Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Isabella Drákulová 19. kapitola

23.08.2015 (20:30) • CatherineCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2061×

19. kapitola

Hned, jakmile jsem se nohou dotkla podlahy Edwardova pokoje, jsem se odrazila a skočila šipku za ním do postele. Edward překvapením vyjekl, ale jakmile mě spatřil, hned se usmál, objal mě a začal mě líbat.

„Jaký mám čas?“ zeptala jsem se ho a usmála se. Na chvíli se zamyslel, ale neřekla bych, že jsem přetáhla, naopak, ještě mi musel nějaký čas zbýt. Edward se mi podíval do očí a políbil mě na nos.

„Já to nepočítal,“ řekl a já myslela, že ho praštím. Proč jsem mu asi řekla, aby počítal do sta? Chtěla jsem vědět, jak rychle se dokážu dostat domů a zase zpátky. Idiot jeden! Naštval mě a to hodně.

Odstrčila jsem ho hrubou silou, vyskočila z postele jako žába a vyšla z pokoje a práskla dveřmi, až málem vypadly z pantů. Pochodovala jsem jako slon po schodech až do obýváku, kde jsem si kecla na pohovku a zapnula televizi.

Bezmyšlenkovitě jsem přepínala kanály, až mě cosi upoutalo. No, to snad ne?! To je muzikál Drákula! Ty já miluju! Je neuvěřitelné, co si lidi nevymyslí. Všechny filmy o Drákulovi jsem viděla nespočetněkrát, baví mě to.

Očima jsem propalovala obrazovku, kde se Drákula chystal probodnout mečem. Uchechtla jsem se. Pro všechny ty filmy byla předloha kniha od Brama Stokera. Byl to Ir a celkem i dobrý chlap.

Vedle mě se pohovka prohnula pod tíhou někoho dalšího a v zápětí jsem kolem svých ramen ucítila tlak. Ten má teda drzost se mě dotýkat po tom, co nepočítal, když jsem mu to poručila. Možná vám přijdu jako rozmazlená holčička, ale to já jsem. Od dětství jsem měla všechno, co jsem jen chtěla.

„Drákula? Nevěděl jsem, že máš ráda tyhle filmy,“ ozval se jeho dokonalý hlas těsně u mého ucha. Pod tíhou jeho zvuku jsem se zachvěla, i když to bylo proti mé vůli. Nemohla jsem nepostřehnout, že mě rukou kolem mých ramen natlačil na své tělo.

„Já miluju filmy o upírech. Vždycky mě pobaví, co si lidé všechno navymýšlejí jen proto, aby se to líbilo a prodávalo. Základem toho všeho je Bram Stoker, kterému jsem já sama šeptala do ouška, co má psát na svůj list papíru,“ řekla jsem a cítila, jak Edward ztuhl. Ha, a máš to.

„Ty jsi… To ty jsi ho přiměla ke knize Drákula?“ zeptal se mě přiškrceně a já hned věděla, na co myslel. Ano, byl to další můj krvavý milenec, ale jen proto, že to byl spisovatel, a já chtěla, aby napsal příběh mého otce, jen jsem ho trochu poupravila.

„Ano, já jsem stála nad ním jako smrt a diktovala mu slovo od slova. Celou knihu napsal během jedné noci, před kterou jsem z něj pila a využila pouta, které se vždy utvoří u mého krvavého milence, a donutila ho k té knize. Trochu jsem přikrášlila pravdu, ale to, co je na začátku té knihy, se opravdu stalo, jen o několik staletí dřív, než je udáno v té knize,“ řekla jsem a sledovala jeho výraz.

Pohled Edwarda:

Chtěl jsem jí na to něco říct, ale zaslechl jsem myšlenky své rodiny. Jsou necelou míli od domu. Každý ve svých myšlenkách se ptal, proč je Alice všechny vyhnala včera na lov. Děkuji, sestřičko, aspoň budu ušetřen Emmettových poznámek.

Sklonil jsem hlavu a zabořil ji do Belliných vlasů, abych mohl vystrašit Emmetta barvou svých očí. Asi to bude pro všechny veliký šok, ale co, budou se s tím muset smířit. Už nechci dál pít zvířata, pokud mi Bella dovolí pít z ní, tak budu pít z ní.

Během několika chvil se rozrazily dveře a dovnitř se nahrnula celá moje rodina. Nepotřeboval jsem se na ně koukat, abych věděl, co se děje. Jejich myšlenky mi to všechno říkaly a dost podrobně.

„Ale, ale, koho pak to tu máme? Co se tady dělo za vylomeniny, zatímco jsme byli pryč?“ zeptal se Emmett a skočil do křesla vedle mě. To byla moje šance. Pomalu a dramaticky jsem k němu otočil hlavu a pomalu ji zvedl, ale měl jsem zavřené oči, tak mi do nich ještě neviděl.

„Nic, co by tě mělo zajímat,“ řekl jsem s dramatickým podtónem a otevřel oči dokořán. Emmett vykřikl jako malá holčička, což všechny rozesmálo, obzvláště Bellu vedle mě, cítil jsem třas jejího těla.

„Odkdy nosíš kontaktní čočky, Edwarde?“ zeptal se mě vyděšeně a vypadal, jako by právě spatřil ducha. Bububu! Zákeřně jsem se usmál a tvářil se, jako bych nevěděl, o čem je řeč. Nikdo moje oči zatím neviděl, jen on.

„Nenosím. Jak tě to napadlo? To je odteď moje normální barva,“ řekl jsem jakoby nic a až pak se podíval na ostatní. Zatajili dech a všichni se v mysli ptali, proč mám zelené oči. Bella se vedle mě usmívala.

„Objevil jsem nový způsob krmení a hodlám ho i nadále používat,“ řekl jsem a doufal, že to Bella pochopí. Nechtěl bych jí znovu ublížit, ale chtěl jsem její dokonalou krev výměnou za můj jed.

„Chceš trochu?“ zeptala se mě Bella a odkryla krk na mé straně a zaklonila hlavu, abych měl lepší přístup k jejímu krku. Překvapila mě. Všichni zatajili dech, protože jim to došlo. I já jsem ho zatajil.

„Tady?“ zašeptal jsem, ale stejně jsem věděl, že to slyší všichni v okruhu jednoho kilometru, možná i Bellin otec. Bella jen pokrčila rameny.

„A proč ne? Já se nikdy za nic nestyděla a nehodlám s tím začínat. Klidně si dej, když mi potom taky dáš,“ řekla a já neměl důvod nesouhlasit. Naklonil jsem se k jejímu krku, nejdříve ho políbil a až pak se do něj zakousl.

Ve chvíli, kdy moje zuby prošly její kůží, všichni zadrželi dech, jen Bella se slastně usmála a vzdychla. Více se na mě natlačila a já ji více sevřel ramena. Když se její sladká krev dotkla mého jazyka, začal jsem pít, ale hlídal jsem si to, aby kvůli mně znovu neomdlela.

Když jsem cítil, že mám dost, přestal jsem a sledoval, jak se jí krk zaceluje. Taky má schopnost regenerace jako my. Když se jí krk úplně zacelil, sedla si na mě obkročmo a já věděl, co bude následovat.

Zaklonil jsem hlavu a ve vteřině jsem cítil její zuby a taky vlnu rozkoše. Chytil jsem ji za boky a začal přirážet. I když jsem její tělo necítil jako předtím, i tak to bylo jako opravdové. Už jsem chápal, proč myšlenky všech těch kluků byly tak živé.

Než jsem se nadál, přišel orgasmus a Bella přestala. Oblízla můj krk a rána po jejích zubech se zacelila. To bylo až moc krátké. Když jsem v myšlenkách všech viděl, co se odehrálo, myslel jsem, že se studem propadnu.

„No, teda, Edwarde, příště to tak neprožívej,“ dloubnul si Emmett a já měl chuť po něm vystartovat, ale protože na mě stále seděla Bella, nemohl jsem, bylo mi to až moc příjemné. Bella se na Emmetta hrozivě podívala a vytasila na něj tesáky.

„Chceš si to zkusit, abys věděl, jaké to je?“ zeptala se ho takovým hlasem, že na něj okamžitě reagoval ten dole. Bella ho musela cítit, což jasně dokazoval její silnější stisk nohou kolem mých stehen a její mírný úsměv.

„Zapomeň, nikomu jinému nedovolím zaujmout místo tvého krvavého milence, a pokud ano, dřív ho zabiju,“ řekl jsem žárlivě a taky dost naštvaně. Všichni vytřeštili oči nad mou reakcí. Bella se podívala na mě a tesáky zase zatáhla. Usmála se a políbila mě.

„Co mám s tebou dělat?!“ Povzdechla si a usmála se. Věděl jsem, že mám vyhráno.

Autor: CatherineCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Isabella Drákulová 19. kapitola: