Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Isabella Drákulová 1. kapitola

12.03.2013 (11:30) • CatherineCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 14× • zobrazeno 4846×

1. kapitola

Připravila jsem si poslední věci a ještě se zkontrolovala v zrcadle. Vypadala jsem úžasně. Samochvála možná smrdí, ale já jsem krásná a každý muž, kolem kterého projdu, mi to jasně dokazuje.

Pořád se za mnou otáčí a čumí mi na zadek. Mně to nijak nevadí, protože muže potřebuju. Ne na sex, ale kvůli krvi. Asi jste z toho usoudili, že jsem upírka. Ano, trefili jste se. Blahopřeji.

Jmenuji se Isabella Swan, tak si říkám dnes, ale měla jsem několik jmen. Můj otec mě přeměnil na upíra, když mi bylo osmnáct. Můj otec, dnes Vladan Swan, je Vlad III. Drákula. Ano, slyšeli jste dobře, můj otec je údajně první upír na zemi. Nevím, jestli to je pravda.

Všechno se odehrálo v den, kdy jsem se narodila, v ten den má matka zemřela. Otec ji velice miloval a chtěl se taky zabít, ale nemohl, to byla součást jeho prokletí. A tak zůstal se mnou, vychovával mě, a protože o mě nechtěl nikdy přijít, proměnil mě na upíra taky.

Vyprávěl mi, že to byl pro něj veliký risk, protože nevěděl, zda to bude fungovat. Kdyby to nefungovalo, byla bych už dávno mrtvá. Ale vyšlo to, a tak jsem naživu, v rámci možností, a žiju si nádherný život se svým otcem.

Ještě jednou jsem se koukla do zrcadla. Ty šaty mi fakticky seknou. Vlasy jsem měla vyčesané a tak vynikl můj štíhlý krk a výstřih, kam dneska poputují pohledy všech kluků. Obula jsem si lodičky, popadla kabelku, ve které jsem měla všechny důležité věci, a vyběhla ze svého pokoje.

Já zapomněla zmínit, že jsme se právě čerstvě přistěhovali do malého městečka jménem Forks. Dříve jsme bydleli v New Yorku a ještě předtím v Los Angeles. Slunečná velkoměsta mě omrzela, a tak teď bydlíme v deštivém maloměstě.

Táta, i když je upír, pracuje jako gynekolog v místní nemocnici. Tak si on hledá své oběti, totiž ženy. Dříve jsme zabíjeli, ale přišli jsme na to, jak se krmit bez zabíjení. My jsme zvláštní upíři. Když pijeme krev opačného pohlaví, než jsme my, způsobujeme jim tělesnou rozkoš, orgasmus, sex, nazvěte si to, jak chcete.

A abychom měli z koho pít, začlenili jsme se do lidské společnosti. Já chodím do školy a táta do nemocnice, kde ho denně navštíví tucty žen, pouze žen, a tak si vždycky domluví rande, na kterém se z ní napije, ale neužije. Je věrný mé matce. Já ve škole si vždycky najdu nějakého kluka, po večerech z něj u něj doma piju a noci prolítávám v lese.

Máme totiž ještě jednu takovou senzaci. Můžeme se měnit na netopýry nebo mít jen určitou část z netopýra. Je to šílené, ale jako netopýr se dostanu všude a v klidu můžu někoho sledovat. Je to senzační. Už jako malá jsem si přála létat a teď se mi to splnilo.

Táta je nejlepší ve svém oboru, protože byl u toho, když se gynekologie vytvořila a zdokonalovala. A díky jeho práci máme tolik peněz, že nevíme, co s nimi. Táta koupil tuhle úžasnou vilu uprostřed lesa s velmi prostornou garáží. Lidé by řekli, proč jen dva lidé potřebují tak obrovský dům. Já sama to vysvětlit neumím. Táta ho koupil, konec zvonec.

Seběhla jsem schody do nádherného obýváku. Celý dům je laděný do červené, černé a bílé. V kuchyni jsem si sedla ke stolu, kde na mě čekala míchaná vajíčka.

O tom jsem se ještě nezmínila, můžeme jíst lidské jídlo. Trochu nám to voní a nijak nám to nevadí. Je to spíše jen proto, abychom zapadli mezi lidi. Když jsem dojedla, umyla jsem talíř a šla do garáže.

Ještě jsem zkontrolovala prstýnek. Tento prsten mi umožňuje vycházet na slunce, i když tady je to skoro zbytečné. I táta má svůj prsten (jen místo LP tam má VS jako Vladan Swan).

Dříve jsme museli chodit ven jenom v noci. Ale do táty se jednou zbláznila jedna čarodějka, která obešla zákon přírody a pomohla nám. Táta si s ní výjimečně užil a při tom ji vysál až do dna. Potom se mi dlouhé dny omlouval, že to udělal a zradil tak matčinu památku. Já mu to vymlouvala a nakonec si to i vymluvit nechal.

Seběhla jsem schody do garáže a nasedla do mého miláčka, SSC Ultimate Aero 5. Nejnovější a nejrychlejší auto dneška. Já nemám ráda staré vraky. Miluju rychlou a nebezpečnou jízdu.

Táta má to samé auto, jen šedé. Nebyla sice nejlevnější, ale z našeho účtu ani neubylo. Už jsme měli obrovské jmění, když byl táta ještě člověk, protože byl zloděj.

Nasedla jsem do svého miláčka, sešlápla plyn a vyjela směr škola. Už se celkem těším. Jsem strašně zvědavá na místní kluky a na chuť jejich krve. Chuť se dá snadno určit podle vůně jejich kůže, kterou cítím velmi dobře. Jako upírka mám daleko lepší smysly než člověk a jsem rychlejší, silnější, nesmrtelná a umím létat. To by bylo asi všechno.

Během několika minut jsem už vjížděla na školní parkoviště. Všichni se zvědavě otáčeli za mým autem a vypadali napnutě. Pro sebe jsem se usmála. Zaparkovala jsem na jednom volném místě, vypla motor a ještě chvíli čekala, aby to napětí bylo ještě větší.

Už mě to přestalo bavit, tak jsem zmáčkla čudlík na dveřích, které se samy otevřely. Vzala jsem svou kabelku a vystoupila. V tu chvíli se ze všech koutů parkoviště ozvalo vzdechnutí. Pro sebe jsem se usmála. Už to začíná. Zmáčkla jsem čudlík na klíčích od auta a dveře se zase zavřely a auto se zamklo.

Svůdnou chůzí jsem se pomalu vydala do školy. Musela jsem ještě na skok do kanceláře pro rozvrh, protože táta mě už včera přihlásil. Sekretářka se mě nijak nevyptávala, jen mi strčila dva papíry do ruky a dál si hleděla svého.

Nemohla jsem si nevšimnout, že na krku měla dvě velmi, velmi, velmi malé ranky. Táta už asi ochutnal zdejší ženy. Já jsem zvědavá na místní muže. Možná bych mohla pít i z nějakého učitele, pokud tu bude nějaký aspoň přijatelný. Myslím tím žádného plešouna s břichem. Při té představě jsem se otřásla.

Šla jsem na první hodinu. Dějepis. Jé, ten já miluju! Ještě aby ne, když jsem skoro celou historii psala já. Jsem zvědavá, co zajímavého se ještě dozvím. Vstoupila jsem do třídy, kde okamžitě všechno ztichlo.

Pod nohama se mi začalo tvořit moře ze slin všech kluků ve třídě. Se vztyčenou hlavou jsem přistoupila k mladému a celkem i pohlednému učiteli. Zvedl hlavu a střetl se s mým pohledem. Pak mu pohled spadl na můj výstřih.

„Vy budete slečna Swanová, nová studentka, že?“ zeptal se mě a hlas se mu klepal. Já to čekala. Hádám, že už je tady nejméně dvacet kluků, co po mně touží. Přikývla jsem a podala mu papír, na který se mi měl podepsat.

Podepsal ho a poslal mě sednout si do poslední lavice, která byla prázdná. Sotva jsem dosedla, zazvonilo. Učitel vedl nějaký výklad, ale já ho poslouchala jen na jedno ucho, protože jsem dýchala vzduch, ve kterém se mísilo nejméně padesát různých příchutí. Tak tady si budu moct umět vybrat.

Na lavici mi pořád přistávaly papírky a já je nezaujatě četla. Byla to samá pozvání na rande. Hned jsem je zase muchlala a házela je do lavice. Měla jsem několik příležitostí si ověřit, že když předstíráš nezájem, pak je o tebe zájem větší.

Když zazvonilo, šla jsem na další hodinu a vše se opakovalo. Učitel koktal, papírky na lavici a podobně. Nakonec zazvonilo a já šla na oběd. Vstoupila jsem do jídelny a v tu chvíli málem zamrzla na místě. Do nosu mě udeřila vůně lidské krve, ale to nebylo všechno.

Cítila jsem vůni… upírů. Tahle ale nemohla patřit mému druhu, protože já a můj otec jsme jediní svého druhu. Tohle byl úplně jiný druh. O něm mi jednou vyprávěl otec. Rozhlédla jsem se a uviděla pět upírů sedět u jednoho stolu v rohu.

Rychle jsem si je prohlédla a šla do fronty. Byli hrozně bledí, krásní a jejich oči měly zlatou barvu. Rudoocí upíři, co na slunci září jako diamant, jejich kůže je studená jako led a tvrdá jako kámen a zabijete je pouze roztrháním na kousky a spálením na popel. Tihle měli ale zlaté oči, a tak museli být… vegetariáni.

Ble! Mě by ani nenapadlo pít zvířata. No, jednou jsem to zkoušela, když jsme cestovali Afrikou. To jsem vypila slona, žirafu a lva a vyzvracela jsem snad i svoje vnitřnosti. Mě zkrátka krev zvířat nenasytí, je ano. Ale ta jejich vůně. Voněli jako něco, co jsem nedokázala popsat.

Vzala jsem si jen hroznové víno a šla si sednout k malému stolu v koutě. Snažila jsem se dýchat normálně, ale moc mi to nešlo. Jejich vůně ve mně vyvolávala takovou strašnou žízeň a obrovskou chuť se z nich napít.

Snažila jsem se na ně nekoukat a dýchala jejich vůni, abych si na ni zvykla a nevystartovala po nich. Voněli ale tak neodolatelně. Musím to vydržet, jinak jsou ta staletí a tisíciletí sebeovládání v prdeli.

Z přemýšlení mě vytrhlo vrznutí židle. Koukla jsem se na ni a střetla se s pohledem velmi pěkného kluka. Blonďatý, modrooký a, podle jeho namyšleného úsměvu, jsem usoudila, že je školní playboy. Nadechla jsem se zhluboka a vdechla jeho vůni. Voněl dobře, velmi dobře. Jako vanilková zmrzlina. Hmm, tak už vím, z koho budu dneska pít.

„Ahoj, kotě, já jsem Mike Newton. Nechtěla bys ukázat město? A pak bychom mohli jít ke mně, třeba na film,“ navrhl mi a laškovně na mě mrkl. Laškovně jsem nadzvedla obočí a usmála se svým neodolatelným úsměvem. Zatajil dech a viděla jsem, že se mu ten dole trochu postavil.

„To zní dobře, ale to město a film bych vyloučila. Vím totiž o něčem lepším. Ale hned po škole už něco mám, stavila bych se u tebe později, kde bydlíš?“ zeptala jsem se ho a ukazováčkem mu přejela po hrudi a putovala po ní dolů. Otřásl se a jako v mrákotách mi řekl svou adresu.

Musím říct, že představa, že bych s ním skutečně spala, mi zvedla žaludek. Občas jsem se před nějakým pánem producírovala polonahá, ale své místečko jsem ještě nikomu neukázala a ukázat ani nehodlám.

Ještě jsem musela na poslední hodinu, což byla biologie. Se vztyčenou hlavou jsem vstoupila do třídy a zarazila se, protože jsem cítila tu neodolatelnou vůni. Do upíří rakve! Jeden z těch upírů má se mnou hodinu. Ne! Podle vůně jsem vyhledala majitele a žasla.

Tohle není upír, tohle je bůh. Hnědé vlasy s bronzovými odlesky mu trčely do všech světových stran, zlaté oči, rovný nos, rudé rty, pod tričkem se mu rýsovaly svaly, které už na pohled působily pevně, a na břiše měl pekáč buchet. No, ty vole! To je ale krasavec. Jestli budu muset vedle něj sedět, tak se určitě neovládnu.

Učitel mi podepsal papír a – k mé smůle – mě posadil vedle toho upíra. Sedla jsem si od něj co nejdál, protože vůně jeho kůže mě pálila v krku, jako bych v něm měla požár. Upír si mě zaujatě prohlížel a jeho pohled nejdříve padl do mého výstřihu a pak na moje dlouhé nohy. Asi se mu líbím. Zalichotilo mi to, ale bylo mi to na obtíž, protože mě začala ovládat žízeň. Tohle nepřežiju.

„Ahoj, já jsem Edward Cullen,“ řekl a já se musela štípnout. Jeho hlas nemohl být pozemský. Byl tak nádherný, stejně jako jeho majitel. Zněl jako rajská hudba, volání ráje. Vrátila jsem se do přítomnosti a ignorovala ho. Ublíženě se na mě podíval a pak se věnoval učiteli. Já udělala totéž, radši.

Autor: CatherineCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Isabella Drákulová 1. kapitola: