Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Isabella Maria Swan Volturi 7

11.05.2009 (13:52) • Matys • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3488×

7.Kapitola- Přítel

Když jsem se ráno probudila šla jsme do šatníku a vybrala jsme si tam černý nátělník se zlatým potiskem a k tomu černé džíny a černé žabky.

Vlasy jsem si svázala do culíku který jsem si vyčesala vysoko na temeno hlavy a potom jsem si culík celý zvlnila dala jsme si zlaté stíny k tomu lesk na rty sešla jsem do kuchyně dala jsem si k snídani loupák a čaj s mlékem. Poté jsem si vyčistila zuby a šla za Arosem vypustila jsem ho do ohrady.

„Arosy musím do školy tak na sebe dneska dávej pozor, ne že až příjdu tak tu nebudeš."řekla jsem mu na oko přísně. Pokýval hlavou odfrkl si a utek. Jen jsem se tomu zasmála a šla jsem do garáže pro auto když jsem odjížděla viděla jsem ještě Arose jak běhá okolo ohrady tak jsem se usmála a jela do školy. Když jsem přijížděla parkoviště bylo už skoro plné tak jsem zaparkovala na prvním možném místě které jsem vyděla co možná nejdál od Cullenů. Když jsem vystupovala všechny hlavy se na mě otočily a v jejich myšlenkách jsem slyšela ‚bože té to dnes sluší možná že když jí pozvu na večeři tak přijme' při těchto slovech jsem protočila oči, zatřepetala hlavou a povzdechla jsem si. Zamkla jsem svého miláčka a šla do školy cestou jsem minula Cullenovy. Šla jsem na první hodinu to jsem měla biologii ve které vedle mě sedí Edward. Vždycky když jen vyslovím jeho jméno tak přijde vlna neznámých pocitů. Co to se mnou je? To jsem se dočista zbláznila? Najednou vešel do třídy a já jsem se zavrtěla na židly když to viděl usmál se a já kdybych neseděla na židly tak by se mi podlomily kolena. Usmála jsem se na něj a on se usmál nádherným pokřiveným úsměvem. Když si sedl otočil se na mě  a pozdravil mě.

„Ahoj" řekl sametovým hlasem a pousmál se.

„Ahoj" řekla jsem a usmála jsem se na něj taky.

„Včera večer jsme neměli šanci si moc popovídat, co kdybych tě dneska požádal aby sis na obědě sedla k nám?" zeptal se mě a já jsem byla dočista zaskočená jeho otázkou ale když sním mluvím tak mi připadá jako kdybych ho znala od mala.

„Dobře ráda si k vám sednu, teda jestli to nevadí ostatním.?"

„Ne nevadí oni jsou rádi že s náma vůbec mluvíš, víš Alice se nemůže dočkat až tě vytáhne na nákupy ona je totiž nakupovací maniak."pověděl mi a já se té představě usmála.

„Jo jasně na ni to úplně sedí."odpověděla jsem a zase se zasmála tentokrát se zasmál se mnou.Potom zazvonilo a vešel profesor Barner. Celou hodinu jsme si povídaly o různých věcech o tom že ho přeměnil Carlisle roku 1918 když umíral na španělskou chřipku. S Edwardem čas ubíhal hodně rychle ani sem se nenadála a už zazvonilo. Když jsem odcházela tak mi ještě řekl že mi to dneska hodně sluší.

Celý den ubíhal tak rychle ale zároveň i pomalu. Když přišel čas oběda šla jsem do fronty a čekala než se dostanu k pokladně.

„Ahoj" uslyšela jsem za sebou až jsem se lekla otočila jsem se a usmála se on se smál svým božským pokřiveným usměvem a když sem se otočila roztáhl ho ještě víc

„Ahoj" řekla jsem

„Tak jak si slíbila budeš sedět teda snáma?" zeptal se

„Jasně když jsem to slíbila tak to musím dodržet při mým postavení." Plácala jsem a potom jsem si uvědomila že sem řekla něco co bych neměla. Koukla jsem se na něj a on se na mě díval frustrovaným výrazem.

„Jakým postavením?"zeptal se a já si přála abych nic neřekla.

„To nic nech to plavat to není tvoje záležitost." Řekla jsem mu a doufala že to nechá plavat.

„Tak teda dobře tak si pojď sednout k nám." Řekl ale bylo vědět že se bude dožadovat dalšího vysvětlování.

„Jasně, ale nejdřív si koupím něco k jídlu jinak umřu hlady." A zasmála se.Edward se jen usmál a já si zaplatila oběd. Když jsem začala vytahovat peněženku Edward začal protestovat že to zaplatí ale já použila fyzický štít a udělala mezi námi stěnu takže se nemohl dostat ke kase já mezitím zaplatila. Když sem odstranila štít tak se na mě zamračil a já se začala smát. Když jsme došli ke stolu už tam seděli všichni z rodiny a překvapeně na mě koukali nejdnou jsem si všimla že celá jídelna je zticha a koukají na mě.

„Ahoj." Pozdravila jsem a usmála se.

„Ahoj Bello, jsme rádi že si k nám přisedneš." Zašvitořila Alice a už přidávala další židli. Položila jsem tác na stůl a sedla si.

„Děkuju." Poděkovala jsem Alice se na mě zářivě usmála.

„Tak Bello kdy pojedeme nakupovat?" zeptala se mě já jsem si zrovna dávala do úst kousek jídla tak mi zaskočilo. Všichni se začali smát.

„No Alice zrovna myslím že to není moc dobrý nápad." Obořila jsem se, Alice se na mě zamračila a začala mě přemlouvat.

„No tak Bello nenech se přemlouvat, jak koukám tak moc vybraný šatník nemáš co?" zaptala se mě.

„Kdybys jen věděla." Zamumlala jsem si pro sebe ale oni to slyšeli.

„Tak jo domluveno ve dvě se u tebe stavím." Řekla tonem který nenařizoval námitky.

Já si jen rezignovaně povzdechla, tak to asi projížďka na Arosovy nehrozí. Alice to zřejmě viděla ve své vizi tak řekla.

„Neboj Arose můžeš vzít ven až příjdem." A mrkla na mě.

„Kdo je Aros?" zeptal se Jasper.

„Můj kůň" když jsem mu odpověděla tak se mu v očích viděla záblesk něco jako paráda.

„Dosti neobvyklé jméno pro koňe? Připomíná mi to Arovo jméno." Řekl s pozvednutím obočím.

„No já toho koňe dostala a to jméno mu dal strýček takže já za nic nemůžu. Ale to jméno se mi líbí." Odpověděla jsem.

„A kdo je tvůj strýček jestli se smím zeptat?" opět Jasper. Teď se na mě koukala i Rosalie.

„Že já jsem něco říkala." Znovu sem si zamumlala.

„Teď když mě omluvíte půjdu na další hodinu."vstala jsem a a když jsem odcházela tak jsem slyšela Edwarda jak říká Jasperovi proč se ptal když o své rodině nechci mluvit tak ať to příště nedělá.

Když mi skončila i poslední hodina šla jsem k autu Cullenovy stáli u svých aut a čekali až k nim příjde  i Edward. Když jsem stála u auta a hledala v batohu klíče ozval se zase za mnou Edward.

„Omlouvám se za Jaspera, on tě nechtěl urazit jen byl příliš zvědaví."

„Ale ne neurazil mě jenom se pořád dokola nechci bavit o mé rodině já vím že vás to zajímá ale prosím respektujte to." Poprosila jsem ho.

„Dobře, jo a dávej pozor Alice je strašném maniak na nákupy."

„Dík za upozornění doufám že to s ní dneska přežiju." Usmála jsem se na něho a podíval jsem se mu do očí.

„Dej na sebe pozor nechtěl bych o tebe přijít." A v tom ve mně hrklo.

„Ehm já už pojedu domů."řekla jsem nastoupila do auta a vyrazila od školy strašně rychle.

Když jsem dojela domů šla jsem za Arosem do ohrady. Sedla jsem si na ohradu koukala se na Arose a přemýšlela o všem možným zvláště o Edwardovy a jeho slovech „Dej na sebe pozor nechtěl bych o tebe přijít." Co to mělo znamenat. Co to cítím já když se mě dotkne. Proč když se mu koukám do očí vydím tam záblesk něčeho co nemůžu popsat. Ale napřed si vyjasnim já svoje city k němu. Když jsem s ním tak je jen on a já. Usměje se a podlamujou se mi kolena. Co to může být? To není možný že bych se zamilovala? Ale to není možný! Ale proč by to nebylo možný. Ale co to mělo znamenat že by mě Edward taky miloval, ale jak by mohl milovat někoho jako jsem já? Plná záhad a tajemství? Z přemýšlení mě vytrhl až zvuk motoru byla jsem líná se otočit až když jsem uslyšela zvonek u dveří jsem se musela ozvat.

„Jsem u ohrady pojď jsem."zakřičela jsem protože sem věděla kdo to je samozřejmě Alice a ty její nákupy.

„Ahoj" pozdravila

„Ahoj"

„Je tu nádherně, to je tvůj kůň?"zeptala se

„Ano, Arosy pojď jsem někoho ti představím."řekla jsem mu.

„Ale Bello neblbni vždyť ti nemůže rozumět." Řekla a trošku se ušklíbla.

„Ale Alice, Aros je hodně inteligentní rozumí mi uvidíš."jak jsem to řekla přiběhl Aros.

„Arosi tohle je Alice, Alice tohle je Aros." Představila jsem je Alice se jen koukala s očima do kořán a Aros se k ní natáhl a dloubnul ji hlavou.

„Vidíš Aros je hodně inteligentní. Tak Arosi už můžeš jít až přijedu ještě se pojedem projet." Radostí zařechtal stoupnul si na zadní a odběhl.

„Vidíš Aros je hodně inteligentní. Tak Arosi už můžeš jít až přijedu ještě se pojedem projet." Řekla jsem Alici a táhla jí do domu

„Líbíš se mu má radost že poznal někoho nového" řekla jsem a táhla do domu a když jsem jí přitáhla do ložnice řekla jsem jí.

„Teď jestli tě můžu požádat nenašla bys mi v šatně něco na sebe a já bych se šla mezitím osprchovat, teda jestli ti to nevadí."

„To výš že ne jen se jdi vykoupat a já ti tu připravým nějaké oblečení."řekla Alice.

Já jsem se šla osprchovat když jsem vylezla ze sprchy měla jsem vidění.

Já a Alice v obchodě nakupujem oblečení. Dává mi kupy a kupy oblečení. Zdá se že se dobře bavíme.

Došla jsem do pokoje Alice na mě čekala s šaty na kterých byli květinové vzory.

„Měla jsi také to viděni?"zeptala jsem se.

„Ano zdá se že si spolu budeme skvěle rozumět." Při těch slovech ji zajiskřilo v očích.

„Hmm zdá se že ano....."ale než jsem to stačila doříct zazvonil mi telefon.

„Omluvíš mě prosím?" zeptala jsem se Alice a už jsem byla ne cestě.

„Jistě až si to vyřídíš přijď do koupelny upravím tě." Zavýskla nad svým nápadem.

Vzala jsem telefon

„Prosím?"pozdravila jsem.

„Ahoj Isabello, tady táta." A Aro volá a říká mi Isabello to bude něco důležitého.

„Ahoj tati jak se máš?" zeptala jsem se.

„Dobře ale bez tebe je to tu opuštěné, ale chtěl bych ti říct úžasnou zprávu."a je to bude něco zlého.

„V sobotu hodlám přijet do Forks a navštívit mou malou holčičku." Cože? Aro chce přije? To ne!

„Eu..... co......kdy......proč.....jak....kdy....jak.....?" plácala jsem pátý přes devátý.

„Isabello co to s tebou je? Já myslel že budeš mít radost. Děje se snad něco?" ptal se ochromený mým blekotáním.

„Ale ne tati budu strašně ráda že přijedeš jen mě to trochu zaskočilo." Kdyby mě tak viděl poznal by že lžu já jsem totiž strašně špatná lhářka.

„Ale Bello strašně jsem se lekl že se tam něco děje docela jsi mě vystrašila." Říkal s obavami v hlasem.

„Ne ne budu ráda když přijedeš ale prosím neber si s sebou velkou gardu jestli bych tě mohla poprosit jenom Felixe a Demetriho."

„Pročpak? Jo aha už chápu asi nestojíš o to abych s sebou bral celou Volteru na jednu návštěvu své dcery." Zachichotal se

„Přesně tak tati už se nemůžu dočkat až přijedeš. Mám tě ráda zatím ahoj." A zavěsila jsem než stačil něco říct. Šla jsem nahoru do koupelny kde na mě už netrpělivě čekala Alice.

„No to je dost rychle tě nalíčím a pojedem jinak to do večera nestihnem."

„Jasně, honem na mě něco nanes a jedem musím doplnit šatník." A zasmála jsem se.

„Jak sem ti tam hledala ty věci nemohla jsem si nepovšimnout že tam máš i plášť z Volteri. A ten co máš je docela pěkný červenozlatý taková neobvyklá barva na Volteru."konstatovala. trochu jsem znejistila jestli mám něco  říct nebo ne ale radši jsem změnila téma.

„Koukám že máš velký smysl pro módu kde se to v tobě vzalo?"zeptala jsem se.

„No ani nevím nějak to vyplynulo samo."kdyby mohla tak by se teďko červenala jak rajče.

„Seš připravená jedem." Zavýskla.

Když jsme jeli autem do Olympie Alice se mě zeptala.

„Nechtěla jsem tě poslouchat, ale nešlo to přeslechnout takže ti přijede táta?"

„Ano, v Sobotu se má ukázat."odpověděla jsem Alici nervózně zdá se že si toho nevšimla ale nevím jestli ne a nedává to najevo.

„To je úžasné seznámíš nás? Prosím." Žadonila.

„Možná nevím nezapomínej Alice že táta nemá tušení že ve Forks jsou nejaký jiní upíři. A kdyby se to dozvěděl ihned by mě poslal zpátky do Volteri." Řekla jsem jí vážně se stopami smutku na konci a omluvně se usmála.

„Jasně ale stále budu doufat že nám ho představíš." Ještě dodala a pak zbytek cesty probíhal v tichosti každá ponořena do vlastních myšlenek.

„Tak a jsme tady."prolomila ticho Alice když parkovala v garáži.

Když jsem se soukala z auta Alice už přešlapovala u výtahu a očekávala kdy zavřu dveře aby mohla auto zamknout na dálkové ovládání.

Nákupy s Alicí byli jako nálety. V jednu chvíli jsem stála u stojanu s oblečením a v druhou chvíli mě Alice zavřela do kabinky a dávala mi tuny oblečení. Každý kousek prádla jsem si musela obléknout a předvést Alici a zatočit se jí dokola.

Když jsem zalezla do kabinky a začala jsem si sundávat šaty které na mě Alice narvala že mi budou slušet jsem dostala vizi.

Já Edward u mě doma jsme na sebe přitisknutí a zamilovaně se na sebe díváme.

Když jsem se  ‚probrala' z tranzu tak jsem se konečně převlékla. Vylezla jsem z kabinky a nejistě jsem se na Alici usmála.

„To je dost už jsem si myslela že si v té kabince usnula." Zasmála se svým zvonivým smýchem. Já se na ni jenom rozzlobeně zašklebila.

„Tak pojď pojedeme už domu."

„Jo s tím plně souhlasím už skoro necítím nohy."a zasmála jsem se Alice se taky zasmála.

„Ou, promiň zapomněla jsem že jsi napůl člověk."zašvitořila.

Už jsme se vraceli výtahem  když v tom jsem měla další vizi.

Já a Edward u mě doma v zájemném objetí. Někdo klepe na dveře. Otvírám. Aro!!!!

Vize skončila. O této vizi jsem Alici neřekla. Hodně mě potěšila a znepokojila ta část s Edwardem. Potěšila protože jsem se do něj zamilovala a znepokojila protože jsem už od svých tří let zasnoubená Já jsem z toho byla, - když mi to jednou Aro řekl-nešťastná ale nedávala jsem to najevo.

A ta část ve vizi kdy se objeví Aro u mě doma před Edwardem mě taky trochu děsila. Z mého toku myšlenek mě přerušila až Alice která se mně na něco ptala.

„Bello, jsemě v pohodě?" zeptala se smě jako starostlivá sestřička.

„Ehm..... jo jasně jen jsem se trochu zamyslela."řekla jsem a zatvářila jsem se strašně vážně jak se tvářím když přemýšlím.

„Vážně ti nic není? Celou cestu jsem se tě furt na něco ptala ale ty si vůbec nereagovala. Vážně fakt ti nic není?"

„Ne,ne jak jsem řekla přemýšlela jsem. Hodně jsem se zamyslela." Řekla jsem a omluvně sem se na ni usmála. Když jsme přijeli ke mně před dům vysadila mě pomohla mi s taškami, odejmula mě a odešla. Já jsem uklidila oblečení které mi koupila, z lednice jsem vyndala máslo salám a salát. Udělala jsem si studenou večeří, šla si vyčistit zuby a šla spát jelikož mě všechno poslední dobou strašně vyčerpávalo. Ráno když jsem vstala tak jsem byla psychicky a fyzicky unavená. Musela jsem si dát hodně silné kafe abych se probrala. Než jsem odešla do školy tak jsem si s sebou do termosky udělala kafe. Když jsem přijela ke škole nikdo tam ještě nebyl. Tak jsem vystoupila vzala jsem si kafe, zamkla auto a šla si sednout na lavičku čekat na Cullenovi. A mezitím jsem musela přemýšlet jak to dál bude mé narozeniny budou za tři měsíce. Jestli jsem se zamilovala tak je to velký problém. Nechtěla bych mu ublížit tím -jestli mě miluje i on- že si za tři měsíce vezmu někoho jiného někoho kterého vůbec neznám a určitě bude odpudivý. Už jsem se zase natolik zadumala že jsem si nevšimla že parkoviště je už skoro plné a že před chvílí přijeli i Cullenovi a jdou směrem ke mně protože jsem si jich nevšimla.

Autor: Matys (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Isabella Maria Swan Volturi 7: