Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Isabella Maria Swan Volturri 14. kapitola

01.07.2010 (08:30) • Matys • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3122×

14. Nikdy nebudu mít klid.

Jak jsem si myslela, tak i bylo. Aro věděl, kde jsem, sice nechápal změnu, kterou jsem udělala, ale nereagoval na to. Frenk a jeho žena Lisa, byli strašně přátelští. Díky mně to tady dali do pořádku, moje těhotenství šlo normálně, jako u lidské ženy. Frenk a Lisa mi zakázali nosit těžké věci, lézt na žebřík a namáhat se. Samozřejmě se objevily i ranní nevolnosti a omdlévání. Lisa mě chlácholila, že u ní to bylo stejné – ona má totiž tři děti, dvě dcery a jednoho syna, tomu je 25 let – a že to do měsíce zmizí. Taky měla pravdu, zrovna jsem byla ve čtvrtém měsíci, moje bříško začalo růst, a s tím i moje chutě a nálady. Frenk se u toho docela bavil, v jednu chvíli jsem se smála, koukala na nebe a v druhou chvíli jsem brečela nad zlomenou kytkou. Zítra měl přijet jejich syn, zkusím se zdejchnout. Ale kdybych věděla, co mě čeká, tak bych se ani neukázala. Zrovna jsem se vracela s Arosem do ohrady, za námi běželo stádo, Aros se stal vůdčím hřebcem. Byli jsme na nedaleké louce, napást koně, a když jsem přecházela přes dvůr, tak z domu vyšel nějaký mladý muž a za ním Lisa.

„Bello, neblbni, vždyť se ti něco stane,“ hubovala mě hned.

„Já vím, Liso, ale vždyť mě znáš a navíc jsem ostatní provětrala,“ hájila jsem se. Seděla jsem pořád na Arosovi.

„Dobře, dobře, až budeš mít hotovo, přijď za mnou.“ Jen jsem kývla a pobídla Arose. Došli jsme do boxu a až tam jsem slezla. Odstrojila jsem ho, vyčistila a pak ho vzala za stádem. Ve výběhu jsem ho odepnula z vodítka, pak si ho připnula kolem těla a šla za Lisou. Našla jsem ji v kuchyni i s jejím synem.

„Bello, pojď, chtěla bych ti někoho představit. Tohle je můj syn Ian. Iane, tohle je Bella,“ představila nás, Ian se usmála, vstal ze židle a podal mi ruku.

„Moc mě těší, Bello,“ byl vychovaný, a na člověka hezký.

„Mě také, Iane, teď když mě omluvíte,“ požádala jsem je.

„Jistě jen jdi. Ve tři bude oběd, tak na něj nezapomeň,“ usmála se na mně Lisa.

„Copak, bych oběd mohla prošvihnout? A navíc, za chvilku si nebudu vidět na nohy, jak budu tlustá,“ našpulila jsem rty. Lis se zasmála, já jsem čapla jablko a šla k sobě. Dala jsem si sprchu, oblékla čisté věci a šla ven. Došla jsem k ohradě a sedla si do trávy. Nevím, jak dlouho jsem tam seděla, než přišel Ian, opřel se o plot.

„Ten hřebec je tvůj?“ ptal se.

„Jo, jmenuje se Aros,“ vychvalovala jsem ho.

„Je krásný. Vidíš, támhle tu bílou kobylu, tak ta je moje,“ ukázal mi ji.

„Jsou tu opravdu nádherní koně,“ pochválila jsem je všechny. Pak jsme si dál povídali. Ian je velmi milý kluk. Když jsem mu řekla pravdu o tom, že miluji jiného muže a čekám jeho dítě, málem to s ním seklo. Ale šlo to, čas plynul strašně rychle, ani jsem se nenadála a byl tady konec osmého a začátek devátého měsíce. Byla jsem jak balon. Na lov jsem chodila v noci, vypila jsem toho mnohem víc než dříve. Zrovna sem stála na louce, v ruce mobil a chystala se k zásadnímu kroku. Koukla jsem se na mobil a tam na mě svítilo jméno Carlisle Cullen. Můj palec neustále kmital mezi volat a zrušit. Musím to udělat, aspoň pro to malé. Zhluboka jsem se nadechla a vytočila známé číslo. Netrvalo dlouho a Carlisle to zvedl.

„Prosím,“ zeptal se.

„Carlisle, tady Bella,“ řekla jsem.

„Bello, panebože, kde jsi?“ ptal se hned.

„Carlisle, prosím, poslouchej mě. Potřebuji tvojí pomoc, vše ti řeknu později, ale teď to hlavní. Potřebuji, abys mi pomohl s porodem,“ žádala jsem ho. Chvilku bylo ticho.

„Jistě dej mi adresu, za chvilku jsme tam.“ Zavřela jsem oči, zhluboka nadechla. Jsme?

„Carlisle, prosím přijeď sám.“

„Bello, to-to nemůžu, je to i Edwardovo dítě.“ Při Edwardově jméně, mě moje miminko koplo. Někdy mívám pocit, že tam není sám.

„Prosím, Carlisle, prosím,“ prosila jsem šeptem.

„Dobrá, kdy a kde?“ vše jsem mu řekla. Doufám, že mě nezradí, najednou se přede mnou objevil Ian. Přijel, zase.

„Ahoj Bell.“ Na to se krásně usmál.

„Ahoj Iane, pomůžeš mi prosím?“ žádala jsem ho. Vzal mě za ruce a vytáhl do stoje.

„S kým jsi to mluvila? Vypadala jsi smutně.“ Vyzvídal. Ach ta mužská zvědavost.

„Se starým známým, teď mě omluv, jsem hladová,“ řekla jsem mu a šla na jídlo. Lisa uvařila výtečné špagety, snědla jsem toho jak pro regiment. Pak jsem šla do bytu, umyla se a lehla si do postele. Usnula jsem hned, jakmile se moje hlava dotkla polštáře. Ráno jsem se probudila okolo deváté, Carlisle tu bude asi za hodinu, či dvě. Převlékla jsem se do něčeho pohodlnějšího a zabalila si věci. Odnesla jsem je dolu, v kuchyni byla Lisa. Nandala mi snídani, když jsem jí snědla, musela jsem s pravdou ven.

„Víš, Liso, dneska odjíždím,“ řekla jsem jí, koukala jsem se na moje bříško a hladila ho.

„Co? Proč tak brzy?“ ptala se.

„Já, se bojím porodu a můj známí je doktor, takže kdyby se mi nebo děťátku něco stalo, bylo by u někoho z rodiny,“ vysvětlovala jsem jí. Ta jen chápavě přikývla. Já jsem vstala ze židle a šla do stáje, Aros byl v boxe, tak jsem ho vzala do ohrady. Pak jsem na příjezdové cestě uslyšela auto. Pohladila jsem ho po hlavě a šla na parkoviště. Byl tam Carlisle a přijel sám, aspoň že tak.

„Bello, jsem tak rád, že tě vidím.“ Objal mně.

„I já tebe Carlisle,“ objala jsem ho jen tak, jak mi to bříško dovolilo.

„Půjdu se ještě rozloučit a můžeme vyrazit,“ jen kývnul a šel za mnou. Rozloučila jsem se se všemi. Potom mi vzal Carlisle věci, nasedli jsme do auta a vyjeli, ani ne za deset minut jsem usnula.

Carlisle:

Když jsem měl Bellu konečně v autě, oddychl jsem si. Tolik jsem se o ní bál, je mi jako dcerou. Chvilku poté, co jsme vyjeli, usnula. Těhotenství ji zmáhalo, už nebude trvat dlouho a to malé bude na světě. Já budu dědečkem. Bella celou cestu do Forks prospala. Když jsem zastavil auto v garáži, vzal jsem ji do náruče a odnášel do Edwardova pokoje, potom co se seznámil s Bellou, si pořídil manželskou postel. Ostatní byli ve škole, byl pátek. Když spala, udělal jsem jí kompletní prohlídku a zjistil, že Bella i dítě jsou v pořádku, budou to dvojčata, dva chlapci. Byl jsem nadšen, budu mít dva vnuky. Uslyšel jsem na příjezdové cestě dvě auta, než jsem se nadál, tak byli v pokoji všichni.

„Bello,“ vydechl Edward a přešel k Belle. Pohladil ji po tváři, pohledem sjel k jejímu bříšku a něžně ho pohladil, potom se koukl na mně.

„Jsou v pořádku, budou to dvojčata, a vím i pohlaví,“ usmála jsem se na něj

„Opravdu? Co to bude?“ zeptal se.

„Kluci,“ jak se mu to povedlo to teda nevím. On na mně vyvalil oči.

„A já tolik chtěla holčičku,“ zamumlala Bella, otočila se na bok a víc si přitáhla peřinu.

„Tak jo, nechte jí spát,“ řekl jsem. Všichni odešli z pokoje, Alice hned všechny pochytala a vytáhla na nákupy, bylo to pro děti, tak šli všichni hned dobrovolně. Něco kolem páté večer vylezla Bella z pokoje. Edward jí byl v patách, nenechal ji sejít schody, prý by si ještě ublížila. Posadili se v obýváku, a koukali na nějaký film. Já jsem odjel do práce.

Edward

Byl jsem strašně rád, že Bella je tady s námi a hlavně, že jsme se dali zase dohromady. Zrovna jsme se spolu koukali na film, když Bella zakručelo v břiše. Doběhl jsem jí udělat večeři, jídla bylo tak na dvě a půl porce, ale Bella to hravě snědla. Když jsem šel odnést talíř, tak Bella dole nebyla. Vyděsil jsem se, kde může být, nakonec jsem uslyšel téct vodu, zřejmě se koupala. Měl jsem v plánu jí vynadat, nemůže chodit do schodů a ze schodů sama. Sednul jsem si na postel v ložnici a čekal na Bellu. Netrvalo moc dlouho a už se zjevila ve dveřích. Kolem sebe měla omotanou osušku a z vlasů jí odkapávala voda, z pod ručníku se jí vzdouvalo bříško a vytahovalo ručník nebezpečně vysoko. Bells přešla ke skříni, vytáhla lehké, žluté šaty, spodní prádlo stejné barvy a oblékla se. Pak se otočila na mně a usmála se. Vydala se ke dveřím, avšak než k nim došla, ovinul jsem kolem ní paže.

„Kam, ses vydala?“ ptal jsem se jí, své rty jsem měl kousek od jejího ouška. Zatřásla se.

„Dolu,“ řekla jen.

„Ale já tě nenechám jít po schodech samotnou.“ Vzal jsem ji do náruče a odnášel dolu.

„Polož mě na zem. Nejsem chromá, ale těhotná,“ vztekala se. Nálada jí najednou přeběhla úplně na jinou frekvenci.

„Budeme se spolu koukat na nějaký film,“ navrhl jsem znovu.

„Ne, já se s tebou na nic koukat nebudu,“ vztekala se. Posadil jsem ji na gauč, a usmál se na ní.

„Co, jsem ti k smíchu?“ zasyčela na mně. Pak si vzala do ruky ovladač a zapnula televizi. Dávali nějakou telenovelu.

Jak Chulio podvedl Katarinu, a ona kvůli pomstě, se vyspala s Leonardem. Když se to Chulio dozvěděl, zmlátil Leonarda. Samozřejmě u toho byla Katarina a udělala tam strašlivou scénu. Nakonec Katarina řekla Chuliovi, že je s ním těhotná a vrátili se k sobě.

A jak známe těhotné ženy, tak Bella u toho brečela. Nakonec při koukání na Šmouli usnula. Docela jsem si oddychnul, když spala. Děcka se vrátila zrovna, když jsem scházel ze schodů. Věřte nebo ne, cítil jsem se unavený.

„Tak, jaké bylo odpoledne?“ ptala se Alice.

„Perné,“ vydechl jsem a těžce se posadil na pohovku.

„Copak se dělo?“ ptala se dál chichotajíc.

„Hormony řádily. V jednu chvíli na mě nadávala, že je prý těhotná a ne chromá, když jsem jí nechtěl pustit ze schodů samotnou, pak brečela u telenovely a nakonec usnula u Šmoulů.“ Převyprávěl jsem jim co se dělo. Oni se začali smát.

Shrnutí

Autor: Matys (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Isabella Maria Swan Volturri 14. kapitola: