Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Isabella Swan Black... and Cullen? 5. kapitola

08.06.2010 (19:00) • barushQa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1294×

5. kapitola

A sakra! To snad není možný! Jacob?! Všichni Cullenovi se dívají směrem ke dveřím, kde zrovna stojí, jestli teda vidím dobře, můj povedený bratranec v celé své kráse. Se zájmem si ho prohlíží, a ani se jim nedivím. Vtrhne sem bez pozdravu a ještě k tomu polonahý. Jacob těká očima po místnosti, jako by něco hledal. Zasekl se až na mě. Musel to být na mě opravdu zajímavý pohled, jak tady sama sedím mezi samými upíry.

„Bello, můžeš mi pro Krista pána říct, co tady děláš?“ udiveně si mě měřil svýma tmavě hnědýma neproniknutelnýma očima. Alice hned chtěla něco říct, ale já ji předběhla. Vstala jsem z pohovky a udělala tři kroky k Jacobovi. Tak teď si to chlapeček slízne. Mám ho ráda, ale tohle opravdu nemusí! Co je mu do toho co tady dělám? Musí mě hlídat na každým kroku? Chci mít taky trochu soukromý.

„No na to bych se tě ráda taky zeptala!“ vyjedu zostra na něj.

„Já? Já tu jsem, protože mi Sam řekl, že ještě nejsi doma a Billy si dělá velký starosti. Šel jsem tě teda hledat. Nejdřív jsem se rozhodl běžet ke škole. Když tam doběhnu, tak vidím jen tvé auto a ty nikde! Víš, jaký jsem měl strach?“ Na to jsem nepomyslela. Podívala jsem se na hodinky. Cože? To není možný! To už je sedm hodin?

„Promiň mi to. Byla jsem ale pozvaná na návštěvu, tak jsem neodmítla,“ ukážu za sebe na Cullenovi. „A jak jsi mě vůbec našel?“ zeptala jsem se. Byla to asi zbytečná otázka.

„Jak asi. Podle pachu. Cítil jsem tě tady. Ani nevíš, jak jsem se polekal, když jsem u tebe cítil i pijavice.“ Zvážněl.

„Takhle jim už nikdy neříkej! To si můžeš říkat až nebudu v tvé přítomnosti!“ zařvu na něj. Asi jsem zvýšila hlas hodně, protože to vylekalo i Emmetta.

„Nezastávej se jich. S tou náklonností a zájmem k upírům to přeháníš. Víš jak jsou nebezpeční? Nemáš vůbec žádný pud sebezáchovy! Sakra!“ Jacob byl dost naštvaný. Všimla jsem si jak se začal třást. Třást? Teď mi to došlo! Tady nesmí!

„Ne, Jacobe! Tady nemůžeš! Ššš, promiň,“ začnu se pomalu omlouvat. Třesení se pomalu vytrácí.

„Jacobe, ještě než něco budeš chtít říct, tak ti něco povím. Já sama vím, že je to dost nezodpovědné a nerozvážené. Nikdy bych nešla k cizím lidem, natož upírům. Tihle nejsou, ale tak cizí. Osobně je sice neznám, ale podle Billova vyprávění mi došlo, že jde o Cullenovi,“ vysvětlím.

„Cullenovi? Ti Cullenovi, o kterých se tak moc zajímáš a snažíš se z Billa dostat co nejvíc informací o nich?“ Zdá se že mě pochopil. Cullenovi si mě opět měří pohledem. Ani se jim nedivím. Podle Jacobových slov to vypadá, že jsem do nich úplný maniak.

„Ty jsi Billyho syn?“ zeptal se nečekaně Carlisle.

„Ano. A vy Carlisle? Ten dokonalý příklad správného upíra?“

„Nevím, jestli jsem zrovna dokonalý,“ zasměje se. „Moc se podobáš Billymu, když byl mladý,“ dodá.

„Vy jste ho znal, když nebyl ještě na vozíku?“

„Jistě. Žil jsem tady před dvaceti pěti lety. S tvým otcem jsem se moc dobře znal. Velmi mě překvapila zpráva, že je jaksi nemocný.“ Carlisle se na chvíli zamyslel.

„Ano, to vím. Moc se omlouvám, za to jak sem se choval. Jsem rád, že tu jste, jestli to pomůže tátovo psychickému stavu... Ale neměli by se to dozvědět ostatní ze smečky. Ti neberou moc ohled na to, jestli jste vegetarián nebo rodinný přítel,“ varuje Carlislea.

„No já jim to teda neřeknu,“ povím a podívám se na Jacoba.

„Proč se na mě tak díváš?“ znejistil Jake.

„Protože, jakmile se přeměníš, tak ti můžou číst myšlenky. Chápeš? Budeš si je muset velmi dobře chránit,“ upozorním ho.

„Myšlenky máš docela chaotické. Nemyslím si, že na to přijdou rychle,“ usměje se Edward.

„Jak to jako myslíš?“ nechápu.

„Vždyť je slyším,“ zasměje se. Cože? Mnou projel proud doprovázený zděšením.

„Cože?!“ To si dělá srandu nebo co? Cítím jak rudnu. Ještě, tak aby slyšel mé myšlenky! Třeba to, že se mi líbí jeho oči atd…! Edward se začal smát.

„Neboj se. Tobě je číst nemůžu. Nevím, čím to je,“ zesmutněl.

„Víš, Bello, někteří upíři mají dar. Třeba Alice vidí do budoucnosti. Jasper dokáže vycítit city a také s nimi manipulovat.“ Teda to jsou slušný dary. Hlavně, že na mě ten Edwardovo nepůsobí.

„Já se opravdu z toho zblázním! Jako vlk nemám vůbec žádné soukromí. Teď už ne ani jako člověk! To není opravdu normální,“ prokleje Jake. Emmett se zasměje.

„Na to si budeš muset zvyknout. Já taky musel.“

„Nechci vás nějak vyrušovat v debatě na téma čtení myšlenek, ale měli bychom už jít. Jak jsi říkal, je pozdě a stmívá se. A dále není moc slušné být u někoho do večera,“ řeknu Jacobovi.

„Ale vy nás vůbec nerušíte,“ usměje se Esme. Připomíná mi mou mamku. Docela se mi stýská. Teď je někde ve světě svým novým manželem Philem. On hraje profesionálně baseball v první lize. Za poslední rok se hodně zlepšil, podle mamky zpráv. Jeho snem je hrát za Red Sox. Hodně mu to přeji.

„Bello! Jsi v pořádku?“ Jacob mě vykuleně sledoval. Všichni si mě starostlivě prohlíží. Zdá se mi to, nebo se na mě Edward díval starostlivě a… něžně? Neuvědomila jsem si, že jsme pořád u Cullenů.

„To nic. Jenom vzpomínky a myšlenky,“ zašeptám. Jake přikývne. On ví, jak mi mamka schází.

Rozloučili jsme se s Cullenovýma a vyjela s Jakobem na motorce. Docela mě zajímá, kde se tady vzala. Neříkal náhodou, že běžel? Snad mi Edward to auto přiveze…

Když jsem vešla s Jacobem dovnitř, tak Billy seděl zamyšleně u stolu a díval se před sebe. Kolem stolu seděl zbytek smečky. Jakmile jsme zavželi, tak si nás všimli. Zvedli hlavy.

„Bello, kde jsi byla? Tolik jsme se o tebe báli,“ starostlivě se na mě Billy podívá.

„Byla jsem se projít do lesa. Chtěla jsem si pročistit hlavu a úplně jsem zapomněla na čas,“ vymluvím se.

„Kde jsi byla v lese, že ti to tak dlouho trvalo?“ zeptal se podezřele Sam. No to bych také ráda věděla…

„Prošla jsem toho dost. Asi více jak půlku lesa. Docela mi to pomohlo. Na pročištění hlavy je nejlepší les a čistý vzduch,“ snažím se ho oklamat.

„Měla by jsi si jít lehnout. Musíš být hodně unavená,“ usměje se na mě šibalsky Jake. On je můj zachránce!

„Máš pravdu, už půjdu.“ Rozloučila jsem se potom se všemi. Šla jsem do svého pokoje. Připravila věci a šla se umýt. V pokoji jsem si potom sedla na postel a přemýšlela o dnešku. Mezi tím jsem chroupala mrkev, kterou mi sem dal asi Jake. Měla bych to říct Billymu? Že jsem viděla Cullenovi? Že se sem zpátky nastěhovali?  Asi raději počkám. Přestala jsem přemýšlet nad těmito věcmi. Přesto se mi něco zdálo.  Něco co se týká i dneška…

Autor: barushQa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Isabella Swan Black... and Cullen? 5. kapitola: