptala jsem se ho přiškrceně. Musela jsem se nutit zírat mu do tváře. Začala jsem hledat prst, na kterém jsem měla prstýnek. Rychlým pohybem jsem se ho snažila sundat, ale on mé ruce vzal do svých a obě políbil. Zamotala se mi hlava. Já to dlouho nevydržím, a asi tu omdlím.

„Přišel jsem se usmířit,“ vydechl mi do obličeje a já zavrávorala.

Sakra! Proč zrovna teď mi ten kluk přijde tak ohromně sexy. Moment, nebude to tím, že on je sexy? Bingo, Bello! Kápla si na to.

Mezitím, co jsem se tak chválila a zároveň se snažila uklidnit – což mi moc dobře nešlo –, se Edwardovy rty nebezpečně blížily k mému uchu. Když jsem si to uvědomila, zatajil se mi dech a rychlost tepání mého srdce vyběhla neuvěřitelně vysoko.

„Miluji tě,“ zašeptal do mého pravého ucha a skousl můj ušní lalůček – zachvěla jsem se -, tváří se třel o tu mou, poté rty přes rty, pak přes druhou tvář a nakonec skončil u levého ucha.

„Chci být s tebou...“ Tentokrát lalůček polaskal jazykem, a pak dodal, „... navěky,“ zašeptal. Pak chytil můj obličej do dlaní a podíval se mi upřímně do očí. Začala jsem rudnout.

„Nemůžu bez tebe žít,“ políbil mě, „nechci bez tebe žít.“ Další polibek.

„Jsi to nejlepší, co mě kdy potkalo. Byl jsem hlupák, když jsem tě chtěl opustit, že jsem tě opustil.“ Následoval o něco delší polibek. Nebylo to nic vášnivého, jen oťukával svými rty mé, ale i tak to v sobě mělo jisté kouzlo. Dočista mě dostal.

„Už bych to nikdy neudělal,“ řekl, a než jsem stihla reagovat, znovu mě políbil. Tentokrát o něco vášnivěji. Mým tělem se rozlévalo teplo, horkost, vášeň, chtíč, láska, něha a bolest. Nepatrně jsem kývla!

„Zůstaň, kde jsi, ještě jsem neskončil,“ řekl, políbil mě na tvář, pak se rty jemně dotkl koutku úst a já dostala elektrický šok do celého těla. Musela jsem se dlaněmi opřít o stůl, jinak bych spadla, když odešel ke dveřím. Nevnímala jsem, co šel zařídit, jen jsem tupě zírala před sebe a snažila se vzpamatovat.

Sakra, Bello, vzchop se! Opravdu mu to chceš nechat takhle lehko projít? Vážně!

Ano!

Kde je tvá hrdost? Kde je ta bojovnice, která si nenechala jen tak něco líbit?!

Máš pravdu! Měla bych mu aspoň trošku vynadat!

Zatřepala jsem hlavou, nasadila obličej pokerového hráče a počkala, až se vrátí.

Což netrvalo moc dlouho. Během chvilky ke mně přicházel sexy chůzí a s flirtovným úsměvem. Ach bože!

Otevřela jsem ústa, že mu vynadám.

No, tak do toho, Bello, jen mu to pořádně nandej.

Nic. Z mých úst nevyšla ani hláska.

Nic?! Bello? Tak sakra, holka! Tvoje hrdost? Víš, co je tvá hrdost?

Hrdost? Neznám to slovo.

„Jsem zpátky i s jahodami v čokoládě, dáš si?“ zeptal se a mrkl na mě jedním okem. Zavřela jsem ústa a hleděla na tácek. Nebyla jsem schopná slova. Položil ho na zem, sedl si do tureckého sedu a stáhl si mě na klín. Zadívala jsem se mu do očí, byly upřímné, věrné a nádherně zlaté.

Pozorně jsem sledovala jeho počínání.

Namočil jednu jahodu do čokolády, chvilku ji nechal ztvrdnout, a pak ji přiblížil k mým ústům. Automaticky jsem ústa pootevřela a on mi vsunul jahodu dovnitř. Donutila jsem se skousnout a rozžvýkat ji. Bylo to vynikající.

Sledoval má ústa, jak se pohybují, když v tom mě napadlo něco bláznivého.

Namočila jsem dva prsty do čokolády, trochu to zapálilo, a začala ji roztírat po Edwardových rtech. Moc dobře věděl, co mám v plánu, a tak mě nechal. Pak jsem si mé prsty olízla a nakonec začala slízávat čokoládu z jeho rtů. Nečekala bych, že ho to bude tak vzrušovat, ale on vzdychal, jak smyslů zbavený. Horkost v mém těle se ještě zvětšila a já ucítila vlhkost v klíně.

Pro pána jána, Isabello, prober se. Zaklepala jsem ostře hlavou, rychle vstala z jeho klína, přešla ke stolu, opřela se o něj.

„Ne! Tak jednoduše ti to neprojde,“ říkala jsem a snažila se racionálně uvažovat. V hlavě jsem ale měla jen Edwardovi sladké, chladné, čokoládové rty. Ne, Bell, ne! Když v tom mě jeho pevné ruce chytly okolo pasu a uvěznily mě tak v jeho náručí.

„Nad tím jsem ani nepřemýšlel,“ řekl a já vykulila oči. Ještě, že to nemohl vidět, protože byl za mnou. Co se to s tím chlapem stalo? Ještě přibližně tak před dvěma hodinami mě chce opustit a teď mě tu svádí. A dost úspěšně.

Jeho ústa se objevila na mém krku a začala sát kůži u mé krční tepny. Myslela jsem, že mě to vyděsí, ale naopak. Vzrušilo mě to ještě víc. Zavřela jsem oči a slastně vzdychla. Tělem mi probíhalo miliony elektrických výbojů a všechny se shlukovaly v jednom místě, v mém lůně.

Jeho ruce opustily můj pas, ale toho jsem si moc nevšímala. Důležité pro mě byly jeho rty, které prozkoumávaly mou pokožku. Tahle chvíle pro mě byla ideální, dokonalá. Nic už jí nedokázalo vylepšit. Byla jsem v sedmém nebi, a tak to mělo i zůstat, dokud něco neudělal.

„Otevři oči,“ řekl a já si až teď uvědomila, že jsem je zavřela. Poslechla jsem ho a uviděla to. Držel před mým obličejem náhrdelník, diamantový náhrdelník. Vášeň k němu mě v tu ránu opustila, a do mých žil se vlévala pomalu, ale jistě zloba a hněv. Proboha! Ne, to ne! Zamračila jsem se na tu věc. „Líbí se ti?“ zeptal se a znovu mě políbil na krk. Mírně jsem se ošila. Diamanty se ve světle lustru třpytily a mně naskočila husí kůže.

Moje biologická matka, Jannet, jich měla plné stojany. Ještě, než jsme se rozhádaly, vodila mě k nim a vždycky mě poučovala. Říkala, že, když půjdu v jejích stopách, budu jich také mít dost. A také, když budu hodná a nebudu jim dělat ostudu. Z mého pohledu to bylo dost – trapné. Ale co, matky se nikdy nezmění.

A pak, když jsme se rozhádaly, začala jsem ty diamanty nenávidět. Měla jsem chvilku pocit, že za všechno můžou ony, že to ony zničily vztah mezi mnou a matkou. Z duše je nenávidím!

„Líbí se ti?“ zeptal se Edward ještě jednou a já sklonila hlavu. Povzdechla jsem si, skrčila jsem se, abych prošla, a ani se jich nedotkla. Ruce jsem si dala do kalhot a posadila se na pohovku. Naposledy jsem k němu vzhlédla a svůj obličej schovala do dlaní. Do třesoucích se dlaní. Edward nečekal. Okamžitě seděl vedle mě. „Jestli se ti nelíbí, nevadí, koupil jsem ti ještě...“ Zastavila jsem ho zvednutou rukou.

„Ne! Edwarde, víš… Možná ti to přijde divné, ale já se koupit nenechám. Popravdě, přijde mi dost trapné, že si mě vůbec kupuješ drahými cetkami. Víš, z jaké jsem rodiny a děláš to. Vím, že uděláš první poslední proto, abych ti odpustila i to, co jsi neudělal, ale tohle je moc. Dokonce moc i na mě! Když už něco provedeš, postav se tomu jako chlap. Hodně jsi mě teď zklamal. Dokonce ti řeknu, že vážně dokážeš zkazit veškerou romantiku,“ mluvila jsem s naštvaným tónem. Vlastně… nebyl ani tak naštvaný, jako spíš zklamaný a podvedený.

„Co je špatného na tom, dát ti dárek?“ říkal nechápavě. Jeho oči těkaly po místnosti.

„Edwarde, víš… nechci to řešit, ano. Moje DNA se nezmění a ty mě musíš brát takovou, jaká jsem,“ odsekla jsem a chtěla vstát. On mě ale stáhl zpátky.

„Co jsem udělal špatně?! Řekni mi to, prosím. Napravím to, hned,“ říkal zoufale a já se na něj ustaraně podívala.

„Zapomněl si na jedno základní slůvko,“ povzdechla jsem si a čekala, kdy mu to dojde. Nedošlo, díval se na mě a snažil se na to přijít. Marně. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Když se neumí jednoduše omluvit, má cenu dávat další, již třetí šanci na usmíření?! V hlavě mi kolovalo tolik myšlenek, ale jediná stále věděla, co chce. Edwarda a konečně šťastnou rodinu. Potřebuju se uklidnit, vychladnout.

Proto jsem vstala, došla ke dveřím, otevřela je a čekala, kdy mu dojde, že chci, aby odešel.

Postavil se, došel ke mně. Rukou mi pohladil tvář a políbil na rty. Ani to se mnou nehnulo. Naopak, odtáhla jsem se.

„Promiň, to je to slůvko,“ hlesla jsem smutně, zlehka se pousmála a dveře zabouchla. Jakmile se dveře zavřely, sesunula jsem se k podlaze. Kolena si schoulila pod bradu a začala přemýšlet, co se vlastně stalo. Romantika, jak z červené knihovny, a pak… Po tváři mi stékaly slzy. Slzy krokodýlího mláděte, které zrovna ztratilo matku. Tam někde vzadu v hlavě na mě hulákal tichý hlásek… „Proč jsi to udělala? Trochu jsi to přehnala, nemyslíš?!“ křičel na mě hlas, který doslova zuřil. Poznala jsem ho. Bylo to ten milující. Milující toho upíra.

On ale musí poznat, že si mě diamanty a podobnými cetkami nekoupí. Vše se dá zjednodušit, ale ne vždy je také odpuštěno.

Tak jak se vám líbil dílek?

Chtěla jsem vám také poděkovat za komentíky k minulým dílkům. Děkuji vám za ně! Opravdu mi moc pomáhají. Jste moje zlata!

A ještě jednou chci dodat, že za tento díleček vděčíte TORENCCULLEN, která ho z velké části napsala. Kdyby jí nebylo, čekali byste možná ještě týden, klidně i dýl.

Děkuju ti, Torenc, si zlato!

Autor: Kacikacka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já a zlobivá holka? Nikdy! 42: