Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Isabella Maria Swan Volturi-6.kapitolka

08.05.2009 (16:30) • Matys • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3561×

6.Kapitola-Cullenovy   Z pohledu Edwarda

Ze školy jsme jeli rovnou domů když jsme přijeli byl už Carlisle doma a tak jsme mu to vše vysvětlily jelikož už bylo za deset pět tak jsme vyjeli jeli jsme všichni Já,Esme,Carlisle jsem jeli jeho červeným BMW a Jasper,Alice,Emmet a Rosalie jeli Geepem. Když jsme přijeli před dům tak Esme vyvalila oči a v duchu obdivovala její dům. Zaparkovali jsme a čekali protože jsme ve vnitř neslyšely žádné třepetání ani jiné zvuky. Když jsme jí uviděli vycházela z lesa měla na sobě bílí nátělník, černý džíny a oranžovobílé tenisky a  ten nátělník měla od krve když k nám šla ještě si nás nevšimla a tak koukala na svůj nátělník a nadávala. V tom jsme začali vylézat z auta a ona si nás konečně všimla. Každý na ni koukal proč má tričko od krve. Tak to nám musí vysvětlit.

„Dobrý den." Pozdravila a utekla do domu šla někam do místnosti podle mě to byla kuchyň a dávala tam nějaký jídlo do trouby. Ale když vcházela do domu nechala otevřené dveře s tím že máme vejít.

Mezitím jsme se všichni sešli v obýváku.Když přišla vypadala trochu rozpačitě. A tak Carlisle začal.

„Dobrý den jsem Carlisle a toto je má žena Esme a tady zbytek rodiny už znáte." Říkal to velmi diplomatickým hlasem.

„Ano velmi mě těší že Vás konečně poznávám. Ale jestli by jste mě na moment omluvily tak bych se šla převléct stát tu mezi sedmi upíry s trikem od krve je trochu trapné." Řekla to se smíchem a trochu se začervenala.

„Ale jistě chápeme to" odpověděl jí a Bella odběhla za chvýly se vrátila docela jí to slušelo měla na sobě nějaké rifle a tričko s dlouhým rukávem.

„Ehm já jsem se vlastně ještě nepředstavila jsem Isabela Marie Swan Volturi."řekla a přitom se posadila potom se koukla na nás a trochu se ušklíbla

„Prosím posaďte se trochu mě to znervózňuje." Řekla a přitom se zase usmála. Tak jí to slušelo když se smála.

„Tak asi by jste vše chtěli vysvětlit nemám pravdu?" zeptala se Carlisla a nadzvedla obočí mi jsme se všichni posadily a čekali co se bude dít dál.

„Ano jestli by jste byla tak hodná." Carlisle jí vyká asi se obává nějakých následků kdyby jí tykal.ale její reakci jsem nečekal asi nikdo protože se zavrtěla a řekla.

„Prosím nevykejte mi připadám si jako kdyby mi bylo třicet."

„Ano když to tak chceš" Carlisle se zasmál stejně jak zbytek rodiny.

„Tak mohla bys nám říct proč je někdo z Volturiu ve Forks?" zeptal se zpříma všichni očekávali odpověď tipu ‚Aro si vás žádá abyste se k němu přidali nebo zemřete' ale její odpověď byla zase nečekaná.

„Oh jasně, už mě to v Itálii nebavilo tak jsem jela někam jinam."řekla s obavami naší reakce.

„A proč zrovna Forks?" Carlisle byl neodbytný.

„Víte já ani nevím nějak jsem hledala na internetu a našla to tady." Pak si Jasper pomyslel něco co mě i Bellu zaskočilo. Pomyslel si

‚Určitě jen tak z ničeho nic sem přijede Volturiová s tajemnými dary kterou nikdo nezná. Určitě v tom má prsty Aro to je jasné.' Bella se napřímila a se zvýšeným hlesem mu odpověděla.

„Tak to si myslíš, že mě poslal Aro, to tě třeba nezajímá že MĚ Aro poslat NEMŮŽE že jsem sem jela prostě sama?"  Teď koukali vyjeveně na Bellu všichni kromě mě.Cítím že se do toho musím vložit než dojde k hádkám.

„Bello prosím řekni nám co máš za dary abychom příště nebyli překvapeni když nějaký použiješ." Řekl jsem jí a ona jen přikývla.

„Mám dva vrozený dary první je štít ten mám proti fyzické tak psychické síle tím se mi podařilo přišpendlit Emmeta k autu a potom mám dar učenlivosti když jsem v blízkosti nějakého upíra tak se naučím jeho dar." Když to dořekla všichni to vstřebávali a potom Belle zazvonil telefon.

Omluvila se se slovy „Teď když mě omluvíte musím to vyřídit." A odešla. Jak jsme tam seděli v tichu tak jsme slyšeli jenom věty který odpovídala nejdřív pozdravila ale jak pozdravila tak v nás všech hrklo.

„Ahoj tati" řekla cože? Ona má otce? Pak znova řekla.

„Skvěle tati je to tady překrásné čerství vzduch a spoustu milích lidí"

Určitě se to snaží zakecat aby mu nemusela říkat o nás a taky že ano.

„Škola je tu skvělá a nikoho posílat nemusíš nic se tu neděje. Hele tati zrovna mám návštěvu a je neslušné že je tam nechávám samotné takže nevadilo kdybych ti zavolala zítra?" Nemusíš nikoho posílat? To jako mělo znamenat co? A potom řekla zase něco.

„Mě taky tati mám tě moc ráda zatím ahoj." A vypnula telefon všichni byly natolik zamyšlený že si vůbec nevšimly že přišla spátky. Musela si odkašlat abychom jí zaregistrovali.

„Ehm Bello mohla bys nám říct kdo jsou tvý rodiče?" zeptal se Carlisle s příliš hmatatelnou dychtivostí v hlase.

„No matka zemřela při porodu a otec se o mě staral od narození."

Vyhýbala se tomuto tématu docela efektivně.

„Ano to je mi moc líto ale mohla bys nám říct jméno tvého otce?" nedal se Carlisle jak jsem viděl Belle se nechtělo odpovídat.Taky že ano.

„Ehm....já...no...musíme se bavit o mých rodičích?"zeptala se zase s dychtivostí hlase ona.

„Ne ovšem že ne." Ujala se slova hned Esme protože viděla že Belle toto téma je nepříjemné. Tak Esme šťouchla Carlisle do žeber a Bella to viděla tak se zachichotala a Esme s Carlislem se na ní zářivě usmáli.

„Tak co chcete ještě vědět?" zeptala se náhle.

„No já mám spoustu otázek." Řekl.

„Tak třeba tou první." Další nečekaná odpověď.

„No jak výš ty nejsi upír ale ani nejsi člověk. Co jsi?" Zeptal zvědavě a natočil hlavu na stranu a prohlížel si Bellu.

„Poloupír" když to vyslovila všichni jsme zmrzli na místě. Bella měla z našich výrazů srandu její odpovědi jsou někdy tak nečekané až z toho mrazí v zádech.

„Ale no tak nekoukejte tak vyjeveně je to docela otravné když na vás někdo dalších pět minut civí kvůli nějaký prkotině." A všichni se začali smát samozřejmě Emmet si neodpustil poznámku.

„No konečně někdo stejně vtipný jako já." Tomu se zasmál i anděl sedícína bílém gauči.

„Co máš všechno za schopnosti jako který jsi zdědila"zeptal se opět Carlisle

„No mám skoro všechno kromě nesnesitelné žízně já můžu jít na lov tak jednou do měsíce a spát můžu taky jednou do měsíce většinou si to vyberu všechno v jeden den. A srdce místo toho aby mi bylotak se třepotá čehož jste si už určitě všimly."

„Ano je to zvláštní nikoho jako jsi ty jsme ještě nepotkali."

„No to taky ani nemůžete já jsem jediná."

„A jak vysoko jsi postavená u Ara?"zeptal se

„No řekněme že dosti vysoko hned pod Arem,Markem a Caiem."řekla a zrudla. Na to už všichni zírali s otevřenýma pusama.

„Ale no tak už zase?" zeptala se přitom jak to říkala se všichni vspamatovali a začali se smát ale tentokrát hrdelním smíchem a nejvíc Emmet.

Pak řekla něco co jsme očekávali ale nechtěli slyšet.

„No nechci vás vyhazovat ale už by jste asi měli jít, protože já mám ještě úkoly a ještě si něco musím zařídit ale jinak děkuju za návštěvu." Řekla a nasadila omluvný usměv.

„Ah jistě zapomněli jsme že jsi ještě napůl člověk takže máš jěště nějaké jiné povinnosti. Sbohem Bello a Dobrou noc." Promluvil Carlisle a tak jsme museli jít Esme dala Belle sbohem s tím že se u nás musí někdy stavit. Rozloučila se i s námi. Alici mrzelo že nám neřekla všechno že nám nedůvěřuje. Emmet byl šťastný že si má z někoho novýho utahovat, Jasper byl fascinovaný jejím postavením ve Volteře, Esme byla ráda že se s námi Bella chtěla seznámit a vysvětlit nám svoji situaci,Carlisle byl nadšený že existuje další mýtická postava o které nebylo ani potuchy, Rosalie si Bellou nedělala starosti prostě tu byla jenom ona samotná, a já jsem si lámal hlavu proč nám neřekla jméno svého otce a zajímalo by mě jaké věci na zařizování má.Ale zítra je taky den a já se s ní uvidím ve škole a pokusim si získat její důvěru.

Autor: Matys (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Isabella Maria Swan Volturi-6.kapitolka: