Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Isabella Maria Swan Volturi 10

31.01.2010 (18:30) • Matys • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3217×

10.kapitola. Co zas Aro vymyslel?

Doběhla jsem domu tam Marcus a Caius seděli a vypadali nervózně a Aro před nimi netrpělivě přecházel když jsem se objevila ve dveřích všichni tři si hlasitě oddechli.

„Kde jsi byla.“ Začal kázat Aro.

„Byla jsem se projít. A uklidnit se taky bys to občas mněl zkusit docela to pomáhá.“ Neodpustila jsem si malé rýpnutí. On se na to jenom zašklebil a sedl si.

„Jak výš Bells za nedlouho oslavíš své osmnácté narozeniny a poté se z tebe stane plnohodnotný upír a taky dospělá žena.“ Aro vypadal poněkud nervózně. O co mu jde? Poté jsem se koukla na hodiny tři čtvrtě na osm. Za chvíli mi začíná škola.

„Ehm tati za 15 minut mi začíná škola už budu muset jet, uvidíme se po škole.“ A už jsem chtěla odejít v tom mě zatarasili cestu Felix s Demetrim. Zmateně jsem se otočila na Ara.

„Bello dneska odjíždíme zpět do Volterri nechceš jet s námi?“ ptal se mně znova.

„Ne, tak ahoj až přijdu ze školy tak ti zavolám ano? Zatím se měj krásně.“ Dala jsem mu letmí polibek na tvář a objala ho, to samí jsem udělala i ze strýčky. Poté jsem nasedla do auta a jela do školy ještě sem jim zamávala. Do školy jsem dorazila ani ne za pět minut. Cullenovi tu ještě nebyli ale jako vždy tu bylo místo vedle nich. Tak jsem vystoupila, zamkla miláčka teď už číslo dvě a sedla si na lavičku. Z batohu jsem vytáhla matematiku a snažila sem se jí za každou cenu naučit. V tom jsem slyšel skřípání pneumatik na mokré vozovce Cullenovi. Vzhlédla jsem a viděla jak Edward,Alice a Jasper vylézají z Volva a Emmet a Rose z Jeepu. Když mě uviděl že se na něj koukám tak se nádherně usmál a já samozřejmě nemohla jak jinak než mu úsměv s radostí opětovat. Upíří rychlostí jsem schovala matiku. Takže to lidské oči nemohli vidět. Vstala jsem a šla rovnou k němu přitom sem se mu koukala do očí. Ty mně znova v sobě uvěznily byly tak nádherné jako rozteklé zlato ve kterých ze zračila láska, něžnost a zbožňovanost. Když sem došla k Edwardovy vykouzlil na tváři ten svůj pokřivený úsměv. Když jsem se osvobodila z jeho omamujícího pohledu otočila jsem se na ostatní.

„Ahoj.“ Pozdravila jsem je. Všichni se na mně dívali s obrovským usměvem.

„Ahoj.“pozdravil unisono. Tomu jsem se musel ušklíbnout. Koukla jsem se na hodinky na znamení že by jsme měli jít a taky že byl nejvyšší čas.

„Ehm nevím jak vy-„ skočil mi do toho Emmet.

„No jo, no jo upíří princezna nesmí přijít pozdě.“ Rýpnul si do mě.

„Tak už mi nikdy neříkej já jsem si to dobrovolně nevybrala.“ Přitom jsem se mu koukala do očí a přistupovala blíž. Když jsem se otočila všichni na mně koukali vystrašenými pohledy. Jasně jsem věděla že sem na něj vyjela neoprávněně. Nachválí jsem zavřela oči povzdechla si a otočila se pátky ne Emma.

„Omlouvám se ti Emme, když mě takhle vždycky někdo osloví vzpomenu si na Ara a ostatní. Jak zabíjí nevinné lidi. A taky proto že mně takhle všichni znají a bojí se mně a díky tomu jsem nikdy neměla opravdové přátele.“ Omlouvala jsem se mu jak jen to šlo. On pokrčil rameny a šli jsme ke škole. Edward mi obmotal ruce kolem pasu, na rtech měl pořád ten sami úsměv co předtím. Obmotala jsem mu ruce kolem krku

„Jak jsi se měla?“ ptal se a koukal se mi do očí.

„Bez tebe ne moc dobře.“ Odpověděla jsem mu. Jemu se rozzářily oči a začal se ke mně naklánět.

„Tak to napravíme.“ Něžně mě políbil na rty. Já mu to s radostí opětovala. Slyšela jsem na parkovišti šeptání a povzdechy. Když se Edward ode mě odklonil pořád měl ten svůj nádherný úsměv.

„Hele Bello neříkala jsi že nechceš přijít pozdě a teď se tu muchluješ s mým bratrem!?“ zakřičel na celý parkoviště Emmet.

„Jo už jdeme.“ Zavolala jsem na něj. Edward mi obmotal ruku kolem pasu a vydali jsme se na první hodinu. Měli jsme biologii.

„Ty jsi jim to řekl?“ ptala jsem se potichu. On se zasmál.

„já ne ale Alice. Měla vizi a tak to vyzvonila. Ten skřítek je někdy dokonce k užitku.“ Zasmál se.

Edwarde tohle si vypiješ. A ty Bello taky. Začali jsme se smát. Došli jsme na hodinu a sedli si do zadní lavice.

„Víš táta dneska odjel zpátky a tak se tě chci zeptat nechceš se stavit?“ ptala jsem se Edwarda.

„A nechceš jít spíš ty k nám? Ukážu ti dům. Esme bude nadšená že by tě viděla. Minule neměla moc možnost se s tebou seznámit jak jsi nás vykopla.“ Zasmál se. Znělo to lákavě.

„Strašně ráda.“ Dala jsem mu pusu na tvář. Holčičí částí třídy se neslo jemné syčení. Zasmála jsem se.

„Víš že ti to sluší když se směješ?“ zeptal se Edward. Já jsem se zase začervenala.

„Ty se červenáš.“ Zněl potěšeně.

„Ehm jo. To je takové mé prokletí. Není to tolik vidět jako u lidí ale vidět to je.“ Červenání jsem nikdy neměla ráda, prozradilo mě v trapných situacích.

„Mě se to líbí.“ Zašeptal mi do ucha. Když jeho dech ovanul můj krk zachvěla jsem se.

„Tak to mě těší.“ Zašeptala jsem mu na oplátku já. Jeho tělo na to zareagovalo stejně. Potom přišel učitel a museli jsme se věnovat jemu protože si vynucoval naší pozornost. Edward měl ruku celou dobu na mojí noze a tak jsem se nemohla soustředit. Skoro každou chvilkou rukou jemně pohnul a tím mě přiváděl k šílenství. Když už jsem to nevydržela musela jsem ho okřiknout.

„Nech toho nemůžu se soustředit.“ Řekla jsem mu tak potichu že to člověk neslyšel. On se jen škodolibě usmál a pokračoval dál. Zbytek hodiny jsem si ho nevšímala. To se mu nelíbilo. Když hodina skončila zabalila jsem si věci a koukla se na Edwarda. Ten tam seděl a koukal se do lavice.

„Jdeme?“ zeptala jsem se ho.

„Jo jasně.“ Řekl usmál se ale nebylo to od srdce.

„Děje se něco?“ ptala jsem se ho.

„Ne nic.“ Řekl.

Edward

Ráno jsme dojely na parkoviště. Bella seděla na lavičce. Schovala sešit co měla na klíně do batohu a šla za námi. Jakmile se mi podívala do očí začal jsem se v nich topit. Došla k nám. Koukla se na hodinky. Chtěla něco říct ale Emmet jí skočil do řeči svou přihlouplou otázkou a ona se na něj naštvala. Samozřejmě se mu hned omluvila, sourozenci se vydali na hodiny a já s Bellou jsme se líbali u auta. Zase e Emmet neudržel a ozval se. Šli jsme s Bellou na hodinu biologie. Celou dobu jsem jí rozptyloval tím že jsem jí hladil po stehně. Bavilo mně to. Potom co mě okřikla už mi nevěnovala pozornost. Začal jsem přemýšlet. Jak to mezi námi bude. Bella je královská dcera a nebudeme moct být spolu. Jaký to bude až se Aro dozví že s ní chodím? Takovéhle myšlenky jsem měl do konce hodiny. Až mě probrala Bella.

„Jdeme?“ zeptala se mně. Její hlas byl nádherný.

„Jo jasně.“řekl jsem spěšně aby si nevšimla ničeho ale bylo už pozdě.

„Děje se něco?“ ptala se ustaraně.

„Ne nic.“ Zalhal jsem. Usmál jsem se ale bylo to nucené. Belle se v očích objevila starost. Doprovázel jsem Bellu na další hodinu, za celou dobu nepromluvila a já si blbec nadával že za to můžu já. Zastavily jsme se před třídou.

„Uvidíme se potom.“ Řekl jsem jí. Políbil jsem jí na tvář.

„Hmm..“ řekla jen a odešla do třídy. Já jsem se vydal na další hodinu. Tu jsem měl s Alicí. když jsem došel do třídy sedl jsem si vedle ní.

„Ty si naprosto blbej.“ Vyjela na mně potichu.

„Já vím.“ Povzdychl jsem si.

„Tohle budeš u ní žehlit hodně dlouho. Zrovna se rozhodla že odpoledne k nám nepřijde.“ Řekla mi jen tak mimochodem a otočila se na učitele. Celou hodinu mně ignorovala. Když hodina skončila šel jsem za Bellou jenomže ona už ve třídě nebyla. Zmateně jsem se rozhlédl po chodbě a hledal jsem jí. Nikde jsem jí neviděl. Šel jsem ke třídě kde měl další hodinu ale tam jsem jí taky neviděl. Kde může být? Ptal jsem se.

Neřeš to a jdi na hodinu, uvidíte se na obědě. Poslala mi Alice myšlenku. Jak to nemám řešit? Moje přítelkyně si zmizí a já to nemám řešit? Ptal jsem se sám sebe. Ale šel jsem tedy na hodinu.

Bella

Potom co mně Edward doprovodil ke třídě mě políbil na tvář a odešel. Já jsem se odšourala do třídy a přetrpěla jsem hodinu. Po hodině jsem se rychle vypařila. Šla jsem na záchody. Musela jsem si opláchnout obličej. Co to s ní je? Nechtěla jsem ho potkat tak jsem počkala na záchodech než zazvonilo a potom se vydala na další hodinu. Do oběda jsem se s Edwardem nepotkala. Za pár měsíců mi bude osmnáct. Otec mně přemění, budu se muset vdát a začnu vládnout Volteře. Já to nechci. Skončila další hodina a já se šourala na oběd. Vešla jsem do jídelny mezi prvními, vzala jsem si jídlo a šla si sednout ke stolu kde sedáváme. Uždibovala jsem jídlo a Cullenovy postupně přicházeli, nejdřív přišel Jasper s Emmete, pak Rose a nakonec Alice s Edwardem. Já jsem se v jídle nimrala. Neměla jsem moc velký hlad. Trochu jsem se napila ze sodovky a to bylo všechno.

„Ty nemáš hlad?“ ptal se Jasper.

„Ne nemám,nedávno jsem byla na lovu to stačí.“ Odhodila jsem plastovou vidličku zpět na tác a opřela se o opěrku židle. Zhluboka jsem se nadechla. Myšlenky všech na mně dorážely tak že mně z toho začala bolet hlava. Zavřela jsem oči a snažila se to vypudit z hlavy. Marně. Že já blbá jsem si vzala čtení myšlenek když jsem napůl člověk.

„Je ti něco? Jsi nějaká bledá.“ Ptala se Alice. Otevřela jsem oči a pozvedla obočí. Já jsem bledá od přírody. Došlo jí co řekla a plácla se do čela. Emmet se válel pod stolem smíchy. Celou dobu ho totiž zadržoval. Jeho myšlenky přímo řvaly.

„Emmete neřvi tak.“ Zaúpěla jsem a začala si třít spánky. Zmateně vylezl z pod stolu. Koukl se na mně.

„Já ale neřvu.“ Hájil se.

„Ale tvoje myšlenky jo.“ Zaúpěla jsem znovu. Když mně předtím bolela hlava teď mě po Emmetovým smíchu přímo třeštila.

„Bello.“ Zaskuhral Jasper.

„Promiň.“ Zašeptala jsem.

„Si v pořádku?“ ptal se starostlivě Edward. Obmotal paži kolem mích ramen.

„Nemáš Ibalgin?“ ptala jsem se ho. Emmet se zase začal smát. Trhla jsem sebou. Nevím jestli něco udělali protože jsem měla zavřený oči, ale Emmet se hned přestal smát.

„Ne nemám, pojď odvezu tě domu.“ Vstal, když jsem vstávala tak se mi podlomily kolena. Rychle mně zachytil.

„Odvezu tě ke Carlislovy.“ Řekl když mně táhl k autu.

„Ne, to bude dobrý, odvez mně domu.“ Požádala jsem ho. Zamručel něco ale posadil mně do auta a jeli jsme směr můj dům. Vyndal mně z auta a nesl dovnitř.

„Klíč je pod okapem.“ Řekla jsem mu. Držel mně v náručí, jednou rukou vyndal klíč a odemkl. Když jsme vešli do domu nasměrovala jsem ho do mé ložnice. Chtěl odejít ale já jsem ho chytla za ruku.

„Buď tu se mnou prosím.“ Zašeptala jsem. Lehl si tedy vedle mě. Bolest pomalu odcházela, nakonec ale zmizela úplně.

„Už je to lepší?“ ptal se.

„Je děkuji. Čím se ti mohu odvděčit?“ zeptala jsem se ho. Jemu zajiskřilo v očích.

„Něco bych možná věděl.“ Řekl. Políbil mně. Nejdřív něžně ale potom polibek nabral vášně a touhy. Převalil se na mně. Zamotala jsem mu ruce do vlasů a přitáhla si ho blíž. On přejížděl po linii mého těla. Já jsem jednou rukou sjela na jeho tvář přes ní na krk, ramena až na záda. Tam jsem mu zajela pod košili. Zřejmě si uvědomil co děláme.

„Jsi si jistá? Jestli nechceš nemusíme.“ Řekl s takovou láskou v očích.

„Jsem si jistá, naprosto.“ Na důkaz mích slov jsem ho políbila. Polibek byl dravý, plný vášně, touhy a chtíče. Zajel rukou pod moje tričko. Přejížděl přes má záda, bříško a pak ho jednoduše strhnul. Já jsem to samé udělala s jeho košilí. Překulila jsem se na něj, sedla jsem si na něj obkročmo a sehnula se pro polibek, přejela jsem přes jeho rty, čelist až k uchu.

„Miluji tě.“ Zašeptala jsem mu a jemně mu do ucha kousla. Zavzdychal. Od ucha jsem jela k jeho krku. Zaklonil hlavu abych měla víc místa. Jemně jsem ho do krku kousala. Sjela jsem přes jeho ramena až k bradavkám, ty jsem skousla, slastně zavrčel. Přešla jsem na druhou a udělal to samé. Stejná reakce. Dech měl přerývaný, oči zavřené. Jela jsem níž, na břicho. Políbila jsem ho na pupík, dostala jsem se až ke kalhotám které jsem chtěla rozepnout ale on si mně převalil pod sebe.

„Teď já.“ Zašeptal mi do ucha. Taky ho skousl. Zalapala jsem po dechu. Potěšeně se usmál. Jednou rukou uvěznil moje ruce nad hlavou a druhou strhnul podprsenku. Začal si hrát s mými ňadry. Laskal se, hrál si s nimi. Já jsem se pod ním kroutila, vzdychala. Potom volnou rukou sjel níž, pod kalhoty, když se mně dotkl tak jsem vzdychla. Dráždil mně, potom ze mě strhl kalhoty i s kalhotkami. Ruku vrátil zpět do mého klína. Jedním prstem se do mě vnořil.

„Edwarde.“ Zavzdychala jsem. Na to vnořil druhý prst. Pohyboval se ve mně. Byl tak dokonalý. Ten příval rozkoše co se ve mně zvedl. Nedalo se to vydržet.

„Edwarde prosím. Chci tě.“ Zavzdychala jsem. Edward ze sebe strhnul zbytek oblečení a spojil naše těla.

Edward

Poté co Bella zavzdychala moje jméno a prosbu o spojení jsem neváhal ani minutku. Vnořil jsem se do ní. Cítil jsem jak jsem protrhnul panenskou blánu. Zaklonila hlavu, z oka jí skápla slza.

„Promiň. Bolí to.“ Zašeptal jsem, počkal jsem až se vzpamatuje. Nakonec hlavu sklonila ke mně a políbila mně. Pohnul jsem se v ní. Vzdychla a já s ní. Pomalu a jemně jsem se v ní pohyboval abych jí nezpůsobil další bolest. Ale potom jsem začal zrychlovat. Naše vzdychy byly jak symfonie. Nakonec jsme došli vrcholu oba najednou. Opřel jsem se čelem o to Belly. Zhluboka jsme oba dva dýchaly. Až když se náš dech ustálil jsem promluvil.

„To bylo…“ nenacházel jsem slov.

„…úžasné.“ Doplnila mně. Lehl jsem si vedle ní, Bella se mi stulila do náruče. Přehodil jsem přes nás deku. Chvilku jsme tak leželi pak Bella vstala a šla do nějaké místnosti. Poznal jsem  tom koupelnu protože jsem po chvilce uslyšel vodu. Já jsem vstal, oblékl si svoje kalhoty a boxerky. Košile byla roztrhaná. Ustlal jsem. Bella vyšla z koupelny obalená v ručníku. Byla tak neuvěřitelně sexy. Z vlasů jí stékala voda, pomalu jí stékala až do dolíčku mezi prsy. Pak se ztratila pod ručníkem. Až po chvilce jsem si vzpomenul že jí pozoruji. Šel jsem k ní a políbil jí.

„Chceš udělat něco k jídlu?“ ptal jsem se jí. Kývla. Znovu jsem jí políbil a šel do kuchyně. Její dům byl zařízen krásně. Když jsem byl v kuchyni všiml jsem si na zahradě koně ve výběhu. Byl to nádherný hřebec.

Shrnutí

Autor: Matys (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Isabella Maria Swan Volturi 10: