Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Isabella a E. A. Cullen 5. kapitola - Kouzlo zloděje

23.05.2011 (10:00) • astefany • FanFiction na pokračování • komentováno 14× • zobrazeno 2984×

5. kapitola - Kouzlo zloděje

Krátce si přitiskla konečky prstů na spánky a nadechla se, aby se uklidnila. „Poslyšte,“ řekla. „Je půl čtvrté ráno. Chápu sice, že ve vašem oboru,“ poslední slovo ironicky zdůraznila, „jste asi na tuhle pracovní dobu zvyklí, já ale ne. Co kdybychom si o tom promluvili v nějakou civilizovanější denní hodinu?“

„Vlastně jsem si vždycky nejvíce sliboval právě od těch necivilizovaných hodin,“ odpověděl.

Sklouzl ze stolu s plavou elegancí kočky. Hluboký melodický hlas a jasné, tlumeně zářící oči, přirozená elegance pohybů – to všechno se u něj spojovalo v osobní kouzlo, které se nedalo naučit ani napodobit. Určitě ho využíval jako nejsilnější zbraň, nejúčastnější obranu ve svém zločineckém řemesle, zvlášť když jeho oběťmi byly ženy.

Ale Isabella útokům tohoto druhu dokázala docela dobře odolávat a na obranu měla účinné protizbraně. Bylo jí dvacet šest let, vážila necelých šedesát kilo. Dlouhé, hedvábné, světlé vlasy jí slunce podbarvilo do pozoruhodné harmonie mnoha odstínů. Pleť bez jediného kazu a oči oříškově hnědé. Když vešla do místnosti, všichni se za ní otočili a shodně si pomysleli: oživlá porcelánová panenka.

Isabella byla přesvědčena, že má mnohem větší cenu.

Různé sbližovací pokusy a pozvání na schůzku od učitelů, otcových spolupracovníků i přátel své sestry odmítala už od třinácti let. Dávno uměla vykázat do patřičných mezí své momentální i perspektivní zaměstnavatele, manžely svých přítelkyň. S nějakým E. A. Cullenem si poradí snadno.

Stačí, když si nebude všímat těch svalnatých nohou, nebude se příliš dlouho dívat do jeho jantarových očí ani na plné smyslné rty… a přestane ji zajímat, jestli má nebo nemá rád mátové pastilky.

Zdrženlivě a klidně řekla: „Dřív než odejdete, snad byste mi mohl vysvětlit, co se to tu dnes v noci dělo. Lépe řečeno, jak je možné, že sem vtrhnete, ukradnete všechno, co není přišroubované, a místo, aby vás zavřeli, dostanete práci.“

Usmál se. „To právě je ta moje profese. Pan Black mě najal, abych prověřil přístupné části hotelu a pak pro ně navrhl ochranný systém. Samozřejmě jsem mu řekl, co se chystám udělat, ale nevěděl, kdy to bude. To by nemělo smysl.“

„Takže jsem se nepřeslechla. Vy jste profesionální lupič.“

„Bývalý,“ opravil ji. „Podstatný rozdíl.“

Stál tak blízko, že ucítila jeho mužnou vůni. Připomínala jí lehký noční vánek nad mořem – slunný, svěží a čistý. Snažila se nevnímat tu vůni. Schválně se mu podívala přímo do zlatých očí.

„Takže vy jste napravený. A já vám mám věřit.“ Lehce naklonil hlavu a vesele řekl: „Ne tak docela. Jsou situace, kde trocha zdravé nedůvěry je docela vzrušující.“

Isabella už nepochybovala, že podlehnout jeho kouzlu bude mnohem snadnější, než mu odolávat. Bez ohledu na to, jak se jí znovu zrychlil tep, sdělila Cullenovi: „Ráda bych vám řekla, že vám nevěřím ani slovo. Nespustím vás z očí a ráno ze všeho nejdřív udělám všechno, co můžu, abych přerušila jakékoli pochybné spojení, které snad máte s tímto hotelem.“

„Škoda,“ řekl. „Myslel jsem si, že bychom mohli být přátelé.“

Isabella se přísně zamračila. „Hrajete nebezpečné hry, pane Cullene. Co kdybych místo stojanu na deštníky měla v ruce pistoli?“

Tiše se zeptal: „A co kdybych ji měl já?“

Natáhl ruku, vzal do prstů pramínek jejích vlasů a Isabelle proběhlo podél páteře chladivé zachvění. Jestli to byla reakce na jeho slova nebo na jeho dotek, nevěděla. Usmál se a zastrčil jí vlasy za ucho. „Buďte opatrnější, andílku! Mám dojem, že i bez starosti o vás budu tedy mít plné ruce práce.“

Isabella těžce polkla. Víc než teď se k ní určitě nikdy nepřiblížil. Musel to být jen přelud vybičované představivosti. Neucítila snad před chvílí slabou vůni máty?

Řekla upjatě: „Dobrou noc, pane Cullene.“

Usmál se. „Bydlíte tady v hotelu?“

Stál až příliš blízko, ale Isabella se rozhodla, že ona jako první neustoupí. Je to její kancelář. A rozhoduje tady ona.

„To taky potřebujete vědět pro vaše bezpečnostní materiály?“

Pousmál se jedním koutkem a v očích mu zajiskřilo. „Ne,“ odpověděl. „Tuhle informaci chci čistě pro svou osobní potřebu. Já mám apartmá číslo tři sta.“

Isabella narovnala ramena a tiskla rty na obranu proti jeho rafinovanému kouzlu. „Na vašem místě bych nevybalovala.“

Tiše se zasmál. „Měl jsem pravdu. Skutečně tady budu mít pořád plné ruce.“

Prošel kolem ní ke dveřím a pak se, jakoby mimochodem, otočil. Dvěma prsty držel její hodinky. „Mohl bych vás taky požádat, abyste si na svoje věci dávala lepší pozor?“

Když po hodinkách rozhořčeně chňapla, mrkl na ni. „Kdo ví? Možná, že příště zkusím ukrást něco víc než jen pusinku.“

Vzal si čokoládový bonbon z jejího stolu a odešel z kanceláře.

Isabella nebydlela v hotelu – tato výsada byla vyhrazena jen řediteli, který měl také hlavní odpovědnost za plynulý a bezchybný provoz celého podniku, musel být k dispozici, kdykoli se stalo něco mimořádného a, alespoň teoreticky, pracoval mnohem déle než Isabella. Jen v posledních dvou týdnech si zvykla brát s sebou do práce kabelu s nejnutnějšími věcmi k přenocování. Když se zdržela v kanceláři přes půlnoc, mohla pak vklouznout do nějaké volné místnosti a prospat se alespoň pár hodin, než jí začal nový pracovní den.

Hotel Boheme byl jeden z nejluxusnějších prázdninových hotelů na východním pobřeží Spojených států. Svým impozantním rozdvojeným hlavním schodištěm, atriovou halou plnou světla a koberci světle modré barvy navozoval atmosféru nádhery a luxusu dávných časů. Ve výklencích a prostorách kolem hlavní zdi byly vestavěny diskrétně elegantní obchody, všechny volné plochy štědře zdobily mramorové vázy plné čerstvých květin. Ale hlavní atrakcí byla třípatrová voliéra uprostřed haly, kde kolem vodní kaskády a šťavnatě zelených tropických rostlin poletovaly téměř dvě desítky překrásně zbarvených ptáčků a mnoho motýlů. Pokaždé, když tudy Isabella procházela, neubránila se obdivu. Byla hrdá, že může být součástí vší té nádhery.

Na ostrůvku nedaleko jižního pobřeží Floridy měl dlouhou a pestrou historii. Hostil krále, prezidenty, premiéry i hlavy států. Místo zástupkyně provozního ředitele v takovém hotelu znamenalo pro Isabellu splnění krásného snu.

Hotelům na jižním pobřeží Floridy začínala hlavní sezóna v lednu a pokračovala až do konce března. Ačkoliv v hotelu Boheme se ani potom provoz příliš nezpomalil, první týden v lednu znamenal nápor nejbohatších a nejštědřejších hostů, z nichž někteří sem už tradičně jezdili každý rok. O to více vedení hotelu znepokojila série vloupání, která postihla hotel v krátké době mezi Vánocemi a Novým rokem. A nepochybně právě proto podnikl Billy Black tak zoufalé opatření, že najal člověka jako je E. A. Cullen, aby rozřešil celý problém dřív, než se ještě více vymkne z rukou.

Isabella přijela do práce druhý den ráno celá mrzutá, jen narychlo učesaná, s opuchlýma nevyspalýma očima. Usnula teprve před pátou ráno a i potom ji v klidných snech neustále rušily smějící se jantarové oči a plné smyslné rty. Samozřejmě zaspala, což ji rozčílilo. Chtěla hned ráno přepadnout Billyho Blacka v jeho pracovně a přimět ho k rozumu. Navíc ještě jediný kostým, který přišel z čistírny před jejím ranním odjezdem do práce, byl právě ten, který nenosila příliš ráda – plátěné šortky a dlouhé sako pískové barvy, k tomu hedvábná halenka v broskvovém odstínu. Kostým měl působivý střih a velice jí slušel, ladil jí s hnědýma očima, ale podle Isabelly byl do práce naprosto nevhodný.

Mohla jedině doufat, že šéf možná také dnes začne později a že se jí podaří zastihnout ho dřív, než se do jeho důvěry ještě neodbytněji vetře pan E. A. Cullen. Ale dnes zřejmě neměla štěstí.

Děkuju, že jste si kapitolu přečetli, a budu ráda, když tu zanecháte nějaký ten komentík. :o)

Předchozí kapitola Následující kapitola

Autor: astefany (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Isabella a E. A. Cullen 5. kapitola - Kouzlo zloděje: