Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já a zlobivá holka? Nikdy! 28. - happy

06.08.2010 (15:30) • Kacikacka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5126×

Já a zlobivá holka? Nikdy!

28. dílek – happy verze

Velké upozornění: Tímto dílkem tato povídka nekončí. V happy verzi budu pokračovat dál. Nevím sice jak dlouho, ale budu. Takže klídek, pohodička, tabáček a hlavně pěkné počteníčko.

Začátek, je úplně stejný jak u sad verze, odlišné to bude až po tom, co mu řekne, že se s ním nemůže vyspat, kvůli miminku.

„Teda, tedáá? Co se to stalo?“ zeptal se Emmett překvapeně, když si všiml, jak mě Edward vnáší do domu.

„Emmett se zbláznil,“ zahlásila jsem a usmála se. Edward mě za vchodovými dveřmi postavil na zem a chytl mě za ruku.

„Že Vám to ale trvalo!“ řekla Esme, která nás pozorovala z kuchyňských dveří. Byla ráda, že jsme konečně s Edwardem spolu. Usmála jsem se a rozešla se do pokoje. Edward mě věrně následoval.

Hned jak jsme zmizeli za dveřmi, otočil si mě k sobě čelem a začal mě náruživě líbat. Nebylo v tom ani trochu něhy. Z těch polibků byl cítit chtíč, hrubost, touha. Zajel rukou pod mé tričko a jedním trhem ho roztrhl. Víc se na mě přimáčkl a najednou jsem ležela na posteli a on ležel na mě. Jednou rukou se podepíral, aby mě nezalehl. Ztrhl ze mě i kalhoty a já zůstala jen ve spodním prádle. Pak začal svlékat i sebe. Během pár vteřin byl jen v trenkách. Bylo mi trošku líto, že v tom není ani troška romantiky, ale i tak mě tato situace vzrušovala.

Chtivě se na mě podíval a znovu se vrhl na mé rty. Začal je drtit těmi svými a při tom mi pomalu sundaval podprsenku. Když už byla dole, začal laskat má ňadra jeho prsty. Myslela jsem, že vyskočím z kůže. Kroutila jsem své tělo pod jeho doteky. Pak jedním trhem roztrhl mé kalhotky a stejně tak zbavil sebe trenek.

Znovu se na mě toužebně podíval a zrovna, když chtěl spojit naše těla v jedno, mě nepříjemně bodlo u srdce. To nesmím dopustit. Nemůžu ublížit mému miláčkovi.

„Stop!“ vyhrkla jsem a on se na mě nechápavě podíval.

„Co se stalo?“ zeptal se trošku zklamaně.

„Neboj, všichni odešli. Chtěli nám dopřát trošku soukromí,“ ujistil mě a chtěl mě znovu začít líbat, ale já jsem zakroutila hlavou.

„Ne, kvůli tomu to není. Já nechci ublížit mému děťátku,“ objasnila jsem. On se podíval na mé bříško, pak zakýval hlavou, slezl ze mě a lehl si vedle mě. „Promiň,“ omluvila jsem se.

„Ale ty hlupáčku, za tohle se vůbec neomlouvej,“ řekl mile, pohladil mě po tváři a položil svou chladnou ruku na mé bříško. Po chvilince hledění si do očí, přejel svou rukou nahoru přes má ňadra a skončil u mé brady. Jemně ji chytil, přitáhl si mě za ní k sobě a spojil naše rty. Druhou rukou mě chytil okolo pasu a víc si mě k sobě přitiskl. Zamotala jsem své ruce do jeho vlasů a užívala si tuto krásnou chvilku. Po chvíli mi začala být zima, oblékla jsem se a pokračovali jsme. Tímto způsobem jsme strávili čas, než nás Alice vyrušila.

Zaťukala a když jsme neodpovídali, tak vešla dovnitř.

„Co vy dvě hrdličky? Nemá někdo z vás hlad?“ zeptala se nás, ale mně bylo jasné, že je to mířeno na mě. Edward mě ale předběhl.

„Ano, asi si dám malý předkrm,“ řekl a vrhl se mi na krk. Začala jsem se smát.

„Bello, jestli to přežiješ, co si dáš k jídlu?“ zeptala se. Když jsem se uklidnila odpověděla jsem.

„To je jedno, třeba špagety?“

„Dobře, už vás nebudu rušit,“ řekla a odešla.

„To je otrava co?“ zahučel mi do krku Edward a vrátil se k mým rtům. Nestihl mě ale začít líbat, protože jsem mu odpověděla.

„Celá po svém nejstarším bráškovi,“ řekla jsem provokativně. Přimhouřenýma očima se na mě podíval.

„Takže já jsem otravný?“ zeptal se s jedním nadzvednutým obočím.

„Ano! Ano jsi!“ řekla jsem a cítila jsem, jak se mi rozzářily oči. Nasupeně se na mě podíval.

„Počkej, já ti ukážu, jak dokážu být otravný,“ řekl a v tu ránu byl pryč. Pro sebe jsem se zasmála a zvedla se. Okno bylo otevřené a když jsem se ho chystala zavřít, vlítl jím do pokoje Edward a hodil na mě hromadu listí. Dívala jsem se na něj s otevřenou pusou a pak přimhouřila oči.

„Tak, teď chci vidět, jak se mi pomstíš,“ řekl provokatérsky a myslel si, že má vyhráno. Pletl se chlapec. S jedním nadzvednutým obočím jsem se na něj zašklebila.

„Chceš pomstu? Máš ji mít,“ řekla jsem a šla do obýváku. Ignorovala jsem ho. Když se mě na něco ptal, prosklila jsem ho. S ostatními jsem se normálně bavila, ale s ním ne. A když mě začal líbat, nechala jsem ho, nezapojovala jsem se – musím se přiznat, že mi to dalo pořádnou práci, ale zvládla jsem to – a když přestal, normálně jsem odešla.

Jeden den to ještě zvládal, ale další už začal nadávat.

Ráno jsem se probudila a první co jsem uviděla, byl Edward, jak se nade mnou sklání a chystá se mi dát polibek. Uhnula jsem se mu, odstrčila ho od sebe a šla do koupelny. Než za mnou stihl přijít, zamkla jsem se.

„Bello, otevři!“ říkal trošku zoufale. Aaaaa povedlo se. Neodpověděla jsem. „Prosím, nemůžeš mě pořád ignorovat!“ zasténal. Usmála jsem se pro sebe a pustila sprchu.

Osprchovala jsem se a chtěla se obléknout do normálního oblečení, ale neměla jsem hadry a tak jsem se jen zabalila do ručníku. Věděla jsem že riskuji, ale bylo mi to jedno. Chtěla jsem ho potrápit a to pořádně. Trošku víc jsem si rozcuchala vlasy, abych vypadala dostatečně sexy a vyšla z koupelny.

On ležel na posteli, a když mě uviděl, oči mu zčernaly. Ztuhl a ani se nepohl. Odvrátila jsem od něj pohled a šla do šatny. Nezavřela jsem za sebou, jen přivřela. Připravila jsem si tepláky a jedno volné triko, nakonec jsem si ale připravila něco jiného. Byly to minišaty bez ramínek, pod ňadry byla stužka a od ní až dolu byly šaty volné a končily těsně pod zadečkem. Obula jsem si páskové boty na podpatku a párkrát se prošla. Pořádně jsem si oživila chůzi na takovýchto botách a podívala se na sebe do zrcadla. O shit! Tak přesně takhle jsem nikdy vypadat nechtěla, ale kvůli mé pomstě to vydržím.

Zbývaly mi upravit jen vlasy. Vyfoukala jsem je a navlnila. Oči jsem zvýraznila řasenkou. To bylo vše.

Zhluboka jsem se nadechla a vyšla z šatny. Edward tady ale nebyl. Ach jo! Jaká škoda. Nevadí, třeba bude dole. Šla jsem tedy do obýváku a... bingo! Je tu. Seděl na pohovce zády ke schodům a Alice byla naproti němu. Když mě uviděla mírně pootevřela ústa a s údivným výrazem se na mě dívala.

Edward ztuhl! Nejspíš mě viděl v jejích myšlenkách. Postavil se a chtěl odejít. Já ale věděla jak ho zastavit.

„Alice, co bys řekla menším nákupům,“ řekla jsem a konečně se dočkala toho, čeho jsem chtěla. Edward se prudce otočil a vyjel na mě.

„Nikam! Doma budeš! V tomhle tě nikam nepustím,“ řekl trošku hystericky. Žárlí, žárlí, žárlí! Radovala jdsem se vduchu. Prosklila jsem ho a čekala na Alicinu odpověď.

„Ale jistě,“ odpověděla s radostí. „Dojdu si jen pro kabelku a pro klíčky od auta,“ řekla a byla pryč.

„Bello!“ zasténal Edward, ale nepřišel za mnou. Podívala jsem se na něj, ale hned od něj odvrátila pohled. Pomsta bude sladká chlapečku! Řekla jsem si pro sebe a povytáhla jeden koutek úst nahoru.

„Tak jdeme?“ zeptala se Alice ode dveří. Já se na ni usmála a přišla jsem za ní. Nastoupily jsme do jejího nového žlutého poršátka a vyjely směr Seattle. Ani jsme nestihly vyjet z Forks a už se za námi hnalo stříbrné volvo. Alice se od srdce zasmála a já se smála s ní.

Byl to příjemný pocit vidět, jak Edward žárlí. Myslím že lépe bych se cítila, kdybych byla u něj v náručí, ale on si o to řekl. Chtěl pomstu? Má ji mít.

Do Seattlu jsme dojely asi za půl hoďky. Alice jela jako šílenec, ale mně to nevadilo. Naopak, líbilo se mi to. Vystoupily jsme, na Edwarda nečekaly, a vydaly se do nákupního centra. Cítila jsem jeho pohled na mých zádech, a ne jen na nich.

Než jsme se dostaly mezi lidi, držel se kus za námi, jakmile se ale objevili první kluci, muži, prostě osoba mužského pohlaví, objevil se těsně za mnou a já slyšela, jak vrčí. Usmála jsem se pro sebe.

Než jsme stihli zalézt do prvního obchodu, zastavila nás jistá osoba. Mně dobře známá osoba.

„Ahoj Bello,“ pozdravil mě Leslie a objal mě. Samozřejmě jen kamarádsky. No měli jste vidět Edwardovu reakci.

„Jdi od ní dál!“ zavrčel a odstrčil ho ode mě. No moment. To už trošku přehání, copak si nepřečetl v jeho mysli, že jsme jen kamar... A sakra! Nejspíš si tam přečetl i něco jiného. Jestli na to teda Leslie myslel, třeba to, že jsem se s ním vyspala.

„Hej, klid kámo. Chci jen pozdravit svou kámošku,“ řekl Leslie a trošku couvl. Obešla jsem Edwarda a znovu Leslieho krátce objala. Odtáhla jsem se.

„Ahoj, chyběl jsi mi,“ řekla jsem a on se usmál. „Leslie, tohle je Alice, Alice, Leslie. Alice je moje sestra. A tohle je Edward, Edward, Leslie, Leslie, Edward. Edward je můj... přítel?“ Zvedla jsem větu do otázky.

„Aha, tak proto se chová tak žárlivě,“ řekl a chápavě zakýval hlavou. Edward zavrčel.

„Bello, jdeme?“ pobídla mě Alice. Zakývala jsem na souhlas.

„Tak jo, třeba se ještě někdy uvidíme, měj se a pozdravuj tu svojí,“ řekla jsem a mrkla na něj.

„No, to bych radši neriskoval,“ řekl a nejspíš si vybavil naši společnou noc, protože Edward ztuhl ještě víc a začal mírně vrčet.

„Ahoj,“ řekl a odešel. Povzdechla jsem si. Jo to byly časy. Mejdany, útěky, úlety. Teď jsem se svým životem spokojená. Otočila jsem se na své sourozence. Alice netrpělivě poklepávala nohou a Edward se na mě ublíženě koukal.

„No co, čekal si že budu panna?“ zeptala jsem se ho zhurta. Možná už to trošku přeháním. Měla bych trošku zmírnit. „Jdeme Alice?“ zeptala jsem se na ni. Ona se na mě zamračila a pak kývla na souhlas.

Po asi dvouhodinovém nakupovacím maratonu jsem si vydupala přestávku na jídlo. Zastavili jsme se v KFC a já se pořádně najedla. Už mi ani nepřišlo nepříjemné, že oni dva nejedí a já se tu nacpávám. Zvykla jsem si. Naopak, spíš mi vadilo, když někdo jedl vedle mě. Ani nevím proč?!

„Pokračujeme?“ zeptala se mě Alice, když jsem se najedla. Záporně jsem zakroutila hlavou.

„Blázníš? S tímhle bachorem? Ani náhodou. Klidně se jděte někam podívat, já tu počkám,“ řekla jsem a úlevně se opřela o opěradlo židličky.

„Dobře, tak já jdu sama. Počkejte tu na mě,“ vyhrkla najednou a byla ta tam. Jen jsem zakroutila hlavou a nechala mé bříško trávit. Najednou jsem ucítila něčí chladnou ruku na mé vnitřní straně stehna. Mírně jsem se zachvěla a podívala se na Edwarda. Zamilovaně a potutelně se na mě díval.

Bože! Já už to nevydržím. Zkus to, ještě chvilinku to zkus.

Vpíjel se svým pohledem do mých očí a já ztrácela odhodlání. Věděl, že nade mnou pomalu vyhrává a aby si pomohl, začal mě po stehně hladit. Shit! Shit! Buď silná Bello, buď silná! Povzbuzovala jsem se. Odvrátila jsem od něj pohled a zadívala se na stůl.

„Miluju tě,“ zašeptal najednou u mého ucha. Ani jsem si nevšimla, že se ke mně naklonil. Zprudka jsem zvedla hlavu, ale to jsem neměla dělat. Naše rty byly ve stejné úrovni a jen malý kousíček od sebe. Chytl mě pod bradou, abych neuhnula a políbil mě.

Tak a má vyhráno. A je to v pytli. Ne! Já se nevzdám! Když se ode mě odtáhl, zhluboka jsem se nadechla, neutrálně jsem se na něj podívala, vstala.

„Jdu do knihkupectví,“ řekla jsem a šla pryč. V zápětí byl za mnou a šeptal mi do ucha.

„Nedělej mi to, prosím. Moc tě prosím. Miluji tě nade všechno na světě. Nevydržím tohle trápení. Vyhrála jsi. To, že si mě nevšímáš mě tak otravuje... tak prosím,“ šeptal naléhavě, při tom se občas letmo dotkl mého stehna, ale já nezastavovala, šla jsem dál a on za mnou. No tak dobře, už toho nechám.

Chytla jsem ho za ruku a vedla ho do prvního obchodu, zavedla jsem ho do jedné kabinky a tam se na něj vrhla. Začala jsem ho vášnivě líbat. Chytla jsem ho rukami okolo krku a tiskla ho k sobě. On mě objal pažemi okolo pasu a mírně si mě nadzvedl. Když už mi došel kyslík, odtáhl se ode mě a přemístil své rty na můj krk.

„Chyběl jsi mi,“ zašeptala jsem udýchaně.

„Ty mě taky, ani nevíš jak moc,“ zašeptal mi do pokožky. A pokračoval v okupování mého krku. Jednu ruku jsem zapletla do jeho vlasů a druhou ho hladila po jeho nádherných zádech. Jak jsem to jen bez něj mohla ten den a půl vydržet?

„Přemístíme se někam jinam?“ zeptal se vášnivě a já věděla co touží udělat. Musela jsem ho však zastavit.

„Víš, že budeš otcem?“ zeptala jsem se ho a on hned pochopil.

„Dobře, tak můžeme dělat něco jiného,“ zašeptal a jednou rukou zajel pod mé šaty a hladil můj zadeček. Mě napadlo ale úplně něco jiného.

„Taky dobrý nápad, ale co kdybychom dělali něco úplně jiného. Třeba... třeba... vybírali jména?“ zeptala jsem se ho a čekala na reakci. Zakýval hlavou na znamení souhlasu a já se usmála.

Sundal mě na zem, chytl za ruku a šli jsme k autu. Nastartoval a vyjel směr Forks. Během cesty mu ještě volala Alice, odbyl ji s tím, že se mi udělalo špatně, a že mě veze domů. Tam jsme byli za dvacet minut. Edward jel mnohem rychleji než Alice. S ním jsem se už i bála. Opravdu jsem čekala, kdy to napálí do stromu. Nestalo se, díky bohu!!

Celé dopoledne jsme pak vybírali jména. Pro děvčátko jsme vybrali Neytiri Isabella Cullen a pro chlapečka Daniel Edward Cullen. Možná bysme vybrali i jiná, ale mé lidství mě zradilo a já usnula.

Autor: Kacikacka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já a zlobivá holka? Nikdy! 28. - happy: