Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Isabella - 18. Mrcha

17.02.2010 (19:30) • KairaTay • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3239×

Celý byt jen pro sebe. Konečně jsem ho mohla celého zlíbat, a nemusela jsem se bát, že přijde Ness do pokoje.

Tu chvilku co nám Jane dopřála, jsme si užili. Já ho mohla svléknout, a užít si každičký centimetr jeho těla. Nakonec jsem ho políbila, a šla se osprchovat. V klidu jsem si vlezla pod horkou vodu, a nechala se omývat. Připadala jsem si tak volná, ale zároveň spoutaná. Už jsem chtěla konečně klid. Ale ten mi Lefre, bohužel nedopřával. Umyla jsem si hlavu, a omotala kolem nich ručník. Hned jsem popadla další, který skončil kolem mého těla. Když jsem vylezla, Edwardovi ruce se omotaly kolem mého těla. Kdybych byla člověk, tak bych se šíleně lekla. Ale já jím nejsem, a na tohle jsem zvyklá. Tedy spíš jsem byla. Než k nám přišla Ness, tohle dělal pravidelně. Ale prý jí nechce zkazit. Na jednu stranu ho i chápu, ale pár věci trochu přehání. Na druhou stranu, je svým způsobem dospělý, a sám ví, co smí a co ne.

Já se automaticky kolem něho omotala, a líbala ho po celém těle. Věděla jsem, co chci, ale za pár minut se rozrazí dveře, a v nich bude Nessie s Jane. A takhle nás vidět nemusí.

„Edwarde…“ řekla jsem s úsměvem na tváři, a lehce ho líbala na rty.

„Noo,“ odpověděl, ale nepřestával. Najednou se rozdrnčel zvonek, a já nadskočila minimálně dva metry vysoko.

„Kterej idiot,“ zařvala jsem. Zvonek se stával otravnějším, a stále víc zvonil.

„Už jdu,“ žbrblala jsem si pro sebe. V koupelně jsem na sebe hodila župan, a běžela ke dveřím. No kdo jiný to mohl být. Mag… na tuhle mám teda zrovna náladu.

„Ahoj,“ pozdravila mě s úsměvem.

„Ahoj.“

„Tak jsem tady… Mohu?“ zrovna teď, když máme chvilku pro sebe.

„Jistě,“ a uhnula jí z cesty. Ladně vplula do bytu, a zvědavě se rozhlížela.

„Edwarde, máš tu návštěvu.“ Ten se oblékl celkem rychle, a stál hned vedle mne.

„Ahoj, Mag.“ Usmíval se jako idiot.

„Edwarde,“ ta k němu hned přispěchala, a políbila ho. Já jen nevěřícně koukala, a kroutila hlavou. Mrcha jedna… Bůh ví, jestli ten jeho výpadek nemá na svědomí ona.

„Nechcete si jít náhodou sednout do obýváku?“ řekla jsem kousavě.

Ona se jen přihlouple usmála, a nespouštěla oči z „Mého“ Edwarda. Na můj vkus, se u něho držela moc blízko. Nenápadně jsem se mezi ně vetřela, a jí usadila menší ránu. Nahnula jsem se k ní, pošeptala jí, tak aby to neslyšel Edward.

„Nevím, proč jsi sem přišla. Ale jestli mi rozvrátíš rodinu, přísahám, že tě zabiju.“ Dívala se na mě tím způsobem… Polib si.

„Tohle v plánu zatím nemám,“ odpověděla, a zase se přihlouple usmála. Kdybych mohla já bych jí…

Edward se na mě podíval, a já se uklidila do kuchyně. Tam jsem vletěla do skříňky pro skleničky, a z lednice vyndala tři ampule se zvířecí krví. I když ona tohle asi nerada… Tentokrát jsem se usmála já. Ne štěstím, ale spíš lehce hystericky. Pak jsem šla normálním krokem do obýváku, a to co se naskytlo mě, nikomu nepřeju. Ona… ona seděla u Edwarda, a okusovala mu hlavu. Proboha čím mu tu hlavu vymyla.

Na to co se tu dělo, jsem zareagovala docela pohotově, a chladně. I mě samu to překvapilo. Ampulky se dvěma skleničkami jsem postavila tiše na stůl, a jednu svírala v ruce. Dokonce tak, že se mrcha rozbila. Ani jeden si toho nevšiml, což mě docela ranilo. Edward, a ona? Nikdy… Radši ho zabiju. Odpustím mu, a ta čůza mu vymyje mozek? Ani náhodou. Takhle by to nešlo. Šla jsem do koupelny, a tam natrhala papíry, a dřevo z krbu, které jsem pak hodila do vany. Škrtla sirkou, a šla zpátky do obýváku. Vůbec jim nepřišlo divné, že tam nejsem. Ve vteřině jsem se znovu přemístila do kuchyně, a tam popadla nůž. Během pár vteřin jsem stála nad nimi, a nůž jsem svírala v dlani.