Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Isabella Volturi - 4. kapitola

3

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Isabella Volturi - 4. kapitolaDalší kapča. Isabella s Cullenovými vyráží z Forks do Volterry.

09.11.2009 (13:30) • Rock • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6466×

„První měsíc, jsem vůbec nevycházela, takže mi krev nosili. No a potom, už jsem chodila, vždy s někým na lov a začala jsem cvičit, svůj štít.

Potom do Volterry, přišel Carlisle. Snažil se je přesvědčit o vegetariánství, ale byla to marná snaha. Oni se zase snažili, přesvědčit jeho. No, prostě nikam to nevedlo. Za tu dobu, co tam Carlisle byl, jsem se od něj naučila mnoho.“ řekla jsem.

„Jo? Jako co?“ptal se, se smíchem Emmett. Na co ten kluk nemyslí?

„Například, dobrému vychování a vystupování před silnějšími a mocnějšími upíry než jsem, já. Ale tebe zjevně ne? Co?“potichu jsem zavrčela.

„Ooo. Už se třesu.“řekl a předstíral, že se otřásl.

Zavrčela jsem hlasitěji. „To by si měl, protože není pro tebe zrovna nejlepší, začínat si něco z někým od Volturiů, Emmette.“zavrčela jsem, znovu. Vstal a postavil se do bojové pozice.

„Chceš se prát?“

„Ne, Emmette. Vážně nechci ničit Esme, tento krásný dům. A už vůbec, se nechci dívat na tvůj rozzuřený obličej, až tě porazí holka.“

„Mě a porazit holka? To bych se na to podíval. Mě nikdy, nikdo neporazil abys věděla.“
Věděla jsem, že lže, ale nespíš ne schválně, jen si to neuvědomil.

„Vážně, né? Nikdo?“ nazdvihla jsem podezřívavě obočí a koukla se na Edwarda. Usmíval se.

Kolikrát si ho už porazil? ptala jsem se v myšlenkách. Vypadal trochu zaraženě, když jsem se nezeptala na hlas.

„Jak, si to udělala?“ptal se nevěřícně. Ach, jo. Zase jeden zvědavec. 

Na to jsem se neptala. Tak kolikrát? Už jsem začínala být podrážděná. 

„Párkrát.“uchichtl se.

Mohl by si být prosím, konkrétnější? Nasadila jsem, krásný úsměv. Chvíli mu trvalo než odpověděl.

„Jen asi 5x. Pak mu došlo, že mě neporazí a od té doby, už se mnou bojovat nechce.“

„Děkuju.“ Jsem fakt ráda, že jsem to z něho vydolovala.

„O co jsem přišel?“

„Ale o nic, Emme. Spi, dál.“řekla jsem. Potom jsme si uvědomila, co jsem řekla a musela jsem se rozesmát.

„Emmette, nezdržuj. Kvůli tobě, už byl ten příběh 2x přerušený. Chci ho slyšet.“ řekla Rosalie. Bylo to úplně poprvé co jsem jí slyšela promluvit. Snad nebude tak nepřátelská, jak se zprvu zdála.

„Tak já snad budu pokračovat. Carlisle mi vyprávěl svůj příběh, naučil mě lovit a tak. Stali se z nás opravdu dobří přátelé. Večer vždy studoval a někdy jsem se i přidala. Nikdy jsem nebyla zas až tak pilná. 

Asi po 100 letech se Carlisle rozhodl odejít. Chtěl jít dál. Cvičit svoje sebeovládání a vystudovat vysokou školu. Aro se obával, že smím chci odejít, ale já nechtěla.“

„To tě nikdy nenapadlo, že by si od tamtu mohla odejít?“zeptal se Emmett. Toho kluka to snad baví nebo co.

„Bože, Emmette! Mlč!“okřikli ho.

„Samozřejmě, že napadlo, ale neměla jsem kam, jít. Když, jsem si mohla vybrat, mezi Volterrou ze společností nebo potulování se po světě sama. Vybrala jsem si Volterru.“

„A to tě nikdy nenapadlo, přidat se ke mně? Například?“zeptal se Carlisle.

„Samozřejmě, že napadlo, ale ty jsi měl už svojí rodinu a já nechtěla riskovat, že by si mě do ní nevzal nebo tak.“řekla jsem a rychle pokračovala, když jsem viděla, že chce něco namítnout.

„No a potom, vlastně nebylo nic. Jen mise, lov občas studování, cvičení štítu, ale samozřejmě i fyzické takže se nemusíš obávat, že by si mi něco udělal, Emmette. Ostatně ve Volteře máme krásnou, velkou tělocvičnu. Ráda tě porazím. A doufám, že se přidáš i ty, Jaspere. Samozřejmě můžete všichni, ale myslím, že holky chtějí do obchodů, aby si mohli koupit šaty na oslavu.“

„Ano!“jak jinak – Alice.

„No, takže konec příběhu.“

„To je jako, celý?“ptal se Emmett.

„No, ano. Co jsi čekal a žili spolu šťastni až na věky. A pokud neumřeli žijí dodnes. A jelikož jsou to upíří tak, žijí na věky věků. Amen?“

„Bez toho Amen, by to bylo lepší.“ach jo. Ten kluk se mi snad jenom zdá.

„No, takže Alice už stihla sbalit. Potřebujete někdo, na lov?“zeptala jsem se a koukla jim do očí. Všichni je měli zlaté, až na Edwarda.

„Ty.“ukázala jsem na něj. „Budeš si muset dojít při cestě.“nechápavě na mě hleděl.

„Zaprvé, ty kufry snad unesete, ne? Alice kolik si jich vzala?“

„Jen čtyři. ostatní věci koupím v Itálii. Musela jsem vzít jen ty, nejlepší kousky.“

„Fajn. A zadruhé, nechci, aby si mi vysál pilota. Já řídit letadlo neumím.“řekla jsem a šibalsky se usmála.  

Neodpověděl. Mračil se. To jsem ho urazila?

„No, nic. Můžeme vyrazit?“ zeptala jsem se. 

Všichni přikývli.

„Tak dobře. Poběžte za mnou. Předpokládám, že ty, Edwarde se na chvíli, vzdálíš. Ale jsi nejrychlejší doženeš, nás, dobře?“ptala jsem se. 

Přikývl. 

„Fajn. Tak vyrážíme.“

Emmett vzal dva kufry a ty zbylé Jasper.
Rozběhla jsem se. Jediný kdo mě stíhal byl Edward. 

Asi po pěti minutách se oddělil. A tak jsem zpomalila, aby mě ostatní dohnali. Všichni mě dohonili a za chvíli se vrátil i Edward s nádhernýma zlatýma očima. 

Bože, holka na co to myslíš? Okřikla jsem se. Ještě štěstí, že mi nemůže číst myšlenky.

Po chvíli jsme doběhli na letiště. 

„Á, dobrý den. Tak jste zpátky.“pozdravila mě žena na letištní hale. 

„Ano, prosím naložte do letadla, tyto kufry. Chceme hned odlétnout.“

„Jistě.“ řekla a zmizela.

„Ty kufry nechte, tady. A pojďte za mnou.“řekla jsem a vedla je dlouhou chodbou. Došli jsme na letištní terminál a nasedli si do letadla. 

„Páni. To je, ale luxus.“básnil Emmett.

„To nic není, Emmette. Měl by si vidět letadlo Ara, ale pochybuju, že to ho ukáže. Dělejte co chcete, ale prosím, Emmette nic s tím letadlem nevyváděj. Pád letadla jsem sice nezkoušela, ale ani to zkoušet nemusím, takže tvůj návrh se zamítá.“

„Sakra. Ty taky umíš číst myšlenky nebo, co?“

Zasmála jsem se. „Ne, ale je ti to, až přiliž vidět na obličeji.“ 

Emmett byl celou cestu v klidu. Až moc v klidu, na můj vkus. Byla jsem ráda, že odjezd neprodlužovali, to by se taky Arovi nemuselo líbit.

Po pár hodinách jsme přiletěli na Arovo soukromé letiště. Nasedli do přistavené limuzíny a vydali se do hradu.

Shrnutí povídek

3. kapitola X 5. kapitola

Autor: Rock (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Isabella Volturi - 4. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře