Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Isabella - Maria - (Swan) - Masen (ova) 11. kapitola 2/2 - Bella

31.08.2010 (08:15) • Elii • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 2490×

„Slibuju Bells, slibuju, prosím, buď na sebe opatrná a kryj si záda. A jestli vážně umíš přebírat dary, tak se snaž, aby sis každej vždy propůjčila. Budou se hodit. A teď už musím jít. Měj se a těch 50. let mi vynahradíš.“

„Slibuju…“

(1933)

„A těch 50. let mi vynahradíš,“  to bylo poslední, co mi řekl. Odešel, nechal mě tady, nemám mu to za zlé, to já zde musím zůstat, on mohl jít. Jsem radši, že odešel, jen by se zde trápil a byl by tu jen kvůli mně. Doufám, že je alespoň najde a že na mě nezapomene a přijde si pro mě. Musím doufat, že je najde…

Teď jen musím nějak přežít fakt, že už nejsem svobodný upír, ale má nade mnou moc Aro a jeho bratři, ale ať nepočítají s tím, že budu dělat všechno, co si usmyslí.

Pořád jsem stála otočená směrem ke dveřím, doufala jsem, že se v nich objeví má záchrana, ale nestalo se. Pomalu, ale vážně pomalu jsem své tělo přiměla, aby se otočilo, a když se tak stalo, stál naproti mně Aro a po jeho boku stál Demetri s Felixem.

„Is, jsem rád, že zde budeš s námi a doufám, že nebudeš dělat potíže.“ Neodpovídala a jen jsem tam tak stála a koukala.

„Teď tě Jane odvede do tvého pokoje a tam zůstaneš do té doby, než tě nechám zavolat, budeš tam mít plášť a ten si oblečeš a teď mi ukaž svůj batoh,“ řekl a já na něj vyvalila oči, nejenže budu muset nosit ten jejich hrozný plášť, ale on se mi chce hrabat ještě ve věcech? To ani náhodou.

„Dobře, stačí, že přijmu fakt, že budu muset nosit ten ohavný plášť, ale obsah mého batohu, bude pro tebe, Aro, vždycky záhadou.“

„Tak ty mi ho neukážeš?“ řekl s úsměvem na rtech.

„Ne,“ pronesla jsem samolibě.

„Isabello, já ti nakazuji, aby si mi ukázala své věci.“

„Ne,“ zakřičela jsem a kolem mého těla se prohnal tak silný vítr, že Aro klopýtl.

„Když to nejde po dobrém...“ usmál se a mně se naskytl pohled na jeho zuby. Mlčela jsem.

„Demetri, Felixi, přineste mi ten batoh.“

Ti dva se ke mně začali přibližovat s pusou od ucha k uchu a já stála v klidu na místě a ani nevím, jak jsem to udělala, ale najednou jsem kolem svého těla udělala velkou bublinu, kterou jsem viděla, ale oni dva ji asi neviděli, protože šli dál. Najednou jsem, ale ucítila náraz a oba dva se zastavili a jen tupě zírali, když v tom se rozešli úplně někam jinam. Jen jsem tam stála, a když mi to došlo, tak jsem se začala smát. Jenže nebyla bych to já, aby můj smích nedoprovázel silný poryv větru, který mi čechral vlasy, ale ostatní měli co dělat, aby se udrželi na místě, což mě rozesmálo ještě víc.

„Dost,“ zařval Aro a já, ač nedobrovolně jsem se přestala smát a tím se uklidnil i ten vítr.

„Jak – jak si to udělala?“ ptal se nechápavě Felix, který si asi po půl minutě uvědomil, že chtěl jít úplně nikam jinam.

„Normálně, rozprostřela jsem kolem sebe bublinu, která mě chránila a vás dva donutila jít jinými směry, a jak koukám, byli jste docela v transu, co?“ Usmívala jsem se.

„Dost, Jane, ty odveď Isabellu do jejího pokoje a pak se sem vrať a ty,“ ukázal na mě: „Mě začni poslouchat.“

„Ano, ctěný Aro,“ vysmála jsem se mu. Tak tady to možná nebude tak hrozné, možná se zde i pobavíme a Ara ze mě klepne. Ale pomstím se mu, naplánuju pomstu a jednoho dne přede mnou bude ležet mrtvý Aro. Vím, není to moc hezké, ale on si nic jiného nezaslouží.

Jane mě popadla za rukáv a už mě táhla pryč. Procházely jsme dlouhou chodbou, ale moc jsem nesledovala cestu.

„Ty, Jane, promiň,“ řekla jsem zčista jasna.

Zastavila se a nechápavě na mě hleděla, asi nevěděla, na co narážím.

„Za tamto v tom sále, jak jsem na tebe použila tvůj dar,“ připomněla jsem jí.

„Jo tamto, to nic, konečně mi někdo ukázal, jaké to je, byla jsem hloupá, ale ty, Bello si udělala něco, co si ke mně nikdo nikdy nedovolil a co jsi teď předvedla v tom sále, bylo hustý, konečně se někdo Arovi postavil a taky má konečně nějakého soupeře. Ty ani nevíš, jak moc velkou moc máš v rukách a Aro to nechce přiznat, protože bys ho mohla klidně lusknutím prstu zabít a proto se tě bude snažit zkrotit, bude chtít, abys ho poslouchala, ale nedělej to.

Zde je tvůj pokoj, teď se musím vrátit, ale potom přijdu, ano? A povím ti něco o Cullenových,“ řekla a v tu ránu byla pryč. Třeba nebude zas tak špatná, musím se jí zeptat na všechno ohledně Cullenů a taky se dozvědět, jak to bylo s Emmettem.

Vlezla jsem do toho pokoje, kde byla postel, skříň, noční stoleček a obrovská knihovna, za což jsem byla ráda, budu mít aspoň co dělat. Došla a sedla jsem si na postel, kde jsem začala přemýšlet nad tímto dnem. Jak jsme sem s Emmem přišli, ale on pak odcházel sám, co se stalo v tom sále a tak…

Jiné místo, stejná doba (Emmett ještě běhá v lesích okolo Volterry a přemýšlí o všem, co se událo, takže se ještě nepotkal s Rose, protože s ní se potká v roce 1938  a teď je 1933, tak aby nedošlo třeba k nějakému zmatku. Děkuji Elii)

Alice byla s Edwardem na lovu, protože Edward jí byl skoro stále v patách, kvůli jejím vizím. Nechtěl o ně přijít, co kdyby v nich byla ta dívka, na kterou musí stále myslet?

A dnes se mu to vyplatilo. Seděli spolu na louce a o něčem si povídali, když v tom Alice ztuhla a koukala se nepřítomně před sebe. Edward ihned začal číst její myšlenky a jeho mrtvé srdce jako by poskočilo, protože to byla vize o té dívce.

*Seděla v pokoji na posteli, ten pokoj byl ve Volteře, kde byla zavřená. Seděla tam a nad něčím usilovně přemýšlela, protože se jí vytvořila drobná vráska na čele a trochu víc špulila rty, ale neviděl jí do očí, protože je měla zavřené, když  někdo najednou vkročil do místnosti a asi podle pachu poznala, že je to Jane, tak se jenom usmála a pokynula jí, aby se posadila k ní na postel. * Tím vize skončila, ale Edward si ji přehrával stále dokola, tak moc by ji chtěl vidět na živo, ještě nikdy neviděl pořádně její obličej, její oči. Doufal, že se s ní někdy setká a pak už ji, ale nikam nepustí, tedy jenom když tu bude chtít to děvče zůstat. Alice ho pozorovala s úsměvem na rtech.

Alice

Můj bráška se zamiloval, poznala jsem to na něm a hlavně mi to dosvědčil Jasper, moje drahá polovička, stále se mě ptá, do koho je zamilovaný, ale já mlčím. Nemůžu jim to říct, prostě nemůžu, ale podle mé předposlední vize, která mě zachytila na lovu, jsem si na 100% jistá, že to bude má nejlepší kamarádka a ten kluk bude můj nový, vtipný bratr a hlavně, Rose i Edward získají to, na co tak dlouho čekali – lásku. Jejda, Edward je tady a doufám, že stále není tak docela při smyslech, musím honem začít myslet na něco jiného. Začala jsem si v duchu  plánovat, jak zítra pojedeme na nákup a jak si musím koupit nové spodní prádlo a šaty, ale asi to Ed prokoukl, protože se v jeho tváři změnil výraz ze zamilovanosti na výraz naštvanosti, což se stává vždycky, když mu něco tajím…

„Alice, vyklop to,“ vyhrožoval mi.

„Nic ti neřeknu,“ vyplázla jsem na něj jazyk a stále jsem si promítala v hlavě, co si zítra koupím.

„Ty jeden, otravnej skřete,“ zařval a já v tu chvíli byla pryč.

Bella

Seděla jsem na posteli, oči zavřené a přemýšlela jsem. Najednou, ale někdo vstoupil do pokoje a podle pachu jsme poznala, že je to Jane, pokynula jsem jí, ať zaujme místo vedle mě na posteli. Sedla si a já otevřela oči a věnovala jí veškerou svou pozornost.

„Tak co jste řešili?“ zeptala jsem se, protože mě to zajímalo.

„Tebe,“ pronesla s úsměvem. Pozvedla jsem jedno obočí a vyčkávala jsem, zda bude pokračovat.

„No, Aro je z tebe na prášky, bojí se, že jestli si nedá pozor, tak že ho můžeš sesadit z trůnu.“ Zakřenila se. Ale já přece nechci na trůn, já chci jen pomstu v podobě mrtvého Ara.

„Nechci na trůn, ale vím, co chci teď.“

„Co chceš?“

„Chci vědět něco o Cullenových a o Emmettovi, proč jsi ho přeměnila a tak, chápeš, jak to myslím, viď?“

„Dobře, víš, Carlisle byl jednu dobu u nás v gardě, Aro ho měl rád, ale vadilo mu, že není jako on. Víš, Carlisle je teď hlava Cullenovic klanu a to on všechny naučil se živit zvířecí krví. Aro to nechápe, celou tu dobu, co tu  Carlisle byl se ho snažil přesvědčit, že lidská krev je lepší, ale nepodařilo se mu to. Potom odešel a co vím, tak potkal Esme, svou ženu a pak se k nim v Chicagu připojil Edward,“ na chvilku se odmlčela, ale to se mi nelíbilo, chtěla jsem, aby pokračovala a asi si toho všimla, protože začala rychle mluvit…

„Chvíli v Chicagu zůstali, víme to proto, že je Aro nechal sledovat, chtěl o nich vědět všechno a taky se dozvěděl, že se kamarádíčkují s lidskou holkou, chtěli jsme zasáhnout, ale potom se k nim přidala Rosalie Hale a oni odjeli, nechali tam tu holku bez dohledu, ale když jsme ji hledali, jako by se po ní slehla zem.“

„Víš, Jane, nevím jak to říct, ale já byla tou lidskou dívkou,“ zamumlala jsem.

„Cože? A kdo tě přeměnil, kdy?“

„Přeměnil mě Emmett, v ten večer, kdy Carlisle a spol. odjeli, nechtěla jsem bez nich žít a když mi řekli, že ve městě je jiný upír, který se živí lidskou krví, tak jsem neváhala a vydala jsem se ho hledat. Chtěla jsem být upír, a když jsem ho našla, v jedné opuštěné uličce, jak dokončoval svou večeři, zeptala jsem se ho, zda by mě neproměnil. A jak vidíš, jsem upírkou.“

„A hodně mocnou, doufám, že budeme kamarádky.“

„Určitě, s kým bych to tady přežila?“

„To nevím, ale zpět ke Cullenovým... Odjeli a začínali v jiném městě, chtěli Edwardovi najít nějakou dívku, on však všechny odmítal. To bys nevěřila jak je sexy, ale nechtěl mě, postupem času se k nim přidala Alice, velmi talentovaná upírka, Aro po ní touží, ale teď, když jsi tu ty a máš moc přebírat dary, tak si myslím, že je spokojený. Víš, ona dokáže vidět budoucnost a její druh – Jasper, dokáže ovlivňovat pocity.“

„Takže Alice s Jasperem jsou teď vlastně s Cullenovým?“

„Ano.“

„A Rosalie nemá žádný dar? A ani Carlisle s Esme?“ zeptala jsem se, potřebuju o nich vědět všechno.

„Ne, Rosalie nemá žádnou moc, ale dá se říct, že je nadpozemsky krásná a ochranářská, Esme zase neuvěřitelně laskavá a milující a Carlisle má obrovské sebeovládání, nikdy nepozřel ani kapičku lidské krve a proto je tam, kde je – doktor. No a Edward dokáže číst myšlenky, ale to asi víš, ne? Když si se s ním už setkala.“

„Já jsem se s Edwardem nikdy nesetkala, víš, no mé celé jméno je Isabella Maria Swan Masen...“

„Počkej, ale on se jmenuje Edward Anthony Masen Cullen, ne?“

„Ano, jeho rodiče umírali spolu s ním na španělskou chřipku, ale přežili, on ne, ale někdo ho přeměnil na upíra a pak si jeho rodiče adoptovali mě.

„Tak to je hustý.“

„To jo a hele Jane, řekneš mi něco o Emmettovi?“ vyptávala jsem se dál.

„No víš, Aro mě pustil na den z Volterry a já prostě běžela do lesů Tennessee a tak, prostě mě tam něco táhlo a tam jsem ho spatřila, bojoval s obrovským medvědem a bylo vidět, jak ho síly opouštějí, medvěd se rozmáchl a vyrazil mu z ruky zbraň a Emm se začal smiřovat s tím, že je konec a než jsem ho stačila zachránit, tak se medvěd znovu rozmáchl a Emmetta úplně odhodil. Nejdříve jsem zabila medvěda, jedním pohybem jsem mu zlomila vaz a pak jsem přispěchala k jeho tělu. Zakousla jsem se mu do krku a vstřikovala mu tam jed tak dlouho, dokud jsem si nebyla jistá, že proměna začala. Vzala jsem ho do Volterry, kde si ho Aro nechal, párkrát jsem s ním spala a dokonce k němu něco cítila, ale on mé city neopětoval a pak ho Aro vyhodil a na jeho místo nastoupil Felix…“

„Páni, asi bych se nedokázala odtrhnout, ale tys to zvládla.“

„Ano, dalo mi to velkou práci, ale Bello, teď už musím jít, Aro na mě čeká a mám ti vzkázat, že celou noc a půlku dne budeš trénovat, jak svou sílu, tak všechny svoje dary a taky, že když si tě nechá zavolat, tak že okamžitě přijdeš.“

„Dobře,“ chtěla jsem pokračovat, ale ona už stála u dveří a ještě na mě zvolala: „ Jo a Bells, za chvíli bude večeře,“ řekla a v tu ránu byla pryč.

Když vyslovila slovo „večeře“, tak jsem si uvědomila, jak moc velký mám hlad. A pomalu jsem se začala strojit. Oblékla jsem si ten ohavný hábit, vlasy rozčísla, zkontrolovala si, zda mám na krku  a na ruce svůj talisman a normální lidskou chůzí jsem zamířila do hlavního sálu.

⇨

⇦

Líbilo se? Prosím vás o komentáře, protože v minulé kapitolce jich moc nebylo, pak nemám vůli psát… Stačí i jen smajlík, ale Prosím vás, na kolenou prosím a škemrám o komentík.

Autor: Elii (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Isabella - Maria - (Swan) - Masen (ova) 11. kapitola 2/2 - Bella: