Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já a zlobivá holka? Nikdy! 24

26.05.2010 (09:30) • Kacikacka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6636×

Já a zlobivá holka? Nikdy!

24. kapitola

Rozhodla jsem se, že půjdu do svého pokoje. Tam je to přeci jen bezpečnější. Otočila jsem se, ale zůstala jsem vystrašeně stát. To, co bylo kus přede mnou, totiž nevěstilo nic dobrého.

„Přede mnou se neschováš,“ promluvil vražedně Edward. Jeho obličej byl děsivý. Říkal jen jedno: Zabiju tě!

„Já se o to ale nesnažím,“ řekla jsem a snažila se přemýšlet nad tím, jak se z této šlamastiky dostat.

„Ale nepovídej. A co všechny ty zamčené dveře?“ zeptal se rozhořčeně. Mysli Bello, mysli! Nic mě nenapadalo. Jen jsem mu hrdě hleděla do očí.

„Ty se mě bojíš, tak je to. Tvůj strach je oprávěný,“ řekl vražedně a najednou stál těsně přede mnou. Naše těla byla od sebe pouhých 10 cm. Musela jsem hlavu zaklánět, abych mu viděla do očí.

Já se ale rozhodně nehodlala jen tak vzdát. Jak se to říká? Útok je nejlepší obrana? Ano, tak to je.

„Já a bát se tebe?“ Nahlas jsem se zasmála. „Tak hluboko nikdy neklesnu,“ řekla jsem tvrdě a odvážně mu koukala do očí.

„Koleduješ si o pořádný výprask, děvenko,“ varoval mě tvrdým, arogantním, hrubým a nesnášenlivým hlasem. Trošku se ke mně sklonil a probodával mě pohledem.

„Od koho? Od tebe?“ Stoupla jsem si na špičky, abych mu lépe viděla do očí. „Na to nemáš,“ řekla jsem a při tom mu stále hleděla do očí. Ještě víc se sklonil, takže naše oči byly na stejné úrovni.

„Myslíš?“ zeptal se posměšně.

„Nemyslím, já to vím. Ty jsi totiž bezvýznamný, ubohý, nicotný, směšný...“ Víc už jsem říct nestihla. Jeho rty začaly tvrdě drtit ty mé, přimáčknul si mě k sobě a držel mě tak pevně, že jsem se ani nemohla pohnout. Čekala jsem na vlnu vzteku a ta se taky dostavila. Bohužel z úplně jiného důvodu, než jsem si myslela. Dostala jsem vztek, protože jsem se ho nemohla dotýkat. Mé ruce byly stále uvězněny pod jeho pažemi. Polila mě horkost, chtíč ve mně rostl. Jeho rty mě neuvěřitelně pálily, i když byly chladné, jako led.

Odtrhl své rty od těch mých, zamilovaně se mi podíval do očí a promluvil.

„Tohle jsem toužil udělat tak hrozně dlouho,“ řekl toužebně. Nechápavě jsem ho pozorovala a nahlas dýchala. Opatrně mě vzal do náruče, sklonil se ke mně a znovu mě začal líbat. Tentokrát mnohem něžněji. Obmotala jsem mu ruce kolem krku a ochotně se zapojila. Nikdy jsem nic podobného necítila. Naplnil mě pocit štěstí, naplnění, lásky, chtivosti a spoustu dalších pocitů. Ještě nikdy se ve mně tolik pocitů najednou neprohánělo.

Edward odtáhl své rty od těch mých a položil mě. Až teď jsem si uvědomila, že jsme u mě v pokoji a já ležím na mé posteli s nebesy. Nedočkavě jsem se na něj dívala.

„Miluji tě,“ řekl a mně tak úplně vyrazil dech.

„Od prvního dne, co jsi sem přijela jsem tě miloval. Myslel jsem, že tě nenávidím. Postupem času mi ale došlo, že to, co k tobě cítím, není nenávist, ale láska. A když jsem tě před tím klubem nazval... ty... ty víš čím, bylo mi to tak hrozně líto. Ale když já na toho kluka tak žárlil. Strašně jsem mu záviděl, že on se tě může dotýkat a já ne. Prosím, moc tě prosím, odpusť mi mé hrubé chování,“ prosil mě a klekl si vedle postele na kolena.

Okamžitě jsem se vyhoupla do sedu, chytla ho za ruce a přinutila ho vstát.

„Takhle se neponižuj. Nestojím za to, aby jsi přede mnou klečel,“ říkala jsem pravdivě. Chtěl protestovat, ale já mu položila jeden prst přes rty.

„Mlč,“ zašeptala jsem, stáhla si ho k sobě na postel. Pomalu jsem si lehala a on si lehal nade mne. Neustále jsme si hleděli do očí. Položila jsem se, on se podpíral na loktu, aby mě nezalehl a druhou rukou mě hladil po vlasech.

Po chvíli se jeho ruka, která mě hladila, přemístila k mému levému boku, něžně zajela pod mé tělo a jela po mých zádech až nahoru. U lopatek ji zastavil, nadzvedl si mě k sobě a něžně mě políbil na krk. Držel u něj svá ústa a vdechoval mou vůni. Zvedla jsem ruce k jeho hlavě a zapletla prsty do jeho vlasů. Vší silou jsem si přitáhla jeho obličej těsně nad ten svůj, podívala se mu do očí, bylo v nich tolik něhy. Na nic jsem nečekala a spojila naše rty. Jeho jazyk si začal hrát s tím mým, jako by byl nějaká hračka.

Z ničeho nic mě Edward položil zpátky na postel. Svou ruku teď přesunul nahoru na mé kalhoty. Pomalu se prodral prsty pod mou mikinu a tričko a jel nahoru.

Ztuhla jsem, co když to pozná. Otevřela jsem oči a čekala, co se stane. Zrovna přejel přes místo, kde by mělo být embryo, když jeho ruka ztuhla stejně, jako já před chvilkou. I jeho jazyk se přestal v mých ústech pohybovat. Párkrát přejel rukou tam a zpátky po mém bříšku a pak otevřel oči. Chvíli mi vykuleně koukal do očí a pak, z ničeho nic byl pryč. Klečel vedle mě na posteli a hypnotizoval mé břicho. No jo, kde mám tričko a mikinu? Mohla bych přísahat, že ještě před dvěmi vteřinami jsem je měla na sobě.

Nevinně jsem se na něj culila, ale nic jsem radši neříkala. Po chvíli sklonil svou hlavu tak, že jeho pravá tvář ležela na mém bříšku a on se mi díval do očí. A v tom se mu na tváři vykreslil úsměv, který jsem u něj v životě neviděla.

„Slyším ho,“ zašeptal sotva slyšitelně. Ach! Ani nevíte, jak se mi ulevilo. Bála jsem se, že mi začne nadávat, ale on vypadá celkem šťastně. Najednou se ale přestal smát, sedl si a ublíženě se na mě koukal.

„Je Joeovo?“ zeptal se mrtvě.

„Ne, není Joeovo,“ ujistila jsem ho a potutelně se usmívala. Nahlas si oddechl. To se mi ale nelíbilo. Přestala jsem se usmívat a zhnuseně jsem se na něj podívala. „Copak? Joeovo dítě by ti nebylo dost dobrý?“ zeptala jsem se ho naštvaně. Nechápavě se na mě podíval. „Nebo by jsi byl radši, kdybych se vyspala s nějakým bezdomovcem?“

„Ale to jsem vůbec neřekl,“ bránil se.

„Vážně? Mně to ale tak znělo,“ řekla jsem rozhořčeně, vstala jsem a šla ke dveřím.

„Kam jdeš?“ zeptal se zvláštním tónem. Nevěděl, co to do mě vjelo. Ani já to netušila. Neodpověděla jsem, vylezla jsem z pokoje a zavřela za sebou dveře. Až teď mi došlo, jak hrozně jsem se chovala. Nahlas jsem si povzdechla. Udělala jsem tři kroky a najednou jsem ztratila pevnou půdu pod nohama. Ležela jsem na posteli, Edward nade mnou a náruživě mě líbal. Vycházela jsem mu rty a jazykem vstříc. Jezdila jsem dlaněmi po jeho zádech a náramně si to užívala.

Po chvilce opustil má ústa a zaměřil se na můj krk.

„Promiň... promiň... promiň,“ šeptala jsem potichounku. Zastavila mě až jeho dlaň, která se jemně přišpendlila k mým ústům. Začala jsem ji něžně líbat. On pokračoval a svými rty si razil cestu dolů po mém těle. Uslyšela jsem škubání a ucítila jsem chlad na mých ňadrech. Přišla jsem o podprsenku. Chvilku se nic nedělo. Můj pohled, do teď upnutý na strop, si našel cestu k Edwardovi. Ten si mě lačně prohlížel. Přes jeho dlaň jsem vydala vzrušený sten. Pohlédl mi do očí, sundal ruku z mých úst, okouzleně se na mě usmál.

„Jsi tak sexy s tím bříškem,“ řekl a já ho nechápavě pozorovala.

„Jakým bříškem? Vždyť ještě není vidět,“ zeptala jsem se vykuleně.

„Ty ho ještě vidět nemůžeš, ale já už ho vidím. Jemně se rýsuje,“ odpověděl a jedním prstem přejel po mém břiše od kalhot nahoru. Projel mnou elektrický proud. Zase mě ovládl chtíč. Neuvěřitelný, obrovský, spalující chtíč. Jel prstem po mém těle nahoru, mezi ňadry až k bradě, neustále pozoroval linii cestičky, kterou jel. Od brady nahoru, až k mým rtům, jemně je objel a pak se mi zadíval do očí. Začala jsem se třást.

„Esme bude mít ohromnou radost,“ řekl a při tom si mě prohlížel. Krátce jsem se usmála.

„Z čeho?“ zeptala jsem se, sedla si a pomalu mu začala sundavat tričko, které mi bránilo v prozkoumávání Edwardova těla.

„Že bude babičkou,“ odpověděl. Sundala jsem mu tričko, odhodila ho na zem a nešťastně se na Edwarda podívala.

„Víš, já... já nechci, aby se to dozvěděli. Ne teď. Prosím, neříkej jim to, ani Alici, ani Esme, nikomu. Moc tě prosím,“ prosila jsem ho. Díval se na mě nesouhlasně.

„No tak dobře. Ale co za to?“ zeptal se a já v jeho hlase slyšela výzvu. Mrkla jsem na něj. Přišoupla jsem se k němu, sedla si na něj tak, že jsem obmotala své nohy okolo jeho pasu.

„Uvidíme, co se dá dělat,“ řekla jsem vyzývavě a smyslně si skousla spodní ret. Zamotala jsem své prsty do jeho vlasů a vášnivě ho políbila. Když najednou zlostně zavrčel. Cukla jsem sebou, odtáhla se od něj.

„Co se stalo?“ nešťastně se koukal z okna.

„Sourozenci,“ řekl. To mi jako odpověď stačilo. Ach ne! Nahlas jsem si povzdechla, slezla z něj a doběhla si do šatny pro něco na sebe. Vzala jsem si černou podprsenku, obyčejné šedivé tričko s dlouhým rukávem, na to červeno – černo – bílou košili a zapla si ji na poslední tři knoflíčky. Vyšla jsem z šatny, ale Edward tady nebyl, ani roztrhané oblečení se tu už neválelo.

Kam mi zmizel? Myslela jsem, že rodině představím svého nového přitele. Najednou mi začal zvonit v batohu mobil. Vytáhla jsem ho a zvedla. Byl to Joe. Aspoň mu řeknu, jak na tom jsem.

„Ahoj Bellsí,“ pozdravil mě vesele, ale zněl trošku nervózně.

„Ahojky. Jak ses měl v Seattlu?“ zeptala jsem se a snažila se trošku odlehčit atmosféru.

„No, to je právě to,“ řekl opatrně. „Někoho jsem potkal,“ řekl ještě víc opatrně. Nějak mi to nedocházelo.

„A?“ zeptala jsem se a čekala, co dalšího řekne.

„Je to holka, jmenuje Andie a hrozně se mi líbí,“ řekl. Teď už mi to došlo.

„A ty ode mě chceš co? Svolení?“ ptala jsem se ho ostře. Trošku ho pozlobím.

„No...“ nenechala jsem ho domluvit.

„Víš co ti na to řeknu? Řeknu ti jen, jdi do toho. Jestli je hodná a opravdu se ti líbí, tak nemáš co řešit,“ řekla jsem najednou mile.

„C-co? No, tak d-dobře.“ Byl asi vyjukaný z toho, jak jsem reagovala. „A jak ses měla ty?“ zeptal se už trošku klidněji.

„Nejdřív nudně a pak jsem přišla na to, že bydlím s někým, koho asi miluju, takže vlastně skvěle.“ V tu ránu mě něčí chladné ruce zezadu objímali. Opřela jsem si hlavu o jeho hruď.

„Aha! Tak já budu končit. Zítra už mě vyzvedávat nemusíš, dnes jsem si koupil auto,“ řekl pyšně.

„Vážně? Tak to je super,“ řekla jsem radostně.

„Už si někomu řekla o tom, co nosíš pod srdíčkem?“ zeptal se a já ucítila, jak Edwardovo tělo ztuhlo.

„Neřekla, on na to přišel sám,“ odpověděla jsem.

„Tak to jo. Tak se měj fajn. Zítra ahoj,“ řekl.

„Ahojky,“ rozloučila jsem se s ním, típla telefon a hodila ho na postel. Edward z ničeho nic zase zmizel. Co to do toho kluka zase vjelo? Teď to řešit nebudu. Vyšla jsem z pokoje a namířila si to přímo do obýváku.

Vešla jsem do obýváku, Edward seděl na pohovce a tupě hleděl do zdi. Sedla jsem si vedle něj, ale on se najednou postavil a šel pryč. Co jsem mu krucinál udělala? Ok, dobře, tak už příště nebudu říkat, že jsem se do něj asi zamilovala. Opravdu nechápu, co ho na tom mohlo takhle rozhodit. Ale co, vtírat se za ním nehodlám. Však my si vystačíme sami, že prcku? Pohladila jsem své bříško a šla do kuchyně. Vytáhla jsem z ledničky pizzu od včera a začala jíst, když se domů přihnal zbytek mých sourozenců.

Alice ke mně přiběhla.

„Jsi celá? Neublížil ti?“ zeptala se mě. Polkla jsem sousto.

„Proč by mi měl ubližovat?“ zeptala jsem se jí nechápavě. Alice se tvářila zmateně.

„Netvářil se zrovna radostně a mile, když se za tebou řítil ze školy. Naopak, vypadalo to, že tě chce roztrhat na kousíčky,“ vysvětlovala a při tom mhouřila oči.

„No, jak vidíš, jsem celá a v pořádku. A teď když dovolíš, ráda bych si tohle dojedla,“ řekla jsem a ukázala na pizzu, která byla na lince. Alice kývla a odešla pryč. Já jsem se v klidu najedla, pozdravila se s ostatními. Esme a Carlisle byli pryč. Jeli na dva týdny na dovolenou, takže jsem se nikomu zodpovídat nemusela.

Zalezla jsem do pokoje a udělala si věci do školy, to mi zabralo asi dvě hodinky, následovalo další jídlo. Tentokrát jsem si ukuchtila volská oka. Pak jsem se šla vykoupat. Napustila jsem si plnou vanu té nejtepleší vody, jakou jsem snesla a pořádně se vyčvachtala, vyčistial si zuby, oblékla si kalhotky, na to košili po otci, učesala jsem se. Vyšla jsem z koupelny, zalehla do postele a usnula.

Takhle to šlo další dva dny. Edward mě prosklíval a když jsem se s ním chtěla začít bavit, buď mi odsekl, nebo mě ignoroval. Proto jsem snahu o komunikaci vzdala. S Joem jsme se bavili jako nejlepší kamarádi. Jen už jsme se spolu nevodili za ruce, nelíbali se a nemazlili. Joe mi dal obraz, na kterém jsem byla namalovaná. Dal mi ho v úterý. Byl nádherný. Nevěděla jsem, jak se mu odvděčit. Ale on říkal, že je to dobrý, že mám památku na dobu, kdy jsme byli spolu.

Dnes je čtvrtek, den jako každý jiný, až na jednu věc. Dostali jsme ředitelské volno, na dnešek a ještě na zítřek, takže je lehárko. Rozhodla jsem se, že se projdu lesem, ještě nikdy jsem tam nebyla. Oblékla jsem si bílé bavlněné tílko, mikinu a šedivé volné tepláky. Obula si kecky, stáhla vlasy do culíku. Snídani už jsem měla za sebou, takže stačilo jen vyrazit.

Když jsem ale sešla do obýváku, čekalo mě tam překvapení.

shrnutí

Autor: Kacikacka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já a zlobivá holka? Nikdy! 24: