Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » It's a Boy Girl Thing - 4. kapitola

Další kapitolka a tentokrát se máte na co těšit, ve Wordu to dalo 7 a půl stránky.
Bella se rozhodně uklidit ředitelnu a na pomoc jí přijedou pomocníci.
Při uklízení školy se stane nemilá nehoda, po které se trošičku psychicky zhroutí.
Charlie už vymyslel trest pro Bellu.
Jednou se Edward nedostaví do školy a Bella jede ve vzteku za ním. Jak dopadne jejich setkání u něj doma?
Z dílny Chobotnicka & Azeret.
Po dalším dílku se shánějte u Azeret.
Pro klid duše je kapitola 18+, jinak na vlastní triko.
Tuhle kapitolku mam na svědomí, takže směle dočtení.
Chobotnicka

14.04.2010 (10:30) • Chobotnicka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6005×

Pokračováním v čtení potvrzujete, že jste starší 18 let.

4. kapitola

Domů jsem dorazila v deset večer, hned ve dveřích se ozval nabroušený Charlieho hlas.

„ISABELLO! Kde sakra jsi byla?“ vyjel ihned na mě.

„A jé je, máš průser Swanová!“ pomyslela jsem si.

---

 

„Isabello! Tak kde jsi byla? Tentokrát už stál mezi dveřmi od kuchyně.

„Myslím, že se tomu říká poškola!“ vyjela jsem na něj.

„Tak dlouho? Co to máš prosím tě na sobě!“ ptal se Charlie.

Neodpovídala jsem mu a vydala se rovnou po schodech do pokoje, abych ze sebe sundala tu oranžovou hrůzu.

„ISABELLO!“ řval na mě Charlie pod schody.

„Už jsem tu,“ řekla jsem s naprostým klidem a scházela dolů schody.

„Tak kde jsi byla!“

„Ve škole a poškole!“

„Poškole?“ ptal se opět Charlie.

„Jo poškole, celý měsíc uklízení školy a návštěva školního psychologa,“ vrčela jsem na Charlieho.

„Takže ředitel to vyřešil poškolou a já ti k tomu přidám i domácí vězení. Zatím po dobu tvého školního trestu a pak uvidím. Je ti to jasné mladá dámo?“ Dával mi kázání Charlie.

„Bezva!“ štěkla jsem po něm.

Zalezla jsem do kuchyně a začala si dělat jídlo, měla jsem neuvěřitelný hlad. Po jídle jsem zamířila do koupelny pod sprchu.

„Bello, lék!“ křičel Charlie z kuchyně, když jsem otevřela dveře od koupelny.

„Hned jsem tam!“ Kosmetickou taštičku jsem hodila na stolek v pokoji a běžela za Charliem.

Stál ve dveřích kuchyně a v ruce skleničku, popadla jsem ji a vyklopila do sebe.

„Dík, dobrou tati.“ Líbla jsem ho na tvář a vydala se po schodech do pokoje.

„Bello,“ zavolal na mě Charlie.

„Hmm…“ Zastavila jsem se v půli schodů.

„Dobrou a zítra žádný stížnosti.“ Skousla jsem si spodní ret a polilo mě horko.

„Jo a ještě, jsem ti chtěl říct, že do práce odjíždím už v pět ráno.“

„Dobře,“ odpověděla jsem a co nejrychleji vyběhla schody, zavřela se do pokoje, připravila věci do školy, sotva jsem vlezla pod peřinu, pohltila mě říše snů.

 

 

Ráno mě probudil otravný zvuk budíku, který jsem si nařídila o dvě hodiny dřív, abych stihla ještě uklidit tu pohromu v kancelářích. Vím, že to bude stejnak průšvih větší než se záchodky, ale chci, aby byl co nejmenší. Charlie je už teďka dost vytočený, nevím, co mě čeká za trest od něho a pokud jsem správně pochopila, že dřív jak mi skončí školní trest, se to asi nedozvím.

Sprchu jsem vzala rychlostí blesku, v pokoji popadla tašku s učením a už sbíhala schody, v kuchyni jsem si vzala rohlík, v lednici vylovila poslední jogurt a vzala kelímek s připraveným lékem.

Všechno jsem to do sebe naházela, z misky v chodbě vylovila klíče od auta a domu, z věšáku vzala kabátek a zároveň jsem si obouvala svoje značkové botasky, přece jenom budu uklízet. Ještě jsem popadla tašku s učením a igelitku, ve které se nacházel svítivě oranžový obleček.

Vypadla jsem z domu, zamkla za sebou a nasedla do svého miláčka.

Před školou jsem byla za chvilku a myslela, že tam budu sama, ale ono na mě čekalo jedno velké překvapení.

Sotva jsem zastavila a začala se hrabat z auta, už u mě stála Alice s Emmem a uculovalis.

„Co tady děláte?“ ptala jsem se.

„A co tu děláš ty?“ Odpověděl mi na otázku otázkou Emm.

„Jdu uklidit tu včerejší spoušť!“ zavrčela jsem mu odpověď.

„A my jsme tady od toho, abychom ti s tím pomohly,“ zašvitořila nadšeně Alice.

„Alice zadrž! Tak zaprvé je to můj průšvih a zadruhé má ho na svědomí semnou jiný člen vaší rodiny,“ vysvětlovala jsem jim.

Alici zajiskřilo v očích a rozběhla se k jejich autům zaparkovaným naproti mně.

„Myslíš tohohle člena?“ ptala se zvonivým hláskem a z Emmova Jeepu vytahovala, za ucho pana vlez doprdelku.

„Přesně toho, jsem měla na mysli,“ smála jsem se jejímu způsobu jak ho dostat z auta.

„Nechtěl ti jet pomoc, tak jsem ho za pomoci Emmetta a Jazze nacpala do Jeepu,“ smála se Alice a za panem ignorantem z auta vylezl i Jazz.

„Ahoj Bello,“ pozdravil mě Jazz.

„Ahoj, to jste tu všichni?“

„Ne Rosalie chybí, přijede až na první hodinu Volvem,“ podávala informace Alice.

„Tak jdeme napravit tu spoušť, co jste včera, večer způsobily,“ popoháněl mě Emmett a při tom se šíleně smál.

Tak jestli se směje teď, co bude dělat, až uvidí tu demolici.

 

 

Sotva jsem otevřela dveře kanceláře a uviděla tu hrůzu, udělalo se mi černo před očima. Vypadalo to hůř, než jsem si pamatovala.

„Ty kokso!“ Písknul obdivně Emmett, který stál za mnou ve dveřích.

„To jste udělaly vy dva?“ ptal se nevěřícně Jazz a ukazoval na zdemolovanou kancelář ředitele.

Koukla jsem na svého spolupachatele a jenom němě přikývla. Emmett se složil v záchvatu smíchu a Jazz jenom valil oči, nechápal, jak jsme to dokázaly. Do dveří se, ale nejednou přiřítila Alice a hned nás začala úkolovat.

Když jsme byly už s půlkou hotoví a zabralo nám to asi půl hodiny, makali jsme jako motorové myši, abychom všechno stihly, se ve dveřích objevil, pan vlez doprdelka a nesl s Jazzem novou knihovničku, která byla na vlas stejná jako ta původní.

„Co to je?“ ptala jsem se vykolejeně.

„Co bys asi tak řekla,“ usmál se na mě Emmett, „další knihovnička k ničení.“

„Já vím co to je, ale kde se to tu vzalo?“ ptala jsem se Emma, který se válel v novém záchvatu smíchu na zemi.

„Přece nechceš mít další problémy,“ odpověděla mi Alice, která se objevila ve dveřích a nesla novou stolní lampičku, protože ta původní byla na padrť.

„Alice, ty seš moje záchrana!“ vyhrkla jsem a skočila jí kolem krku, až zavrávorala.

„Jo, já vím. Bello můžeš mě prosím tě pustit, Docela to tvoje sevření bolí a mam v ruce tu lampičku.“

„Jo jasně promiň,“ okamžitě jsem ji pustila.

„Bude tě to, ale něco stát.“ Usmívala se jako měsíček na hnoji.

,Sakra, tohle není dobrý,´ blesklo mi hlavou.

„Co?“ optala jsem se opatrně.

„Víkendové nákupy v New Yorku!“vypískla radostně.

„Alice uvědomuješ si, že mám měsíc domácí vězení a to ještě Charlie nevymyslel trest?“ optala jsem se.

„Pojedeme, až se všechno uklidní. Já na tohle nezapomenu,“ seznamovala mě nadšeně se svým plánem.

,Kéž kdyby zapomněla,´ modlila jsem se v duchu.

Než začali do školy přijíždět první učitelé, bylo vše uklizeno a my stály na parkovišti u aut. Alice s Emmem samozřejmě u mě a vymýšlely jsme nové kousky, jak dostat pana vlez doprdelku.

Škola proběhla v klidu, když přišel čas zajít za školním psychologem, tak jsem tam smířeně napochodovala a vylily mu celé své bolavé srdíčko. Po mě šel, pan vlez doprdelka s kterým jsem si, na chodbě vyměnily pohrdavé pohledy.

Došla jsem se převléct do oranžové šílenosti a začal s úklidem školy, která už byla prázdná.

Zrovna jsem vyklízela koše na hlavní chodbě, když se mi kolem pasu obmotaly dvě ruce.

„Tak co Swanová, nerozdáme si to támhle na záchodkách?“ zafuněl mi do ucha Alex.

„Na to zapomeň!“

„Ale no tak, nebuď taková netykavka,“ řekl tentokrát víc nahlas a ještě víc mě sevřel v jeho medvědím náručí.

„Nikdy! Pusť!“ křičela jsem na něj a vší silou se snažila dostat z jeho sevření.

,Kruci, kde je ten Cullen, když ho člověk potřebuje!´ nadávala jsem mu v duchu.

„Jen si křič, nikdo tě neuslyší,“ vysmíval se mi Alex.

„EDWARDE!“ zařvala jsem, jak nejvíc mi to hlasivky dovolily.

„Co chceš…“ zasekl se v půlce věty, když viděl, jak se po mě Alex sápe.

Ani jsem nestačila zareagovat a Alexovi paže nebyly okolo mého těla, teď byl přišpendlený k protější stěně a můj zachránce ho držel pod krkem.

„Co sis myslel, že děláš!“ řval Edward.

„To co ty. Chtěl jsem si taky užít nebo je ta kurvička snad tvůj majetek?“ ptal se Alex s ledovým klidem.

Ozvalo se vrčení a šlo od Edwarda.

,Už mam zase ty slyšiny a ještě mu říkám jménem. Swanová, musíš toho psychologa začít navštěvovat častěji,´

Alex začal nebezpečně červenat v obličeji a mě to donutilo se zvednout. Došla jsem k Edwardovým zádům a bezmyšlenkovitě ho zezadu objala.

„Pusť ho, nestojí ti za to,“ zamumlala jsem.

Cítila jsem, jak se Edwardovo napjaté tělo začíná uvolňovat, až ho nakonec pustil.

„Máš pravdu,“ přitakal mi.

„Alexi, měl bys vypadnout,“ řekla jsem mu, když jsem pustila klidného Edwarda a otočila se k němu čelem.

„Stejnak tě jednou dostanu Swanová!“ zahřměl.

„Nikdy! Rozumíš, nikdy bych s tebou nešla!“ řvala jsem na něj a začala se k němu přibližovat, „seš nechutný, střídáš holky v posteli jako ponožky a já tvoje další trofej nebudu!“ Nic na to neřekl, jenom mě probodl nenávistným pohledem a odešel pryč.

Začala jsem se po celém těle třást a neudržela se na nohou a sesunula se k zemi. Cítila jsem, jak mě objely silné paže, a otáčeli mě. Podíval jsem se kdo to je, úplně mi vypadlo z hlavy, že Edward stojí přímo zamnou, ale teď mě držel v náručí a tiskl k sobě.

Už jsem nemohla udržet slzy v očních a ty mi začaly stékat po tvářích. Odtáhl můj obličej, podíval se mi do očí a opět mě přitiskl k sobě.

„To bude dobrý, uvidíš,“ šeptal a při tom mě hladil po vlasech.

,Tak pan ignorant má i city?´ divila jsem se, ale teď mi to bylo jedno a je to jediný člověk kterého mám teďka po ruce.

 

 

Po tom incidentu s Alexem jsem měla osobní stráž v podání Emma a Jazze. Pan vlez doprdelka se mi od toho večera vyhýbal a na uklízení školy s námi vždy zůstával jeden z jeho bratrů. Takhle to už šlo tři dny.

Seděla jsem u snídaně a nutila své ego k rozhovoru s panem Cullenem, když si ke mně přisedl Charlie.

„Děje se něco?“ zeptala jsem se.

„Ne jenom jsem ti už vymyslel trest.“ Tvářil se podezřele vítězně.

„A to?“

„Až ti skončí měsíční trest ve škole. Nastoupíš ke mně na stanici a budeš uklízet celou stanici včetně záchodů, kterým budeš věnovat zvláštní péči, když se ti tak líbí.“

„To nemyslíš vážně,“ ptala jsem se nevěřícně.

„Myslím! A zkus se z toho vykroutit. Zatím to máš na čtrnáct dní, ale pokud se objeví jeden, upozorňuju tě, že stačí jenom jeden malinkatý průšvih a bude z toho měsíc!“ řekl rázným tónem.

„Takže uklízení policejních záchodů. To je fakt bezva!“ mručela jsem si pod imaginární fousy a při té představě se mi zvedl žaludek.

„Promiň!“ křikla jsem na Charlieho a rychle vyběhla do koupelny, kde jsem zabořila hlavu do záchodu.

„Bello! Jsi v pořádku?“ ptal se Charlie a pomáhal mi vstát.

„Jo už jsem v pohodě, to jenom ta představa.“ Jenom kývnul hlavou na souhlas a odešel zpět do kuchyně.

Opláchla jsem si obličej, vyčistila zuby, v kuchyni vypila svůj lék, který jsem si pro jistotu vzala i v termosce s sebou, kdybych znovu zvracela, rozloučila se s Charliem a vyrazila do školy.

Před školou už na mě čekala Alice a zářila jako sluníčko.

„Ahoj,“ pozdravila mě.

„Ahoj Alice, kde máš svého povedeného bratra?“ Rozhlížela jsem se po parkovišti, ale nikde jsem jeho Volvo neviděla.

„Dneska nepřijede, zůstal doma, není mu dobře,“ sdělila mi a při tom pokrčila rameny.

„Jak zůstal doma! Dneska máme u školního psychologa společné sezení! Tak to tedy ne, jedu k vám!“ řekla jsem naštvaně Alici a už startovala svého miláčka.

„Ve škole řeknu, že ti nebylo dobře.“ Pouze jsem přikývla a usmála se na ní a rychle jsem opouštěla školní parkoviště.

Cestu ke Cullenů jsem naštěstí znala, Alice mě často brával k nim, vždy po velkých nákupech a ukazovala mi nejnovější výstřelky módy, takže jsem během 20 minut brzdila u nich před domem.

S prásknutím jsem zabouchla auto a nasupeně šla do schodů ke vchodu, ale než jsem stačila zazvonit se dveře otevřely a v nich stál pan vlez doprdelka s překvapeným výrazem.

„Co tu děláš?“ ptal se vykolejeně.

„Já? Co ty děláš doma! Máš být ve škole nebo si tam nejel kvůli dnešnímu sezení?“ okamžitě jsem se do něj pustila a v návalu vzteku mu zabodávala svůj ukazováček do hrudi.

„Sakra víš, že to bolí?“ ptal se nevěřícně a mnul si místo na hrudi kam se ještě před chvílí zabodával můj prst.

„To je mi jedno! Chci vědět, proč nejsi ve škole!“

„Do toho ti nic není,“ začal se semnou hádat a zavřel dveře od domu, do kterého jsem vešla bez pozvání.

„Boty!“ křikl na mě, já je ihned sundala, tašku, kterou jsem měla přes rameno a ze zvyklosti ji vzala s sebou, jsem hodila na zem.

„Proč jsi tady,“ vydechl poraženě a stoupl si přede mě.

„Chtěla jsem si s tebou dneska ve škole pořádně promluvit o tom, co se všechno odehrálo mezi námi,“ přiznala jsem barvu.

„Tak mluv.“

„Proč se mi vyhýbáš od toho večera s Alexem? Už ani na to co vymyslíme, s Emmem nereaguješ.“

„Omrzelo mě to, byl to jenom úlet, chápeš? Mam už toho všeho po krk, už s tebou nechci nic mít společného. Jo, a abych nezapomněl, v posteli jsi fakt nic moc,“ řekl naprosto klidným tónem.

„A to říkáš ty mě?“ Už jsem byla zase vytočená a můj ukazováček bodal do jeho hrudi, až přede mnou ustupoval dál do místnosti.

„To říkáš ty, který jsi byl před tím číslem na záchodech panic? Ty?“ Strčila jsem do něj trošičku víc, on přepadl přes opěradlo sedačky, a jak se snažil něčeho zachytit, tak se chytil mě a já šla spolu s ním.

Ze sedačky jsme se poroučely k zemi a pan vlez doprdelka skončil na mě, s obličejem v mém výstřihu.

Zvedl hlavu a upřeně se na mě díval.

„Slez ze…“ nestačila jsem ani doříct větu, protože se jeho rty vpily do mích.

Jeho ruce začaly nebezpečně bloudit po mém těle a ve mně se začala zvedat vlna vášně. Přestala jsem se ho snažit dostat ze mě dolů a místo toho mu zapletla moje prsty do vlasů a ještě víc si ho přitahovala k sobě.

Opustil mé rty a já se mohla nadechnout. Jeho rty se přesunuly do mého výstřihu a jeho ruce jsem měla pod tričkem, které vzápětí letělo dolů.

Ani moje ruce nezůstaly pozadu, jeho tričko letělo dolů a moje ruce hladově jezdily po jeho hrudi. Obkreslovala jsem prsty, každý jeho sval a jeho ruce, které mě zbavily podprsenky, se náležitě věnovaly mým ňadrům stejně jako jeho rty a já slastně vzdychala.

Rty se opět vpil do mých, ruce opustili má ňadra a přesunuly se pod má záda, začal se semnou zvedat za země a já mu instinktivně obmotala nohy kolem boků.

Někam semnou šel, nevěděla jsem kam, ale když začal stoupat po schodech, jsem pochopila, že nejspíš do pokoje.

V patře se zastavil u nejvzdálenějších dveří od všech, otevřel je, na chvilku opustil mé rty a já se rozhlédla po místnosti, ve které jsme se ocitli.

Edward stál ztuhle na místě a zaraženě pozoroval velkou postel v rohu pokoje. Byla nádherná, tmavě hnědé dřevo a zlaté povlečení. Vypadala naprosto královsky.

Rozhlížela jsem se dál po pokoji, stěny byly pokryté policemi s knihami a spousty CD s hudbou, uprostřed Hi – fi věž, na malém pódiu černé piano.

,On hraje na piano?´ divila jsem se.

Podívala jsem se zpátky na něj a střetla se s jeho očima, které ztmavly touhou po mém těle. Než jsem se stačila nadechnout a něco říct, uzamkl naše rty ve vášnivém polibku.

Otočil se semnou, aby mohl zavřít dveře a na ty mě pak přitiskl. Jeho nenechavé ruce mi sjely na zadeček, který stiskly, a pak je přesunul dopředu a začal mi rozepínat kalhoty. Ani já nezůstala pozadu a rozepnula mu s menší námahou pásek a kalhot, nakonec jsem překonala i knoflík se zipem a jeho kalhoty se sesunuly k zemi.

Odlepil nás ode dveří a přesunul nás k té velké posteli, do které jsme spadly plnou váhou, až zaúpěla.

Sundal za sebe moje nohy, aby mi mohl v zápětí sundat kalhoty. Teď jsem před ním ležela jenom v titěrných červených tangách a on měl na sobě jenom černé boxerky.

Zvedla jsem se do dřepu, jednou rukou si přitáhla jeho obličej se rty k polibku a druhou si to namířila přímo k jeho boxerkám.

Zajela jsem rukou pod gumu a jemně stiskla jeho penis. Zavzdychal mi rozkoší do úst a já se jenom usmála. Opřela jsem se rukama o jeho hruď a donutila si ho lehnout na záda, nic proti tomu neměl a poslušně si lehl. Zbavila jsem jeho tělo toho přebytečného kousku oblečení.

Sedla jsem si na něj obkročmo a začala ho líbat, potom jsem se přesunula na jeho čelist, kterou jsem objela až k ušnímu lalůčku, který jsem stiskla mezi zuby.

„Bello,“ zavzdychal a zrychleně oddechoval.

Jenom jsem se usmála a pokračovala na krk, hrudníku kde jsem jazykem obkroužila jeho bradavky a nejednou je stiskla mezi zuby. Vzrušeně pod mými doteky sténal.

Posouvala jsem se stále níž a níž, obkroužila jeho pupík špičkou jazyka a párkrát do něj zajela jazykem. Polibky jsem přesunula na jeho podbřišek, až se začal trhavě nadechovat a sotva jsem jeho penis vzala do svých úst, nahlas vykřikl: „Bells.“

Začal jsem pomalu jezdit nahoru a dolu a rukou si ještě pomáhala. Edward jenom hlasitě sténal a vzpínal se pode mnou v návalu rozkoše.

Najednou jsem dostala ďábelský plán a přestala ho laskat, zvedla se z postele a začala hledat po pokoji svoje kalhoty.

„Co to děláš?“ ptal se vykolejeně.

„Jedu domu, přece bys ve své posteli nechtěl někoho, kdo za nic nestojí,“ řekla jsem s ledovým klidem a ani se na něj nepodívala.

Našla jsem svoje kalhoty a chtěla se začít oblékat, když mi najednou zmizely z ruky a já přistála zpět na posteli pod Edwardem, ale tentokrát to postel nevydržela a s hlasitým křupnutím jsme se svezly o pěkný kus dolu. Nohy postele to nevydržely a křuply. Edward se tím nějak nezabýval a jeho ruce si razili cestu k mému klínu stejně jako jeho rty.

Červené tanga už nezakrývaly zbytek mého těla, ale roztržené letěly někam do pokoje. Jeho nenechavé prsty začaly laskat můj poštěváček a já se prohýbala slastí. Prsty se posunuly níž do mého klína a na jejich původní místo přebral jeho jazyk a já se vznášela ve vlnách orgasmu. Po jeho odeznění jsem si přitáhla Edwardův obličej k sobě a začala ho vášnivě líbat.

Nohy jsem mu obmotala kolem boků a začala se svým klínem třít o jeho penis. Na nic nečekal a začal do mě pronikat, když byl ve mně celý, zvrátila jsem hlavu dozadu a své nehty mu zaryla do zad, až bolestivě zavrčel.

Začal se ve mně pohybovat a já mu vycházela vstříc. Naše tempo bylo rychlé, vášnivé a dravé. Vzdychaly jsme hodně nahlas a já mu zarývala nehty do zad. V přicházejícím orgasmu jsem skoro ztrácela vědomí.

„Edwarde!“

„Bells!“

Zakřičely jsme na vrcholu orgasmu jméno toho druhého. Edward se vyčerpaně sesunul vedle mě a ztěžka oddechoval.

„Páni.“ Zaslechla jsem ještě říct Edwarda, než jsem únavou upadla do spánku.

 

 

Začala jsem se probouzet a cítila, jak mě objímají něčí ruce. Vyděšeně jsem zvedla hlavu a dívala se do uvolněného obličeje pana vlez doprdelky.

,Ááá, už zase! Swanová ty seš nenapravitelná,´ nadávala jsem si  duchu.

Vysoukala jsem se z jeho sevření, vylezla z postele a začala hledat svoje věci. Kalhotky byly nepoužitelné, tak jsem na sebe navlíkla kalhoty, ale jak jsem se prudce zvedla, udělalo se mi blbě a jenom díky tomu, že mě sem Alice párkrát vzala, jsem věděla kde je záchod a okamžitě s rukou přes pusu se k němu rozběhla a vyzvracela i zbytek snídaně.

,No bezva! Ještě, že jsem si ten lék vzala i sebou, kdyby se to opakovalo.´ Spláchla jsem, přešla k umyvadlu, vypláchla si pusu a omyla obličej. Podívala jsem se do zrcadla a vyděšeně vykřikla.

„Víš, jak si mě vyděsil!“ obořila jsem se na pana vlez doprdelku opírajícího se o rám dveří, který měl na sobě kalhoty s nezapnutým páskem.

„Jsi v pořádku?“ ptal se a s pozdviženým obočím mě pozoroval.

„Nestarej se!“ odsekla jsem mu a prošla kolem něj.

Sešla jsem do haly, která zároveň, sloužila jako obývací pokoj, posbírala zbytek věcí a oblékla se. Našla tašku do školy, do které jsem ráno přibalila i svůj lék v termosce, kdybych náhodou znovu zvracela.

Zrovna jsem se chtěla napít, když mi zmizela z ruky. Nevěřícně jsem se podívala na pana vlez doprdelku, který na mě valil nevěřícně oči.

„Co se zase děje?“ zeptala jsem se poraženě.

„Proč tohle piješ?“ ptal se se zájmem.

„Nevím,“ pokrčila jsem rameny, „užívám to od malička dvakrát denně, a když mi není dobře jako dnes, tak i víckrát.“

Nevěřícně mě pozoroval a už po několikáté přičichl k termosce.

„Zvířecí,“ zašeptal nevěřícně a hodně potichu.

„Co prosím?“ Střelil po mě pohledem.

„Tys mě slyšela?“ ptal se nevěřícně.

„Jo, vrať mi to konečně.“

„Na to zapomeň, tohle bys pít neměla.“ Nevěřícně jsem na něj zírala.

Vztek se ve mně začal znova vařit, a abych ho nepřizabila, jsem popadla zbytek svých věcí, obula si boty, ve dveřích se na něj ještě otočila a pozorovala ho, jak stojí zaraženě uprostřed místnosti a pohledem střídavě hledí na mě a termosku.

„Tu termosku chci vrátit,“ štěkla jsem na něj a práskla za sebou dveřmi, nasedla jsem do auta a vyjela domů.

Domů jsem dorazila v jednu odpoledne a první moje cesta byla do postele.

Probudila mě až Charlieho ruka na mém čele a protestující žaludek. Na nic jsem nečekala a s rukou přes pusu letěla na záchod.

---

 

3.kapitola << Azeret & Chobotnicka >> 5.kapitola

Autor: Chobotnicka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek It's a Boy Girl Thing - 4. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text: