Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Isabella a E. A. Cullen 9. kapitola - Zamluvený stůl

23.08.2011 (21:15) • astefany • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 1509×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

9. kapitola - Zamluvený stůl

E. A. Cullen si nemohl dovolit mnoho slabostí. Jediná, kterou si připouštěl – přesněji řečeno, kterou si nedokázal odříci – byla vášeň pro krásné věci. Už mnohokrát v životě kvůli ní ztratil hlavu, nesmyslně riskoval a dostal se do situací, jaké si lze jen těžko představit. Krása pro něj znamenala okouzlení a pokušení zároveň. Při jeho profesi velké nebezpečí, kterému jen těžko odolával.

Už dlouho neviděl nikoho tak krásného, jako byla Isabella Swanová.

Přesně v šest hodin večer lehce zaťukal na dveře její kanceláře a aniž čekal na odpověď, nakoukl dovnitř.

Spěšně si strkala do aktovky nějaké spisy. Zřejmě se chystala, že odsud vyklouzne těsně před domluvenou schůzkou. V duchu se usmál.

„Neutečete mi,“ řekl.

Ani se na něj nepodívala, jen se zamračila.

„Nevím, o čem mluvíte.“

„Chtěla jste upláchnout před další schůzkou. Večeře, vzpomínáte si?“

Zamračila se ještě víc. „Nedělejte si legraci, samozřejmě o tom vím. A není to žádná schůzka.“

Uzel, do kterého si svázala vlasy, už trochu povolil a nebyl tam dokonale elegantní jako ráno, nalíčená tvář prozrazovala únavu. Plátěný oblek měla lehce zmačkaný a mašlička na halence pod krkem visela už trochu zplihle. Cullen však připadala stejně svůdná jako v noci, když ji tu našel spící. Vešel dovnitř. „Líbí se mi, jak špatně lžete.“

„Nebude vám snad vadit, když se s vámi nebudu bavit o přednostech a výhodách poctivosti.“

Na poslední slova dala zvlášť silný důraz, aby  pochopil, že jde o urážku. Nezabralo to.

„Ale vůbec ne. Znám spoustu lepších možností, jak strávit čas.“

Isabella zavřela aktovku, pečlivě ji zaklapla a podívala se na něj. „Mám vás v kalendáři, pane Cullen – večeře dnes. Můžete se přesvědčit. Nezapomněla jsem, ani se vám nechci vyhýbat. Prostě velmi často pracuju do večera, to už patří k mé práci.“

„Tak dobře. Zmýlil jsem se. Moc se omlouvám.“

„Přijímá se. Zamluvil jste dole stůl?“

„Ne. Proč jste změnila rozhodnutí?“

Znovu se zamračila, ale tentokrát jen krátce. Podívala se na hodinky. „Je brzo. Jasper ještě bude mít něco volného, ale musím mu hned zavolat.“

Sáhla po sluchátku, ale zadržel jí ruku. „Není třeba zamlouvat stůl dole. Už jsem to zařídil jinak.“ Pátravě se na něj podívala a oči jí rozčílením žhnuly. Fascinovaně ji sledoval.

„Opravdu nemám čas jezdit někam daleko,“ řekla.

„Nepůjdeme daleko,“ ujistil ji.

Položila sluchátko a vzala si aktovku. Tvářila se zdvořile a zdrženlivě, ale bylo na ní znát jistou úlevu „Pane Cullene, poslední tři týdny pracuju denně přes čas a jsem neskutečně unavená. Poslední dva dny jsem ani nebyla doma. Dneska toho mám za sebou taky dost. Opravdu vůbec nejsem připravená na společenské oficiality -„

Zasmál se. „Nebojte se, nebudou žádné oficiality.“ Napřáhl k ní ruku. „Pojďte, musíte se najíst. Slibuji vám, že nejpozději za dvě hodiny jste doma.“

Když ještě váhala, dodal: „Víte, že dříve nebo později to stejně budete muset absolvovat. Tak proč ne hned?“

„Asi ano,“ souhlasila nijak šťastně. Vstala. „Ale pojedu svým autem.“

„Není třeba. Je to kousek odtud pěšky.“

„Ale tady kolem není nic…“

„Nebojte, uvidíte, že se vám to tam bude líbit. Ale neodpověděla jste na otázku,“ přerušil ji a lehce se jí dotkl rukou na zádech, když obcházela stůl. Cítil jak na jeho dotek zareagovala, i když nedala na sobě znát.

„Na jakou otázku?“

„Proč jste změnil rozhodnutí?“

Pokrčila rameny. „Bily Black řídí loď s dokonale sehranou posádkou a já jsem jeho poslušný vojáček – nebo spíš tedy námořník. S jeho rozhodnutím nemusím vždycky souhlasit, ale vím, kdo je šéf a kdo se šéfovat teprve učí. Proto neplýtvám energií a nepokouším se hlavou rozbít zeď.“

„Velice rozumné.“

Šel půl kroku za ní a mimoděk sledoval pohledem linii kabátku, který obepínal jemnou křivku jejích boků. Zastavil se těsně nad štíhlými koleny, kde končily šortky. Jestli pak nosí punčochy, napadlo ho. Nedovedl si představit, nedovedl si představit, že by dívka jako ona chodila do práce bez nich, ale měla nohy tak hladké a stejnoměrně opálené, že se to nedalo poznat.

Zastavili se na recepci, kde Cullen vyzvedl připravený proutěný košík s jídlem. Byl vkusně označený hotelovým emblémem a vykukovalo z něj studené kuře, krabi, láhev šampaňského a další lahůdky. Užasle se zeptala:

„Vy jste přiměl Paula, aby vám připravil košík? Vždyť to přímo nesnáší! Dokonce ani pro platící hosty to neudělá bez kraválu!“

Otevřel jí dveře. „Jsem prostě lidem sympatický – proto pro mě ledacos udělají. Osobní kouzlo je pro mou profesi nezbytnost – tedy pro mou bývalou profesi.“

„Budu si to muset zapamatovat,“ řekla ironicky. Ačkoliv se netvářila nijak zvlášť nadšeně, přece jen nakonec vyšla ven.

„Doufám, že mě nechcete okouzlit piknikem na pláži,“ poznamenala.“ Už jednu jsem to vyzkoušela a nijak zvlášť mě to nenadchlo.“

„Děkuji za upozornění. Nebudu plýtvat svým šarmem na lidi, kteří to neocení.“

„Když ho máte dost i na plýtvání, tak si s tím snad nemusíte dělat starosti.“

Zasmál se. „A já už se bál, že zrovna vám sympatický nebudu.“

„Nevím, jestli si to mohu dovolit, pane Cullen. Rozhodně ne té doby, než budu vědět, co vlastně ode mě chcete.“

„Proč si myslíte, že mi nestačí potěšení z vaší společnost?“

Chladně se na něj podívala. „Myslela jsem že, svým šarmem nechcete plýtvat.“

Pokrčil rameny. „Tohle má být něco jako investice.“

„Než se rozhodnete, co vlastně ode mě chcete?“

„Vedete jedna nula,“ řekl zvesela.

„Mimo to,“ pokračovala, „kdybych si myslela, že potěšení z mé společnosti – nebo jakékoli jiné potěšení – je to jediné, o co vám jde, nešla bych s vámi na večeři a už vůbec ne na pláž. Myslím, že vám jde ještě o něco jiného.“

Cullen cítil, že poprvé po mnoha letech je a nejlepší cestě se zamilovat až po uši. Začínala se mu točit hlava.

„Vážím si toho,“ odpověděl opatrně. „Ale mohu se zeptat, proč?“

„Když je někdo dost chytrý na to, aby si získal Billyho Blacka  detektiva Clearwathera, sotva bude ztrácet čas je tak pro nic za nic s nějakou zástupkyní ředitele. Zvlášť když ona mu už předem dá jasně najevo, že mu nevěří… a čeká na každou jeho chybu. Ba ne, se mnou musíte být zvlášť opatrný, zvlášť profesionální a…“ znovu se na něj podívala, „…jestli se nepletu také zvlášť okouzlující.“

Zavrtěl hlavou. „Kdo by to řekl, že mě budete mít tak přečteného.“

Díval se, jak se jí koutky úst zvedly k úsměvu a překvapilo ho, jakou z toho má radost. Ženy se na něj často usmívaly, proč právě úsměvem od téhle dívky mu připadá tak vzácný? Možná proto, že se usmívá tak málokdy.

Vyšli z hotelu do atriového dvora, nostalgické staré zahrady zarostlé bougnviliemi a vistáriemi. Všude kolem bylo rozeseto plno malých kamenných lavičky pro dva. Za dvorem začínal dřevěný chodník, který vedl přímo na pláž. Zamířili k němu.

Cullen zhluboka vdechl večerní vzduch. „Tady se musí krásně žít, viďte? Žádnou vůni nemám tak rád jako vůni mořského vzduchu.“

„Znám lepší vůně. Vlastně skoro všechny, které nemají někde vespod pach z mrtvých ryb.“

Došli ke schodišti, které končilo přímo na písčité pláži. Zastavila se a sundala si sandály. Nemá punčochy, zaznamenal Cullen a usmál se.

„Vidím, že jste realistka za všech okolností,“ řekl. „Většina lidí vidí na oceánu jen romantiku.“

„A právě proto se na jeho březích staví rekreační hotely a v nichž zaměstnávají lidi jako já,“ odpověděla.

Vítr jí na čele a na spáncích uvolnil několik pramenů které si neustále zastrkovala. Se zájmem sledoval, jak dlouho to bude trvat, než se strohý uzel rozpadne pod náporem větru úplně. Jestli je opravdu tak praktická a neromantická, jak se tváří, proč asi nosí tak dlouhé vlasy?

Řekl: „Jste šťastný člověk, že pracujete na takovém místě. Jiní platí stovky dolarů za den, aby se na všechnu tu nádheru tady mohli alespoň chvíli dívat a užít si ji.“

Rozmáchlým gestem obsáhl indigově modrý oceán, temnějící oblohu a skoro opuštěnou pláž. „A k tomu tak báječné teplo i v lednu. Vsadím se, že k dokonalému štěstí vám tady příliš mnoho nechybí.“

Pokrčila rameny  sestoupila ze schodů na písek. „Je to jen práce.“

Děkuju všem, co si další kapču přečetli. Bylto porod jí dopsat, to mi věřte. Nějak nemam čas na psaní... Ale nakonec je tu :o)

Předchozí kapitola Následující kapitola

Autor: astefany (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Isabella a E. A. Cullen 9. kapitola - Zamluvený stůl: