Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » It´s a Boy Girl Thing!? 13. kapitola

13.03.2011 (18:45) • Azeret, Chobotnicka • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 11306×

Kapitola 13

Proč já mám takový pocit, že nám zase Alice něco tají. Něco dosti zásadního a hlavně podstatného. S vlezdoprdelkou se neusmířím. Jaký by to pak byl život bez toho, abychom na sebe byli jako kočka a pes? V tomhle případě upír a poloupír. Vím, že je to někde hluboko ve mně, ale já ho nejspíše miluji…

Pohled Edwarda:

Byl to zrovna měsíc, co jsme se dozvěděli o tom, že já jsem s Bellou těhotný(á), kruci, pořád si nemůžu zvyknout na to, že jsem v jejím těle. Kdybych tak k tomu měl ještě, jako gratis, její mozek, to bych pak sice byl u sebe v těle, ale na druhou stranu bylo zábavné chodit za Newtonem a dělat, že jsem ona a balit ho. Opravdu se nejdříve nechával pozvat na kafe a různé lidské pochutiny, ale ten výraz toho, že to s ním nemyslím vážně, stál opravdu za to, nejen, že zbledl, něco vykoktal a pak se mi dobré dva týdny naprosto vyhýbal.

Nyní tady stojím před zrcadlem v dlouhých bílých svatebních šatech, na sobě mám lodičky, které z duše nenávidím (by mě hodně zajímalo, který debil je vymyslel – nejspíše to musela být žena), a aby tomu nic nechybělo, v ruce svírám kytici z bílých růží a v hlavě mám závoj. Fakt parádní, když už se nenávidíme, tak se musíme brát! K oltáři, kde již čekal můj otec, který nás bude oddávat, se doufám dostaví také Bella, protože to se rovnou můžu jít upálit na hranici za domem, co tam včera postavili Volturiovi. Věřím, že kdybych do toho skočil sám, tak ještě mě vyhrabou a znovu mě slepí dohromady, protože tam skákat v těle jejich následnice není ten nejlepší nápad.

„Já chci svoje tělo!“ zařval jsem na celý dům jako raněná koza, která zrovna má jít na porážku, jenom z toho důvodu, že je již stará.

„Já zase nechci tyhle příšerný hadry!“ ozvalo se mi nazpátek.

„Co máš proti lakýrkám a smokingu???“ zaječela svým nechutně vysokým hláskem Alice. Jo, když se jí něco nelíbí, tak to dá hned znát.

„Je to děsně těsný! To si raději vezmu na sebe ty Vlezdoprdelkovi svatební šaty! Tohle si totiž na sebe nikdy nevezmu!“ ječela tak, že se to neslo celým domem jako ozvěna.

„Co mám říkat já… Na tobě se Alice s Rosalii nevyřádily čtyři hodiny v kuse, ani najíst ti nedaly. A ke všemu mám pocit, že v tom snad umrznu, všude tady táhne! Je to nepohodlný a navíc, já toho mám dost!“ S těmito slovy jsem se vydal k ní/ ke mně do pokoje. Měl jsem v úmyslu to nějak zařídit, abychom se mohli už v klidu navrátit do našich těl.

Jen, co jsem vešel do dveří, se Bella zarazila a koukala na mě/na sebe jako na svatý obrázek.

„Co na mě čumíš, jako kdybych byl vadnej?“ optal jsem se jí zostra.

„Já…“ pořád na mě koukala, jako kdybych měl dvě hlavy, a k tomu měl každou chvilku porodit to naše dítě. Jo - to, protože bylo neplánované, a navíc ho mám rodit já!

„Holky, je to perfektní, takhle se samu vidět… Ale škoda, že nejsem ve svém těle!“ litovala Bella a já v ní poprvé viděl tu křehkou dívku, která se v mém těle naprosto zhroutila. Nikdy jsem neměl zrovna čas se pozastavit nad tím, jaký jsem fešák. Ale takhle polonahý v košili jsem byl opravdu k nakousnutí! Nejen, že jsem se mohl vidět očima Belly, ale opravdu jsem byl kus chlapa.

„Jo, taky bych chtěl být ve svém těle!“ prohodil jsem, jakoby mezi řeč, ale to mě rychle odváděla Alice s Rosalii pryč, protože se Bella chtěla na mě vrhnout.

„Nikdo se tě neprosil, aby sis se mnou něco začal a stěhoval se sem! To všechno je kvůli tobě a tvému nafoukanému kamarádíčkovi, kterému my ženy s oblibou říkáme Ego!“ vřískala za mnou Bella, kterou držel, seč mohl, Emmett.

„Rosalie, pusť mě, tohle je osobní!“ křiknul jsem na svojí rádoby sestru. Ta mě sice neochotně pustila, ale musel jsem to udělat. Sešel jsem opatrně schody a oznámil jsem všem hostům, že se svatba ruší. Všechny Volturiovi se na mě divně podívali, a když zjistili, že já nemám v úmyslu si ji brát, a ani ona není nějak nadšená, tak i tak na mě poslali Felixe, aby si to se mnou velice důvěrně vyříkal. Po tom jsem pochopil, jak moc se držel (zůstal jsem v celku), ale to že si ji mám vzít, bylo něco, co jsem přeci jenom musel udělat.

„Tak dobře, vezmu si ji, ale nemusím s ní žít pod jednou střechou!“ řekl jsem Caiovi, který se nenuceně opíral o strom.

„Jedna svatební noc, nic jiného po tobě ani nechci!“ smlouval a já musel přijat… nic jiného mi taky nezbylo.

Za necelou hodinu jsem scházel na Wágnerův svatební pochod dolů po schodech, kde na konci uličky stála Bella v mém těle a v bílém obleku se sametovou vázankou. Kdybych byl celým tělem a myslí žena, tak bych si řekl, že nic jiného nemůže být nádherný, než žena v mužských věcech.

„Doufám, že se dobře bavíš!“ zašeptala mi do ucha Bella a snažila se potlačit hysterické uchechtnutí.

„Jo, přímo božsky si ho užívám!“ odpověděl jsem jí stejně tiše.

Celý obřad jsem nevnímal, co se děje, neslyšel jsem absolutně nic, skoro přeslechl i větu, zda se bereme dobrovolně. No, dobrovolně to sice nebylo, ale co se dá dělat! Při větě:

„Berete si zde přítomnou Isabellu Marii Swanovou Volturi?“ jsem se málem rozbrečel smíchy, protože Bella odpověděla ano! Opravdu zábavné, když to mám být já, a ona má být v tomhle těle. Pak jsem já musel říct to nechutné ano, i když jsem to říkal vlastnímu tělu.

Po obřadu nastalo všeobecné veselí, o které se postaraly naše rodiny. Nyní jsme spřízněny s Volturiovými, a bohužel, to díky mně. Nejen, že se zamiluji… Počkat, já řekl, zamiluji? Sakra, už to asi tak bude. Ta malá mrška, která obklopila od začátku mé tělo, se dostane do každé mé myšlenky a nakonec i do mého srdce. Co se stalo s tím Edwardem, který vždy všechno řešil s tuny holek a nyní má na krku jednu, a ta ho má jako křečka v kleci. Taky tak na těsno a navíc si nevím rady, jak se mám chovat, když jsem si přiznal, že k ní něco cítím. A navíc, je to cit, který se projevuje pouze u upírů – naprostá upíří láska. Láska, která je na věčnost!

Když došlo na klasické focení novomanželů, tak jsem se snažil se na Bellu v mém těle vrhnout. Nejen, že se pomalu ze mě stává metrosexuál s troškou bisexuál, ale tohle naše období nemůže trvat věčně. Já nemůžu porodit toho andílka, kterého jsme si s Bellou udělali. Chlapy nikdy nerodí! Výjimku tvoří snad jenom filmy a holka přeoperovaná na chlapa! Tohle asi opravdu nezvládnu, když mám být celý život v tomhle těle.

Po několika hodinách jsem byl docela unavený a rodina byla tak sentimentální, že na líbánky máme jet až zítra (nejen z toho hlediska, že jsem toho dneska moc nenaspal, ale také z toho, že jsem těhotný/á. Ksakru, já chci své tělo zpět! Věděl jsem moc dobře, co se stane, až vkročíme do ložnice. Bude svatební noc, po které se nemusíme již vidět! Byl bych raději, kdybychom se dále vídali, protože upíří lásku je těžké zatajit.

Jen, co jsme se každý zvlášť osprchovali a zalehli do postele, se stalo něco divného.

„Víš…“ začala Bella tajemně, „slyšela jsem, co jste si s mým druhým otcem říkali. Chci, abys věděl, že já tě miluji, i když už se znovu neuvidíme!“ Tak tohle mě dostalo, nejen, že ona mě miluje, ale možná cítí totéž co já.

„I já tě miluji!“ potvrdil jsem jí a pil jsem se jí do rtů. Chutnali jinak, než posledně. Nevím, zda to bylo způsobeno tím, že jsem líbal muže v těle holky, nebo to bylo tím, že líbám sám sebe…

Zrovna jsme byli v půlce ochutnávání svého jazyka, když jsme oba dva ztratili vědomí…

Autor: Azeret (Shrnutí povídek), Chobotnicka, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek It´s a Boy Girl Thing!? 13. kapitola: