40. dílek Jazh?N! je na světě a kupodivu to není poslední díl povídky. Kdo by to byl řekl, že? No a taky doufám, že se vám bude líbit konec kapitolky, dala jsem si záležet. V této kapitolce se dočkáte pohledu Edwarda i Belly, však uvidíte. Nebudu vás déle zdržovat, užijte si díleček a zase někdy příště, Adié.
31.10.2010 (14:45) • Kacikacka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4297×
Já a zlobivá holka? Nikdy!
40. dílek
„Ona si vzpomněla,“ řekl, ale já už ho pomalu neslyšela. Všechno se mi zobrazovalo před očima, jako by se to stalo před chvílil. Mé tělo se začalo chvět. Ovšem nejhorší to bylo, když se mi vybavilo, jak proti Lesliemu vzahuji nůž.
Vykřikla jsem hrůzou a upadla.
Celý včerejšek se mi dopřehrál a já si uvědomila, kde jsem. Seděla jsem Esme v klíně, plakala jsem a třásla se.
„Jsem vrah!“ zašeptala jsem a omdlela.
Edward:
Jak jsem to jen mohl udělat? Jak jsem ji jen mohl takhle ohrozit? Vždyť jsem ji mohl zabít! To snad... já... odejdu! Nemůžu s ní zůstat! Jsem pro ni až moc velkou hrozbou, ona se z toho dostane, má Neytiri a rodinu, která ji miluje. Já odejdu pryč! Bude to tak lepší.
Ne, nemůžu odejít. Nevydržel bych bez ní žít. Nemůžu bez ní žít. Potřebuji ji k životu, potřebuji vědět, že je v pořádku a v bezpečí. Jaká ironie! Sám ji málem zabiji, ale potřebuji vědět, že je v bezpečí.
Z mých úst se vydral hlasitý výkřik a já plnou rychlostí narazil do stromu. Toužil jsem cítit fyzickou bolest. Bolest, která by mi odpomohla od špatného svědomí. Nic jsem necítil, ovšem ten strom to nepřežil. Třísky z něj se rozletěly několik metrů daleko a ze země zůstal trčet jen pahýl, který připomínal pařez. Zavrčel jsem tak silně, až to vyděsilo mě samotného.
Nezasloužím si žít! Nezasloužím si ji! Kdyby to jen šlo, zabil bych se sám. Zničil bych se a to bez nejmenších problémů. Už jsem se o to kdysy pokoušel, marně. Nic nepomohlo, jedinou šancí byl jiný upír nebo vlkodlak.
Skácel jsem se k zemi a zasténal. Proč? Proč musím být zrůda?
Schoulil jsem se do klubíčka a vzlykal. Toužil jsem, aby se mi z očí rozlily slzy, nebylo mi přáno. Mé slzné kanálky již dávno vyschly, nezbyla v nich ani kapka té slané vody, která by mi tolik pomohla.
Bella:
Krev! Krev! Krev! Krev!
S křikem jsem se vyhoupla do sedu, třes ovládl mé tělo.
„Edwarde!“ zasténala jsem. Kde je ten proklatý upír, když ho potřebuji. Tak moc bych chtěla, aby mě objal. Ale on tu není. Vykašlal se na mě? Klidně to je možné.
„Neytiri!“ vydechla jsem krátce a rozeběhla jsem se k postýlce mé dcerušky. Byla prázdná! Leslie! Ne! Zoufalství mě pohltilo, rozrazila jsem dveře od pokoje a seběhla do obývacího pokoje. Esme seděla na pohovce a krmila Neytiri z láhve. Zalila mě vlna klidu.
„Podívej, kdo přišel, zlatíčko, maminka je tu. No ano, maminka. Už se nám po tobě stýskalo, Bello,“ řekla Esme a vzhlédla od mého dítěte. „Je strašně neklidná od té doby, co se probudila. Stýská se jí po tobě,“ řekla a já v jejím hlase cítila mírný záchvěv závisti. Ona ten pocit nikdy nezažila. Nikdy nemohla být doopravdovou matkou. Obrovská škoda, protože právě Esme by byla ta nejlepší maminka na světě. Ona je nejlepší maminka na světě.
„Děkuji, mami,“ řekla jsem a sedla si vedle ní na pohovku. Usmála se na mě.
Víte, věděla jsem, že mě přepadne provinilost a znechucení vůči mě samotné, že jsem někoho zabila. Teď bylo ale něco mnohem důležitějšího, Neytiri.
„Můžu?“ zeptala jsem se Esme a natáhla paže pro mou dcerku. Bez váhání mi ji podala a já stiskla Neytiri pevně v náruči. Ney vydala spokojené zamručení a začala si cucat paleček. Celou dobu se na mě dívala a já se dívala na ni. Miluju jí! Nikdy bych jí za nic nevyměnila, je moje.
„Je celá ty,“ řekla Esme a pohladila Neytirin nosíček. Ney se trošku zakabonila a poté pšíkla. To ve mně vyvolalo vlnu štěstí, blaha, naplnění. Radostně jsem se zasmála.
„Ale prosím tě, co nám to tu povídáš, princezničko,“ řekla jsem mateřským hlasem a pohladila ji po hlavičce. A ona zazývala. Je unavená, dáme jí spinkat. Už jsem se zvedala z pohovky, když mě Esme zastavila.
„Já ji uložím. Ty jdi do kuchyně, někdo tam na tebe čeká,“ řekla, vzala mi Neytiri z ruky a vydala se nahoru. Když jsem je ztratila z dohledu, polila mě horkost. Něco mi říká, ať tam nechodím, že mě nečeká nic dobrého. Na druhou stranu jsem chtěla vědět, co mi ten dotyčný chce. Udělala jsem jeden krok dopředu.
Ne! Nechoď tam. Jdi nahoru za Neytiri a buď s ní. Okamžitě.
Jen jdi, jsi přeci zvědavá, kdo tam je. Honem, jdi tam, než tě pohltí pocit provinilosti z vraždy.
Poslechla jsem svůj druhý hlas a vešla do kuchyně. Atmosféra zde byla hustá a napnutá. Za kuchyňským stolem seděl Edward a díval se na mě. Nejdřív jsem se zaradovala, že se konečně vrátil. Pak můj obličej ale pohasl, když jsem si všimla, jakým způsobem se na mě dívá.
Tak jo, pusťte se do mě. Já vím, že tenhle dílek je zatraceně krátký, ale já si prostě nemohla pomoct. Navíc mám poslední dobou menší krízu s touto povídkou. Nějak mě opustila fantazie, tak se mnou mějte slitování.
Také vám děkuji za komentíky k minulému dílku. Opravdu moc děkuji.
Autor: Kacikacka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Já a zlobivá holka? Nikdy! 40:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!