Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Isabella Drákulová 14. kapitola

15.05.2014 (07:30) • CatherineCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 2816×

14. kapitola

Bude to pár měsíců, co jsem s Edwardem a co vědí, že jsem taky upír. Od té doby piju krev z pytlíku, ale nevadí mi to, když přitom koukám na Edwarda a vdechuju jeho dokonalou vůni, která mi už nedělá takové problémy jako předtím.

Otec je šťastný, protože já jsem šťastná. Párkrát jsem na něm viděla něco jako smutek a závist. Okamžitě jsem věděla, o co jde. Chybí mu matka. Kdybych mohla vrátit čas, nebo oživit matku, ať by daň byla jakákoli, neváhala bych ani minutu, i kdyby to znamenalo zemřít nebo opustit Edwarda.

Miluju ho více než cokoli na světě, více než vlastní život, ale pro štěstí svého otce bych to klidně udělala. Vytrpěl si už dost a zaslouží si štěstí, které mu může dát jedině matka. Kdyby si někoho našel, nezlobila bych se na něj, ale on chce jedině matku, což je ještě horší, protože to je nemožné.

O to více mě to štve, nejen kvůli otci, ale i kvůli sobě. Nikdy jsem matku neměla, a proto bych si přála ji poznat. Otec mi o ní sice několikrát vyprávěl, ale ani hodiny povídání mi ji nenahradí.

Proto jsem i z části ráda, že mám Edwarda, protože Esmé je naprosto skvělá. Přála bych si, aby má matka byla jako ona. Často si s Esmé povídám o svém trápení, že jsem bez matky, že ji neznám a podobné věci, které mi tíží srdce i mysl. Ona mě vždycky vyslechne a popřípadě i utěší nebo pomůže či poradí. Proto ji mám tak ráda, chová se ke mně jako ke svému dítěti a dokonale mi matku nahrazuje.

Dnes jsem se již těšila na Edwarda, no, těšila je slabé slovo. Musím rychle do školy, abych mohla být co nejdříve s ním. Ve škole to je hrozné, protože za mnou furt všichni dolejzaj a mě to strašně štve, ale ne tak, jako Edwarda, který vrčí častěji než dýchá.

Několikrát jsem mu říkala, že se to, co se odehrává v jejich myšlenkách, nikdy nestalo, že je to jen jejich představivost, ale ani tak to nepomáhá. Zkrátka nemá rád, když figuruju v myšlenkách někoho jiného, navíc nahá.

Už bych si někdy měla udělat čas a zpřetrhat všechna pouta, která jsem si vytvořila pitím z mužů. Můžu si za to sama. Každý muž, ze kterého se napiju, je ke mně připoutaný, ale je to jednostranné. Já na ně koukám jen jako na jídlo.

Když jsem už viděla školu, ještě jsem zrychlila. Můj miláček mě samozřejmě nezklamal. Já tohle auto miluju, ale Edwarda víc, a tak to vždycky bude. Na parkovišti jsem byla úplně první. Zaparkovala jsem na svém obvyklém místě a vystoupila. Auto jsem zamkla, opřela se o kapotu a čekal na Edwarda. Měl by tu být každou chvíli.

Na chvíli jsem zavřela oči a zaposlouchala se do zvuků v okolí. Žádné povědomé auto sem nemířilo, ani žádný člověk nebyl v okolí. Jsem tady hold dřív, vždyť škola začíná až za dvě a půl hodiny, ale s Edwardem jsme se tak dohodli.

Najednou jsem na svých rtech cítila jiné, studené a tvrdé. Usmála jsem se a zapojila se do polibku. Objala jsem ho a v tu chvíli mi došla nepříjemná věc, velmi nepříjemná věc. Tohle není Edward. Edward není tolik vysoký, ani nemá vousy a rozhodně nenosí koženou bundu.

Otevřela jsem oči a zarazila se. Začala jsem ho od sebe odstrkávat, ale nechtěl mě pustit. Držel mě až moc pevně, než abych ho mohla odstrčit lidskou silou. Odstrčila bych ho sama, ale nesmím použít svou upíří sílu. Po chvíli mě konečně pustil a já mohla konečně mluvit.

„Wayne, co tady děláš?“ křikla jsem na něj. Usmál se a znovu se na mě nalepil. Wayn je můj ex, upír, jako Edward, jen s rozdílem, že on pije lidskou krev. Chodila jsem s ním v New Yorku a byl to taky můj krvavý milenec.

Nemilovala jsem ho, jen jsem si na to hrála, abych měla přístup k jeho jedu. On je snad jediný v historii, ze kterého jsem pila opakovaně. Pila jsem z něj celé ty čtyři roky, co jsme s otcem bydleli v New Yorku.

„Přijel jsem za tebou. Chyběla jsi mi a teď můžeme být zase spolu,“ řekl a znovu se ke mně začal naklánět. Nechtěla jsem, aby mě znovu políbil. Tehdy mi s ním bylo dobře, uměl mě rozesmát, ale nikdy jsem ho nemilovala, pouze využívala.

„Ne,“ zašeptala jsem a znovu se ho snažila odstrčit. Nesměla jsem použít svou sílu, jinak by poznal, že nejsem člověk. Celou tu dobu věřil, že jím jsem, a tak to musí taky zůstat. Když jsme tehdy odjeli, napsala jsem mu dopis, že odjíždím a ať mě nevyhledává. Jako důvod jsem uvedla, že se ho bojím, že by mě zabil. Přece jen pije lidskou krev a já jsem pro něj byla člověk.

„Vypadni od ní!“ ozval se za ním Edwardův hlas a odhodil ho ode mě. Záchrana. Začala jsem klesat k zemi, ale Edward mě chytil a vytáhl zpátky na nohy. Opřela jsem se o něj a hlavu mu schovala do hrudi. Ihned přiběhli všichni Cullenovi a postavili se kolem nás. Wayn vyskočil na nohy a po všech přejel pohledem.

„Co to má bejt?! Vyměnila jsi mě za vegetariána? Co má a já ne?!“ rozkřikl se na mě. Edward zavrčel a všichni ostatní se na mě podívali. Jasně, neví, o co jde. Prosím, ať to nepokazí. Opatrně jsem vykoukla z Edwardovy náruče a podívala se na Wayna.

„Právěže je vegetarián. Neloví lidi, s ním se nemusím bát, že by mě zabil. Proč myslíš, že jsem tě opustila? Bála jsem se. Jsi upír pijící lidskou krev a já jsem člověk, nemohlo by to fungovat,“ křikla jsem na něj zpátky. Všichni nechápavě pozvedli obočí, ale mlčeli. Udělali dobře. Wayn se zarazil.

„Copak jsem ti někdy ublížil? Dal jsem ti někdy jedinou záminku, abys mi nevěřila? Víš vůbec, jak jsem trpěl, když jsem četl tvůj dopis? Já tě miluju, a pokud mi v cestě k tobě stojí tahle upíří smečka, odstraním je. A ty víš, že jsem toho schopen. Máš čas do večera, pak je všechny zabiju. Přijdu si pro tvou odpověď,“ řekl a upíří rychlostí zmizel.

Když Wayn odešel, všichni se podívali na mě. Já jsem ještě chvíli koukala za ním, abych zjistila, zda skutečně odešel, nebo se schoval někde poblíž a poslouchá. Jeho kroky se ale nezastavily, běžel stále dál. Dobrý.

„Kdo to byl?“ zeptala se Alice. S Alicí jsem se dost skamarádila, co chodím s Edwardem, navíc si úžasně rozumíme. Často spolu jezdíme na nákupy, což je vždycky strašná švanda. Vždycky té druhé hodnotíme, co jí sluší a co ne, ale oběma nám sluší všechno, takže je to jednoduché.

„Wayn, můj ex, a jak jste si všimli, upír jako vy. Chodila jsem s ním čtyři roky v New Yorku, kde jsme žili, než jsme se přestěhovali sem. Byli jsme krvaví milenci. Chodila jsem s ním jen proto, abych měla přístup k jeho jedu, lepší jsem snad v životě nepila. On je jeden z mála, z koho jsem pila víckrát. Pila jsem z něj denně po celé ty čtyři roky. Řekl mi, že je upír, ale on nevěděl, že já jím jsem taky. Nikdo z mých krvavých milenců to nikdy nevěděl, až vy. Každé čtyři roky se stěhujeme, aby naše mládí nebylo podezřelé, tak jsem se ho musela zbavit. Napsala jsem mu dopis, ve kterém jsem se s ním rozešla z důvodu, že se ho bojím, že by mě zabil a podobné blbosti. Nečekala jsem, že by mě našel,“ dovyprávěla jsem zkrácenou verzi těch čtyř let.

„Tvůj ex?“ zeptal se Edward. Podívala jsem se mu do očí a viděla v nich strach a obavy. Ruce jsem mu položila na tváře a políbila ho. Nemusí se bát. Neopustila bych ho, ani kdyby mě svádět bůh.

„Ano, chodila jsem s ním, ale nikdy jsem ho nemilovala. Sice jsem mu to říkala, ale nikdy jsem to nemyslela vážně. Chodila jsem s ním jen kvůli jeho jedu, nic víc v tom nebylo. Bylo mi s ním dobře, to popírat nemůžu, ale nikdy pro mě nebyl ten pravý, tím jsi ty, Edwarde. Miluju tebe, ne jeho, a to přísahám, jako že tady teď stojím a objímám tě,“ řekla jsem a ještě jednou ho políbila.

„Ale co budeme dělat s tou jeho výhružkou? On tě opravdu miluje, Bello, a jasně dal najevo, že půjde i přes mrtvoly, jestli ho budeš odmítat,“ řekl Jasper a v jeho hlase byly jisté obavy. Ty pocity jsem věděla více než jasně. Ano, opravdu mě miloval, i kdybych z něj nepila, ale já jeho ne.

Ale v jednom měl pravdu. Tu výhružku musíme brát vážně. Já vím, čeho je schopen. Když jsme se potkali, tak zabil deset lidí v parku, kde jsem zrovna byla. Líbilo se mi tam, tak jsem tak často chodila. Chtěl zabít i mě, ale když mě spatřil, nemohl mě zabít.

„Jsou jenom dvě možnosti. Buď mu podlehnu a opustím Edwarda, což nepřichází v úvahu, takže je jenom ta druhá možnost,“ řekla jsem a přemýšlela, jak jim to říct, hlavně Edwardovi, který bude určitě odporovat. Netrpělivě čekali, co řeknu.

„Až skončí škola, počkám tady na něj a dám mu naději, že jsem si vybrala jeho, pojedeme ke mně domů, kde se ho pokusím svést, samozřejmě ne doopravdy, a tam ho vysaju do dna a pak zapálím a bude navždy pryč,“ řekla jsem a nechala všechny chvíli přemýšlet.

Autor: CatherineCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Isabella Drákulová 14. kapitola: