Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Isabella Maria Swan Volturi 8

12.05.2009 (14:00) • Matys • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4207×

8.kapitola- Nákupy                  Z pohledu Alice

Seděla na lavičce a usilovně o něčem přemýšlela že si nás ani nevšimla. V rukou držela termosku a já už na tu dálku poznala že je v ní kafe a to dost silný kafe. To se chce ta holka zabít? Ale pořád mi vrtalo hlavou jak mohla být rozhozená z toho že jí přijede otec na návštěvu a taky proč nám ho nechce představit. Samozřejmě že jak jsem přemýšlela tak jsem si nechránila myšlenky před Edwardem. On se na mě jenom tázavě podíval se zvednutým obočím a já pokrčila rameny že nevím. Když jsme byli kousek od Belly tak se nás konečně všimla. Rychle se postavila a usmála se na nás ale já poznala že jí něco hodně trápí protože to nevypadalo jako usměv ale spíš jako úšklebek.

„Ahoj."pozdravila

„Ahoj." Pozdravily jsme unisono tak že jsme se tomu museli zasmát ale ona jenom posunula koutky úst nahoru ale po chvilce jí zase poklesly.

„Bello, děje se něco?"zeptala jsem se.

„Ne mělo by?" byla moc špatná lhářka takže nás neoklamala.

„Bello, si špatná lhářka takže u tebe rychle poznáme že lžeš. Jestli chceš mohli bychom si promluvit.!?" Viděla jsem že jí moje slova trochu znejistila a že nad tím vážně uvažuje.

„Ne ne díky Alice, ale tohle si musím vyřídit sama."odpověděla ale hlas se jí zadrhl na slově vyřídit. A já věděla že mi nic neřekne.

„No měli bychom jít na hodiny za chvíly bude zvonit," řekla jsem a všichni jsme se rozešli do svých tříd. Bella šla jako duch potichu za námy a zase nad něčím usilovně přemýšlela. Od té doby co se dozvěděla že jí přijede otec je jako vyměněná. Zadumaná, snad ještě bledší než byla. Když jsme měli oběd koupila si opět jablko, salát a sodovku.

„Fakt ti není nic? Připadáš mi bledší." Strachovala jsem se o ni.

„Ne, ne fakt mi nic není. Říkám jenom nad něčím usilovně přemýšlím." Řekla mi tentokrát pravdu.

Byl čas oběda jako každý den jsme seděli u našeho stolu spolu s Bellou která jedla pořád to samé dokola jablko, salát a sodovku.

„Bello, já chtěla bych tě požádat jestli by si nestáhla svůj štít. Nevidím tvoji budoucnost a docela mě to nervuje být takhle vnitřně slepá." Požádala jsem jí na rovinu.

„Jo jasně omlouvám se. Vydřž chvyličku." Odpověděla potom se nepatrně soustředila. A já jsem mohla cítit jak ten tlak na mou schopnost odpadá.

„Díky."poděkovala jsem.

„Nemáš....." nedořekla to napřímila se a její pohled říkal že není duchem přítomna. Ale co mě v tu chvýli napadlo jak to že nevidím to co ona? Vždyť jsme tohle měli s každou vizí.

„Cože?" zeptal se Edward který slyšel moje myšlenky

„Ona si vzala tvoji schopnost a tys nám to neřekla?" zeptal se znovu nevjeřícně a naštvaně. Zachvěly se Bella probrala a měla velmi ustaraný pohled strápený.

„Ne teď ne." Šeptala si ale my jsme to všechno slyšeli.

„Bello co se děje?" zeptal se Jasper když pocítil nervozitu ze mě a určitě nějaké hodně silné emoce s Belly.

„Promiňte musím jít uvidíme se zítra." A stěmi slovy vyběhla ze dveří nasedla do auta a jela směrem na Port Angles.

„Alice, mohla bys mi to vysvětlit?" zeptal se Edward

„Já sama nevím, když jsme byli včera nakupovat měli jsme dvě stejné vize jako kdybychom byly propojené v první jsi byl ty a Bella stály jste spolu na nějaké mítině hluboko v lese. A v druhé vizi jste také byli spolu ale tentokrát u Belly doma pak někdo zaklepal na dveře. Bella šla otevřít a tam stál.........Aro."povzdychla jsem si jeho jméno.

„Cože? Aro co tu chce?"Ptal se Emmet.

„Já nevím ale mám takové podezření."konstatovala jsem.

„Víš to určitě?"ptal se nevěřícně Edward.

„Možná, říkám že mám podezření."

„Mohli by ste nám laskavě říct vy dva o co tu jde?" vložila se do rozhovoru tentokrát Rose.

„Alice si myslí že Aro je ...... Bellyn otec." Slovo otec vyslovil Edward s opovržením.

„Ale vždyť upíři nemůžou mít děti." Naléhala Rose. Protože ona si sama přála mít dítě už se o to pokoušela tolika způsoby že to ani nejde spočítat na jedné ruce.

„Ano, ale pamatuješ co říkala? Ona není uplný upír je ještě napůl člověk." Konstatoval znovu Edward.

„Ale proč by se nám to snažila zatajit?"ptal se teď i Emmet.

„Copak ty by si nakráčel k bandě sedmi upírů a řekl ‚Ahoj jmenuju se Emmet Volturi a jsme syn Ara Volturiho.'?"

„Asi ne."

„Tak vydíš." odsekla jsem.

„Ale proč tak najednou utekla?" ptal se můj miláček.

„Alice skus se jí podívad do bodoucnosti možná ještě štít nezatáhla spátky."

„Skusit to můžu." Zavřela sem oči, třela si spánky prsty a hluboce se soustředila na Bellu. A byla tady vize

Bella v Port Angels. Něco nebo někoho hledá ale nic nenašla. Vrací se domů. Před domem jsou postaveny tři auta a jedna limuzína. Když Bella dojede před dům zastaví auto a vyleze. Z ostatních aut začínají vylézat Volturiovy. Bella přejde k limuzíně z ní vyleze Aro, Marcus a Caus. Bella se usměje a pozdraví.

„Ahoj tati a obejme Ara, strýčkové." V tom vize skončila.

„Tak je to pravda." Zašeptal zdrceně Edward.

„Co je pravda?" zeptal se Emmet.

„Bella je Arova dcera." Odpověděla jsem za Ara. Všichni u stolu stuhly jak jsem to vyslovila. A všichni jsme taky věděli co to znamená. Nejvíc těžko to nesl Edward protože Bellu miluje nadevše a kdybi se jí něco stalo a nebo by odešla nepřežil by to.

„Co budem dělat teď?" znova se zeptal Emmet.

„Půjdeme za ní a promluvíme si nebo jí neřekneme že to víme?" zeptal se na dvě možnosti které máme.

„Já bych šla za ní a promluvila si s ní." Řekla jsme. Všichni na mě koukali jak na idiota.tak jsem se ohradila.

„Copak nevidíte jak jí ta tajemství pomalu ničí?"pádných argumentů jsem měla dostatek ale tento byl nejsilnější. Bylo vidět že všichni váhají.

„Tak dobře. Po škole se jí zeptám jestli k nám přijede."řekla Edward pak jsme každý byli sticha a ztráceli se ve svých myšlenkách.

Edward

Nemohl jsem tomu uvěřit můj anděl a dcera takového tyrana?

Už asi vím proč nám nechtěla říct jméno svého otce. A proč má v domě zlatočervenou barvu. Ale co mě zaráží že jí ty tajemství tíží až teď. Já ji miluju a nedovolil bych kinomu aby ji něco udělal.

Jasper

Zajímavé, že by Aro měl dceru. Ale podle emocí co tu cítím tak se všichni o ni strachují a také Edward cítí obrovskou lásku, Alice zase starost ale i ulevu. Emmet starost ale obrovské přátelství a odhodlanost. A Rosalie malý zlomek starosti a velkou část ukřivděnosti.

Emmet

Ale ne Bella a princezna Volturi. Jaký musela mít život? Celých sedmnáct let zavřená v hradu, každý den cvičit boj a když ne boj tak schopnosti. Musela být obrovsky vyčerpaná. Ale až skončí škola tak pojedeme k ní. Řeknem že to víme a bude ve jak má být.

Rosalie

Ona nám lhala ta potvora jedna já ji nesnáším myslí si že když je Arova dcera tak si může dělav co se jí zachce? Tak o se plete.

Autor: Matys (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Isabella Maria Swan Volturi 8: