Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já a zlobivá holka? Nikdy! 31

03.09.2010 (08:15) • Kacikacka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4307×

Já a zlobivá holka? Nikdy!

31. dílek

„Pojď domů, lásko,“ zašeptal a pohladil mě po ruce. Já se stále dívala do zrcadla a pocítila hrozné vysílení. Byla jsem strašně slabá a unavená. Oči se mi pomalu začaly zavírat.

„Nech mě na pokoji, Edwarde,“ řekla jsem chraplavě, ale stále měla pohled zabodnutý na odraz v zrcadle. Barva okolo očí se rozmazávala kvůli slzám, které mi ještě před chvilkou tekly.

„No tak. Omlouvám se ti. Prosím... já tě prosím. Pojď domů,“ žadonil jemňounce.

„Nech mě být,“ řekla jsem ještě mdleji. Zavřela oči a po další chvilince jsem ucítila, jak ztrácím pevnou půdu pod nohama.

Když jsem otevřela oči, celá místnost se mi hýbala před očima. Strop se hýbal ze strany na stranu. Pokusila jsem se vstát, ale okamžitě jsem se zase svalila na postel. Mé srdce se hekticky rozkmitalo. Těžko se mi dýchalo. Zmocnila se mě panika.

„Edwarde!!“ zaskuhrala jsem a on se v tu ránu skláněl nade mnou.

„Copak, lásko?“ zeptal se starostlivě a hladil mě po mé zpocené tváři. „Už je to dobré, miláčku. Jsem u tebe, nic se ti nestane.“ Začala jsem se pomalu uklidňovat. Dech se mi vrátil do normálu. Oči mě pálily, chtělo se mi znovu brečet. Panika se mě opravdu zmocnila a já se v ní začínala topit. „Miluji tě,“ zašeptal směrem ke mně. Slzy přetekly přes okraj a on je začal stírat svými chladnými a milujícími prsty. Snažila jsem se uhnout pohledem, ale on chytil můj obličej do svých dlaní a nedovolil mi podívat se jinam. „Jsem s tebou,“ říkal a přibližoval se ke mně svým obličejem, až naše rty byly jen malinký kousek od sebe. Překonal tu zanedbatelnou vzdálenost a políbil mě. Tenhle polibek byl naléhavý a zoufalý. Jakoby nevěděl, co se mnou má dělat. Nebyla jsem schopná mu polibky oplácet.

Po kratičké chviličce se odtáhl a pohladil mě po vlasech.

„Mám hlad,“ zašeptala jsem a on se usmál.

„Esme už ti něco ukuchtila,“ řekl a podal mi talíř, který ležel na nočním stolečku. Najedla jsem se, aniž bych si všimla, co to je. Vím jen, že to bylo dobré a můj žaludek přestal naříkat. Hlavní pozornost si teď vysloužily Edwardovy oči. Jeho kouzelné, zlatavé, milující oči. Uvěznil mě ve svém pohledu a já cítila, jak velké napětí mezi námi vládne. Lehounce se dotkl palcem mé brady a já se usmála. Má včerejší špatná nálada byla ta tam. Teď mnou vládlo vzrušení.

Styděla jsem se za to, že jsem včera vůbec dokázala pomyslet na to, že Edwarda nemiluji. Jak mě to mohlo napadnout? Ty hormony mě vážně jednou zničí a tuším, že to nebude za dlouho.

Ozvalo se zaklepání. Zděšeně jsem se podívala na dveře. Jestli je to Alice, tak se zabiju. Už nevydržím ty její výslechy. Zblázním se z toho. Jeho chladná ruka mě pohladila.

„Neboj. Včera jsem jí vynadal, už se tě nebude na nic ptát. Tedy alespoň ne na to, kdo je otec,“ ujistil mě a já se trošičku uklidnila. Alice otevřela dveře a já se na ni naštvaně dívala.

„Ahoj, Bello,“ pozdravila mě mile a provinile. Ignorovala jsem ji. „Odpusť mi, prosím,“ žadonila. Zase jsem ji prosklila. „Podívej, něco jsme ti s Edwardem upekli, aby ses na nás přestala zlobit. Koukám, tak Edwardovi jsi už odpustila,“ řekla a ukázala mi na podnosu velký dort ve tvaru srdce. Byl nádherný a taky vypadal dost chutně.

„Tohle ti posílá Carlisle s Esme. Jsou v práci, tak chtěli, abych ti to dala,“ řekla a podala mi krabičku. Svraštila jsem obočí a otevřela ji. Byl tam přívěsek na řetízek a nebo náramek.

„Nevěděli, jestli máš radši náramky nebo řetízky, tak ti koupili oboje,“ řekla a podala mi další dvě krabičky. Dívala jsem se na motiv toho přívěsku.

„Děkuji... chci být sama,“ řekla jsem, aniž bych z něho spustila oči. „Prosím,“ řekla jsem o chvilku později. Jakmile oba odešli, rychle jsem se osprchla, oblékla do tepláků, trička a na nohy si obula kecky. Vzala jsem nové plátno, dala ho na stojan a začala kreslit. Malovala jsem přesně to, co bylo na tom přívěšku. Teď jsem si uvědomila, že Edward, Emmett, Jasper a Carlisle mají úplně stejný motiv, akorát že na kožené pásce na ruce. A Alice a Rose ho mají na krku. Jen Esme ho má na prstě, jako prstýnek. Takže to je vlastně symbol... erb rodiny Cullenů.

Jako vždy jsem se do malování tak zažrala, až jsem ztratila pojem o čase. Snažila jsem se, aby byl obraz dokonalý. Po době se ozvalo klepání na dveře.

„Bello, můžu dál?“ zeptal se Edwardův sametový hlas.

„Ne! Teď ne,“ řekla jsem a ohlodávala konec štětce.

„Prosím,“ zažadonil.

„Vydrž, lásko. Tak za dvě hodinky to bude,“ ujistila jsem ho, stále pozorovala obraz a snažila se přijít na to, co tomu chybí.

„Dvě hodiny?“ zeptal se zděšeně. „Nemáš hlad? Jsi tam zavřená už tři hodiny a ani jednou jsi se neozvala,“ ptal se mě starostlivě. Přišla jsem ke dveřím a zamkla je. „Co to děláš?!“ zeptal se hystericky.

„Neměj strach. Jsem úplně v pořádku. Tohle je jen pojistka toho, že sem nikdo nepůjde. A ticho, prosím, nemůžu se soustředit,“ řekla jsem a pokračovala v malování.

Za necelé dvě hodinky bylo opravdu vše namalováno. Musím uznat, že se mi ten znak opravdu povedl. Samozřejmě na přívěsku byl mnohem hezčí, ale i snaha se cení. Došla jsem do koupelny, umyla si ruce a obličej, oblékla si mikinu, zamkla pokoj, klič strčila do kapsy a šla dolů. V obýváku byl Emmett, Alice a Edward.

„Aaaa, naše těhulka přišla. Už jsem myslel, že umřu hlady. Tak co? Chceš být upečená spíš na kari neboj na másle?“ zeptal se Emmett a laškovně se na mě podíval. Zasmála jsem se tomu, ale nijak nereagovala. Edward po něm zavrčel a natáhl ke mně ruce. Přišla jsem k němu a on si mě stáhl do klína. Začal mě náruživě líbat. Periférním viděním jsem si všimla, že se Alice někam vytratila. Tušila jsem kam. Zavřela jsem oči a užívala si Edwardovy polibky.

„Nedostanu se tam,“ zavrčela Al najednou směrem k Edwardovi, on se odtáhl a podíval se na ni. Pak chápavě zakýval a začal mě sjíždět pohledem. Strčila jsem ruku do kapsy, kde byl klíč od pokoje. Věděla jsem, co mají za lubem.

„Půjdu se projít,“ řekla jsem, ale pak mi zakručelo v břiše. „Ale nejdřív si dám něco k jídlu.“ Alice chápavě a přitom zamračeně kývla.

„Mluvíš mi z duše, nastav krk,“ řekl Emmett a v tu ránu stál u mě a nakláněl se k mému krku. Zničehonic zmizel a já uslyšela ohlušující ránu, která se ozvala z druhé strany místnosti. Edward se tam válel po Emmettovi a mlátil ho.

„Bože, brácho, já si dělal srandu,“ křičel na svou obranu Emmett, ale Edward ho nepřestával bít, k tomu se začal smát. Zakroutila jsem hlavou nad jejich dětinským chováním a šla do kuchyně. Na stole ležela pizza a byla ještě teplá. Najedla jsem se a zbytek dala do ledničky. Byla opravdu výborná.

Pak jsem přešla do garáže a tou vyšla ven. Rozešla jsem se směrem k té loučce. Věděla jsem, že mi může trvat pěkně dlouho, než tam dojdu, ale bylo mi to jedno.

Šla jsem asi ještě deset minut, když jsem ucítila, že mě někdo pozoruje. Myslela jsem si, že je to Edward, ale mýlila jsem se. Najednou se přede mnou objevil chlapec s tmavou kůží, na krátko střiženými vlasy a byl jen v šedivém tílku a oškubaných tříčtvrťákách. Na rameni měl vytetovaný jakýsi ornament.

„Ahoj,“ pozdravil mě a mile se usmál. Jeho obličej byl dětský, mohlo mu být tak patnáct nebo šestnáct.

„Ahoj,“ pozdravila jsem ho a obezřetně ho pozorovala.

„Neboj, já ti neublížím,“ řekl a podal mi ruku.

„Já jsem Jacob,“ představil se. Podala jsem mu ruku taky. Ta jeho byla horká.

„Máš horečku,“ oznámila jsem a zkoumala ho pohledem.

„Toho si nevšímej. Přeslechl jsem tvé jméno,“ upozornil mě.

„Nepřeslechl. Neřekla jsem ho,“ odpověděla jsem mu, obešla ho a šla dál. Po chvilce mě doběhl a držel se mnou krok. Ono ani nebylo těžké ho se mnou držet, šla jsem jak šnek.

„A jak se tedy jmenuješ?“ zeptal se a já citila, jak z jeho strany ke mě sálá teplo. Bylo to příjemné.

„Nymfadora,“ odpověděla jsem. Trošku si z něj vystřelím. Cítila jsem na sobě jeho vyděšený pohled.

„Pěkné jméno,“ řekl a jeho hlas zněl vážně. Chlapec je dobrý herec. Podívala jsem se na něj.

„Ne, není pěkné. Je strašné,“ oponovala jsem mu, ale najednou se vedle mě objevil Edward a propaloval Jacoba pohledem.

„Jacobe, co ty tady?“ zeptal se na oko zdvořile, ale v jeho hlase byla zuřivost. Zavrčel a Jacob taky.

„Procházím se s Nymfadorou,“ odpověděl a nadzvedl jedno obočí.

„Nymfadorou?“ zeptal se Edward, podíval se na mě nechápavě a pak se začal smát. Jacob ho pozoroval divným pohrdavým pohledem.

„Tvůj kamarád se zbláznil?“ zeptal se mě a dál Edwarda povýšeně a znechuceně pozoroval.

„Ne, je úplně normální,“ odpověděla jsem a trošku se uchichtla. Edward se po chvilce uklidnil, objal mě okolo pasu a přitiskl si mě na tělo.

„Tak pojď, ty moje Nymfadoro. Půjdeme domů,“ řekl.

„Ahoj Jacobe, třeba se ještě někdy uvidíme,“ rozloučila jsem se s ním a šla s Edwardem domů.

„Jen přes mou mrtvolu,“ zašeptal Edward skoro neslyšitelně.

„Ahoj, Nym,“ řekl Jacob.

„To tě opravdu jiné jméno nenapadlo?“ zeptal se mě šeptem s pobaveným tónem v hlase Edward. Když v tom mě napadla jiná otázka.

„Chodil bys se mnou, kdybych se jmenovala Nymfadora?“ zeptala jsem se ho a nedočkavě čekala na odpověď. Okamžitě mi odpověděl.

„Blázínku. Samozřejmě, že ano. Nemiluji tvé jméno, ale tebe,“ řekl a já cítila jeho zamilovaný pohled na mém obličeji. Zamračeně jsem se mu podívala do očí.

„Takže tobě se jméno Bella nelíbí?“ zeptala jsem se smutně.

„Líbí. Jen mi nezáleží na jméně,“ řekl, najednou stál přede mnou a pronikavě se mi díval do očí. „Jde mi o to, co máš tady,“ řekl a položil svou ruku na místo, kde mám srdce. To se rozbušilo, div že mi nevyskočilo z hrudi. Usmál se potutelně a stále mě propaloval pohledem. Sklopila jsem zrak a trošku se začervenala.

„Škoda, že se nečervenáš častěji, moc ti to sluší,“ řekl, pohladil mě po tváři a pak si můj obličej zvedl, aby mi viděl do očí. A srdce bilo rychleji a rychleji. Naklonil se ke mně a jemně mě políbil a nezůstali jsme jen u toho jednoho polibku. Oplácela jsem mu je stejnou intenzitou. Jeho ruce se dostaly pod mou mikinu a tričko a zkoumaly mé tělo. Mé ruce dělaly to samé na jeho těle.

Po delší chvíli jsem se od něj odtáhla a se zkoumavým pohledem jsem se mu dívala do očí. Zračila se v nich láska, něha, vzrušení a chtivost. Pohladila jsem ho po tváři a zastavila se svou dlaní u jeho rtů. Zkoumala jsem je jak prsty, tak pohledem. Byly tak chladné a strašně mě přitahovaly. Chtěla jsem je okusit. Jednou si kousnout. Zavřel oči. Přiblížila jsem své rty k těm jeho a opravdu ho do nich kousla, ale bylo to, jako bych kousala do kamene.

Uchechtl se a otevřel oči.

„Co to děláš?“ zeptal se a díval se mi do očí.

„Něco jsem zkoušela,“ odpověděla jsem a opřela si hlavu o jeho hruď, zavřela jsem oči a zkusila usnout. Povedlo se.

shrnutí

Autor: Kacikacka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já a zlobivá holka? Nikdy! 31: