Takže, přidávám další kapitolku po velmi dlouhé době. Zde se nám bude odehrávat zásadní děj do dalších dílů. Je trošku kratší, vychutnejte si ji, nevím, kdy bude dalí díleček. Zdraví všechny Matys.
27.08.2010 (08:30) • Matys • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2652×
15. Hormony, hormony a zase hormony.
Bella
Od té doby, co jsem se vrátila ke Cullenům, si mé hormony dělají co chtějí. Bylo to hrozné, docela jsem se těšila, až mrňata budou venku. Už vím i jména, Mathyas a Joshua. Nádhera.
Zrovna jsem ležela v posteli a podřimovala. Byl teplý den a já si ho užívala, potřebovala jsem nabrat síly. Slyšela jsem, jak se otevřely dveře a dovnitř vešel Edward. Lehnul si vedle mě, rukou vyhrnul tričko, které halilo mé velké bříško a pak ho začal hladit. Přiložil k němu ucho a začal mluvit k dětem.
„Nazdárek, prckové, tady táta. Víte, že máte tu nejkrásnější maminku na světě?“ kouknul se mi do očí. Usmála jsem se na něj a začala ho vískat ve vlasech. Ucítila jsem dloubnutí do strany bříška, kopou. Vzala jsem Edwardovu ruku a položila ji na ono místo. Nádherně se usmál. Celé odpoledne pak nedali pokoj, už jsem byla utahaná. V posteli jsem ležela hodinu a nemohla díky fotbalistům usnout.
„Proč nespíš, lásko?“ zeptal se mě Edward, který seděl na gauči a četl si knížku.
„Nedají pokoj, pořád kopou.“ Sedla jsem si a u toho jsem fuňela jak lokomotiva. Edward byl hned u mě a podpíral mě. Pak se sehnul k bříšku.
„No tak, zlatíčka, nechte maminku vyspinkat, je hodně unavená.“ Domlouval jim a chlácholivě je hladil. Maličcí se začali uklidňovat, zářivě jsem se na Edwarda usmála. Nakonec jsem se mohla zase položit a s broukáním ukolébavky od Edwarda, jsem usnula.
Pobudila mě až pichlavá bolest na straně bříška. Cukla jsem sebou.
„Au,“ špitla jsem. Chytla jsem se za to místo, Edward se nade mnou nakláněl.
„Lásko, co se děje?“ ptal se.
„Já… nevím,“ odmlčela jsem se a znovu mě píchlo v boku. Prudce jsem vtáhla vzduch do plic.
„Carlisle,“ zavolal Edward. Jmenovaný se objevil v pokoji.
„Co se děje?“ zeptal se. Až teď jsem si všimla jak celá rodina postává v pokoji. Carlisle mi prohmatal břicho a celou prohlídnul. To, co zjistil, mě ani nepřekvapilo.
„No tak, Bello, je tu to, co jsme celou dobu očekávali. Rodíš,“ usmál se. Přišla mi kontrakce a tím bych mu nejradši ten úsměv na tváři rozšlápla.
„Carlisle, být tebou, tak ji moc nedráždím,“ podotknul Jasper. Carlisle chápavě přikývnul.
„No, jak to vypadá, porod bude probíhat pomalu, tak zatím vám necháme soukromí.“ Vyklidil taktně pole a s ním celá rodina. Přišla další kontrakce a s ní i větší bolest. Edward si sednul a opřel si mě o prsa. Tři hodiny jsem takhle seděla, pak jsem musela vstát, chodila jsem takhle asi další hodinu než mi praskla voda. Pak vypuklo peklo, ležela jsem na posteli a Edward mě zase podpíral. Při kontrakcích, které přicházely čím dál častěji, jsem drtila Edwardovi ruku.
„Připomeň mi, že až bude po všem, že tě mám vykastrovat,“ procedila jsem skrz zuby. Když kontrakce odezněla, vydýchávala jsem ji, Edward se zasmál a otřel mi zpocené čelo a šíji.
„Dobrá, ale až bude po všem,“ přitakal. Zrovna vešel do dveří Carlisle. Prohlídnul mě.
„Tak Bello, nastal čas, aby se ti prcci taky podívali na dědečka.“ Pobídl mě.
„Až přijde další stah, tak zatlač.“ Nemusel čekat dlouho, jen co domluvil, jeden přišel. Zatlačila jsem, moc se jim ven nechtělo, vždyť se taky říká, že u maminky je nejlíp. Notak, polez ven. Domlouvala jsem svému prvnímu synovi. Malinkej vykoukl na svět po třech hodinách, byla jsem totálně hotová, ale druhý chlapeček je ještě uvnitř.
„Bello, ještě druhý. Vím, že jsi unavená, ale musíš se snažit. Jestli tam zůstane moc dlouho, může se udusit.“ Domlouval mi Carlisle.
„Já už nemůžu,“ zaskuhrala jsem, hlava mi padala a točila se mi.
„Bells, musíš, nenech ho umřít,“ šeptal mi zoufalý hlas Edwarda do ucha. Zatřepala jsem hlavou a na to přišla další kontrakce, cítila jsem spoustu energie. Jasper, budu mu muset potom skočit kolem krku. Druhé miminko přišlo na svět za půl hodiny. Pak jsem už nevnímala, omdlela jsem.
Edward
Porod trval celý den, Bella to ale zvládala skvěle. A když jí odtekla plodová voda, to konečně začalo. Nemohl jsem se dočkat, až budou moji synové na světě. Nikdy jsem si nemyslel, že já budu otcem. Jako člověk jsem si to přál, ale nikdy ve snu by mě nenapadlo, že budu mít dva syny. Když i druhé dítě vykouklo na svět, tak Bella omdlela. Vyděsil jsem se a snažil se ji probudit.
„Nech ji, Edwarde, porod dvojčat je namáhavý i pro lidské ženy. Bella je z poloviny upír a děti taky, tak to bylo ještě namáhavější. Divil jsem se, že to vůbec zvládla, mohla omdlít hned po prvním dítěti a neměla k tomu daleko. Musí být strašně unavená, necháme ji prospat, se,“ usmál se na mě a likvidoval všudypřítomnou krev. Kývnul jsem a šel za syny. Měly je Alice s Rosalií. Vzal jsem si je od nich, ten druhý byl menší než prvorozený. Starší chlapeček měl hnědé oči a bronzové vlasy s jemným odstínem mahagonové, ten mladší měl zelené oči po mně, za to mahagonové po Belle s jemným odstínem bronzové. Nepoznali byste, že jsou dvojčata.
„Dobrá práce, brácha.“ Poplácal mě uznale Emmet po rameni.
„Jsou nádherní,“ rozplývala se Esme.
„Máte jména?“ zeptala se Rose.
„Myslím, že Bella určitě nějaké má, viděl jsem ji, jak se kouká do kalendáře.“ Vzpomněl jsem si. Jelikož chlapci byli jako normální novorozeňata, dožadovali se jídla. Dali jsme jim sunar, ale moc jim to nešmakovalo, tak jsme to namíchali s krví a bylo to. Bella prospala dva dny a děti už se po ní začali dost hlasitě dožadovat.
Zrovna kluci usnuli, šel jsem za Bellou, sedl jsem si na kraj naší postele a vískal ji ve vlasech. Její postava byla výraznější, již nebyla tak hubená, s dvojčaty přibrala, její ňadra byla plná a velká, díky mateřskému mléku. Bříško měla trošku vypouklejší a nohy krapet vypolstrovanější. Když jsem si ji tak prohlížel, neušel mi pohyb víček. Jemně se zatřepotala a následně otevřela. Konečně se na mě koukaly ty nádherné oči.
„Ahoj, lásko,“ pozdravil jsem ji. Ona se pousmála.
„Ahoj,“ zašeptala přiškrceně.
„Vydrž, dojdu ti pro vodu.“ Vyběhl jsem z pokoje do kuchyně, nalil jsem vodu do sklenice a odnesl to zpět Belle. Pomohl jsem jí napít se a sklenici potom položil na noční stolek. Bella se posadila a koukla se po pokoji, věděl jsem, co hledala.
„Jsou vedle v pokoji, spí. Už se po tobě sháněli, byla jsi mimo dva dny,“ vysvětlil jsem jí.
„Dva dny?“ vykulila oči. Pak odhrnula peřinu, shodila nohy z postele, zastavil jsem ji.
„Kam si myslíš, že jdeš?“ ptal jsem se.
„Za mými syny, podáš mi prosím župan?“ Ukázala na saténový župánek, který byl přehozený přes židli. Oblékla si ho, pomohl jsem jí vstát, obmotal jí ruku kolem pasu a vedl za klukama. Nahnula se přes postýlku a sledovala ty dva andílky.
„Jsou nádherní,“ zašeptala.
„Jsou a potřebují jména,“ zašeptal jsem jí do ucha.
„Vy jste jim je nedali?“ zeptala se překvapeně. Záporně jsem zakroutil hlavou. Pečlivě je sledovala, a pak to konečně řekla.
„Hnědý očka bude Mathyas a zelený očka bude Joshua.“ Rozlišila si je od sebe.
„Nádhera, Mathyas a Joshua,“ zašeptal jsem jí do ucha a políbil na krk.
Snad nám svítá na lepší časy.
Autor: Matys (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Isabella Maria Swan Volturri 15. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!