Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Isabella Maria Swan Volturi 9

31.05.2009 (15:30) • Matys • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6367×

Ahojky. Jelikož jsem netušila že se povídka IMSV tak u vás uchytila jsem se na vaše dohadování rozhodla že budu pokračovat. Tak tedy tady máte další díleček. Díky všem co tuhle povídku čtou. :-D

Vaše Matys.

**********************

Bella

V jídelně jsem dostala vizi že má dneska přijet Aro tak jsem nad ničím neváhala a nasedla do auta a jela směr Port Angels. Pokoušela jsem se je tam najít kdyby náhodou tam byli nevím co mně to napadlo jet zrovna sem ale když jsem tady kopím si rychle nějaké věci do lednice. Tak jsem zajela do nákupního centra, vyhledala potraviny a jela zpátky do Forks. Po cestě domů jsem si poměla že mám pořád stažený štít kvůli Alici. Nasadila jsem ho rychle zpět a doufala že nic neuvidí. Jak jsem se později dozvěděla tak marně. Dojela jsem domu a přesně jako z mého vidění tam stáli tři auta jedna limuzína. Vystoupila jsem z mého auta a zamířila si to k limuzíně. Z ní vystoupily Aro,Marcus a Caus.

„Ahoj tati." Pozdravila jsem Ara a odejmula ho.

„Strýčkové." Taky jsem je odejmula.

„Pojďte dovnitř zrovna jsem přijela ze školy."oznámily jsem jim.

„Ehm tati myslím že se dovnitř všichni nevejdou." A ukázala jsem na gardu.

„Máš pravdu běžte na lov, potom máte dvě hodiny volno. Poté přijďte sem." Poručil jim Aro.

„Jestě bych vás chtěla požádat aby jste nelovily ve zdejším okruhu, Fork Port Angels, Seattl a Rezervace La Push." Řekla jsem jim než odešli. Jenom pokývli uklonily se a zmizeli.

„Tak Isabell co je tu nového?" ptal se Caus.

„Ale nic moc. Jo potkala jsem tu Cullenovy. Jsou fajn." Řekla jsem jako by nic a odešla do kuchyně si vzít mandarinku. Když jsem se vrátila všichni vypadali jako kdyby každou chvíli měli dostat infarkt.

„Cože? Ty jsi nám neřekla že sou v okolí jiní upíři?" začal vřískat Marcus.

„Nejsou nebezpeční, jsou to vegetariáni jako já." Uklidňovala jsem je.

„Isabello i když je Carlisle a jeho rodina na ‚dietě' tak tu nezůstaneš už určitě ne kvůli svojí vlastní bezpečnosti." Začal pěnit Aro. A jéje.

„Nijak mě nedonutíš odsud odejít. Ty víš že ze sebou nenechám manipulovat." Už jsem taky pomalu začala pěnit.

„O tom nebudeme diskutovat prostě se teď půjdeš sbalit věci a pojedeš domů." Už nepříčetně řval Aro. Tentokrát jsem byla nepříčetná já.

„Tak to teda ne! Já jsem doma tady a jestli se ti to nelíbí tak mně můžeš i vydědit ale já zpátky do Volteri nejedu. Zaprví z toho důvodu že bys mně nenechal vylézt ani za brány města a za druhé chci dodělat školu a to si piš že si jí tady dodělám i přes tvůj zákaz a ty výš že jsem tvrdohlavá po tobě!" to už jsem na něj ječela. I když jsem vyděla že s tím vyděděním byla rána pod pás ale udělat sem to musela jinak by mně tu nenechal.

„Promiňte ale potřebuji si na chvilku vydechnout. Brzo se vrátím vy si zajděte na lov, pusťte DVD nebo co já vím hlavně tady buďtě jako doma." S tím jsem vyběhla z domu a běžela do lesa. Po chvilce jsem narazila na nějakou louku. Došla jsem doprostřed a svezla se na zem a rozvzlykala se. Nevím jak dlouho jsem tam byla ale najednou mně začali objímat něčí ruce. Nikdo nic neříkal ale já přesně věděla kdo to je. Edward. Poznala jsem ho podle jeho božské vůně. Nevím jak dlouho sem mu plakala na rameni. Když jsem se dostatečně uklidnila abych byla schopná si promluvit.

„Omlouvám se." Zašeptala jsem a odtáhla sem se od něj.Zmateně se na mně podíval.

„Za co se mi omlouváš?"

„Za to že si to musel vidět."

„Ale mě to nijak vůbec nevadí."odporoval mi.

„Já chtěla bych ti něco říct" začala jsem ale potom se moje věta odezněla do stracena.

„Já s tebou také potřebuji mluvit ale prosím začni první ty." Podporoval mně.

„Já jde o mou rodinu. Ale než něco řeknu tak mi slib že mně nebudeš odsuzovat to je jedna věc se kterou si chci s tebou promluvit tu druhou ti řeknu později. Takže můj otec je Aro Volturi, jsem Isabella Maria Swan Volturi princezna Volturiových a po Aru a jeho bratrech korunní dědička trůnu. O čemž silně pochybuju že zdědím a taky ho nechci." Dokončila jsem větu a dívala jsem se do dálky a čekala až něco řekne ale zatím nic neřekl. Poté jsem se na něho koukla jestli náhodou nedostal srdeční kolaps nebo něco podobného ale on se na mně jen koukal tak nějak divně s hápavostí, lítostí a taky..........láskou?

„A ta druhá věc?" prolomil ticho.

„Já nevím jak je to možné ale já jsem ........se ....ehm.....do tebe zamilovala. Ale když se mnou budeš chtít být jenom přítel nebo se mnou nebudeš chtít vůbec mluvit tak tě pochopím. Nebudu tě nějak nutit." Vydechla jsem. Dívala jsem se na něj s nadějí že mě bude chtít u sebe.

„Ty si mi taky chtěl něco říct ne? Tak prosím, spusť." Povzbuzovala jsem ho.

„No chtěl jsem ti říct že víme kdo je tvůj ote-." Já jsem ho přerušila.

„Jak-jak jste to mohly vědět já nic neřekla." Vykoktala jsem ze sebe.

„Alice." Řekl mi jenom a já jsem hned pochopila.

„Jasně ta vize. Ona jí měla taky?"zeptala jsem se a on jen kývl hlavou.

„A ta druhá věc kterou si my chtěl říct?"

„No já jsem ti chtěl říct že sem se do tebe taky zamiloval ale ty si mně už předběhla." Kdybych mohla tak jsem červená jak rajče. Tentokrát jsem byla opravdu šťastná jako blecha v kožichu. Pomalu se ke mně začal naklánět a já jako kdybych byla přitahována jsem dělala to samé. Poté se naše rty třetli nejdříve v něžném, lásky plném polibku ale poté přešel do vášnivého a toužícího. Nevím jak dlouho jsme se líbali ale už sem neseděla v trávě ale Edwardovi na klíně, nohy jsem mu omotala kolem pasu. Po chvíli jsem nás svalila do trávy takže jsem ležela na něm. Jednu ruku jsem měla na jeho krku a druhou rukou jsem mu jezdila po hrudi. On si mně jednou rukou kterou mi omotal kolem pasu tiskl víc a víc k sobě a druhou rukou mi přejížděl přes tvář,krk,klíční kost, rameno. Jelikož když jsem byla s Edwardem sem zapomněla na všechno a na všechny. Poté jsem si vzpomněla že mám doma tři Volterské pány. Polibek jsem pomalu dokončovala. Až polibek úplně odezněl.

„Edwarde já už musím jít."zašeptala jsem mu.

„Ale ne ještě nechoď." Žadonil. Už jsem vstávala ale on si mně strhl zpátky k sobě.

„Ale lásko zítra se uvidíme ve škole." Říkala jsem mu. Vstala jsem dala mu letmou pusu na tvář a odeběhla se domu.

Autor: Matys (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Isabella Maria Swan Volturi 9: